Pařížský okruh snížil rychlost na 50 km/h. Už se rozdávají pokuty
Znělo to jako šok, Paříž si prosadila snížení rychlosti na pařížském okruhu na 50 kilometrů v hodině. Změna začala platit na začátku října, deset dní měli lidé na to si zvyknout. Radary proto zůstaly nastaveny na předchozích 70. To minulý čtvrtek skončilo a už padají pokuty.
Pařížský okruh, kterému se neřekne jinak než peripherique, je něco jako pražský městský okruh. Jen je v mnohem větším městě, má obvykle čtyři pruhy v každém směru, a to s výrazně vyšším provozem. Ten na řadě míst překračuje čtvrt milionu vozidel denně, tedy zhruba dvojnásobek nejvytíženějších úseků pražského okruhu. I ten nejopuštěnější úsek má v Paříži provoz přes sto tisíc aut denně.
Zastánci snížení rychlosti argumentovali přínosy pro životní prostředí a bezpečnost, i tím, že se na okruhu stejně rychle nejezdí. Kvůli provozu to obvykle ani nejde. Prakticky jen v noci se dalo jet svižněji.
Podle údajů z roku 2017 šlo po okruhu cestovat průměrem 35,5 kilometru v hodině, v některých úsecích šlo dokonce o 23 kilometrů v hodině. Přes padesát se šlo, jen mírně, dostat během dne jen v čase krátce po poledni. Zastáncům omezení nahrávají i údaje k poslednímu snížení rychlost. V roce 2014 se z povolené osmdesátky přešlo na sedmdesátku. To vedle paradoxně ke zvýšení průměrné rychlosti z 37 na 39 kilometrů v hodině i k výraznému poklesu počtu nehod.
Tehdy šlo také tvrdit, že i teoreticky přechod z 80 na 70 znamená u dvou nejvzdálenějších míst okruhu zpoždění maximálně o dvě minuty. To skoku ze 70 na 50 už je až výraznějších šest minut. Kritici omezení tvrdí, že za nižšího provozu je 50 kilometrů v hodině na takový typ komunikace příliš nízká rychlost. Také platí, že některé úseky nejsou tak vytížené a omezení na nich tak lidé opravdu pocítí.
Snížení rychlosti je ve Francii velkým tématem. Toho se chytají i politici, obvykle na škále, čím více je někdo pravicový, tím více je padesátka konec světa. Naopak čím více je někdo levicový, tím spíše podle něj přinese toto omezení lepší život všem. Z obou táborů pak dokáže padat i nesmyslná argumentace.
Tématu využila i italská železniční společnost Trenitalia, která nabízí jízdenky na své rychlovlaky mezi Paříží a Lyonem s heslem „Nebojte se, nepojedeme 50 km/h“. Televize pak dělají rozhovory s řidiči, které oslovují v zácpách na výjezdech z okruhu. Ti si na novinku buď stěžují nebo říkají, že je to stejně jedno.
Radary na okruh dohlížejí od roku 2005, to ještě platila osmdesátka. Řidiči se díky tomu uklidnili. Počet mrtvých na okruhu skokově klesl z s více než deseti na nižší jednotky a některé roky už nejsou žádné oběti. Měřených úseků postupně přibývá a nyní jich je 16, rozdají i stovky tisíc pokut ročně.
Od zavedení radarů už se také neobjevily pokusy o překonávání rychlostní rekordů. Ten v roce 1989 nastavil motorkář Černý princ, který 35 kilometrů dlouhý okruh objel s průměrem 190 kilometrů v hodině a v roce 2004 jej překonal Ghost Rider, který dosáhl 211 kilometrů za hodinu.
Pozor na pravidla
Pro Čechy, kteří by si chtěli pařížskou padesátku vyzkoušet, je dobré dodat některá místní specifika. Tím nejdůležitějším je, že auto najíždějící na okruh má přednost před vozidly v pravém jízdním pruhu, a to i když tam najede krokem. Při nižších rychlostech jsou rizika menší než v době, kdy tam byla 80 a cizince mohla tamní specifika zaskočit. Kdo si bude chtít okruh zkusit v ranní špičce, může se připravit na to, že padesátku bude považovat za úspěch a vysokou rychlost a nejspíše vydrží jen pár metrů.
Překvapit může i vysoký podíl motorek a skútrů. Ty obvykle projíždí mezi auty takzvanou uličkou dárců orgánů. Je to sice nelegální, ale velmi časté a dvě třetiny mrtvých na okruhu tvoří právě mladí lidé na dvoustopých vozidlech.
V pracovní dny mezi osmou ráno a osmou večer je třeba nálepka odkazující na emisní třídu auta. V tuto dobu tam mohou vjet pouze dieselová auta s normou Euro 4 (obvykle ta mladší 18 let) a lepší a benzinová s Euro 2 a lepší (mladší 27 let).
Městský bulvár
Padesátkou by změny na peripherique končit neměly. Chystá se i plán na proměnu okruhu na městský bulvár, vize jsou podobné jako u zklidňování pražské magistrály.
Plánuje se vysázení desítek tisíc stromů, proti tomu ale protestuje policie a slyšet je i část Pařížanů, která tomu není nakloněna. Proto se vše stále odkládá a zvažuje se referendum.
V plánu je také vyhrazení jednoho pruhu vozům s prioritou, tedy hromadné dopravě, záchranářům, případně více obsazeným vozidlům. Dál se pracuje na postupném snižování dopravy přes balík různých opatření. Jedním z nich je snaha rozvíjet předměstí tak, aby méně lidí muselo jezdit do centra Paříže. Na okruhu tvoří 60 procent dopravy právě cesty z předměstí do centra. Posiluje se i MHD, aby více lidí mělo k dispozici alternativu k autu. Pokračuje se také ve zlepšování protihlukových opatření. Zde je třeba zmínit, že problém s hlukem, který je jedním z důvodů proč se rychlost snižovala, vytvářely hlavně skútry, které jsou při svižnější jízdě a tedy vytočenějším motůrku, dokáží dělat velký randál.
