TEST Mercedes-Benz E350d – VelkÉ rodinnÉ cEstování
Úvod, interiér
Byly doby, kdy synonymem rodinného vozu bylo kombi. A čím větší kombi, tím pochopitelně lépe. A protože se úplně neočekává, že klientela vozů luxusní třídy potřebuje obrovské kombi, vrchol v tomto ohledu představuje vyšší střední třída v podání (zejména) německých luxusních značek.
Jenže doba se změnila a spousta lidí nabyla dojmu, že mnohem vhodnějším rodinným vozem je vysoké, více či méně neohrabané a těžké SUV. Jako by každý řidič potřeboval decimetry volného místa jak pod podlahou, tak nad hlavou. Ale možná je to jen tím, že lidé pozapomněli, jak dobrá vlastně kombi jsou. Tak si pojďme trošku osvěžit paměť.
Kombi Mercedes-Benz třídy E nikdy moc neřešilo nějaký sport, v podání stuttgartských šlo v první řadě o užitnou hodnotu, což je naprosto v pořádku, byť to bylo někdy trochu na úkor vzhledu, jeho konkurenti bývali zpravidla „koukatelnější“. Jenže dnes je situace jiná. Éčkové kombi je nádherný vůz, jenž současně neslevil ani ze své tradiční silné stránky, do kufru naložíte 640 l čehokoli, asi jen málokomu to na rodinnou dovolenou nebo koníčky nebude stačit.
Do zavazadlového prostoru se dostanete „nakopnutím nárazníku“ a v případě potřeby jej lze zvětšit sklopením opěradel zadních sedadel až na dodávkových 1820 litrů. Testovaný vůz byl vybaven i elektricky ovládaným tažným zařízením, které je jinak nenápadně ukryto za nárazníkem a nehyzdí tedy karoserii. Ale podobně obrovský kufr pořídíte i o jednu či dvě automobilové třídy níž, důvod, proč koupit vyšší střední, najdeme od opěradel zadních sedadel směrem vpřed.
mercedesbenz testy vyssistredni
Nikdy jsem nějak extra nevyhledával auta téhle kategorie, v redakci jsem vždycky raději sáhnul po něčem menším, sportovnějším. Možná je to věkem, možná je úroveň luxusu natolik vysoká, že ji prostě nelze ignorovat a dost možná je to kombinace obojího. Kombi Mercedes-Benz třídy E je opravdu těžké si nezamilovat. Přední sedadla jsou opravdu pohodlná, přitom však nejsou zbytečně široká a mají příjemné boční vedení, obrovské kormidlo s tlustým věncem do mercedesu také nepochybně patří, navíc posaz za ním je perfektní, i když za středový tunel o nějaký ten centimetr užší bych se nezlobil. Před očima mám nejen dva obří displeje přístrojového štítu a středového panelu, ale i head-up displej. Mají vynikající rozlišení i grafiku, jsou čitelné i se sluncem v zádech. Líbilo se mi ovládání přístrojového displeje pomocí „touchpadu“ na ramenu volantu, naopak v menu středového panelu jsem malinko tápal, jakkoli jsem se vždy dotápal požadovaného výsledku. Je to pochopitelně otázka zvyku.
Otevření dveří nevyžaduje sílu a zavírají se téměř bezhlučně, interiér je čalouněn luxusní světlou kůží, kterou doplňují kovové ovladače a dřevěné dekory. Sice nepochybuji o tom, že jsou u trojcípé hvězdy ve vyšší střední opravdu dřevěné, ale nějak to éčku nevěřím, u Audi je to dřevo rozhodně „dřevěnější“.
