TEST Honda Stream 2,0 i-VTEC – Rodinné kupé

Při pohledu na kompaktní velkoprostorový automobil japonské značky zaujmou hned tři věci. Jednak je to jeho poměrně nízká stavba karoserie, která o mnoho nepřevyšuje svého sourozence Hondu Civic 5D, potom velmi krátká a ostrá příď, ale co hlavně - řešení zadního sloupku karoserie. Nad tou se pozastavovala většina lidí, se kterými jsme o streamu diskutovali, a těch pozitivních ohlasů nebylo zrovna nejvíce. Honda tímto prvkem však chtěla vtisknout automobilu punc kupé, kterým by podpořila jeho další vlastnosti, kterým se budeme věnovat vzápětí. Přídi vévodí rozměrné světlomety s vynikající svítivostí, zezadu zaujme pás krycího plastu koncových světel, obepínající většinu obvodu okna, a také chromovaná lišta nad poznávací značkou. Zatímco jsme chválili přední světlomety, jediné couvací světlo v nárazníku mnoho osvětlení neposkytne.

Nová Honda Civic Type R má českou cenu. A konečně známe její parametry!

V interiéru se ovšem konstruktéři vyřádili, i když i zde platí, že nic není dokonalé. Sedadla v prvních dvou řadách jsou pohodlná, ta vpředu mají na tuto kategorii i slušné boční vedení, nicméně vzhledem ke schopnostem podvozku a motoru by neškodilo ještě výraznější. Na sedadlech ve druhé řadě se s nadbytkem prostoru ve všech směrech převeze dvojice pasažérů, příliš úzké sedadlo uprostřed je ale vhodné nejvýš tak na nouzový převoz předškolního dítěte, přestože zde chybí středový tunel. To už je lepší jeho opěradlo sklopit a vytvořit tak pohodlnou loketní opěrku. Je také možné měnit u všech uvedených sedadel sklon opěradla, případně jen sklopit na sedák, což se hodí při transportu delších předmětů. Také lze podélně posouvat sedadla a zvětšovat tak prostor pro nohy, nebo náklad v zavazadelníku, případně pro cestující vzadu. Honda Stream je totiž po Opelu Zafira a Kia Joice třetím vozem, který mezi kompaktními MPV nabízí možnost převozu dalších dvou osob ve třetí řadě sedadel, které se po třech jednoduchých pohybech vztyčí ze zavazadlového prostoru. Pro osoby s výškou do 170 cm nabídne možnost obstojného cestování, komfort sezení je přitom vyšší, než u zafiry. Daní za toto řešení je sice mělčí zavazadlový prostor, ten toho ale i tak pojme až až. Pokud se vrátíme na přední sedadla, tak ne každému se bude líbit nemožnost zasunout nohy pod přístrojovou desku, u streamu je totiž nutné sedět poměrně vzpřímeně. To je ovšem spolu se zmíněným třetím místem v druhé řadě to jediné, na co si lze stěžovat. Řidič má k dispozici řadicí páku pětistupňové mechanické převodovky, umístěnou na výběžku středového panelu, která je blízko volantu, a tedy kdykoliv "po ruce", což urychluje řazení. Její dráhy jsou krátké a naprosto přesné, páka navíc zapadá do daných míst s příjemným kovovým cvakáním, které vyvolává vzpomínky na jízdu v divokém hatchbacku Honda Civic Type R. Volant se dobře drží a jeho hydraulický posilovač klade příjemný odpor. Přístrojová deska je opět tradičně jednoduchá a přehledná, červené podsvícení pak podtrhuje sportovní styl tohoto MPV. Bohužel je, stejně jako u vozů řady Civic, zhotovena ze sice kvalitně vyhlížejících, ale tvrdých plastů. Také ovladače klimatizace pracují přímo ukázkově, jejich osvícení ale výrazně pohasíná po zapnutí světel, takže je mnohdy ve dne třeba chvíli sledovat, v jakém režimu vlastně momentálně pracuje. Dobře fungovalo vzdor svému vzhledu i autorádio s CD přehrávačem, které se sice vzhledem k většině archaických audiosouprav montovaných do vozů Honda tvářilo poměrně svěže, nicméně jeho design také nebyl zrovna nejnovější. Líbila se nám nízká hladina aerodynamického svistu, i poměrně tichý běh motoru, takže jediným rušivým zvukem v kokpitu byl valivý hluk od kol.

