TEST Ford Focus RS – Avatar
Úvod, interiér, motor
Ford Focus RS byl pro mě vloni jednou ze tří nejzásadnějších automobilových novinek a jsem opravdu rád, že se mi povedlo všechny vyzkoušet. Bude tohle to nejlepší na konec? Hot-hatch od modrého oválu sliboval mezigenerační revoluci a nebylo tedy úplně jasné, co od něj vlastně lze očekávat. Teď už ale máme jasno, zejména co se týče jeho tajemného pohonu všech kol.
Hlavně (ne) nenápadně
Vzhled pojali tentokrát u Fordu relativně decentně. Tedy minimálně ve srovnání s předešlým RS s vytaženými blatníky a agresivním bodykitem. S ohledem na současnou situaci ve třídě ostrých hatchbacků si ale nevede zase tak špatně, dravěji vyhlížejících aut byste našli pomálu, mně se na FRS líbí hlavně příď s negativním sklonem. Uvnitř je ovšem toho dramatu ještě méně, všimnete si pouze sportovního volantu a sedadel.
Obojí je ale super. Tlustý a malý věnec se výborně drží a sportovní skořepiny Recaro velmi dobře drží tělo. Posaz v nich je ale už poněkud vysoký, v rámci třídy s přehledem nejvyšší a odvázaný nejsem ani z řazení. Kulisa je dost daleko od volantu, skoro to vypadá, jako by byl focus primárně navržen pro pravostranné řízení a dráhy jsou vcelku krátké a přesné, ale jednotlivé kvalty jsou poskládány dost daleko od sebe a chod je poněkud gumový.
Vedle řadičky se také nachází pro auto naprosto klíčový volič režimů elektroniky, přičemž převládají ty sportovní – mimo standardního módu Normal tu je Sport a další dva, určené pro závodní okruh s jízdou s omezenou, nebo úplně vypnutou stabilizací Track a Drift. Asi chápete, že přesně tohle je ten správně červený hadr na petrolheadského býka…
Tuším, co asi přijde a o to více se těším. Mačkám jinak úplně nudné startovací tlačítko a podzemní garáží se rozburácí hrom. Ford si zase pohrál s výfukem a výsledkem je bublání, které nemůže snad patřit ničemu jinému než osmiválci. Jenže realita je přesně poloviční, jedná se o čtyřválec, byť s relativně velkým objemem 2,3 litru, opatřený pochopitelně turbodmychadlem. Asi to odříkáte zpaměti, i když vás vzbudím ve tři ráno, ale pro pořádek – dává v 6000 otáčkách výkon 350 koní a točivý moment 440 N.m v rozmezí 2000-4500/min, přičemž z něj lze díky overboostu na chvíli vymáčknout až 470 newtonmetrů - a to už je pořádná porcička.
Mačkám krásně tuhou spojku, řadím jedničku a nechávám motor, který focus sdílí dokonce s Mustangem, poprvé nadechnout. Do 1600 otáček s ním není žádná řeč, dusí se, od této hranice ale začíná spolupracovat. Ale pojďme se bavit o tom, kdy začíná opravdová zábava. Za tou musíte až za hranici 2500/min. No, spíš ještě o 500/min později…
Předmětem nekonečných diskuzí je u sportovních turbomotorů jejich charakter. Určitě nikoli náhodou, právě jeho nedostatek je turbomotorům ve srovnání s atmosférami vytýkán nejvíce. Ne, že by se nenašli tací, co vyžadují mocný nástup síly z nízkých otáček a silný střed, ale jako by rostl počet těch, co chtějí od turba špičku. Kam patří Focus RS? Právě do té první skupiny. Ale neznamená to nutně, že by se nahoře trápil. Ve 2500/min přichází, po docela dlouhé prodlevě turbodmychadla, skutečně impozantní zátah, který mi vmáčkne hlavu do opěradla recara a focus vyrazí zběsile vpřed. Ve 3000 otáčkách si motor ještě trochu přisadí a s temným hukotem výfuku pak následuje to, čemu se trošku pejorativně říká „elektromotor“.