Na zadních sedadlech je nadbytek místa všemi směry, ale moc nepotěší tvrdé zadní čelo předních opěradel, jakkoli je šance, že s ním přijdete do kontaktu, minimální. Čalounění je komfortní, ale už se nám tu objevují výtky. Sedák je hodně nízko nad podlahou a nepodpírá tedy moc dobře stehna a při vychýlení hlavy směrem k oknu se můžete dostat do kontaktu s čalouněním C sloupku, které není zrovna nejměkčí.
mercedesbenz testy vyssistredni
Motor, jízdní vlastnosti
Interiér auta je de facto identický se sedanem, ale jak kombík vlastně jezdí? Zkoušený kousek byl vybaven vidlicovým naftovým šestiválcem 3,0 l o výkonu 190 kW a drtivém točivém momentu 620 N.m, zkombinován samozřejmě s devítistupňovým automatem. Tenhle motor umí být přesně takový, jaký chcete.
V módu Comfort nebo Eco je úžasně kultivovaný, klidný a… ospalý, jestli to tak mohu říci. Když na to přijde, při mírném tlaku na plyn klidně bude s jistým aristokratickým nadhledem akcelerovat ze 1400 otáček, aniž by působil utrápeně, popřípadě si jemně podřadí o 400/min výš a to už zabírá v plné síle. Že jde o nafťák, poznáte pouze prvních pár desítek metrů při rozjezdu z klidu, jinak je šestiválec znamenitě odhlučněn a dovnitř proniká pouze tlumené hučení. Motoru je víceméně jedno, jakou rychlostí nebo na jaký kvalt zrovna jedu, elektronika si podle okolností buď podřadí, nebo zabere z aktuálního kvaltu, změny stupňů jsou naprosto hladké.
Vzhledem k tomu, že i aerodynamický hluk je minimální, lehce se stane, že najednou jedete o dost rychleji než byste čekali, head-up displej je tedy velmi užitečný pomocník. Pak tu ale máme ještě dva sportovní režimy, které ukáží tu temnější stránku stuttgartského V6. Převodovka rázem při stejné rychlosti podřadí o nějaký ten kvalt-dva níž, ale hlavně se dramaticky zrychlí odezva plynu. Auto se hned promění ve sportovce, s nímž se velmi snadno předjíždí, změny stupňů jsou rychlé a poněkud hrubější.
Ačkoli lze řadit pádly pod volantem, je to víceméně zbytečné, motor velmi dobře ví, co má mít zařazeno a odměnou za každé sešlápnutí plynu je impozantní zátah. Ostřejší jízdní styl znamená spotřebu kolem 10 litrů, běžně se lze svižným tempem pohybovat mezi 7,5-8 l nafty. Nemůže být pochyb o tom, že to jde i za méně, vždyť při stovce točí motor na osmičku 1300 otáček a spaluje 5,2 litru nafty, na dálnici na devítku točí 1600/min a spokojí se s 6,9 litry na 100 km. Otázkou je, jestli někdo vůbec dokáže odolat…
Éčkový mercedes se řídí jako… mercedes. Kombinace velkého volantu a posilovače řízení s nulovou zpětnou vazbou nepůsobí jako něco, co by mělo být zdrojem kdovíjakých jízdních zážitků, ale nenechte se odradit na první dojem neohrabaným projevem auta. Podvozek auta je totiž skvělý. Dlouhá záď kombi krásně vyvažuje těžký šestiválcový motor, takže nedotáčivost je minimální, vůz navíc krásně čitelně zaklekává, takže je velmi snadné těch pět metrů délky „poskládat“ do zatáčky. Mercedes perfektně drží zvolenou stopu a komunikace mezi podvozkem a řidičem je lepší, než u mnohých kompaktů.
mercedesbenz testy vyssistredni
Pokud byste se chtěli nedotáčivost zredukovat ještě více, stačí si před zatáčkou podřadit a projet ji pod plynem, síla motoru se o to postará. A to do takové míry, že se můžete dokonce ve sportovních režimech dočkat i lehké přetáčivosti. V tu chvíli se hodí, že je řízení sice lehké, ale velmi přesné. V kombinaci se silným motorem se tak může obrovské kombi stát noční můrou kdejakého ostrého hatchbacku. O jakém SUV byste mohli tohle říci?
