TEST Jízdní dojmy se Suzuki Ignis: Japonská stylovka skvěle pobaví
Poté, co z Evropy zmizelo Daihatsu, které se jako jediná japonská značka v Evropě nerozpakovala nabízet auta s designem, typickým pro Zemi vycházejícího slunce, vznikla v nabídce v této části světa poměrně výrazná díra. Tu ale v poslední době začíná zaplňovat Suzuki, které se tak vrací k odkazu ikonického Wagonu R+.
Modely Vitara a Celerio jsou příjemnou připomínkou hranatého japonského stylu a je dle mého názoru škoda, že se od něj odchyluje swift a model Baleno jsem nepochopil už vůbec, ten jako by ani od současného Suzuki nepocházel. Ovšem nyní přichází auto, které co se týče stylu, strčí všechny „suziny“ do schránky na rukavice – miniSUV Ignis! Před časem jsme jej poprvé vyzkoušeli v zahraničí, teď však přichází na český trh a na české silnice, které už dokázaly "popravit" nejeden vůz s pozitivním prvním dojmem
Krabicový profil 3,7metrového autíčka je doslova „k sežrání“, s ním zajímavě kontrastuje oblá záď, snad jen příď mohla být ještě trošku drsnější. Ostatně Suzuki přiznává, že se při návrhu inspirovalo řadou aut z minulosti - a je to opravdu poznat. Za mě tedy hodně dobrý… Potěšil také interiér, hranatost zevnějšku se promítla i do minimalistické palubní desky, díky vyššímu posazu je vpředu i vzadu dost místa ve všech směrech a našel jsem si vhodnou pozici i přes pouze výškové nastavení volantu.
Interiér se sice nesnaží zakrýt, že jde o malé a levné auto, ale všechno zde působí velmi robustně a bytelně. Jedinou výtku mám vůči opěradlům sedadel, zcela postrádají boční vedení a to je vzhledem k dalších zjištěným skutečnostem opravdu škoda. Zadní lavice je posuvná, takže nadbytek místa pro kolena lze zmenšit ve prospěch kufru. Ten má u čtyřkolky sice jen skromných 200 litrů, u dvoukolky však 260, což je na městskou nákupní tašku naprosto dostačující. V případě sklopení opěradel převeze až 500 litrů nákladu.
Vyjíždím a už po pár stovkách metrů cítím, kde se na autě šetřilo – kamínky bubnují v podbězích více, než bývá zvykem a hranatá karoserie rozráží vzduch tak nějak …slyšitelně. Docela příjemným překvapením je atmosférická dvanáctistovka s 66 kW a 120 N.m. I v nízkých otáčkách se má čile k světu, určitě víc, než by člověk od téhle kubatury očekával, což je zásluha hmotnosti pod 900 kg, jinak je to ale klasická atmosféra s plynulou gradací výkonu, která se nejlépe cítí mezi 4500-6000 otáčkami.
Na prázdnou okresku nebo do města je motor naprosto ideální, propůjčuje autu s automaticky připojitelným pohonem všech kol příjemnou dynamiku kopec nekopec, řazení má krátké a přesné dráhy s lehkými mechanickými odpory, ale předjíždění pomalejšího auta už bude trošku oříšek.
Řízení je lehké, ale ne přeposilované, přesné, ale trošku „umělé“ a příjemně strmé, auto na povely reaguje díky krátkému rozvoru okamžitě a velmi spontánně, zatáčí s ohledem na to, že je prakticky stejně široké jako vysoké, s až nepochopitelným nadšením a jen minimálními náklony.
Asi čekáte, že teď to přijde – něco za něco. Ale není to tak. Přestože je krásně ovladatelný a miluje zatáčky, je současně velmi komfortní. S ohledem na krátký rozvor sice není plavný ani trošku, ale do kabiny se nepřenáší téměř žádné rázy od nerovností. Jedinou nevýhodou tohoto naladění je určité riziko rozvlnění při prudkých pohybech volantu a na sérii nerovností může být někdy malinko neklidný.
Během krátké zkušební jízdy jsem také měl pocit, že by mohl ignis trošku lépe brzdit, ale na mokré silnici nelze vyvozovat finální soudy. Naopak je třeba říci, že čtyřkolka funguje bezproblémově, Suzuki se u ignisu vrátilo k viskózní spojce a při prudkém rozjezdu si sice přední kola krátce hrábnou, ale pak už se auto rozjíždí, co mu síly stačí.
Tedy musím vám říci, že tak pěkně už jsem se dlouho nesvezl. Nic proti vypiplaným podvozkům běžných aut nebo téměř až superschopnostem ostrých hatchbacků, největší zábava je dneska řídit ne až tak dokonalé miniauto. Kombinace vyššího posazu a karoserie se zatáčivým podvozkem, přesného a strmého řízení a točivého motoru je zárukou naprosto parádního svezení. Ignis navíc nevyměnil agilitu za kvalitu jízdy, není to žádný uskákaný kostitřas.
Motor bude postačovat do městského provozu nebo na prázdné silnice, ale předjíždění bude nutné dobře zvážit. Interiér působí moderně a bytelně a je překvapivě prostorný, kufr nevyjímaje. Když k tomu přidáte sympatickou základní cenu lehce přes 240 tisíc, mohlo by jít o velký prodejní hit. Já bych si ho na ježdění kolem komína koupil hned…
