TEST Hyundai Kona Hybrid – Má se Toyota co učit?

Design, interiér

Největším propagátorem hybridního pohonu zůstává automobilka Toyota, z důvodu stále přísnějších emisních norem se však tomuto typu ústrojí nevyhnuli ani další výrobci. Aktivní na tomto poli je už delší čas také třeba korejský koncern Hyundai, jehož Kona Hybrid ukazuje, že jeho řešením hybridního pohonu se v některých ohledech může učit také právě průkopník hybridů, Toyota.

Malé SUV Hyundai Kona navíc dokazuje, kterak je nabídka korejské značky široce rozkročena mezi různé druhy pohonu. Kona je totiž dostupná jak v konvenčních verzích se spalovacími motory (zážehovými i vznětovými), tak jako testovaný Hybrid a navíc také jako dříve zkoušený elektromobil.

Zákazník si tudíž může z různorodé nabídky vybrat to ústrojí, které mu nejvíce sedne podle jeho představ a potřeb, což podle všeho v automobilovém světě uvidíme stále častěji. Už to zkrátka nebude výběr jen mezi benzinem a naftou, ale také mezi hybridem, elektřinou a do budoucna případně i vodíkem.

TEST Hyundai Kona Electric Power – Předsudky stranou

Zvenku UFO...

Hyundai tuto širokou nabídku zkouší v dnes tak populárním segmentu malých SUV. Zároveň však do této kategorie nepřišel s něčím, co by se dalo nazvat sázkou na jistotu. Kona v době premiéry v roce 2017 působila jako UFO a nejinak je tomu dnes.

Kontroverzní vzhled s rozdělenými světlomety a bohatým oplastováním zkrátka nepadne do vkusu každému, má stejně odpůrců jako podporovatelů. Musím přiznat, že ani mně se zpočátku do gusta netrefila, po pár dnech společného soužití jsem ale najednou zjistil, že se mně na první pohled nesourodý celek vlastně líbí. Kona zkrátka vypadá originálně a je v ulicích oživením. Zvlášť v dvoubarevném provedení, dostupném za příplatek 20.000 korun pro vrcholnou verzi Premium s paketem Luxury. Na rozdíl od Kony Electric se pak Kona Hybrid od konvenčních verzí vzhledově neliší, poznávacím znakem je leda nápis Hybrid na zádi.

Hyundai Kona Hybrid

...uvnitř uhlazenost a prostornost

To interiér je koncepčně zcela odlišný. Je mnohem designově čistší, skoro bych řekl až minimalistický. Zároveň však nepůsobí nudně, oživit ho navíc může barevný paket, poskytující kontrastní barevné rámečky kolem vybraných prvků (výdechy ventilace, startovací tlačítko či kulisa volicí páky).

Na středovém panelu je uklizeno jen pár tlačítek, velká část ovládání se přesunula do obrazovky multimediálního systému, která je v případě Kony Hybrid ve vrcholné variantě Premium opravdu obří. Nabízí totiž širokánský displej s úhlopříčkou 10,25“, zatímco konvenční varianty si musejí vystačit nejvýše s osmipalcovou obrazovkou. Ovládání však zůstává přehledné, snadno se v něm zorientujete. Klimatizace má vlastní ovladače, nechybí ani klasická tlačítka pro přímý vstup do vybraných položek menu multimediálního systému. Ten hbitě reaguje na pokyny, kvitujeme i velké ikony, které nemusíte těžce nahmatávat.

Uvnitř vás tak nic neštve, také použité materiály a jejich slícování je na solidní úrovni. Výjimkou jsou snad jen laciněji působící výplně dveří, byť s originální strukturou. Naopak z hlediska prostornosti si v dané kategorii není na co stěžovat. Kona boduje prostorem v podélném směru, plusem je také snadný nástup dozadu.

