Nissan Rasheen (1994-2000): Hranatý drsňák oznamoval příchod crossoverů
Kdo vymyslel a postavil prvního křížence mezi terénním a osobním autem? O tom se vedou spory. Nissan Rasheen přišel na trh v době, kdy se ještě ani neočekával jejich boom.
Nissan představil na 30. ročníku autosalonu v Tokiu na konci října 1993 hranatý Rasheen. Chromovaný rám na přídi a náhradní kolo vzadu pod samostatným krytem umocňovaly drsňácký vzhled a naznačovaly terénní ambice, silniční pneumatiky je ale zase krotily. Tohle nebyl teréňák Patrol, ani o něco měně off-roadové Terrano, které mělo rám, jezdily u nás. Prostě kompaktní crossover. Jenže na rozdíl od těch dnešních měl výhradně čtyřkolku.
Svérázný hranatý retrodesign byl pokračováním série tzv. pike cars, která zahrnovala modely Be-1, Pao, Figaro a S-Cargo. Na přídi se ale návrhář Naoki Sakai spolu se svým týmem nechal inspirovat východoevropskými vozy. Nepřipomíná trochu Wartburg 353? Předností takřka čtvercových tvarů byla náležitě velká okna. Sakai právě stál i za modely Be-1 a Pao.
V Tokiu 1993 byl vystaven bílý prototyp, který se všeobecně líbil. Sériová verze na sebe nechala čekat něco málo přes rok, debutovala v listopadu 1994. Nebylo divu, od původního bílého vozu se prakticky nelišila, změnily se pouze detaily. Nissan s ní evidentně beztak počítal, proto nejdříve neprezentoval žádnou ulítlou studii. Pozitivní reakce odborné a zejména laické veřejnosti jej pouze utvrdily v tom, že takové auto má vyrábět. A nešlo o limitovanou sérii, jak bylo nejen u automobilky s vycházejícím sluncem ve znaku, ale i konkurenčních výrobců obvyklé…
Nejdříve patnáctistovka
V nabídce motorů byl původně jediný řadový benzinový čtyřválec GA15DE s objemem 1,5 l (přesně 1497 cm3) a výkonem 77 kW (105 k) v 6000 otáčkách. Technicky vyspělá pohonná jednotka měla rozvod DOHC, Používaly se pětistupňové přímo řazené převodovky, alternativně byly k mání čtyřstupňové samočinné. Točivý moment vrcholil 135 Nm ve 4000 min-1. Základní model se rozjel na 150 km/h.
Ač robustní vzhled naznačoval více, Rasheen vycházel z běžných osobních modelů značky. A navíc těch kompaktních. Tovární kód NB14 říkal, že základem byl podvozek Sunny B14. Jenže ve skutečnosti coby dárce těchto komponentů posloužila předchozí generace B13, toho jména sedmá.
Obě nápravy od sebe dělilo 2430 mm. Na obou se nacházely vzpěry McPherson, dále doplněné o vinuté pružiny, teleskopické tlumiče a stabilizátory. Vpředu byla ještě spodní příčná trojúhelníková ramena, vzadu pak dvě dvojice spodních příčných rovnoběžných ramen. V Japonsku se tradičně řada nižší střední třídy jmenovala Pulsar.
ATTESA
Nejvýkonnější GTI-R, který náležel do čtvrté generace (N14), představoval základ pro soutěžní speciál skupiny A. Hot-hatch s turbodmychadlem přeplňovaným dvoulitrem DOHC daroval Rasheenu stálý pohon všech kol ATTESA. Ten měl v základní variantě místo mezinápravového diferenciálu viskózní spojku, která rozdělovala točivý moment na obě nápravy dle aktuální trakce.
Crossover se spoléhal na kotoučové brzdy, ty přední dokonce odvětrávané. Řízení nepostrádalo hydraulický posilovač. Kola od sebe dělilo 1425, respektive 1450 mm a do palivové nádrže je vešlo 50 litrů benzinu. Japonci nikdy naftě v osobních autech neholdovali.
Různá výbava
Rasheen byl prostě křížencem. Navíc relativně malým. Jednotlivé modely se od sebe lišily rozměry. Type I a levnější Type I B se zjednodušenou výbavou postrádaly rezervu na zadních dveřích. Ty byly mimochodem vodorovně dělené, jejich spodní polovina se vyklápěla dolů a horní naopak vzhůru, zasahovala hluboko do střechy. Jako mnohem starších klasických kombíků i lehkých užitkových aut. Vozy neměřily tudíž ani čtyři metry, přesně 3980 mm. Náhradní kolo bylo uložené v zavazadelníku.
Type II už ho vzadu měl, takže měřil 4115 mm. Bylo umístěno na nosiči z ocelových trubek a když chtěla posádka dovnitř něco naložit, musela ji nutně odklopit směrem doprava. Type III pak dostal dopředu ještě ochranný rám, takže byl s přesnými 4210 mm ze všech nejdelší. Šířka se pohybovala od 1695 do 1720 mm. Nejvyšší modely měly 1515 mm, nejnižší Type I naopak jen 1450 mm, protože zde chyběly střešní podélníky.