TEST Honda HR-V 1.5 i-MMD e:HEV – Šetří, ale ne bez řečí

Pod kapotou tohoto vozu se nacházel dvoulitrový čtyřválec i-VTEC který je kromě známého systému VTEC vybaven ještě plynule proměnným časováním sacích ventilů a variabilní délkou sacího traktu. To v praxi znamená, že se plynule rozbíhal takřka od volnoběhu a překvapivě dobře táhnul až do 4500/min, kdy dochází k přepnutí systému VTEC. V ten okamžik motor opravdu citelně ožil, a tato situace se opakovala ještě o 500 otáček výše, kdy se o nárůst zátahu postarala změna délky sacího traktu a jednotka se poté nechala vytočit až do výšin, kromě celé řady vozů Honda vyhrazených pouze sportovním automobilům - omezovač totiž zasahuje až při působivých 7300/min. V praxi schopnosti tohoto čtyřválce znamenají, že může Stream uhánět i plně naložený po dálnicích konstantní "tachometrovou" rychlostí 215 km/h bez ohledu na kopce, a na dostatečně dlouhém a rovném úseku jsme spatřili ručku tachometru dokonce na neuvěřitelném údaji 227 km/h. Při naší cestě na a z ženevského autosalonu při obsazení třemi dospělými ne zrovna vychrtlých postav, jejich zavazadly a pár stovkami kilogramů tiskových materiálů tak na německých dálnicích před Streamem musela kapitulovat většina řidičů velmi renomovaných značek, snažících se to "tomu Japonci ukázat". I při takřka neustálé jízdě na plný plyn si naložený Stream řekl nejvíce o 13,2 l na 100 km, při svižné jízdě v tuzemsku se spokojil s 10,3 l a pokud jsme s ním cestovali "rodinným" stylem žádal si pouze 8,6 l na 100 km. Zvláštností této jednotky byl i její zvuk, ne nepodobný šestiválcům. Překvapila nás i poměrně malá citlivost na boční vítr, která bývá u těchto automobilů mnohdy až nepříjemně citelná.

TEST Honda e Advance 17“ – Elektroprázdniny pana Beana

Vyspělému motoru zdatně sekundoval i podvozek, který bezesporu patří k těm nejlepším mezi MPV, a snese srovnání i s řadou sedanů střední třídy. Z neutrálního chování jej dokázalo vyvést jen máloco, v kombinaci s velmi přesným řízením se choval opravdu jako sportovní "gétéíčko", jen se pochopitelně více nakláněl, ale také dobře tlumil většinu nerovností. Projíždění sérií ostrých zatáček snad nikdy nebylo s žádným jiným "empívíčkem" tak zábavné, ale již teď se těšíme na sportovního Opela Zafiru OPC. V mezních situacích byl vůz mírně nedotáčivý, o přicházejícím smyku však včas dávaly vědět pneumatiky pískáním. Občas se zdálo, že jeví jistý neklid zadní náprava, pokud jsme však v zatáčce necitlivě nešlápli na brzdu, šlo pouze o subjektivní dojem. Více opatrnosti však bylo třeba při jízdě v dešti, na mokré silnici byl totiž Stream náchylnější k nedotáčivému chování.

Marketingoví experti nemluvili do větru. Kompaktní MPV Honda Stream je opravdu určené pro ty, kteří se i s rodinným autem rádi svezou ostře. K tomu je jim k dispozici excelentní motor, velmi dobrý podvozek, účinné brzdy, přesné řízení a řazení a extravagantní vzhled, navozující dojem kupé. V interiéru se dá kouzlit s variabilitou, i když zde k dokonalosti ještě pár drobností chybí. Za tuto kombinaci je však nutné zaplatit, a tak tahle nevšední Honda stojí 749.000 korun, což je sice vzhledem k výbavě a specifikaci zajímavá cena, ovšem většině rodin poměrně vzdálená.