To v případě zavazadlového prostoru už je to horší. Už udávaný objem 361 litrů není žádný zázrak, což se potvrzuje i v praxi. Kufr trpí hlavně nízkou výškou, moc toho nevložíte ani do jinak praktického organizátoru pod dvojitým dnem. Se svojí výškou 185 centimetrů mně nevyhovovalo ani nízko výklopné víko zavazadelníku, u asijských vozů věc bohužel naprosto běžná.

Hyundai Kona Hybrid

Zmínit musím rovněž bohatou výbavu, která je u takto malého SUV v některých případech až nečekaná. K dispozici jsou i ventilovaná přední sedadla, zatímco ta zadní mohou být alespoň vyhřívaná. Připlatit si lze také za hlídání mrtvého úhlu nebo head-up displej. Ten je však řešen bohužel jen výklopným sklíčkem nad přístrojovým štítem, a tak není plnohodnotnou formou jako v případě promítání přímo na čelní sklo, a tak je v praxi ve výsledku takřka zbytečný. Na sklíčko totiž musíte pořád přeostřovat zrak, stejně jako na běžné budíky.

Motor, jízdní vlastnosti

Trocha teorie

Jak už bylo zmíněno v úvodu, Hyundai Kona nabízí opravdu pestrou paletu motorizací. Přeplňované benzinové jednotky, tříválec 1.0 T-GDI (88 kW) a čtyřválec 1.6 T-GDI (130 kW) doplňují dvě výkonové verze turbodieselu 1.6 CRDi (85 a 100 kW). Vedle toho je tu ještě elektrická Kona Electric se svébytným designem a dvěma výkonovými stupni se 100 a 150 kW a právě testovaná Kona Hybrid.

Ta sdílí ústrojí (stejně jako podlahovou plošinu) s Kiou Nirou HEV, což znamená, že proti řešení od Toyoty se v některých ohledech liší. Pod její kapotou pracuje atmosférický zážehový čtyřválec Kappa o objemu 1,6 litru s přímým vstřikováním, pracujícím v Atkinsonově cyklu, který je kombinován se synchronním elektromotorem s permanentním magnetem, mezi nimiž je umístěna elektronickou řídicí jednotkou regulovaná spojka. Ústrojí doplňuje pro Hybrid vyvinutá šestistupňová dvouspojková převodovka umožňující i manuální řazení, která je právě hlavním rozdílem proti planetové převodovce v hybridních Toyotách.

Hyundai Kona Hybrid

Nakonec tu pak máme ještě pod zadními sedadly (před palivovou nádrží) umístěné lithium-polymerové baterie s kapacitou 1,56 kWh. Toto řešení proti dnes obvyklejším lithium-iontovým akumulátorům podle automobilky poskytuje optimalizovaný výkon a umožňují rychlou rekuperaci kinetické energie. Navíc váží jen 33 kilogramů. Poháněná jsou výhradně přední kola, byť nehybridní Kona umí být i čtyřkolkou.

Hybridní pohony aneb není hybrid jako hybrid: Čím se liší plug-in hybrid od mild hybridu a full…

Zatímco spalovací agregát poskytuje 77 kW a 147 N.m, elektrická jednotka nabízí 32 kW a 170 N.m. Dohromady pak toto ústrojí má 104 kW a 265 N.m, což na hybrid není vůbec špatná hodnota, ba naopak.

Má se Toyota co učit?

V praxi to však žádný trhač asfaltu není, ostatně hodnota zrychlení z 0-100 km/h za 11,6 sekundy dokazuje, že nějaký zázračný sprinter to není. Ve městě je ale Kona Hybrid dostatečně svižná a také na okreskách má dostatek síly k nějakému tomu předjíždění. Navíc tu je k dispozici také režim Sport, po jehož spuštění okamžitě cítíte větší odhodlání vozu. I v tomto případě se ale stále vypíná spalovací motor, když není zrovna potřeba a Kona Hybrid klidně jede také na elektřinu.

