TEST Renault Austral 1.2 TCe E-Tech Hybrid – Silný soupeř z vlastní stáje

Design, interiér

Austral v portfoliu francouzské automobilky nahrazuje nepříliš úspěšný Renault Kadjar. Tenhle někdejší sourozenec minulé generace Nissanu Qashqai si nedokázal najít širší publikum, protože podle mě vlastně ani netušil, čím má ostatní zaujmout. Jízdní projev byl takový normální, ani nenadchl, ani vyloženě nezklamal. Trochu bezpohlavní byl také design, byť zejména v tmavě červené metalíze to kadjaru docela slušelo.

Renaultu, který slavil úspěchy s malým crossoverem Captur, větší modely s vyšší světlostí zkrátka obecně nešly. Příliš se nepovedl ani větší koleos s korejským rodným listem. V nových generacích tudíž musel přijít radikální řez. A ten má podobu dvojice prakticky bratrských Renaultů Austral a Espace. Druhý jmenovaný se liší především delší karoserií, jež je schopna pojmout tři řady sedadel a až sedm cestujících. Sluší to ale oběma.

TEST Renault Austral 1.3 TCe 140 MHEV – Známý neznámý

Až prémiový feeling

Aby si Francouzi trochu napravili reputaci, vtiskli SUV Austral atraktivní tvář se světlomety se samostatnou spodní linkou, od kterých přitom automobilka v poslední době ustupuje. Příkladem budiž zmodernizované clio s trochu odlišným stylistickým jazykem.

Spíše než exteriérem jinak pohledného auta mě však na zvýšeném renaultu baví interiér. Kvalita dílenského zpracování a použitých materiálů bez přehánění dosahuje prémiového segmentu. Srovnání s podobně drahými konkurenty v podobě Audi Q3, BMW X1 a Mercedesu GLB si austral rozhodně nevede vůbec špatně. Nikde nic nepovrzává, tvrdých plastů je poskrovnu, téměř všude narazíte na příjemné plochy.

Renault Austral 1.2 TCe E-Tech Hybrid

Ještě pozitivnější dojmy si pak odnáším z multimediálního systému. Ten je přitom stále klíčovější součástí nových automobilů, zejména těch elektrických, kde funguje i jako ovládací rozhraní dobíjení. V Renaultu naštěstí nešli vlastní cestou jako třeba Volkswagen. Místo toho Francouzi výjimečně přiznali, že nejsou v něčem nejlepší, a zašli pro radu do americké společnosti Google.

Palubní systém tudíž jede na bázi operačního systému Android, což má hned několik výhod. Jednou z nich je špičková rychlost odezvy na pokyny. Dalšími pak krásná grafika, bezproblémová konektivita s chytrými telefony (dokonce i těmi od Applu), provázanost s aplikacemi Google včetně krásně zpracovaných mapových podkladů. Multimédia navíc podporují bezproblémové stahování aplikací třetích stran, do systému si tudíž můžete nahrát například Waze, aniž byste museli párovat svůj telefon.

Novoty pouze decentně

Jestliže pravidelně si nejen já stěžuji na obsesi automobilek dotykovým ovládáním, v Renaultu ji naštěstí dostatečně zkrotili. Vyhřívání sedadel a volantu sice v australu obsluhujete na středovém vertikálním displeji o úhlopříčce 12 palců (standard pro všechny verze), pod ním ovšem stále narazíte na lištu s fyzickými ovladači pro nejdůležitější funkce ventilace.

Tlačítka na volantu jsou sice spojena do jednoho celku, mačkají se ovšem bez problémů. Chválím také zachování kolébkových přepínačů na jejich bocích. Naopak nejsem obecně úplně fanouškem páčky převodovky za volantem. Řešení je to sice elegantní a vlastně jednoduché, dole i nahoře zploštělý věnec volantu ovšem písmena jednotlivých režimů překrývá, takže se občas musíte trochu naklonit, abyste zjistili, co vlastně máte aktuálně zařazeno (případně se můžete podívat na displej před vámi).

TEST Renault Austral MHEV 160 CVT Iconic Esprit Alpine – Restart

V běžném provozu jsem si brzy všiml masivního sloupku A, který v kombinaci s velkým uchycením rozměrných vnějších zpětných zrcátek docela omezuje výhled šikmo vpřed na obě strany. Podobný problém jsem měl také s výhledem vzad. I „céčkový“ sloupek je pořádný kus plechu, přes který není úplně ideálně vidět.

Motor, jízdní vlastnosti

Tříválcový hybrid se musí snažit

Renault už bohužel u svých novinek zcela rezignoval na vznětové motory, které by se přitom do SUV Austral a Espace náramně hodily. Místo toho si musíme vystačit s vynikající zážehovou třináctistovkou a novinkou v podobě výkonného hybridu.

Ten se skládá z tříválcového benzinu o objemu 1,2 litru s 96 kilowatty, trakčního motoru s výkonem 50 kW a vysokonapěťového startér-generátoru s 18 kilowatty, jehož úkolem je startování spalovacího motoru a řazení rychlostních stupňů. Díky akumulátoru s kapacitou 2 kWh mají obě elektrické jednotky dostatek síly a energie, což se v praxi projevuje častou jízdou bez zapojení spalovacího agregátu.

Za volantem Renaultu Austral v Česku: Jak jezdí s výkonnějším mild-hybridem?

