TEST Suzuki Kizashi 2.4 VVT – Proč ho ještě nemáte?

Samotný záměr Suzuki vstoupit do střední třídy měl velmi zdravé jádro – lidé si oblíbili Volkswagen Passat, Ford Mondeo nebo i domácí Škodu Superb a na pomyslný kousek koláče si proto mysleli také Japonci. Ani dnes však Kizashi na našich silnicích prakticky nevidíme, což je vzhledem k jeho prokazatelným kvalitám velká škoda.

Ačkoliv firma investovala do vývoje nemalé peníze, v Americe se vůz nestihl skoro ani ohřát a v Evropě si jej většinou koupí pouze pravověrní příznivci. Důvod je přitom jednoduchý – jediná výbava, jediný motor (navíc zážehový s větším objemem) a pohon všech kol pouze ve spojení s méně oblíbenou bezestupňovou převodovkou CVT. Na druhou stranu však za svoje peníze dostanete absolutní maximum a příplatková výbava se tím pádem zredukovala pouze na navigaci Clarion (32.000 Kč) a metalízu (11.000 Kč).

suzuki testy strednitrida  

Další neopomenutelnou vlastností je charakter – toho má Suzuki Kizashi na rozdávání. Tvary 4.650 milimetrů dlouhé karoserie se nestihly okoukat ani po bezmála pěti letech od uvedení na americký trh, osmnáctipalcová kola (ve standardu stejně jako xenonové světlomety) vozu pasují jako ulitá a celý koncept působí neuvěřitelně robustním dojmem. Výhodou navíc je, že automobil nepodléhá vlivům „garážových“ tunerů - každá další změna designu totiž není žádoucí.

TEST Suzuki Kizashi 2,4 VVT 4x4 – Nová štika v rybníce

Uvnitř jako v pokojíčku

Připlácet za kožené čalounění vyhřívaných sedadel a startování tlačítkem? Ve světě Kizashi naprosto nepřípustná věc. Ať už se bavíme o takřka ideální pozici za volantem, kterou si díky jeho širokému rozsahu nastavení najde prakticky kdokoliv, nebo měkoučkých sedadlech s dostatečným bočním vedením, nikde nevidíme zásadní nedostatky. Jistě, tlačítka u levého řidičova kolene vypadají jako z učebnice automobilové historie a horní měkčená část přístrojové desky by si zasloužila atraktivnější texturu, to je ale pouze věcí vkusu.

suzuki testy strednitrida  

Pro Evropany by tedy mělo být důležité, že je uvnitř dostatek prostoru pro čtyři dospělé (na Passat a Superb to ale nestačí) a zavazadelník o objemu 461 litrů vyhovuje každodenní potřebě. Přístup do něj je kvůli menšímu vstupnímu otvoru lehce omezen, charismatické linie zádi si však svou daň někde vybrat musely.

Vysokou spotřebu nečekejte

Suzuki Kizashi je (společně s Mazdou 6) ukázkovým příkladem negativního postoje k downsizingu. Japonci se zkrátka nevzdávají a místo toho, aby u benzinových motorů snížili objem a výkonový deficit dohnali přeplňováním, zůstávají u poctivé kubatury a zároveň neméně atraktivních provozních nákladů. V takovém případě se může i čtyřválec 2.4 VVT o výkonu 131 kW v 6.500 otáčkách za minutu ukázat jako ideální společník na dlouhé cesty i dynamickou jízdu mimo město.

Jednoho z atmosférických mohykánů bychom si měli vážit už díky jeho nezaměnitelnému charakteru. V nízkých otáčkách o něm prakticky nevíte, výkon narůstá lineárně (nikoliv však pomalu) a po překročení 4000 min^-1, kdy naplno nastoupí 230 N.m točivého momentu, vystrčí růžky. Je přitom až překvapivé, jak rychle agregát reaguje na povely pedálu plynu a ochotně roztáčí přední kola k dosažení maximální možné dynamiky.

suzuki testy strednitrida  

Je logické, že po přitlačení na pilu budete muset tankovací pistoli přidržet v hrdle nádrže o něco déle, výsledných 9 litrů na 100 km ve „fun“ režimu nám ale stejně nepřipadá příliš. Škoda jenom, že motoru chybí znatelná výkonová špička a výraznější zvuková kulisa ve vyšších otáčkách. Překážkou nakonec není ani manuální šestistupňová převodovka, která je jedinou možností, pokud preferujete předních pohon. S agregátem si totiž velmi dobře rozumí, a ačkoliv dráhy řazení nepatří k nejpřesnějším (okolo neutrální polohy se páka docela zadrhává), ostudu rozhodně neudělá.

