TEST Škoda Rapid Spaceback 1.0 TSI 70 kW – Základu se nebojte, ale…

Design, interiér

Doby, kdy jste pod kapotou základní Škody Rapid našli atmosférickou dvanáctistovku MPI, jsou už nějaký ten rok pryč. Takto vybavený vůz jsme otestovali před více než čtyřmi lety v tehdy jediném nabízeném provedení liftback, a přestože motor vycházel ze známého „há-té-péčka“, doznal v poslední evoluci řadu změn, které se podepsaly hlavně na kultivovanosti běhu. Tento agregát dostalo později téhož roku i provedení Spaceback, kde vydržel až do 20. dubna 2015. K tomuto datu vypadnul z nabídky a roli výkonově nejslabší benzinové verze celé nabídky převzal čtyřválec TSI 66 kW.

Tenkrát bylo potěšující, že škodovka učinila tento krok downsizingu navzdory, šlo ale o dočasné řešení pro následující necelé dva roky. Těsně před letošním autosalonem v Ženevě totiž vyrazily do světa první snímky modernizovaného rapidu a s ním i informace o očekávaném litrovém tříválci TSI coby náhrady za z mého pohledu nesmírně provedenou čtyřválcovou dvanáctistovku. Škoda Auto uvádí, že nový litrový tříválec TSI dvanáctistovku předčí výkonem, spotřebou i dynamikou, přičemž v minulosti se nám na příkladu Škody Octavia několikrát ukázalo, že tohle přesvědčení není daleko od pravdy. Bude to tak i v případě Rapidu Spaceback?

Proč tak smutně?

Jasná odpověď na otázku, zda na ulici míjíte Škodu Rapid Spaceback před, či po modernizaci, hodně záleží na úhlu pohledu. Zezadu se auto vlastně vůbec nezměnilo – hatchback si na rozdíl na liftbacku musí i v nejdražší verzi vystačit se zadními svítilnami sestavenými z klasických žárovek (liftback Style má za 3000 Kč LEDky, Monte Carlo je má standardně), zadní sklo protažené až k zadní registrační značce také známe z dřívějška a nezměnil se ani tvar zadního nárazníku.

Drobné změny najdeme až v přední části, a to hlavně u vybavenějších verzí, jako je například naše testovaná Style. Na rozdíl od octavie nenadělila škodovka rapidu plně diodové přední světlomety, ale bi-xenony se sníženou svítivostí, které jsou u linií Ambition a Style za příplatek 12.600 korun a jako standard u linií Monte Carlo a Scoutline (provedení před faceliftem mělo maximálně xenony). Mají integrované diodové pásy denního svícení, velmi podobné těm, které už v roce 2013 dostal koncept Rapid Sport pro GTI Treffen. Sériové ztvárnění však není tak „ostré“ a rapidu propůjčuje trochu posmutnělý výraz.

TEST Škoda Rapid Spaceback 1.2 TSI – 1 : 0 pro hatchback

Svítivost úsporných světlometů není špatná, o posun ve srovnání s xenony se však nejedná. Jde o takzvaná 25wattová světla se světelným tokem menším než 2000 lumenů, pro které legislativa nenařizuje autonivelaci, ostřikovače (za ty si můžete připlatit 3600 korun) a jejich rozdílem oproti dosud používaným xenonům je jediný segment pro „dálky“ i potkávačky. Zájemcům pak hraje do karet zmíněná cena 12.600 korun, která je oproti „plnotučným“ bi-xenonům zhruba poloviční.

Drobných designových změn doznal také interiér, ne vždy se ale z mého pohledu jedná o krok tím správným směrem. Zatímco novému tvaru středových ventilačních průduchu a „zalomené“ dekorační liště přístrojové desky nelze z funkčního ani estetického hlediska nic vytknout, o ukazatelích v přístrojovém štítu totéž říci nemohu. Před modernizací byly budíky jednoduché a skvěle čitelné, bílý podklad stupnic v modernizovaném rapidu na přehlednosti sice výrazně neubírá, ale rozhodně ani nepřidává. Palubní počítač Maxi Dot je součástí standardní výbavy už od linie Ambition a zůstává černobílý, přestože Škoda umí nabídnout i barevné provedení.

skoda rapid testy nizsistredni  

Rapid Spaceback svými vnějšími rozměry zapadá mezi krátké verze fabie a octavie, jenže zatímco rozvorem náprav 2602 milimetrů má blíže k větší sestřičce (ta má rozvor 2680 mm), šířkou karoserie jej trumfuje i fabia (1732 vs. 1706 mm) a uvnitř jsou na tom oba vozy v příčném směru téměř stejně. Neříkám, že je v rapidu v loktech nějak zvlášť těsno, pokud ale do vozu přesednete z octavie, těch pět centimetrů rozdílu poznáte okamžitě po zabouchnutí dveří.

