TEST Kia Sorento 2.5 CRDi EX - Big foot (11/2002)

I off-roady se dnes začínají členit - na puristické "čtyřkolky", kam spadají stálice typu Lada Niva, Toyota Land Cruiser 72, Nissan Patrol, malé Suzuki (dnes pod označením Jimny), či klasika nejklasičtější - více než půlstoletý Land Rover Defender a Jeep Wrangler, pravnuk legendárního válečného Willysu MB. Zde stále platí, že skutečný off-road musí mít rámový podvozek (Nivě je její samonosná konstrukce odpuštěna za zásluhy), nejméně jednu, lépe však obě nápravy tuhé, co nejméně pohodlný interiér a uzávěry diferenciálů. Ortodoxní fandové pak vyvádějí sání motoru na střechu tzv. šnorchlem, zvyšují světlou výšku do extrémů, montují absurdně velká kola a ochranné rámy, které mají za úkol skutečně chránit, ne odrážet okolní svět v chromovém povrchu.

Další skupinou, stvořenou pro ty, co chtějí řídit svalnaté auto ověšené lesklými rourami, není pro ně problém dát půl druhého milionu za auto, ale přesto se bojí sebemenšího škrábance, jsou "mainstreamové" off-roady. Průchodnost terénem je na úrovni jejich spartánských vzorů, ale provedení je již navýsost civilní. Sem dosud patří většina vyráběných typů - Nissan Patrol GR, zakladatel této kategorie Mitsubishi Pajero, Hyundai Terracan, Toyota Land Cruiser 90, Jeep Cherokee či Land Rover Discovery. Ultimativní luxus, často na úkor terénních schopností, je doménou Land Cruiseru 100, Jeepu Grand Cherokee, Lexusu RX300, Range Roveru, Mercedesu ML a celé řady amerických křižníků typu Lincoln Navigator/Ford Expedition, Chevrolet Tahoe či Suburban. Aby toho nebylo dost, existuje spousta stěží zařaditelných typů, mezi nimiž na prvním místě stojí Mercedes G, nejdražší sériově vyráběný terénní vůz, nabízející jinde nevídanou kombinaci totální průchodnosti terénem (jako jediný nabízí uzávěry všech tří diferenciálů ve standardu), absolutního komfortu (pružné uložení kabiny na rámu) a prestižních motorů, známých z nejdražších stuttgartských limuzín. Těžko lze kategorizovat i předmět dnešního testu, Sorento sice cenově a ideově vychází z kategorie SUV, prostorných vozítek se zvýšenou světlostí, samonosnou karoserií a nezávisle zavěšenými koly, její typické zástupce však převyšuje nejen výkony a rozměry, ale i terénními schopnostmi. Na rozdíl od Hondy CR-V, Toyoty RAV, Nissanu X-Trail, Mitsubishi Pajero Pinin, Hyundai Santa-Fé či Land Roveru Freelander totiž poskytuje zařaditelný pohon všech kol včetně redukce, rámový podvozek s pevnou zadní nápravou a skutečně terénní světlou výšku. K dospělým off-roadům zase chybí uzávěry diferenciálů, jen zadní má omezenou svornost. Nejpravděpodobněji se tedy jeví jako přiměření konkurenti Opel Frontera, Nissan Terrano, Mitsubishi Pajero Sport či Suzuki Grand Vitara.

Tolik k trhu.

KIA Sorento vznikla na čistém papíře a bez nadsázky ji lze označit za nejkrásnější vůz současné produkce své značky. Linie vozu se podobají některým konkurentům, zřetelná je inspirace např. tvary Lexusu RX300. Přesto je design osobitý a ladný, až neobvykle na terénní auto. Z profilu je karoserie jakoby přikrčená, na čemž má podíl krátká klínovitá příď. Zbytek vozu je naopak robustní a tvoří zajímavý kontrast, doplněný pohlednými velikými koly (245/70 R16). Nápadný je dlouhý rozvor a délka obytné části na úkor přídě i zádě. Zajímavé je, že siláckého vzhledu bylo dosaženo bez jediné chromované roury či ochranného rámu. Šperkem na elegantním kostýmku je módní dvoubarevné lakování. Pohledná je zejména příď s reflektory, moderně protaženými nahoru á la Opel Vectra, zajímavě tvarovanou maskou a výrazným logem výrobce. Konec vozu je zdoben stylizovaným úsměvem mezi koncovými světly a decentním střešním spoilerem.