Všeobecně rozšířené moudro, že na dlouhé trasy je stejně nejlepší turbodiesel, dostává v případě Kizashi řádně na frak. Sedmilitrové spotřebě se totiž při dálniční rychlosti (motor v tu chvíli točí 2.900 otáček) občas neubrání ani tolik opěvované 2.0 TDI koncernu Volkswagen a pro mimoměstských 6,5 litru se nemusíte za každou cenu hlídat. Velké atmosférické benzinové motory zkrátka fungují v širším spektru otáček, nepolevují, a je s nimi ve většině případů mnohem větší zábava. Proč tedy Suzuki Kizashi nestojí na každém rohu?

Kizashi mluví do řízení

Je jenom málo mainstreamových vozů střední třídy, které by řidiči nabídly skutečný požitek z řízení. Suzuki Kizashi však společně s Mazdou 6 stojí na pomyslném vrcholu. Nastavení podvozku představuje i navzdory použitým 18“ kolům ideální kompromis mezi komfortem a sportovností, což přesně potvrzuje dvě odvrácené tváře vozu. A upřímně řečeno – tak dobře jsem se za volantem „středního“ sedanu už dlouho nepobavil.

TEST Suzuki Kizashi – Skvělý i bez downsizingu

Jezdit přesně a ostře se Suzuki Kizashi není náročné. Posilovač řízení nemá přehnaný účinek, měkčí pedály neunaví ani po celodenním „šlapání“ a čitelnost podvozku je přímo ukázková. Skrze konečky prstů a sedadlo řidiče se k vám navíc dostává až překvapivé množství informací, které dopomohou k co nejlepším jízdním zážitkům. Je sice pravda, že motor musíte pro rychlejší tempo více vytáčet a nenechat spadnout otáčky pod 4000 min^-1, automobil pak ale působí až překvapivě hravým dojmem (vždyť také váží jenom 1420 kg) a na limitu má neutrální, až lehce přetáčivé tendence. Opět tedy musíme položit zásadní otázku: Proč nestojí Suzuki Kizashi na každém rohu?

Závěr

Při hledání důvodů menšího prodejního neúspěchu Suzuki Kizashi na českém trhu (2013: 19 kusů, 2012: 27 kusů) bychom jako skupina pravděpodobně došli k několika rozdílným názorům. Jako nejschůdnější se zřejmě jeví jediná pohonná jednotka a výbavová linie (byť velmi bohatá). Evropský zákazník zkrátka potřebuje širší škálu možností. Musí zvažovat, kalkulovat, spekulovat, a ačkoliv konečná konfigurace kýženého vozu obvykle přeroste předpokládaný finanční rámec, volba stejně nakonec padne na jednu z „prestižnějších“ značek. Bohužel...

Suzuki přitom vymyslelo takřka snovou nabídku – dá vám totiž všechno za velmi atraktivní cenu. Co z toho, že se spotřeba atmosférického motoru občas přibližuje k deseti litrům, to “umějí” i některé turbodiesely o podobném výkonu. Ušetřené peníze za drahou příplatkovou výbavu však zafungují jako skvělá náplast.

suzuki testy strednitrida  

Plusy

• Prostorný interiér
• Výborná pozice za volantem
• Výkon a charakter atmosférického motoru
• Přiměřená spotřeba
• Bezkonkurenční základní cena

Minusy

• Méně přesná kulisa řazení
• Materiál horní části přístrojové desky
• Horší přístup do zavazadelníku

Foto: Petr Homolka