Moskva dává sbohem sovětským trolejbusům. Sloužily 83 let

V dobách neúprosného budování sovětské tyranie se Stalin mimo mocenské aktivity zabýval i potřebami prostého lidu. Ve 30. letech 20. století výrazně rostl počet obyvatel komunistické metropole, proto bylo potřeba vytvořit důmyslný systém dopravy. Hromadnou přepravu toho času zastupovala nejčastěji tramvaj – více než 90 % občanů Moskvy ji využívalo každý den.

Jeden ze Stalinových nejbližších spolupracovníků, Lazar Mojsejevič Kaganovič, byl jmenován odpovědným za obecný plán rekonstrukce Moskvy, tudíž tvrdě pracoval na uspokojení nadřízeného prostřednictvím otevření první linky podzemní dráhy, a kromě metra začal fungovat i autobusový jízdní řád. V představách optimální dopravní infrastruktury překvapivě chyběly trolejbusy.

Škoda Electric dodá nové trolejbusy na Slovensko

Následník velmocenského trůnu jménem Nikita Sergejevič Chruščov neměl na formování dopravní situace ve městě takový vliv jako Kaganovič, nicméně myšlenkami na trolejbusové posily nikdy neskrýval. Aby umírněný socialista zajistil budoucnost trolejbusů v Moskvě, navrhl pojmenovat první trolejbus po svém patronovi Lazarovi Kaganovičovi. První model moskevského trolejbusu nese iniciály „LK“.

Moderní trolejbusy Škoda 32 Tr zamíří do Opavy

První trolejbusová trasa moskevskými ulicemi byla otevřena 15. listopadu 1933 v oblasti stěžejní dálnice M10. Za 12 měsíců už jezdilo celkem 50 trolejbusů, princip společné přepravy přijaly i další města SSSR jako Kyjev, Rostov na Donu, Tbilisi a také Leningrad, kde se odehrál smutný příběh. Dne 26. prosince 1937 spadl do řeky trolejbus LK-5 a uvnitř našlo smrt všech 11 cestujících. Lidé spojování s tragickou havárií byli klasicky zatčeni a popraveni, zatímco řady LK byly v Leningradu vyřazeny z provozu.

Obecně platí, že první verze trolejbusů LK nebyly zdaleka dokonalé, některé klíčové části vozů byly dřevěné a měkký přírodní materiál postrádal klíčové vlastnosti vhodné pro výrobu bezpečného a spolehlivého vozu. První kusy sloužily bez topení a chybějícími okny táhl studený průvan. Nový způsob dopravy neměl dobrou pověst, i tak se stal populární zejména coby atrakce či zpestření nelehkého života.

Škoda Electric dodala nové kloubové trolejbusy pro Ústí nad Labem

Novější a pokročilejší provedení sovětského trolejbusu se objevilo v roce 1936. Bylo označeno YaTB-1 podle továrny se sídlem v Jaroslavli. Sovětští konstruktéři okopírovali britský způsob výroby, když se hlavnímu inženýrovi podařilo během obchodní cesty do Velké Británie zakoupit dva malé modely britského trolejbusu.

Typ YaTB-1 také skrýval dřevěné komponenty po tenkou vrstvou oceli, přesto se tvůrcům podařilo zvýšit úroveň kvality sestavení. Důležitým vylepšením byla přítomnost topného systému a polstrovaných sedadel. Vybavení působilo pokrokově, bohužel trvajícím problémem zůstávala nedostatečná ochrana důležitých součástek před vlhkostí a prachem, což vedlo k častým poruchám.

Škoda Electric se podílí na výrobě trolejbusů pro Norsko

Trolejbusové pokusy SSSR doplnila středně velká novinka MTB-82. Název evokuje výraz „Moskevský trolejbus“, produkce probíhala v závodu spadající pod Národní komisariát leteckého průmyslu SSSR. V 50. letech se MTB-82 stal nejběžnějším trolejbusem Sovětského svazu – v letech 1946 až 1961 jich bylo vyrobeno celkem přes pět tisíc jednotek.

Před vydáním dalšího pokračovatele éry hromadné dopravy v Moskvě se komunisté neúspěšně pokusili nahradit MTB-82 trolejbusem TBU-1. Ten vznikl jako jediný prototyp marně podpořený dávkou deseti zkušebních exemplářů. Kritici našli vážné nedostatky například v designu a výroba byla příkazem zastavena. Neúspěšný pokus umožnil sovětským technikům vytvořit lepší produkt veřejné přepravy zvaný ZiU-5. Chlouba továrny Zavod imeni Urickogo byl do služby poslán v roce 1959 volitelně ve čtyřech různých úpravách. Nejprostornější konfigurace jezdila rychleji a pojala až 120 cestujících.

Škoda Electric dodala nové trolejbusy pro Pardubice

Psal se rok 1972, když se stal mezinárodní senzací trolejbus ZiU-9. Konečně povedená řada byla vyvážena do Maďarska, Řecka, Německa, Bulharska, a dokonce i do Argentiny. Prostorný vůz se třemi dveřmi zůstal v sériové výrobě do roku 2014. Přes řadu modernizací bylo dokončeno více než 42 tisíc kusů, díky čemuž se ZiU-9 stal nejprodukovanějším modelem na světě. 

Letošní rok je poslední pro dlouhou trolejbusovou etapu ruských měst. Přímo v Moskvě začaly trolejbusy postupně nahrazovat nové elektrické autobusy. Většina starých trolejí byla loni demontována a letos v srpnu dojel do depa poslední moskevský trolejbus. Už nikdy nevyjede, protože městský úřad upřednostnil autobusy na baterky. Na počest 83 let trolejbusové dopravy zůstala jen jedna vzpomínková krátká trať, zbytek zůstane minulostí ze sovětských dob.