Takada Kogyo
Rasheen vážil minimálně 1160 a nejvýše 1310 kg dle výbavy. Na „palubu“ se vešlo až pět lidí a do „kufru“ 520 l v základu. Sice nešlo o městské mini, na kei byl přece jen příliš velký, ale k otočení mu stačil poloměr 5,2 m, průměr tedy činil dvojnásobek. Světlost se však od moderních SUV a crossoverů se svými 170 mm v ničem nelišila. Rasheen sice připomínal plnohodnotný teréňák, ale nebyl ničím jiným než kombíkem určeným pro outdoorové aktivity. Zvládl maximálně nějakou tu polní cestu a užil si ji, ale do opravdového terénu nepatřil. Z interiéru zmizela malá obrazovka, kterou měl původní prototyp. Volant byl čtyřramenný.
Stejně jako Be-1 a Figaro, i Rasheen vyráběl partner Takada Kogyo v závodě Oppama v Jokosuce (prefektura Kanagawa). Prodej začal 12. prosince 1994 výhradně v obchodní síti Nissanu Red Stage. Oficiální uvedení na trh se neobešlo bez prezentace, která se konala v nedávno postaveném Yebisu Garden Place v Tokiu.
Rasheen byl současníkem Terrama II, které pro Evropu vznikaly u Nissan Motor Ibérica v Barceloně. V Japonsku se tohle auto jmenovalo Mistral. Mělo ale dva rozvory, kratší třídveřovou a delší pětidveřovou karoserii. Podvozek sdílelo se zmiňovaným Terranem WD21, tvary ale vytvořila I.DE.A., respektive Ercole Spada. Pětidveřový Rasheen v „plné polní“ byl jen o něco delší než třídveřové Terrano II.
Speciální série
30. srpna 1995 se začala prodávat speciální edice Type F. Vycházela z „jedničky“, měla ale navíc střešní nosiče a v interiéru falešné dřevo. Rasheen se do té doby nenabízel v černé barvě, pro „efko“ byla exkluzivní. Type F se vyráběl až do modernizace v lednu 1997,stejně jako další série.
Type L debutoval 8. dubna 1996. Opět měl základ v modelu I. Ani jemu nechyběly podélníky na střeše pro přichycení dodatečných zavazadel, případně sportovní výbavy. Na zadních dveřích se objevila rezerva, kryty kol byly tentokrát bílé místo stříbrošedých. A červený lak karoserie nesl název Active Red. Byla v něm lakována i vnější zpětná zrcátka. Na předních dveřích se skvěly žluté polepy s nápisy „Rasheen“.
ABS se v objevil poprvé v září 1996. Šlo o Type J ve stříbrné platinové metalíze včetně zrcátek i krytů kol. Opět dostal „hagusy“ i venkovní rezervu, navíc přidal bezklíčkový vstup! Type J měl také speciální čalounění: šedá látková sedadla s fialovými výplněmi, Nissan jinak používal u svého křížence kostkované vzory.
Modernizace
Modernizovaný Rasheen absolvoval premiéru v lednu 1997, šlo ale o opravdové vyhlazování vrásek, i termín „facelift“ by pro něj byl silným výrazem. Lehounce se změnila prakticky jen maska chladiče, už postrádala dříve dominantní vodorovné žebrování, měla jen svislé blízko sebe. Přední směrovky v nárazníku ztratily oranžovou barvu, byly bílé. Všechny modely dostaly nejen nedávno prezentovaný protiblokovací systém brzd, ale i dva přední airbagy.
Konečně se rozšířila nabídka motorů, benzinovou patnáctistovku doplnil větší čtyřválec DOHC SR18DE, jak už označení napovídalo, šlo o osmnáctistovku. Respektive s přesný objemem 1838 cm3. Měla 92 kW (125 k), opět v šesti tisících. Párovala se ale výhradně se čtyřstupňovým automatem, ten měl už původní prototyp z roku 1993. Nissan uváděl maximální točivý moment s přesností na desetiny: 156,9 Nm/4800 min-1. Tato verze se jmenovala Rasheen ft (s malými písmeny). Systém 4WD měl stále viskózní spojku, navíc už i středový diferenciál.
Zredukovaly se výbavy. Patnáctistovka měla stupně Type I, II a S, ten poslední také výhradně s automatem, zmizely tedy I B a III. S novým motorem 1,84 l se pojily pouze druhý a třetí: Type II a S. Nissan nechal natočit vtipné reklamy s manga postavičkami, v Japonsku velmi populárními. Dle kočičího robota Doareamona dostal své jméno dokonce i nový modrý odstín.
Forza
Na 32. ročníku autosalonu v Tokiu 1997 automobilka vystavila Rasheen Forza (italský výraz pro sílu). Sportovní model se od původního Rasheenu lišil dvěma dvojicemi kulatých hlavních světel i maskou chladiče. Měla šest svislých žeber, tak trochu ve stylu Jeepu, ale celkově s nižší stavbou. Na žalobu to rozhodně nebylo, Nissan si tyhle věci dokáže ohlídat.