Hlavně je ale soužití s ústrojím mnohem příjemnější než v hybridech od Toyoty. Spalovací motor je skvěle odhlučněn, a tak se v tomto ohledu nedočkáte při akceleraci nepříjemného „vysavačového“ hučení jako v hybridních Toyotách. Tomu nahrává také využití dvouspojkového automatu, díky němuž má Kona Hybrid blíže chování konvenčních aut. Rovněž na dálnici je jízda s Konou Hybrid příjemnější. Malé SUV zůstává i v dálničních rychlostech tiché a přestože už tolik elán při případném zrychlení nemá, nežene se motor do vysokánských otáček, jako se tomu stává u Toyot s hybridním ústrojím.

TEST Honda CR-V vs. Toyota RAV4 – Hybridní duel s velkým překvapením

Také z hlediska spotřeby je to více než slušné. Při předvánočním shonu při vyzvedávání dárků jsem při celkem 60 kilometrovém popojíždění sem a tam po Praze dosáhl pořád krásného průměru 5,3 l/100 kilometrů, při pohybu ve městě se ale dalo dostat i k 4,5 l/100 km. Na dálnici si pak Kona Hybrid řekla o nějakých 7,5 l/100 kilometrů. Celkový průměr pak za týden jezdění činil sedm litrů, souvisí ale i s tím, že jsem často nemyslel na úspornost a jezdil s autem svižněji.

Hyundai Kona Hybrid

Jen pozitivní ale nebudeme, přestože jako celek se nám řešení Hyundaie líbí, přece jen v jednom ohledu na japonského konkurenta ztrácí. Souhra spalovacího a elektrického motoru je přece jenom v hybridních Toyotách pořád jemnější, už vlastně nerozeznatelná, zatímco u Hyundaie v některých jízdních podmínkách stále slabé cuknutí při spuštění čtyřválce poznáte. Na delších trasách pak bude vadit titěrná palivová nádrž – 38 litrů vážně není moc.

Hlavně pohodář

Jestliže Toyota u Corolly s hybridním dvoulitrem zdůrazňuje, že i hybrid může být zábavný, Hyundai Kona Hybrid dává při jízdě okamžitě najevo, že tohle auto vzniklo hlavně pro úspornou jízdu, zábavu zkrátka musíte hledat někde jinde – pro tyto účely má Hyundai zkrátka třeba hot hatch i30 N.

Hyundai Kona Hybrid je zkrátka z řidičského pohledu ten hybrid, který očekáváte. Řízení je takové mdlé, příliš nenadchne ani gumový brzdový pedál. Při řízení se zkrátka tolik nebavíte, tohle je přesně to auto, které vás spolehlivě a úsporně odveze z bodu A do bodu B, nic víc ale od něj nečekejte.

Odhlučnění je sice na výtečné úrovni, jak už jsem psal v hodnocení motoru. Co je však znát, jsou velká kola. Testovaný exemplář obouval osmnáctky a přestože z designérského hlediska jsou použité ráfky krásné, z praktického hlediska ideální nejsou. Podvozek se kvůli nim zdá tvrdý, na nerovnostech se pak od nich ozývají rány. Určitě tak volte aspoň o palec menší kola.

A není libo elektřinu?

Kona ale není jediný „eko“ model z dílny Hyundaie, nabízející různě elektrifikované typy pohonu. V nabídce najdeme ještě Ioniq, který s konvenčním pohonem ani neseženete, k dispozici je výhradně jako hybrid, plug-in hybrid a elektromobil. A právě poslední zmíněný jsme nedávno též vyzkoušeli, a to v modernizované podobě, která loni vstoupila na trh.

Hyundai Ioniq Electric dokazuje, že korejská automobilka je na nadcházející elektrickou éru náležitě připravena. Ioniq Electirc je totiž příjemným automobilem, s nímž si klidně dovedu představit žít, respektive pokud bych potřeboval kompakt primárně jezdící po městě. Navíc i základní cena 899.900 korun je ve světě elektroaut dostupná.

