Jak správně umýt auto: Čištění karoserie má svá specifika. Na co si dát pozor?
I při tak jednoduché věci, jakou mytí auta je, musíme dodržovat určitá pravidla, abychom lak nepoškodili. Připomeňte si je před příštím drhnutím vašeho čtyřkolového miláčka.
Teploty se v posledních dnech zpravidla dostávají nad třicetistupňovou hranici a síla sluníčka sílí. Jak v takových podmínkách přistupovat k mytí vozu? Tipy a triky se zpravidla zabývají tím, jak se o auto postarat po dlouhé a náročné zimě. Jenže svá pravidla má i pravidelná údržba vozu v letních týdnech. Připomeňme si tedy, jak se o auto správně postarat.
Na co si dát pozor
Při mytí se vždy doporučuje dotýkat se karoserie jen čistou houbou z mikrovláken. Klasická pórovitá houba se sice používá častěji, v jejím případě ale hrozí, že zachytí nějakou nečistotu a vytvoří na laku automobilu malé škrábance. Nedoporučují se ani veřejné kartáče na wapkách, protože nevíte, kdo a jak je používal před vámi. Vhodné není rovněž mytí vozu na přímém sluníčku. Je-li karoserie rozpálená, můžete životnost laku zkrátit i prostým opláchnutím studenou vodou. A to nemluvíme o praskajících oknech.
Jak postupovat
Ještě před samotným mytím je potřeba se řádně připravit. Doporučuje se sundat prstýnky, hodinky, ale třeba si dát pozor i na to, kde máte zipy. Jeden nešikovný pohyb při umývání může lak hodně poškodit. Další rada se týká prvního mytí po zimě, ale určitě se hodí ji připomenout: před dolitím letní kapaliny do ostřikovačů je ideální starou vysát. V opačném případě mohou na skle vznikat mapy.
Zapomínat nesmíme ani na předmytí. Špínu na autě je nutno před samotným mytím rozmočit. Vůz stačí postříkat speciálním roztokem, který pomůže odstranit třeba mouchy nebo mastnotu. Dnešní přípravky už bývají ekologické a nezávadné, vyrobené například z cukrové třtiny. Speciální pozornost věnujte ráfkům, na které se hodí účinnější přípravek. Pokud je ale máte chromové, je nutné použít speciální prostředek, jinak mají tendenci zčernat. Roztok se nechá chvíli působit, poté ráfky drbeme tomu určeným kartáčem, který se dobře dostane do záhybů. Pořídíte jej v autopotřebách za pár desítek korun. Lze využít i měkký štětec, v tomto případě se ale doporučuje oblepit kovovou násadku, ať ráfek omylem nepoškrábete.
Když zaschlá špína povolí, můžeme se pustit do samotného oplachu. Hadicí či wapkou postupujeme od střechy dolů. Vyjma jednotlivých panelů karoserie nesmíme zapomenout ani na podběhy a místa, která nejsou na první pohled vidět. Právě tady se často usazují velké nečistoty, které mohou nadělat neplechu.
Následuje mytí houbou a šamponem. Na trhu najdeme stovky nejrůznějších přípravků. Doporučujeme se vyhnout těm nejlevnějším s pochybným složením, které mohou být pro lak vašeho auta příliš agresivní. Osvědčeným řešením jsou šampony samosušící, po kterých na autě nezůstávají mapy. Jednotlivé části myjeme krouživými pohyby houbou a nezapomínáme ji pravidelně oplachovat v připraveném kbelíku s vodou. Ty je ideální mít dva. Jeden se šamponem a druhý s čistou vodou, ve kterém houbu vždy umyjeme od největších nečistot. Když máme šampon po celém voze, znovu jej opláchneme.
Důležitou součástí mycího procesu, na kterou často zapomínáme, je posléze sušení. Na karoserii pak nezůstanou žádné stopy po zasychající vodě. Na to lze použít silikonovou stěrku, nebo lépe umělou jelenici. Obojí se prodává za pár desítek korun. Nejprve ji namočíme v teplé vodě, posléze začneme stírat kapky z povrchu. Nezapomínáme na pravidelné ždímání. Pokud máte doma kompresor, je ideální vyfoukat záhyby a spáry, aby voda postupně nevytékala.
Auto je krásně čisté, ale aby nám tak vydrželo co nejdéle, je vhodné se pověnovat i leštění a lak zakonzervovat leštěnkou s voskem. Tento proces je nutné dělat vždy ve stínu. Nanesená emulze musí lehce zaschnout, poté přichází na řadu samotné leštění. Použít lze ubrousky, případně leštičku. Tu lze ale doporučit jěn někomu, kdo už s ní má zkušenosti. Nesprávné použití může rovněž lak vozu poškodit.
Mytí automobilu doma je sice náročnější, než jej postavit do automatické myčky na pumpě, výsledek ale rozhodně stojí za to. I když vyžaduje o něco vyšší investice. Radost z poctivě odvedení práce na vašem čtyřkolovém miláčkovi je však k nezaplacení.
