TEST Mitsubishi Outlander 2.0 MIVEC CVT – Oldschool, co neurazí
Design, interiér
Aktuální Mitsubishi Outlander třetí generace vyvolalo při svém příchodu spoustu kontroverze, jeho velmi „japonský“ design nepadl do oka úplně každému, v rámci nového stylistického směru však modernizace přinesla inovovanou příď s maskou „dynamic shield“, která se rozhodně postarala o větší vizuální atraktivitu, stejně jako nová optika zadních svítilen a tvar zadního nárazníku. Auto tak na silnici vyvolává více pozornosti, než bych býval vůbec očekával.
Jestli auto zvenku už vypadá přece jen „současněji“, v kabině jsou roky znát mnohem více. Palubní deska nepůsobila nijak zvlášť moderně ani v době vzniku, natož pak dnes, řadě lidí by také mohla vadit spousta tvrdých materiálů, jakkoli nemají vlastně negativní vliv vůbec na nic, tedy s výjimkou zrcadlení v čelním skle.
Ale u SUV modelů se, myslím, dá ještě tento spartánský styl akceptovat, navíc oprostím-li se od vzhledu a materiálů, nelze toho kabině moc vytýkat. Vysoko ukotvená přední sedadla mají velkorysé rozměry, příjemné polstrování a lehké boční vedení, v příčném směru je nadbytek místa, volant se dobře drží a ergonomie je bezproblémová. Bonusem navíc jsou opravdu luxusní kovová pádla převodovky pod volantem, která by japonskému esúvéčku mohl závidět nejeden supersport.
Teprve na zadních sedadlech se ukazuje, jak obrovský vlastně krabicovitý outlander je. Vyšší posaz zajišťuje velmi dobrou oporu stehen a přitom je stále nad hlavou dostatek místa. Před koleny je ho pak doslova nadbytek. O to více zamrzí, že se do druhé řady nevejdou vedle sebe tři dětské sedačky, při velkorysých proporcích vozu na tom mohli u tří diamantů trošku zapracovat a využitelnost vozu by se výrazně zlepšila. Kufr však vyhoví i hodně náročným rodinným nárokům, pojme téměř 670 litrů nákladu.
Motor, jízdní vlastnosti
Testovaný exemplář byl v benzinové verzi 2.0 CVT a – vím, co si myslíte o variátoru. Jenže pro outlandera je to určitě lepší volba než pětistupňový manuál. Jednak je v SUV zbytečné manuálně řadit, to si můžeme nechat do sporťáků (a ani tam už to není zrovna trendy) a nejen to – CVT má šest předvolených stupňů, takže může lépe využívat poněkud skromnější síly motoru a zákonitě tedy bude dynamičtější – výrazně horšího papírového 0-100 si nevšímejte. Navíc Japonci tvrdí, že je auto s variátorem úspornější, takže v tomto případě je to jasná volba.
Ano, motor je opravdu na dnešní poměry éry turbomotorů poněkud skromných parametrů. Při hmotnosti auta kolem 1600 kg s ním má atmosférických 195 N.m točivého momentu, dostupných až při 4200/min, opravdu spoustu práce, pružnost není kdovíjaká a s nárůstem počtu pasažérů a nákladu se ještě citelně zhoršuje. V případě potřeby však lze motor vytočit a využít slušného maximálního výkonu 110 kW, tehdy se auto docela snaží, ale je to akusticky poněkud… nekomfortní.
Co se převodovky CVT týče, je někde na půl cesty mezi nejmodernějšími variátory, jaké má Honda nebo Subaru, a úděsnou „klasikou“. V outlanderu se snaží měnit otáčky a „řadit“, aby byla posádka ušetřena protivného vytí, ale současně také dokáže pěkně „houpat“ otáčkami ve stylu starých měničových automatů nebo zvyšovat otáčky, aniž by se to projevilo na nárůstu dynamiky. Svou představu o stylu jízdy jí lze vysvětlit použitím pádel, které však bere spíše jako dobrou radu než příkaz. Motor je naštěstí docela dobře odhlučněn (stejně jako podvozek), jízda s CVT tedy rozhodně není protivná, dá se s ní vcelku dobře žít. Koneckonců po zkušenosti s četnými voliči moderních automatických převodovek musím říci, že starý dobrý „červotoč“ kulisy má také něco do sebe.
Variátor při dálničních 130 km/h točí v ideálních podmínkách pouze 2500 otáček a při tomto tempu spaluje 9,5 l benzinu na 100 km (a pohodu na palubě ruší jen obtékající vzduch), při devadesátce se otáčky pohybují kolem 1900/min a spotřeba činí 6,2 l. V obou případech lze říci, že to dnes už jde i lépe, ale jedná se stále o snesitelné hodnoty, zvlášť k přihlédnutí k velkým 18“ kolům a rozměrům auta.
Mitsubishi v rámci modernizace trošku zapracovalo na naladění podvozku a z „amerického“ setupu udělalo poněkud evropštější. Outlander stále při jízdě preferuje komfort, ale došlo k omezení houpání, kolébání, plavání a nalehávání na vnější přední kolo. Auto se v zatáčkách méně naklání a působí mnohem jistěji, přitom však velmi dobře tlumí rázy od nerovností. To ocení jak řidič, tak pasažéři, kteří nebudou v takové míře trpět mořskou nemocí.
Pokud bych měl rozdíly v naladění porovnat s předešlou verzí, plně obsazený „poface“ se chová zhruba stejně jako původní verze při obsazení pouze řidičem. Ale co naplat – svým charakterem šasi i motoru Mitsubishi vyhoví spíše klidnějším řidičům. Možná je to škoda, protože „oldschoolové“ řízení poskytuje na dnešní poměry nevídanou zpětnou vazbu, za kterou by nejeden současný sporťák zabíjel, jakkoli co se přesnosti týče, jsou tam určité rezervy.
Závěr
Outlander, coby jedno z největších kompaktních SUV na trhu, i přes svůj věk perfektně splňuje požadavky na rodinné auto. Má obrovský interiér i kufr a je pohodlné. Co víc od takového auta chtít? Variátor je vcelku použitelný, jízdní vlastnosti, řízení a odhlučnění kabiny taktéž, motor a design palubní desky… přijatelný. Tohle Mitsubishi je prostě silné tam, kde by SUV mělo být silné, v ničem vyloženě nepropadlo a nabízí se za zajímavé peníze (testovaná specifikace od 764.450 Kč). Stále tedy jde o atraktivní nabídku, kterou stojí za to zvážit, pokud nemusíte zrovna mít auto podle nejnovějších módních trendů.
| Nejlevnější verze modelu | 608.450 Kč (2.0/110 kW Intense 2WD 5MT) |
| Základ s testovaným motorem | 608.450 Kč (2.0/110 kW Intense 2WD 5MT) |
| Testovaný vůz bez příplatků | 764.450 Kč (2.0/110 kW Intense+ 4WD CVT) |
| Testovaný vůz s výbavou | 832.038 Kč (2.0/110 kW Intense+ 4WD CVT) |
Plusy
- Prostorný a variabilní interiér
- Příznivá základní cena
- Jízdní komfort
Minusy
- Staře působící palubní deska
- Vyšší spotřeba
- Na dnešní poměry malá pružnost motoru
Foto: David Rajdl
