TEST Renault Scénic 1.9 dCi - Hýčkatel (11/2003)

Na nový Scénic se můžeme dívat ze dvou hledisek, přičemž obě dávají vozu dobrou startovací pozici. V první řadě je dobré připomenout, že na rozdíl od konkurence jde už o druhou generaci minivanu, který evropsky průkopnickému Renaultu (vzpomeňme na Espace) přinesl titul Auto roku už v roce 1997.

Druhým hlediskem ke konstrukční spřízněnost nového Scénicu s velmi ceněnou řadou Mégane II, která znamenala kvalitativní posun o jeden řád především z hlediska jízdních vlastností.

Opa pohledy signalizují, že Scénic vyrostl z dobrých základů. Oproti přece jen kontroverznímu designu hatchbacku je přesto minivan zřetelně uměřenější, oproti své vlastní předchozí generaci působí naopak elegantněji a především dynamičtěji. Fakta napovídají: prodloužený rozvor a snížená výška auto opticky prodloužily, přičemž znatelně narostl zejména podélný vnitřní prostor. Pomohla také důsledně pětimístná koncepce, která umožnila zachovat krátké převisy. Požadavek na přepravu sedmi osob řeší Renault verzí Grand Scénic, který se tak ovšem přibližuje modelu Espace.

Dveře mají dostatečný úhel otevření a sedačky jsou stále příjemně vysoko, takže nastupování je velmi pohodlné. Samotná sedadla oproti předchozí generaci získala na tuhosti, francouzské pohodlí ale stále jejich charakteristice dominuje. Stížnosti na krátký sedák už jsou pomalu evergreenem u všech značek, naopak pochválit musíme opěradla a především opěrky hlavy.

Palubní deska s centrálně umístěným displejem nezapře inspiraci především u modelu Espace. I za prudkého slunce jsou údaje dobře čitelné, kombinace číselného rychloměru a grafického otáčkoměru je z hlediska čitelnosti přijatelná. Volant převzatý z Mégane je oproti předchozí generaci usazen svisleji, a konečně přibyla možnost podélného nastavování. Osobně bych možná preferoval silnější věnec, objektivně ale nelze mít k volantu výhrady, mimo jiné i díky zcela bezproblémově ovládatelnému příplatkovému tempomanu. Soubor ovladačů pod volantem naopak vyžaduje trochu cviku, i po týdnu se nám například stávalo, že jsme si při přepínání směrovek nechtěně zhasli potkávací světla. Praktické umístění řadicí páky na středové konzole je už u minivanů pomalu zákonem, v případě Scénicu se pojí s poměrně přesným řazením, které by si však zasloužilo kratší dráhy. Podobně jako u modelu Vel Satis je k dispozici elektrická samočinná parkovací brzda, která i při intenzivním používání pracovala naprosto spolehlivě.

Hodně výrazný skok prodělala kvalita materiálů použitých v interiéru. Ať již jde o plasty, čalounění či imitaci kovu, nenašli jsme jediný rušivý či lacině působící prvek. O třídu výše než předchozí generace je také nabídka odkládacích prostor, kterých je ve voze co do objemu neuvěřitelných 91 litrů. Schránky najde posádka nejen před spolujezdcem a v bočních dveřích, ale i pod všemi sedadly a na čtyřech místech i pod podlahou! Mezi předními sedadly je pak objemný posunovatelný osvětlený box, který nese i přední loketní opěrky. Naopak zavazadlový prostor se základním objemem 430 litrů patří k průměru třídy. Stejně jako u části konkurence jej lze zvětšovat posouváním, sklápěním či vyjímáním zadních sedadel, jako specialitu pak Renault nabízí zadní plato, které se kromě základní polohy dá umístit i do čtyř dalších a rozdělit zavazadelník i výškově. Zadními dveřmi je do pravidelně členěného prostoru dobrý přístup, na příplatek je k dispozici i samostatně otevíratelné zadní okno. V nejluxusnější verzi výbavy je standardem i karta Keyless Entry, jejíž pomocí se dá vůz odemykat, zamykat i startovat a to vše s kartou v kapse. Ani tato maximálně pohodlná pomůcka při praktickém provozu nezklamala.

Jak již bylo řečeno, místo pro cestující v podélném směru narostlo a v kombinaci s větší vnitřní šířkou tak není problém přepravovat pět osob v přijatelné míře komfortu. V případě potřeby je možno například sklopit opěradlo spolujezdce a zprostředkovat tak zadním pasažérům dokonalý výhled. Testovaný vůz byl osazen příplatkovým dvojitým střešním oknem, jehož přední díl lze odsouvat, nikoli vyklápět. Kromě funkce náporového větrání se nám nejvíce líbil dostatek světla, který v kombinaci s béžovým čalouněním dodával interiéru na lehkosti. Pravý přední stěrač má dvoukloubový mechanismus a plocha předního okna má tak postaráno o téměř dokonalé setření. Naopak zadní krátký stěrač nestačí na široké okno ani zdaleka a podobně jako u Fordu Focus C-Max tak zůstává optimálnímu výhledu dost dlužen.

Nejdražší motorizací je přeplňovaný vznětový čtyřválec 1.9 dCi, který poskytuje maximální výkon 88 kW při 4000 otáčkách. Motor má kultivovaný chod, přičemž jeho doménou je především pružnost. Ani při prudké akceleraci netrhá asfalt, a nároky na razantnější jízdu s ním lze uspokojit jen za cenu velmi častého řazení. Spojení s šestistupňovou manuální převodovkou vyhovuje spíše klidnější jízdě, i když šestý stupeň by mohl být vzhledem k pružnosti motoru ještě těžší. Průměrná spotřeba 5,8 l deklarovaná výrobcem je reálná při opravdu velmi pohodovém stylu jízdy. Nám se během osmi set kilometrů s přibližně 2/3 podílem dálnice a 1/3 městského provozu podařilo dosáhnout průměru 7 litrů/100 km, což považujeme vzhledem k cestovní rychlosti na dálnici za přijatelné. Za daň prostornosti a tuhosti karosérie považujeme velmi omezený prostor kolem motoru všechny provozní náplně lze ale dolévat s dostatečným pohodlím.

Ačkoli se podvozek oproti předchozí generaci podařilo konstruktérům znatelně vylepšit (viz Mégane), stále zůstává charakter vozu lehce nedotáčivý. Mezi plusy pak můžeme počítat znatelně menší naklánění v zatáčkách, účinnější brzdy a směrovou stabilitu. Řízení poskytuje nyní lepší kontakt s vozovkou, účinek posilovače by ale mohl se zvyšující se rychlostí více slábnout.

Nová generace Renaultu Scénic posunula dvě laťky – vzhledem k předchozí generaci automobil vykazuje lepší ovladatelnost, vnitřní uspořádání i komfort. Vzhledem ke konkurenci pak můžeme v oblasti komfortu, odkládacím prostorům a pohodlí mluvit směle o novém etalonu. Jízdní vlastnosti patří nyní ke standardu třídy a také cenová politika není vzhledem k nabízené hodnotě přehnaná. Mezi jinde neviděné klady lze počítat i možnost volby barevné a materiálové konfigurace interiéru.