To ale nebude ten důvod, proč se koupit Mercedes třídy E. Tím bude samozřejmě komfort. Odhlučnění motoru je skvělé, stejně jako aerodynamika, jediným zdrojem určitých komplikací tak zůstává podvozek. Musím říci, že bych si u takového vozu představoval o něco lepší izolaci zvuků od podvozku, valivý hluk je v jinak velmi tiché kabině docela slyšet, jakkoli na tom má podíl i zimní obutí. Zvláštní je však zejména chování vzduchového podvozku.
Zpočátku jsem zaznamenal stejný jev, jako před časem u céčkového kupé, tedy že vůz lze považovat za komfortní pouze v módu Eco, v Comfortu auto na větších nerovnostech i na spárách docela tlouklo. Po dvou dnech ale jako když utne – vzduchový podvozek začal fungovat a poskytovat pohodlí odpovídající pojmenování režimu. Vůbec si to neumím vysvětlit. Komfort auta je tedy trošku s otazníkem, daleko lépe působí vůz ve sportovních režimech, kde nerovnosti pohlcuje pevněji, sladění tuhosti šasi a tlumení je lépe vyvážené a vlastně není problém s autem takto běžně cestovat. Ale buďte si jistí, že vás plavnost jízdy v režimu Comfort a Eco nakonec stejně zláká a rádi se necháte hýčkat pohupováním a kolébáním.
Byla také možnost vyzkoušet adaptivní tempomat, jenž zahrnuje i „poloautonomní“ funkci samočinné změny jízdního pruhu po aktivaci směrových světel. Funguje se střídavými úspěchy, někdy stačí zablikat čtyřikrát a auto mění jízdní pruh, jindy bylo nutné podržet páčku déle nebo rovnou zmáčknout do krajní polohy. Udržování v jízdním pruhu už je dnes poměrně běžná věc, u éčka fungovalo téměř bezchybně. Pouze jednou se po aktivaci elektronika chovala jako řidič pod vlivem a auto cestovalo mezi pruhy, deaktivace a následné spuštění problém odstranilo.
Závěr
Tak – a teď mi povězte, jestli má proti něčemu takovému SUV vůbec nějakou šanci. Mercedes-Benz E 350d má prostornou a tichou kabinu, obrovský kufr, vynikající podvozek schopný komfortní i sportovní jízdy a minimální spotřebu – ideální rodinný vůz. Jeho jediným problémem je délka, lze se s ním vejít jen do málokterého podélného parkovacího stání a to i přesto, že disponuje parkovacím asistentem, monitorujícím okolí vozu z ptačí perspektivy. Je to prostě velké auto.
Kromě zmíněných pozitiv má auto jen minimum nedostatků. Uměl bych si představit lepší odhlučnění kol, komunikativnější řízení a méně náladový vzduchový podvozek, který občas na nerovnostech tluče a jindy se chová tak, jak se na mercedes vyšší střední třídy sluší. A také lepší zpracování interiéru, na silnicích se špatným povrchem se z palubní desky občas ozývá poněkud neprémiové drnčení.
Kombi tedy určitě neřekla poslední slovo. Chápu, že éčko nevypadá tak namachrovaně jako SUV, ale až zase budete vybírat auto pro rodinu, pochopitelně s odpovídajícím rozpočtem, určitě ho vyzkoušejte. Možná zjistíte, že pohon všech kol a zvýšený podvozek vlastně nepotřebujete…
mercedesbenz testy vyssistredni
Nejlevnější verze modelu | 1.291.070 Kč (E 200 /135 kW) |
Základ s testovaným motorem | 1.633.500Kč (E 350d/190 kW) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.633.500 Kč (E 350d/190 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 2.037.334 Kč (E 350d/190 kW) |
Plusy
- Silný a úsporný motor
- Komfortní a dobře odhlučněný interiér
- Jízdní vlastnosti a pérování
- Velký kufr
- Bohatá výbava
- Moderní bezpečnostní systémy
Minusy
- Relativně vyšší hluk od podvozku
- Tlumení příčných nerovností
- Náladový vzduchový podvozek
Foto: Petr Homolka