Když totiž s Ioniqem jezdíte primárně v městských ulicích, nadchne vás. Jeho synchronní elektrický motor s permanentním magnetem o výkonu 100 kW má nesmírný elán poskytující parádní svižnost, lithium-polymerová baterie s kapacitou 38,3 kWh už něco vydrží. Ve městě si Ioniq obvykle řekne o 12 kWh na 100 kilometrů, což postačí na ujetí více jak 300 kilometrů bez nutnosti nabíjet.

Hyundai Ioniq Electric

Na dojíždění do práce tak ideální volba, jakmile ale potřebujete najednou vyrazit na služební cestu, už se dostaví nejistota. Když jsem tak z Prahy kvůli focení vyrážel do Mnichova Hradiště, raději jsem si půjčil auto kolegy, byť by to Ioniq Electric teoreticky zvládnul. Dálniční spotřeba při 120 km/h činí 18 kWh, což při plně nabité baterii stále stačí na ujetí 200km vzdálenosti. Jenže co když někde zabloudíte? To se pak v tomto konkrétním případě cesty z Prahy do Mnichova Hradiště můžete dostat do nepěkných potíží, protože při této konkrétní trase najdete nabíječku leda v Mladé Boleslavi.

TEST Hyundai Ioniq PHEV – Proč nás korejský hybrid překvapil

Na krátké trasy jsem si ale Ioniqa oblíbil. Jeho pohon je tichý, a to i na dálnici, kde uslyšíte leda tak tichý šum vzduchu kolem karoserie. Elán je pak parádní, a to hlavně po spuštění sportovního módu, v němž okamžitě ucítíte větší ochotu ke zrychlení při sešlápnutí pedálu plynu. Logicky to ale znamená i snížení dojezdu – jeho ukazatel je mimochodem v Ioniqu na poměry elektrovozů velice přesný. Stejně jako ukazatel délky dobíjení baterií.

Pár chybek jsem ale našel. Dozadu je hůře vidět – kvůli neobvyklému tvaru je uprostřed zadního okna vodorovná lišta, které se ve vnitřním zpětném zrcátku zkrátka nezbavíte. Záď se navíc dost špiní, což v kombinaci s chybějícím zadním stíračem znamená, že toho při pohledu vzad opravdu moc neuvidíte. Neseděl mně ani moc vyšší posaz jak v nějakém crossoveru, který mně nebyl moc pohodlný. Zvykat jsem si pak musel také na třístupňovou rekuperaci brzdné energie – odhadovat, kdy začít brzdit byl pro mě i pro kolegy někdy pěkný oříšek.

Závěr

Závěr

Hyundai Kona Hybrid dokazuje, že se hybridní ústrojí korejské automobilce povedlo. Připojování spalovacího motoru možná není vždy tak hladké jako u konkurenční Toyoty, jinak je ale jízda s hybridním Hyundaiem mnohem příjemnější. Spalovací čtyřválec je příjemně odhlučněný, při akceleraci se nedočkáte nepříjemného vysavačového hučení. A i ta spotřeba zůstává na nízké úrovni, jen škoda malé palivové nádrže.

Také jako celek není Kona špatné auto. Uvnitř je dostatek místa a i ten kontroverzní vzhled se mně nakonec zalíbil. Osmnáctipalcová kola jsou ale moc, podvozek se i kvůli nim jeví zbytečně tvrdý. Kona se přitom nejeví jako žádný atlet, je to ryzí pohodář, a tak by komfortnější nota naladění neuškodila.

Plusy

• Příjemné chování pohonného ústrojí
• Pěkně odhlučněný motor
• Slušná spotřeba paliva
• Bohatá výbava

Minusy

• Kontroverzní vzhled
• Malý zavazadelník
• Bouchání od 18“ kol
• Malá palivová nádrž