Nový svatý grál mezi hypersporty! Ferrari F80 má hybridní V6 a 1200 koní
Italská automobilka představila svůj nejnovější hypersport, kterým navazuje na dlouho tradici započatou legendárním Ferrari 288 GTO z roku 1984.
Již od 80. let minulého století má každá dekáda jednu hvězdu od Ferrari, která definuje segment hypersportovních aut. Ačkoliv Italům v posledních letech vyrostla konkurence od Bugatti, Pagani či Koenigseggu, fanoušci přesto netrpělivě čekají na to, co ikonická značka z Maranella připravila pro své nejvěrnější a nejbohatší zákazníky.
V polovině 80. let tuhle tradici založilo legendární Ferrari 288 GTO, homologační speciál modelu 308 GTB pro rallyeovou skupinu B. Na něj v roce 1987 navázalo nádherné Ferrari F40, placatá sexbomba s vidlicovým osmiválcem s dvěma turbodmychadly.
Devadesátá léta se nesla ve znamení Ferrari F50, širokého supersportu s atmosférickým dvanáctiválcem, na které v roce 2002 navázalo Ferrari Enzo s šestilitrovým agregátem F140 B s totožným počtem válců. Desátá léta 21. století (konkrétně rok 2013) patřila stále ještě neskutečně rychlému LaFerrari, které nemá problém udržet tempo i s mnohem mladšími konkurenty, kterým mnohdy pomáhají turbodmychadla či elektromotory.
Vláda posledního jmenovaného je ovšem u konce. Italové totiž představili svou nejnovější kreaci, jež svým názvem F80 navazuje na své předchůdce z 80. a 90. let 20. století. Novinka omezená na 799 exemplářů má design inspirovaný nedávno představeným gran turismem 12Cilindri. Příď proto také připomíná nádherné Ferrari 365 GTB/4 Daytona, jež se zařadilo mezi nejkrásnější modely značky.
Ferrari při vývoji hypersportu F80 využilo své bohaté zkušenosti z formule 1 a vytrvalostních závodů šampionátu WEC, což se projevilo například na aerodynamice. Při rychlosti 250 km/h tak na vůz působí přítlak až 1050 kilogramů (460 kg vpředu a 590 kg vzadu).
Skoro jako ve stíhačce
Interiér je sice dvoumístný, jasnou prioritu má ovšem řidič. Sedadlo spolujezdce je totiž posunuto dozadu. Zaoblený volant je menší než ve zmíněném laferrari (o 1,4 centimetru do šířky a šest centimetrů do výšky), což zlepšuje výhled vpřed. Velkým pozitivem jsou fyzická tlačítka na volantu místo nepraktických dotykových plošek.
Zatímco před několika lety automobilky přecházely na přeplňované motory, teď postupují kupředu díky elektřině. Ta se tudíž nevyhnula ani Ferrari F80. Základem pohonného ústrojí je vidlicový šestiválec o objemu 3,0 litru, který sám o sobě dává 900 koní při 8750 otáčkách a 850 newtonmetrů. Litrový výkon tedy dosahuje plných 300 koní. Síla na kola putuje pomocí osmistupňové dvouspojky.
Ferrari vůbec poprvé u svého silničního modelu použilo 48voltový elektromotor, který pomáhá vykrývat slabší pásmo dvojici turbodmychadel, když mají výfukové plyny menší dynamiku. F80 využívá komponenty hnacího ústrojí soutěžního speciálu 499P z loňského ročníku 24hodinovky v Le Mans. Jedná se například o klikovou skříň, rozdělovač, vstřikovače paliva či palivová čerpadla.
Kvůli co nejnižšímu těžišti je vidlicový šestiválec umístěn velmi nízko (mezi osou klikového hřídele a všemi součástmi umístěnými na dně olejové vany je pouhých 10 centimetrů). Nárůst výkonu motoru V6 proti tomu ve Ferrari 296 GTB o 237 koní nezvýšil hmotnost motoru. Elektromotor byl kompletně vyvinut, testován a vyroben Ferrari v Maranellu.
| Rozměry Ferrari F80 | |
| Délka | 4840 mm |
| Šířka | 2060 mm |
| Výška | 1138 mm |
| Rozvor | 2665 mm |
| Zavazadlový prostor | 35 litrů |
| Pohotovostní hmotnost | 1525 kg |
| Rozložení hmotnosti | 42,2/57,8 % |
Zadní elektromotor MGU-K s 800voltovou architekturou točí až 30.000 otáček za minutu, dává 81 koní (60 kW) a 95 koní (70 kW) při rekuperaci, má točivý moment 45 Nm a váží pouhých devět kilo. Každý ze dvou předních 800V elektromotorů produkuje 142 koní (105 kW) a 121 Nm a 30.000 otáčkách za minutu. Díky tomu Ferrari F80 disponuje pohonem všech kol. Elektrické jednotky si energii berou z 800voltového akumulátoru s kapacitou 2,3 kWh o hmotnosti pouhých 39 kilogramů. Systémový výkon dosahuje ohromujících 1200 koní.
Šasi je vyrobeno z uhlíkových vláken a kompozitů. Přední a zadní pomocné rámy z uzavřených extrudovaných profilů jsou navzájem spojeny odlitky a s karoserií je pojí titanové šrouby. Ve srovnání s Ferrari LaFerrari váží podvozek F80 o pět procent méně, má přitom o 50 procent vyšší torzní a ohybovou tuhost. Dveře se otevírají nahoru v úhlu až 90 stupňů.
| Jízdní výkony | |
| 0–100 km/h | 2,15 s |
| 0–200 km/h | 5,75 s |
| 100-0 km/h | 28 m |
| 200-0 km/h | 98 m |
Aktivní odpružení je další evolucí toho v crossoveru Ferrari Purosangue, které místo stabilizátorů spoléhá na 48V elektromotory u každého kola.
Jednotlivé jízdní režimy si volíte tlačítkem na volantu, přičemž Ferrari F80 je schopné jízdy čistě na elektřinu, byť na krátkou vzdálenost. Nová funkce Boost Optimization rozpozná trasu, po které jedete, a dodá další výkon na nejvhodnějších úsecích bez nutnosti zásahu řidiče.
Novinkou je též uvedení technologie CCM-R Plus u brzdové soustavy. Používá dlouhá uhlíková vlákna ke zlepšení pevnosti (o 100 procent) a tepelné vodivosti (o 300 %). Brzdné plochy jsou potaženy vrstvou karbidu křemíku (SiC), který je odolný proti opotřebení a potřebuje kratší dobu k zahřátí na provozní teplotu.
Rozměry brzdového systému jsou 408 x 220 x 38 mm vpředu (šestipístkové třmeny) a 390 x 263 x 32 mm vzadu (čtyřpístky). Ferrari F80 díky tomu ze 100-0 km/h zabrzdí za pouhých 28 metrů, z dvojnásobné rychlosti potřebuje 98 metrů.
Jen pro vyvolené
Vedle pouhých 799 vyrobených exemplářů pro nejlepší zákazníky Ferrari, kteří mají v garáži i předchozí hypersporty, exkluzivitu vozu zvyšuje také jeho cena. Ta v Itálii začíná na částce 3,6 milionu eur (zhruba 91 milionů korun). První dodávky by měly začít na konci roku 2025, ukončení výroby je naplánováno na rok 2027 na oslavu 80. výročí značky z Maranella.
