TEST Mercedes-Benz GLC 300 4Matic – Benzinová SUV vzpoura
Design, interiér
V poslední době začínalo několik testů podobně – čekáte naftu a on v testovaném autě uvízl benzín. Z dobře známých důvodů, nafta přestává být v Evropě šik. Takto jsem se nad zvláštní kombinací podivoval třeba v případě kombíkové insignie, která místo „povinného“ dvoulitru v naftě dorazila s přeplňovanou zážehovou patnáctistovkou. Nakonec to však bylo příjemné svezení, benzinová insignia argumentovala také výrazně nižší cenou.
Benzinovému Mercedesu GLC jsem od začátku věřil míň. Mimo jiné právě kvůli ceně – verze 300 (ne, šestiválec to fakt není) s výkonem 180 kW totiž začíná na částce 1.326.160 Kč, nejsilnější čtyřválcová nafta 250 d (s výkonem 150 kW) je levnější o nějakých osmadvacet tisíc, šestiválcové GLC 350 d 4Matic je pak sice dražší zhruba o sto tisíc, ale je to šestiválec… A v těchto cenových relacích a s předpokladem tradičního příplatkového vyžití jde určitě o stravitelnou sumu za rozhodně větší kulturu jízdy.
Přistupoval jsem tedy mírně skepticky, jistou nedůvěru podpořil i samotný Mercedes tím, že už v září vystřídá testovanou třístovku nový mildhybrid. Jasně, emise.
Existuje mercedes bez AMG paketu?
Vybavím si dva mercedesy, které jsem zahlédl bez AMG paketu. Jedno GLE z půjčovny na frankfurtském letišti a pak v Česku céčkový kombík. Obě auta vypadala až neuvěřitelně obyčejně, vlastně spíš lacině. Naprosto rozumím tomu, že se prakticky každý zákazník nechá ukecat a AMG paket si pořídí. Pro Mercedes to musí být úžasný zdroj příjmů, těch pár trošku agresivněji tvarovaných doplňků si vždy nechá velmi dobře zaplatit, v případě modrého GLC přišel exteriérový paket AMG na necelých šedesát tisíc, interiérový pak na třicet. Ani v jednom případě jsem přitom neměl pocit, že by se na designu GLC podepsaly nějak dramaticky, bez nich by to však jistě byly podobné rozpaky jako u výše zmíněného GLE a céčkového kombíku.
Asi nebudu sám, komu minulé hranaté GLK přišlo daleko nápaditější a atraktivnější. Aktuální GLC je prostě jenom kulaté, v současné produkci Mercedesu bohužel zcela zaměnitelné. Třeba od zmíněného céčkového kombíku odlišuje GLC vlastně jen vyšší stavba. Zákazníci prý ale obliny chtějí…
Hrany houfně opustily i interiér, výsledek však působí docela útulně a až na výjimky velmi hodnotně. Respektive, výjimku. Grafika infotainmentu je už dost zastaralá, zdvojenému ovládání prostřednictvím touchpadu a kolečka jsem nikdy nepřišel na chuť. Na poli infotainmentu je ovšem Mercedes v poslední době mimořádně aktivní (viz nové áčko), třeba se GLC dočká už při nějakém faceliftu.
K nejsilnějším stránkám GLC patří prostorný interiér, díky vzdušnému vnitřku bych klidně řekl, že tohle SUV narostlo víc než na svých 4,6 metru. Za speciální pochvalu určitě stojí velmi pohodlné zadní sedačky, kufr s 550 litry vypadá slibně už na papíře, tvar jak podle pravítka využijete do posledního deci.
Cena testovaného kousku se sice zastavila kousek pod hranicí 1,6 milionu, většinu z peněz však spolkly zmíněné AMG serepetičky a funkční výbava nebyla nijak zásadně dotčena. Vůbec nechci říct, že by bylo GLC vybaveno chudě, spíš se mi strašně líbilo, že nebylo přetechnizované a až na ovládání infotainmentu působilo velmi jednoduše. Klasický tempomat bez adaptivní funkce mám pořád nejraději, normální tlačítka na volantu bez haptické vazby mi taky sedí nejvíc.
Motor, jízdní vlastnosti
Motor
Jak jsem napsal hned v úvodu, verze 300 to má za pár, v září by ji měl nahradit mildhybrid. Ne že bych nemohl dospat, zážehová třístovka mě však v GLC zrovna neoslovila. Klady určitě najdeme, dvoulitrový čtyřválec je velice tichý a kultivovaný, zvuk je sice trochu hrubší, rozhodně však neruší. A vzhledem k tomu, že se nám sešla kombinace benzinu, vyšší stavby i hmotnosti (plus minus 1,7 tuny), čtyřkolky i automatu, konečný průměr 9,4 litru určitě není špatný výsledek. Jako obyčejně se většina jízd skládala z Prahy a dálnice, mimo tuto sféru se lze vejít do devíti, větší zapojení města znamená minimálně deset litrů.