Středopolař
Čtyřválec bez zaváhání žene rafičku otáčkoměru doprava a mine čtyřtisícovou hranici, čtyři a půl… Pokud byste ale čekali, že už to bude pomalu balit, není tomu tak, bez náznaku jakéhokoli vadnutí pádí zběsile k 5000 a dál. Zhruba v 5800min v otáčkoměru blikne oranžové logo RS – neklamné znamení z temnot, že je třeba dát vyšší kvalt. A opravdu – těsně za šestitisícovkou brutální zátah polevuje. Ne však tak, že by dva-trojka náhle umřela, lze jí točit až k omezovači do 6600/min, aniž by to řidiči způsobilo nějakou psychickou újmu.
Navíc v pásmu 3000-6000 (úctyhodný dynamický rozsah, co říkáte?) se sice moc nemění intenzita zátahu, ale zvuk ano. Bez přehánění osmiválcový hukot výfuku (motor samotný je až příliš dobře odhlučněný) postupně graduje a přispívá k té správné atmosféře na palubě. Výhodou (nebo snad nevýhodou?) tohoto naladění je, že není třeba motor hnát do otáček a jízda je i přesto zatraceně rychlá. Nejlépe se čtyřválec cítí ve škále mezi 4-5 tisíci, to zatahuje jako šílený a prodleva turbodmychadla je minimální.
Pokud byste si ale mysleli, že se za to odvděčí rozumnou spotřebou, na to zapomeňte. Focus RS prezentuje další motor, co je sice hodně Boost, ale rozhodně ne Eco, je stejně rozežraný jako WRX STI, a to je na pováženou, když na dálnici točí jen 3100 otáček a spaluje přitom 11,5 litru benzinu. V devadesáti je na tom se 7,8 litry při 2100/min dokonce ještě hůř než žíznivá japonská kultovka. Tak nevím, nejsou u toho Mercedesu nějací divní? Takový vcelku normální jízdní styl s rychlostmi lehce nad limity a občasným předjížděním znamená spotřebu kolem 16 litrů. A výš…
Jízdní vlastnosti
S auty si vcelku rozumím, většinou mi stačí pár kilometrů na to, abych pochopil jejich vlastnosti a schopnosti a v dalších dnech už jen lehce ladím konečný názor. Jenže Focusu RS jsem se dostal na kobylku až druhý den. Možná ode mě bylo trošku moc sebevědomé začít s „Drift mode“, ale laškoval se mnou i v dalších ohledech.
Tak třeba řízení. Je trošku gumové, s hodně „umělým“ odporem, v nízkých rychlostech spíše tuhé, ale při ostré jízdě až překvapivě lehké. A má ještě jednu slabinu. Ale k tomu se ještě dostaneme, pojďme se podívat na podvozek.
Jestli jsem posledně v testu STI psal, že je jeho šasi tuhostí na hranici každodenní použitelnosti, Focus RS už je (pro mě) za ní. Možnost volby naladění šasi osciluje od standardního „kurňatojetotvrdý“ po okruhové režimy „asimitoutrhneslezinu“. Ale má to i své výhody, partnerka ušetří za hračky i permanentku na vibrostation. Jízda je jedno nekonečné natřásání, poskakování, hopsání a naklepávání, okruhové módy bych na rozbitějších okreskách označil přímo za protivné. Ale na druhou stranu naprosto nic na světě nedokáže odlepit pneumatiky od asfaltu. A všechna čest schopnosti tlumit rázy, menší nerovnosti tlumí auto s naprostou suverenitou a do kabiny pustí až rány od děr, kterým je radno se vyhnout s každým autem.
Rychlost. Já jsem RYCHLOST!
