Před 176 lety se narodil vynálezce čtyřdobého zážehového motoru

Jmenoval se Nikolaus August Otto a světlo tohoto světa spatřil poprvé 14. června roku 1832 v porýnském městečku Holzhausen an der Haide. V šestnácti letech opustil školu a na živobytí si vydělával v obchodě s potravinami, později se přestěhoval do Kolína nad Rýnem.

Zde se poprvé setkal s dvoudobým plynovým motorem Belgičana Etienne Lenoira, což jeho další životní dráhu značně poznamenalo, to se psal rok 1859. Podle jeho vzoru Otto o dva roky později postavil svůj první motor.

V roce 1864 pak spolu s Eugenem Langenem založil společnost „N. A. Otto & Cie.“ na výrobu „atmosférických“ dvoudobých plynových motorů. Zprvu se jednalo o kusovou produkci, „sériová“ výroba začala až v roce 1868. Jen pro zajímavost, tento motor byl později oceněn zlatou medailí na pařížské světové výstavě. O čtyři roky později, tedy v roce 1872, přijala Ottova společnost dva nové kolegy: pány Gottlieba Daimlera a Wilhelma Maybacha. Tito dva muži sice vydrželi jen krátkou dobu , ale spolu s nimi se Otto začal zabývat myšlenkou a vývojem čtyřdobého zážehového motoru s „vnitřním spalováním“. Krátce na to se firma proměnila v akciovou společnost "Gasmotorenfabrik Deutz AG".

Prototyp pohonné jednotky s pracovními fázemi sání-komprese-expanze-výfuk byl hotov za čtyři roky a v roce 1877 si ho Otto nechal patentovat. Čtyřdobý cyklus plynového stacionárního motoru byl nazván po něm, tedy „Ottův cyklus“. V roce 1882 pak dostal vynálezce čestný doktorát filozofické fakulty univerzity ve Würzburgu.

Ottovi se podařilo zapsat se do dějin spalovacího motoru ještě jednou. Až do roku 1884 ve svých

agregátech používal jako palivo plyn. Tekuté palivo totiž nepřicházelo v úvahu, protože neexistoval vhodný systém zapalování. Otto sestrojil primitivní nízkonapěťové magnetové zapalování a problém byl vyřešen – od té doby se směs paliva se vzduchem v zážehových motorech přivádí k výbuchu pomocí elektrické jiskry.

Pak již události nabraly velmi rychlý spád – zážehový benzinový motor, i když pouze se dvěma pracovními cykly, zamontoval do své tříkolky v Mannheimu Carl Benz a ve stejném roce měl premiéru v silničním vozidle i čtyřdobý agregát, postavený dle Ottových patentů. Byť tímto vozidlem byla pouze dvoukolka, kterou postavili čirou náhodou bývalí Ottovi zaměstnanci: Gottlieb Daimler a Wilhelm Maybach. Následující rok zamontovali svůj motor i do kočáru a v roce 1889 do lehké čtyřkolky s ocelovými koly - Stahlardwagenu.

Konkurenti se pochopitelně snažili Otta zdiskreditovat již za jeho života. Čtyřdobý motor údajně sestrojil už před německým vynálezcem francouzský inženýr Alphonse Beau-Eugéne de Rochas. Ten dokonce soud vyhrál a Ottovy patenty byly zrušeny. Jenže už v té době, tedy polovině osmdesátých let 19. století, byly jeho motory velmi rozšířené. Podle posledních historických studií si nechali italští vynálezci Eugenio Barsanti a Felice Matteucci patentovat motor s „efektivním vnitřním spalováním“ již v roce 1854 v Londýně.

Německý vynálezce zemřel 26. ledna 1891 v Kolíně nad Rýnem. Odešel tedy poměrně mladý, v nedožitých 59 letech.

Kdo ví. Možná nebyl Nikolaus August Otto úplně prvním člověkem, který sestrojil čtyřdobý motor s vnitřním spalováním. Byl každopádně prvním, který jej úspěšně uvedl do praxe. Naposledy mu vzdal hold koncern Daimler AG, když se jeho příjmení objevilo v názvu experimentální pohonné jednotky, kombinující principy zážehového a vznětového motoru – DiesOtto. Mimochodem: i jím založená firma existuje jako „Deutz AG“ dodnes.