Technika raketoplánů NASA se dostala i do osobních aut

Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) vede americké dobývání vesmíru. Součástí osidlování cizích končin je vývoj a výroba převratných technologií implementovaných do kosmických raket a lunárních vozítek. Futuristické technologie do přepravních raketoplánů i průzkumných aut jsou zkoumány primárně pro usnadnění poznávání nekonečna a poté se dostávají na zem, konkrétně na veřejné silnice.

Vodíkový supersport Hyperion X1 slibuje vesmírné technologie na silnici

Astronauti měli tu čest být zkušebními uživateli dnes už každodenních pomůcek jako minikamery používané v telefonech nebo jodizéry k čištění vody v bazénech. Elektrolytická dezinfekce kapaliny byla použita už v 60. letech k čištění pitné vody účastníků mimozemské expedice. Pomůcky z NASA potkáváme denně při standardních činnostech i během řízení automobilů. Hmatatelného dědictví je hned několik:

1. Kontrola tlaku v pneumatikách

Zničení raketoplánu v procesu přistání jen kvůli prasklé pneumatice by bylo katastrofálním ukončením jinak úspěšného návratu posádky ne rodnou hroudu. Ve snaze vyloučit možnost defektu federální úřad v 90. letech uzavřel smlouvu s malou firmou zabývající se elektronikou. Podnik měl za úkol dodat funkční dálkový snímač tlaku v pneumatikách, který si po vyzkoušení našel cestu do automobilového odvětví. Dnes lze derivát původního senzoru najít v nesčetných milionech kol všech druhů vozidel po celém světě. Tichá ochrana se ozve po ztrátě nastaveného huštění, nebo při poruše elektronického pomocníka z vesmíru.

2. Tepelně izolační fólie

Kokpity závodních vozů jsou brutální místa z mnoha nebezpečných důvodů a jedním z nich je extrémní vedro. Teploty přesahující 55 stupňů Celsia nejsou ve Formuli 1 neobvyklé, v monopostech NASCAR je sauna ještě o 20 stupňů pálivější. Dušení ve vlastní šťávě předcházelo návštěvě Bobbyho Allisona v Kennedyho vesmírném středisku. Exkurze z poloviny 90. let přinesla poznání lehké tepelně izolační fólie. Když Allison pochopil potenciál aplikace praktického materiálu, vybavil jím Ford Thunderbird zapůjčený od týmu Penske Racing. Necelá dvě kila kosmického povrchu okamžitě způsobila desetistupňovou úlevu v kabině. Po důkladném testování byla pokrývka schválena v sérii NACAR.

3. Ergonomická sedadla

Když se Američané v roce 1973 poprvé zabydleli v orbitální stanici Skylab, byly vyfotografovány přirozené polohy jejich těl, aby byly předlohy efektivně použity k rozvržení pracovního prostoru moderních kosmických lodí. Automobilka Nissan sledovala důraz na držení těla astronautů a v roce 2013 vznikly speciálně tvarované sedačky Zero Gravity Seats v modelu Altima. Pohodlná křesla pomohla zvýšit komfort cestování, proto se dostala do dalších aut japonské značky.

4. Pokročilá filtrace vzduchu

Slavný závodník Rick Mast musel ukončit okruhovou kariéru kvůli zdravotním potížím. Předčasnou stopku mu vystavilo časté dýchání zplodin z výfuků závodních speciálů. Svět NASCARu konečně začal hledat ekologické řešení a možným východiskem byly opět zkušenosti NASA. Letecký úřad inspiroval společnost Penske Engineering, která se vrátila k odloženému projektu nízkoteplotních vzduchových katalyzátorů původně navržených k prodloužení životnosti laserů na oxid uhličitý. CO₂ laser se nikdy nedostal nad oběžnou dráhu Země, ovšem uplatnil se ve vrcholných závodech upravených automobilů.