I při této tvrdosti jsou tlumiče navíc neuvěřitelně rychlé, za celý test jsem nezaznamenal byť jen náznak poskočení nebo odskočení. Asi je vám tedy jasné, že se FRS v zatáčkách naklání jen minimálně, ale dost na to, aby začaly k řidiči proudit informace od kol. A v tu chvíli zjišťuji, že focus RS vůbec není tupě rychlé, ale díky vektorování točivého momentu na zadní nápravě překvapivě agilní auto. Už když jedu jen ve svižném tempu, je znát, jak zadní náprava spolupracuje. Chová se pocitově trošku jako u sporťáků z devadesátek – mám pocit „lehkého zadku“, který za autem jako by „vlaje“. Ale když přitlačím, cítím, jak se focus do vnějšího zadního kola opře a následně pomůže takřka dokonale vykroužit zatáčku – téměř bez nedotáčivosti, spíše neutrálně a když na výjezdu ze zatáčky pořádně přišlápnu plyn, dokonce je cítit náznak lehké přetáčivosti!
Paráda! Takhle se dosud chovaly pouze Lancery Evolution, budiž jim lisy na vrakovištích lehké. Čím víc v zatáčce přidávám plyn, tím méně je auto nedotáčivé a zejména výjezdy ze zatáček jsou opravdu extrémně rychlé, čímž Focus vymazává jistou váhavost při nájezdu. Ale dovádění na okreskách má jeden háček. Auto se na silnici při jízdě pod plným plynem extrémně chytá vyjetých kolejí a dalších nerovností a občas nepředvídatelně mění směr jízdy, trošku to připomíná Astru OPC z konce minulé dekády. Navíc při téhle dávce točivého momentu se tohle vše společně s torque steerem přenáší do řízení – proto ten účinný posilovač řízení, který sice brání, aby kola vyrvala řidiči volant z ruky, ale i přesto se při ostré jízdě volant v rukách neustále vrtí a komplikuje ovládání auta.
V kombinaci se zmíněným natřásáním je tedy třeba se s FRS na okreskách s nerovným povrchem poprat a neustále korigovat směr jízdy, což zpomaluje. Jak moc je vlastně rychlý? Přizval jsem si ke krátkému okreskovému srovnání současný etalon rychlosti segmentu kompaktních hot-hatchů, jenž má také daleko do tupě rychlého přibližovadla. Výsledek? Focus mírně ztrácí na brzdách před zatáčkou, v nájezdu a na rovinkách a tento rozdíl se zvyšuje se zhoršující se kvalitou povrchu, většinu z toho ale získá zpět rychlým výjezdem ze zatáčky. V konečném součtu je rychlost aut srovnatelná a rozhodnou spíše schopnosti řidiče. Jen požitek z jízdy je diametrálně odlišný, RS působí až překvapivě seriózně a kultivovaně. A doplním, že přímé srovnání Fordu Focus RS s Hondou Civic Type R a Volkswagenem Golf R připravujeme!
Nesmím zapomenout ani na brzdy. Jejich pedál je trošku gumový a mají mírně pomalejší nástup, ale proti následnému účinku nelze mít žádné výhrady. Navíc je lze velmi dobře dávkovat a mají opravdu výdrž a na okresce jsou k neutahání. Vůz je při zpomalování stabilní a nerovnosti vozovky, které vadí při akceleraci, tady téměř nemají vliv. S výjimkou lehkého vybočování, pokud nejsou přední kola v rovině.
Dveřma napřed
Jenže když omrzí honba za čistou stopou a rychlostí, má FRS má ještě jedno eso v rukávu. Vlastně dvě – oba režimy pro okruh. Ten standardní posílá na zadní kola více točivého momentu, což v kombinaci s deaktivovanou stabilizací přináší do jízdy velmi zajímavý prvek nevypočitatelnosti – záď je mnohem rozevlátější a způsobuje, že řidič musí kromě neustálého honění předních kol ještě hlídat druhý konec auta. Je to velmi zábavné a stále ještě poměrně bezpečné – záď sice štěká, ale nekouše.