Jakmile hybridní Renault Austral jede pouze na elektřinu, je krásně tichý a kultivovaný. Zátah trakčního elektromotoru je hezky plynulý, přičemž temperament mu minimálně ve městě rozhodně nechybí. Když už mu dochází dech či energie, přes tzv. multimódovou převodovku se dvěma rychlostmi pro elektromotor a čtyřmi pro tříválec (známe ji i z ostatních hybridních renaultů) se připojí zmíněná dvanáctistovka. Ta je sice obecně velmi dobře utlumená, zejména ve středních a vyšších otáčkách svou tříválcovou koncepci ovšem nezapře.

Elektrické ticho tak protne charakteristické jadrné klokotání, které naruší pohodu na palubě. To u takhle povedeného auta s pečlivě udělaným interiérem a cenovou vysoko nad milionem korun není zrovna nejlepší vizitka. Nový hybridní pohon ve výsledku není ani nijak zázračně úsporný. Tedy ne že by spolupráce spalovacího motoru s elektrickou jednotkou nefungovala, rozdíl proti čtyřválcové třináctistovce ovšem ve výsledku není zas tak zásadní.

Renault Austral 1.2 TCe E-Tech Hybrid

Hybridní Renault Austral si v rámci týdenního testu, který zahrnoval více či méně ucpanou Prahu, dálnice i okresky, řekl o 6,3 litru na 100 kilometrů. Na systémový výkon 147 kilowattů, rozměry vozu s délkou přes 4,5 metru a hmotnost přes šestnáct metráků to rozhodně není vůbec špatná hodnota. Běžný austral s mild-hybridním čtyřválcem 1.3 TCe se 116 kilowatty a převodovkou CVT si ovšem řekne zhruba o tři deci více. Přitom v testované linii Iconic vyjde o 74 tisíc korun levněji.

Pravda, hybrid se může pochlubit lepší dynamikou. Na stovku potřebuje 8,4 sekundy, kdežto třináctistovka 9,7 s. Navíc na sešlápnutí plynového pedálu díky elektromotoru reaguje velmi svižně. Pokud však v rámci finanční úspory oželíte opravdu slušný temperament hybridního pohonu, čtyřválec s mild-hybridem je ve výsledku dostatečný. Dokonce mu neškodí ani převodovka s plynule měnitelným převodovým poměrem, které jinak obecně nejsou mým šálkem kávy.

Menší jsou lepší

Možná se budu opakovat, ale velká kola obvykle nebývají ku prospěchu věci. Ano, stále větší oblouky v blatnících sice vyplňují lépe, což je sice fajn z estetického hlediska, v ostatních ohledech toho příliš dobrého nepřinášejí.

V tomhle případě si myslím, že použité dvacetipalcové ráfky s pneumatikami 235/45 jsou na Renault Austral už moc. Francouzské SUV s nimi na nerovnostech zbytečně často poskakuje, do kabiny pronikají vibrace a rázy a celkově si jízdu po typické české městské komunikaci občas protrpíte. Markantní to je zejména na zadních sedadlech. Pokud na nich vezete malé dítě, zapomeňte, že by usnulo. Osobně bych proto standardní dvacítky vyměnil za disky menší alespoň o jeden palec a dopřál jim více gumové hmoty z profilu.

Renault Austral 1.2 TCe E-Tech Hybrid

Co naopak moc rád pochválím, je fungování systému 4Control s natáčením zadních kol. To si nyní můžete regulovat v několika krocích, přičemž já celou dobu používal standardní, sedmý stupeň. V tomhle režimu se zadní kola proti směru těch předních natáčela tak akorát dostatečně, aby vám 4Control usnadnil například manévrování v užších prostorech bez nepřirozeně malého průměru otáčení, který mě starších renaultů dokázal někdy nepříjemně překvapit.

Závěr

Nové renaulty výrazně přidaly na kvalitě zpracování, moc se mi líbí i jejich multimediální systémy, které Francouzům mohou závidět i mnohem urozenější značky z jiné cenové hladiny. Austral se jako nástupce nemastného neslaného Renaultu Kadjar opravdu ukázal, byť ani on není dokonalý.

Hybridnímu systému vlastně nemám až tak moc objektivně co vytknout. Odhlučnění tříválce je velmi slušné, avšak jeho zvuk v kabině slyšíte i tak. Ve srovnání s tichem bezemisního pohonu jeho projev navíc o to vynikne. Spotřeba je nízká, avšak mild-hybridní 1.3 TCe je samo o sobě dost úsporné, tudíž přidanou hodnotu v tomto ohledu moc nevidím.

Premium

Opel Grandland 1.2 Turbo vs. Renault Austral 1.3…

Kombinovaný pohon proto nakonec vítězí hlavně suverénnější dynamikou, tudíž pokud často využíváte potenciál auta, hybrid vaše potřeby pravděpodobně uspokojí lépe než třináctistovka s limity nastavenými o něco níže. V obou případech bych si však dal pozor na velikost kol, které docela negativně ovlivňují cestovní komfort.

Výsledná cena bílého exempláře s černou střechou vychází na 1.179.000 Kč, což objektivně není zrovna málo. Ceny nových aut ovšem za poslední čtyři roky vystřelily o desítky procent, tedy stovky tisíc korun (paradoxně u mainstreamu je ten nárůst možná vyšší než u prémiových automobilek), za velmi hezky vybavené kompaktní SUV s automatem a hybridem to je vlastně asi adekvátní částka, o které nakonec stejně rozhodne trh.

Plusy

• Skvěle zpracovaný interiér
• Slušná spotřeba
• Jízdní dynamika
• Multimediální systém
• Příjemně fungující 4Control

Minusy

• Tvrdý podvozek na 20” kolech
• Levnější čtyřválec 1.3 TCe ve výsledku není o tolik “užranější”
• Hluk tříválce se úplně utlumit nepodařilo
• Výhled přes sloupky A a C