Vstup do interiéru je umožněn masivními a rozměrnými dveřmi, ty se však otevírají v malém úhlu a spolu s vysokou podlahou ztěžují nástup do vozu. Uvnitř je zato vše jak má být, sedačky jsou dostatečně vysoké, všestranně seřiditelné. Dobré boční vedení a dlouhé sedáky v terénu dostatečně podpírají tělo. K úplné spokojenosti chybí přídavná madla pro cestující na zbylých sedadlech. Místa je ve všech směrech nadbytek, vysoký posez zprostředkovává dobrý výhled z vozu v silničním provozu, mimo cesty je situace horší, zejména proto, že není vidět na příď. Interiér je přímo přeplněn odkládacími prostory, včetně šuplíku pod sedačkou spolujezdce, vnitřku opěrky na ruce a hned dvou schránek na sluneční brýle. Vnitřek schránky před spolujezdcem má neklouzavou úpravu, chybí však prostor na praktické odložení mobilu. Přístrojová deska je vkusná a přehledná, bez módních výstřelků. Totéž platí o ztvárnění celé palubní desky, které však bohužel dominují lesklé černé a šedé plasty, a její vrchní část navíc odráží do čelního skla sluníčko. O moc lépe na tom není ani volant, jakoby vyřezaný z kusu desky. Nijaký dojem se snaží rozptýlit ozdobné panely se vzorem dřeva a lesklého kovu, moc se to však nedaří. Několik výhrad také zaslouží provedení a umístění ovladačů. Spínač varovných blikačů je malý, nevýrazný a zbytečně nízko, totéž platí o ovládání klimatizace, které je situováno prakticky v úrovni řadící páky, takže je k němu třeba sklopit pohled. Ve stropním panelu je malý displej s výškoměrem, barometrem a kompasem, který je prakticky mimo zorné pole řidiče. Tím výtky končí, ostatní páčky, tlačítka a posuvné spínače jsou na svých místech, v souladu s nepsanými ergonomickými zákony. Zavazadlový prostor je na délku poněkud omezen prostorovou koncepcí vozu, má ale dobře využitelný tvar se spoustou postranních a skrytých kapes a pod zdvihací podlážkou ještě jedno mělké patro k bezpečnému uložení všech provozních drobností včetně solidního hydraulického heveru. K ukotvení nestabilních zavazadel pomáhají úchytná oka s pružnou sítí, dlouhé předměty se zase dají prostrčit zvlášť otevíratelným sklem v zadním víku. Nedostatkem je vysoká podlaha zavazadelníku, daň koncepci vozu a faktu, že rezerva je samozřejmě uložena zvenčí. Těžko si lze totiž představit ukládání kola obaleného bahnem do auta. Testovaný exemplář je zařazen do kategorie N1 s možností odečtu DPH. Kvůli tomu obytný a ložný prostor odděluje sklopná a posuvná mříž, kvůli které bylo původně dělené zadní opěradlo znovu smontováno v nedílný celek, se kterým se obtížně manipuluje. Mříž je možné přesunout za přední sedačky a změnit Sorento v solidní dodávku.

Zavírám precizně fungující dveře, bez žhavení startuji a začíná paleta pozitivních vjemů. Motor je vynikajícím způsobem utlumen, přesto, že je vybaven vysokotlakým přímým vstřikem nafty, tak i zcela studený prakticky není v interiéru slyšet a již potichu hrající rádio ho s přehledem přehluší. Totéž platí i o vibracích, subjektivně se jedná o více, než čtyřválec. Chytám se koženého volantu, který je přes svůj nepříliš atraktivní tvar optimálně velký a má příjemně tlustý věnec, nepříliš přesnou, ale lehounce jdoucí řadicí pákou vsunuji jedničku a pak se bez nejmenších problémů rozjíždím. Jízda je radost. Motor, přes svoje nijak ohromující parametry, má s dvoutunovým mastodontem překvapivě minimum práce. Dynamika je velice dobrá, motor má příjemný průběh krouticího momentu bez výrazných turboděr, hladký, téměř "benzinový" chod a široký rozsah využitelných otáček. Zejména jeho pružnost je výborná. Ostatně fakt, že při akceleraci je vůz schopen držet krok s běžnými vozy, či dosažená maximální rychlost dle tachometru 185 km/h nepotřebují další komentář.