Jenže pak je tu ten démonický drift mód. Přemýšlím, jak asi vznikl. Počítám, že nějaký inženýr od Mitsubishi byl na dovolené ve Fukušimě zrovna v době zemětřesení a vlivem radiace zmutoval v automobilového Jokera, který si našel nové útočiště v michiganských kanálech a rozhodl se pomstít světu a stvořit Focussteina. A to se nade vší pochybnost povedlo.
Jak vlastně tento režim funguje? Posílá na vnější zadní kolo mnohem více točivého momentu, než je potřeba, což způsobuje, že se na silnici focus chová asi jako přemotorovaná zadokolka na mokru – zadek má neustále tendenci vybočovat, a to dokonce i při jízdě v přímém směru, kdy k neklidu bohatě stačí tancování auta na nerovném povrchu. K tomu, aby se auto začalo přetáčet, tedy není třeba ani ruční brzda, ani „double clutch“. Stačí pouze lehké rozhození volantem a přišlápnutí plynu a můžete opustit zatáčku v efektním driftu. Takže pokud je vám, stejně jako mě, proti srsti toto hrubé chování k autu, můžete si tuto radůstku dopřát i bez výše zmíněných úkonů pouhým dupnutím na plyn.
Je tu jen jistý problém se stabilizací. Ačkoli by měla být vypnutá, při tomto úkonu ještě problikne další ikonka se smykujícím autíčkem a množství točivého momentu pro zadní nápravu se omezí. Jde totiž jen o částečnou deaktivaci, pro úplné vypnutí je třeba ještě podržet tlačítko stabilizačního systému.
Závěr
Ford Focus RS prošel mezigeneračně obrovskou změnou charakteru. Z věčně nedotáčivého auta se vyklubal pravý opak. Pokud to nepřeženete s nájezdovou rychlostí, nové RS je příkladně neutrální až lehce přetáčivé, což ho odlišuje od veškeré současné předo- a čtyřkolkové konkurence. A navrch disponuje trošku poťouchlým režimem Drift, který vás rozhodně nezrychlí. Nejprve vyděsí a následně vykouzlí na tváři široký úsměv. Vyspělému podvozku sekunduje velmi výkonný a silný motor s efektně vyladěným výfukem, jenž se cítí nejlépe ve středním pásmu otáček.
Ale Focus RS má i slabší stránky. Řízení je gumové a přenáší se do něj torque steer, řazení by mohlo být mechaničtější, chod brzdového pedálu je trošku v kontrastu se spojkovým. Naladění podvozku je příliš tvrdé a vůz je kvůli tomu na silnici trochu neposedný a nechává se strhnout kolejemi a dalšími nerovnostmi. Motor má navíc dost vysokou spotřebu.
Hrozilo, že nový Focus RS bude s vymakanou čtyřkolkou až příliš dokonalý, ale nestalo se. Fordu se povedlo dodat mu pořádnou dávku šílenství. A to je dobře. Už několikrát jsem četl, že s ním zvládne rychlou jízdu i méně zkušený řidič. To si nemyslím. Jeho zkrocení vyžaduje spoustu řidičského umění a tak to má být. Není určitě dokonalý, ale je unikátní. Od základů změnil kategorii hot-hatchů a za to zaslouží respekt. Jestli ho budete zbožňovat, nebo se k němu postavíte střízlivě, je jen na vás.
Nejlevnější verze modelu | 346.990 Kč (1,6 Ti-VCT 77 kW, Trend) |
Základ s testovaným motorem | 945.900 Kč (257 kW, RS) |
Testovaný vůz bez příplatků | 945.900 Kč (257 kW, RS) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.034.400 Kč (257 kW, RS) |
Plusy
- Velmi dobré jízdní vlastnosti
- Silný motor
- Precizní převodovka
- Tuhá karoserie
- Dobře čitelné displeje
Minusy
- Umělý odpor posilovače
- Torque steer
- Spotřeba
- Vysoký posaz
- Extrémně tvrdý podvozek
Foto: David Rajdl