Třetí boční okna vystřídala na každé straně dvě malá nad sebou. A záď už nebyla takřka kolmá jako u předchozích verzí, nýbrž ve své horní polovině sešikmená a nakloněná směrem vpřed. Jemně se natáhly přední i zadní převisy. Novinkou bylo také mohutnější oplastování blatníků v kontrastním laku.
Forzu poháněl výhradně dvoulitrový (1998 cm3) čtyřválec SR20DE, Byl samozřejmě ze všech nejvýkonnější, při kompresi 9,5:1 nabídl 107 kW (145 k) v 6400 otáčkách, ale i on se dodával jen s automatem, hodnota nejvyššího točivého momentu 178,5 Nm byla dostupná ve 4800 min-1. Samozřejmost představovaly opět dvě vačky.
Type A
1. prosince 1997 přišla speciální série Type A, odvozená tentokrát z Rasheenu Type II. Opět dostala rezervu pod kryt, dále vnitřní zrcátko odrážející teplo, bezklíčkový vstup a béžová sedadla. A nechyběl svébytný lak: vínová perleť.
4150 mm dlouhý Rasheen Forza se začal vyrábět 6. dubna 1998 a prodávat od července. Stejně jako osmnáctistovky i on měl čtyřkolku ATTESA s mezinápravovým diferenciálem i viskózní spojkou. Kromě standardní výbavy byla k dispozici S Package, řidič opět nepotřeboval pro nasednutí do auta klíč. Přidala také plastové lišty na bocích.
Type M
Opět jej propagovaly manga postavičky, tentokrát mumínci, kteří však nevznikli v zemi vycházejícího slunce, vymyslela je švédsko-finská spisovatelka Tove Jansson. A nakreslila je spolu se svým nejmladším bratrem Larsem. Manga má fanoušky po celém světě…
Na konci aktivní kariéry přišel ještě Type M, konkrétně 11. května 2000. Navazoval na model A. Přístrojový štít a horní část středového panelu byly bílé, i když znovu imitovaly dřevo, rádio mělo přehrávač CD a vozy dostaly titanový lak Opal Blue.
Konec
Produkce Rasheenu byla ukončena 31. srpna 2000. Vzniklo přesně 71.793 kusů. Stal se obětí plánu na oživení tehdejšího šéfa Nissanu Carlose Ghosna. Mimo Japonsko se nikdy oficiálně neprodával. Šedí dovozci samozřejmě dokázali uspokojit poptávku i jinde, tedy v zemích, kde se jezdí na opačné straně silnic než u nás. Hlavně ve Velké Británii. Zejména ve své domovině je Rasheen vysoce ceněn, jako ojetina i po takřka čtvrtstoletí od ukončení produkce velmi oblíbený, dokonce existují i prodejci, kteří se specializují přímo na něj.
Nástupcem Rasheenu byla první generace SUV X-Trail. T30, i když byla podstatně větší, vyrostla až ke 4,5 m. Měla vypínatelnou čtyřkolku a dostala se i k nám. Nissan ji prodával prakticky po celém světě s výjimkou USA, po ukončení výroby v Japonsku vyjížděla z východoasijských továren a montážních závodů, její aktivní kariéra skončila až v roce 2014.
Autech A-10
Ještě větším retrem byl Autech A-10 z roku 1996. Divize Nissanu specializující se na tuning a přestavby se na Rasheenu opravdu vyřádila. Vzhledem k nízké stavbě vozu z něj vytvořila čtyřdveřový sedan. Nepřestavěla jej jen tak pro zábavu, značka tehdy slavila deset let existence, takže si tuhle kreaci dala ke kulatým narozeninám. Přidaná záď ale vypadala vzhledem ke kolmému zadnímu oknu zvláštně, trochu násilně naroubovaná. Značně se také natáhl zadní převis a auto z bočního pohledu působilo disproporčně, byť získalo prolis táhnoucí se od zadního blatníku.
Čtyři hlavní kulatá světla a maska chladiče připomínaly spíše alfy romeo ze 60. let minulého věku. Vzadu našly místo také kruhové reflektory, ale umístěné nad sebou, dole byly směrovky. Nárazníky pokrýval chrom. Kabině dominovala kůže, dřevo na palubní desce a minimalistický tříramenný volant, který také odkazoval na dobu dávno minulou.
Benzinový dvoulitr DOHC Autech vyladil na 132 kW (180 koní) v 6800 otáčkách. Točivý moment vrcholil 186 Nm při 5200 min-1. Pětistupňová manuální převodovka přenášela sílu ale pouze dozadu, nikoli na všechna kola. Nechyběl samosvorný diferenciál. Svérázné auto vážilo 1255 kg a bylo schopné atakovat 200 km/h. A-10 se zrodil pouze jediný. Naštěstí. Japonci mají v mnoha věcech dost zvláštní vkus…
Zdroje: Nissan.co.jp, Wikipedia, Auto World Press, Nissan-global.com, Svět motorů, Automotive Heritage
Foto: Nissan