Tohle je ok, když si koupíte benzinové SUV, musíte s podobnou spotřebou počítat. Vzhledem k udávanému výkonu 180 kW a zrychlení na stovku za 6,5 s bych ale počítal se suverénnějším jízdním projevem. Mercedesu GLC 300 nejvíc ze všeho svědčí klidná jízda a postupné zrychlování. Při plynulé jízdě by vás ani nenapadlo hnacímu řetězci cokoliv vyčítat – motor slyšíte jen velice zběžně, devítistupňový automat nejspíš asi řadí, poznat to však moc není. Jakmile se ale budete snažit o ostřejší jízdu a na plyn zatlačíte víc, nedostane se vám takové reakce, jakou byste od výše zmíněných hodnot (180 kW a 6,5 s) celkem po právu očekávali. Prvním problémem je převodovka, která jakoby si z ničeho nic uvědomila, že má k dispozici opravdu devět stupňů a chuděra najednou neví, jaký teď nahonem vybrat.
Ani na ten optimální převod však motor nepředvede nic, kvůli čemu byste ho měli podezřívat z výkonu 180 kW. Dojem je podobný jako z přefoukaných čtyřválců Volvo (bez přidané elektrohodnoty) – svižný začátek nemá žádnou gradaci, i ve středním pásmu je zátah nejvýš slušný, nad čtyři tisíce už se vlastně pouštět nemusíte, od této hodnoty křivka momentu klesá. A že by něco hmatatelného přinesl nejvyšší výkon v 5500 otáčkách, to tedy taky ne.
Od stále jen dvoulitrového zážehového čtyřválce nejde čekat sílu adekvátně disponované nafty, zátah ve středním pásmu by však dostačoval, je hladký, svižný… K celkově velmi pohodlnému charakteru Mercedesu GLC by se tahle příjemná dynamika hodila, prostě cestování na pohodičku. Nerozhodnost devítistupňového automatu však objektivně vadí.
Bez vzduchu…
Za šedesátitisícový příplatek si můžete pořídit GLC se vzduchovým podvozkem, vyloženě potřeba však není. I s testovanými devatenáctkami byl standardní podvozek úžasně komfortní a vzdoroval i důkladným nerovnostem.
Stejně jako pohonná jednotka i naladění podvozku vybízí řidiče ke klidu. Cokoliv rychlejšího nemá s GLC smysl, ve volantu cítíte tak maximálně účinek posilovače, rychlejší pohyb zatáčkami si ani náhodou neužijete. GLC není přehnaně měkké nebo uhoupané, jenom naprosto nesdílné a netečné.
Pokud se tedy z nějakého důvodu rozhodnete pro mírně ostřejší jízdu, scénář je pokaždé stejný – GLC zatáčku buď v pohodě projede, to se můžete plácat po zádech, že jste nájezdovou rychlost přesně trefili. Nebo začne být lehce nedotáčivé, když jste moc rychlí. Jasně, nic výjimečného, jenom vám GLC s odhadem rychlosti nájezdu vůbec nepomůže. Takže se zase způsobně vrátíte k pohodové jízdě, kterou GLC svým naladěním uznává ze všeho nejvíc.
Závěr
Závěr
Asi bych musel být vůči vznětovým motorům vysloveně zaujatý, abych si Mercedes GLC koupil se zážehovým dvoulitrem o výkonu 180 kW. Dobře, jednotka je to velice kultivovaná, tichá a spotřeba lehce přes devět litrů průšvih není, dynamika však udávanému výkonu úplně neodpovídá a sladění s devítistupňovým automatem by mohlo být lepší. Hlavně při snaze o důraznější akceleraci automat často tápe, který z devíti převodů zvolit.
Ano, dal bych přednost silnějšímu zátahu vznětového motoru, který je ve verzi 250 d (výkon 150 kW) levnější o třicet tisíc. Tentokrát nevidím důvod přepřahat na benzin. Třeba se situace změní v září, kdy má dorazit nová mildhybridní verze, která testovanou verzi GLC 300 nahradí. Asi si na to ale nevsadím…
Že však GLC nadále zůstane velice pohodlným autem s prostorným a praktickým interiérem, na tom nová jednotka těžko něco změní.
Nejlevnější verze modelu | 1.206.370 Kč (GLC 250/155 kW 4Matic) |
Základ s testovaným motorem | 1.326.160 Kč (GLC 300/180 kW 4Matic) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.326.160 Kč (GLC 300/180 kW 4Matic) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.584.085 Kč (GLC 300/180 kW 4Matic) |
Plusy
- Pohodlný podvozek i na devatenáctkách
- Prostorný interiér, komfortní sedačky
- Tichý a kultivovaný motor
Minusy
- Průměrná dynamika
- Sladění motoru s převodovkou
Foto: Ondřej Kroutil