Jízdní vlastnosti jsou velice dobré, zejména s ohledem na fakt, že se jedná o těžký rámový vůz s pevnou zadní nápravou, posazený na balónových pneumatikách a s vysokým těžištěm. Na rovné silnici auto dobře drží směr, v zatáčkách se samozřejmě vlní, ale až do krajnosti drží stopu, zejména díky dlouhému rozvoru a použitým pneumatikám se silničním vzorkem. Pérování je komfortně laděno, podvozku ovšem "nechutnají" krátké nerovnosti, reaguje na ně podrážděně a o dává o nich posádce hlasitě vědět. Brzdy jsou mohutné, na všech čtyřech kolech kotoučové. Na pedál brzdy je však třeba vyvinout větší sílu, za to se však odměňují neselhávajícím brzdným účinkem.

Samostatnou kapitolou je jízda terénem. Zde se totiž bohatě úročí všechna negativa, způsobená koncepcí auta. Přední náprava je vybavena automatickými zámky nábojů, pohon čtyř kol a redukční převodovka se řadí elektricky knoflíkem na přístrojové desce, takže vůbec nemusíte vystupovat z vozu, náhon na všechna kola se dá aktivovat i za jízdy. Se zařazenou redukcí vůz projede prakticky všude, odstupňování převodovky je dobře sladěno s charakteristikou motoru, takže je vždy k dispozici dostatek kroutícího momentu. Křížitelnost náprav je vynikající, světlost větší než každá nerovnost, na kterou Vám zdravý rozum dovolí najet a nájezdové úhly patří díky krátkým převisům ke špičce. S testy stoupavostijsme z psychologických důvodů skončili dříve, než jsme kvůli autu museli. Skvěle spolupracuje i silný posilovač řízení. Limitem v rozbahněném terénu byly použité pneumatiky a chybějící uzávěry diferenciálů, na příčných překážkách zase dlouhý rozvor. Suma sumárum, pokud nejste zkušení a ostřílení "jeepaři", KIA jakoukoliv vaši terénní choutku bohatě ukojí.

O komfort posádky se stará dlouhý výčet luxusní výbavy, vesměs obsažený již v základní ceně, jako automatická klimatizace, dálkově ovládané centrální zamykání, elektrické ovládání všech oken a loketní opěrky vpředu i vzadu. Akustika je výborná, odhlučnění na velice dobré úrovni, dokreslené rádiem s osmi reproduktory a elektricky výsuvnou anténou.

O bezpečnost je postaráno v intencích třídy. Spolehlivě fungující ABS, předpínače bezpečnostních pásů a čtyři airbagy. Zde si neodpustím poznámku, že podle mnohých crash-testů bývá oproti zažitým představám pasivní bezpečnost rámových off-roadů nevalná, takže soudím, že v době, kdy se airbagy v osobních vozech pomalu začínají počítat dvoumístnými čísly, by jich i zde mohlo být klidně dvakrát tolik.

Provozní hospodárnost vozu je standardní, dosažená spotřeba 14 litrů na 100 km padá na vrub provedeným testům, z velké části v terénu, se zařazeným pohonem všech kol. Z tohoto úhlu pohledu a s přihlédnutím k dvěma tunám pohotovostní hmotnosti se vlastně jedná o výborný výsledek, při klidné jízdě po asfaltu by se jistě dal apetit běžně stlačit i pod 9 litrů. Spolu s bezkonkurenční pořizovací cenou, rozsáhlou standardní výbavou, tříletou zárukou, motorem, který se vejde do nižší kategorie povinného ručení a možností odpočtu DPH se tak KIA stává jedním z nejvýhodnějších terénních vozů, zvláště při porovnání s přímými konkurenty.