Posaz za volantem se nezměnil, nesedíte příliš nízko ani zbytečně vysoko, co to ale škodovka udělala s polstrováním stále docela krátkých předních sedáků (na délku měří pouze 440 milimetrů)? Přijdou mi docela tvrdé a vždycky mi nějakou dobu trvalo, než jsem si našel takovou polohu, aby to na delších cestách neodnesla kostrč. Ocenil bych také možnost nastavení sklonu opěradla kolečkem jako u fabie, protože napružená páka rapidu neumožňuje tak jemné doladění potřebného úhlu. Novinkou je čalounění sedadel kombinující látku a kůži, které dostanete u linií Style a Scoutline za 12.300 Kč, případně v rámci paketu Style Comfort za 20.000 Kč (dále obsahuje bezklíčové odemykání a startování Kessy a zadní parkovací kameru s ostřikovačem).

Rapid Spaceback z určitých úhlů pohledu vypadá jako takový jezevčík, je poměrně dlouhý a má velmi krátký zadní převis, který samozřejmě nahrává prostoru pro posádku. Za sebe se navzdory výšce 190 centimetrů posadím se zhruba pěticentimetrovou rezervou před koleny, do kontaktu hlavy se stropem mi zbývají tři centimetry, a krajní zadní sedadla mohou být vyhřívaná, což je také vymoženost spojená s faceliftem (v rámci Zimního paketu II, pro Ambition za 11.800 Kč, od linie Style výš za 4800 Kč). Na tisícovku vás pak vyjdou dvě nabíjecí USB zdířky a sedmnáct stovek dáte za možnost ovládání vrcholného infotainmentu Amundsen ze zadních sedadel prostřednictvím mobilní aplikace Media Command.

Motor, jízdní vlasnosti

… naučte se řadit

Motor 1.0 TSI řady EA211 začala škodovka montovat nejdříve do octavie, a ať se to někomu líbí nebo ne, není to špatná volba. Rapid je tedy druhým modelem, v němž máme možnost novinku vyzkoušet, avšak s tím rozdílem, že u něj můžete vybírat hned ze dvou výkonových variant. Pro první redakční test jsme sáhli po té slabší, která svými 70 kilowatty předčí dosud používanou základní dvanáctistovku TSI o 4 kilowatty. Točivý moment 160 N.m mají oba motory stejný, u tříválce jste na maximu o 100 otáček později.

Jakkoli jsou si dosahované parametry podobné, neznamená to, že by nový tříválec jel téměř stejně jako čtyřválec, který nahradil. V prvé řadě je tady zvukový projev při rozjezdech a zrychlení, kdy „litr“ tříválcovou kadenci prostě nezapře, při ustálené jízdě je ale tak dobře odhlučněný, že byste mu jeho stavbu netipovali. A s kultivovaností je to naprosto stejné – novinka se pocitově neklepe o nic více než dvanáctistovka, tak výborně je vyvážená! Jenže v praxi nejezdíte pouze ustáleně, ale naopak často zpomalujete, pružně zrychlujete z nízkých otáček a podobně, a tady už bychom nějaké ty rozdíly našli.

skoda rapid testy nizsistredni  

Představte si, že pomalu najíždíte do křižovatky, necháváte motor povalovat okolo 1000 otáček, což představuje rychlost kolem 17 km/h, sledujete provoz na hlavní silnici a jste připraveni na to ve vhodnou chvíli šlápnout, aniž byste chtěli v mezičase zastavovat. Zatímco stará dvanáctistovka byla schopná tyto otáčky obstojně pobrat a úměrně svému výkonu a točivému momentu vyrazit, u zkoušeného „litru“ jsou reakce vlažnější. To vám pak občas nezbývá, než si rychle podřadit na jedničku, šlápnout na plyn a hned tam zase šoupnout dvojku, nebo přistoupit k horší variantě a vzít to přes spojku. Druhé možnosti se doporučuji, už s ohledem na chudáka lamelu, vyhnout…

Je to právě práce s otáčkami, na kterou si budete muset u výkonově slabšího litrového TSI zvykat. Příčinou menší ochoty tříválce se probrat z hlubšího spektra může být menší objem, respektive menší tlak turba v nižších otáčkách. Na převodovku vinu neházejte, protože zpřevodování manuální pětistupňové skříně se takřka nezměnilo. Jediný, pouze setinový rozdíl v převodech, je právě na druhém stupni, dopad na jízdu jako takovou však lze považovat za zanedbatelný.

On se tříválec nakonec probere, pořád to ale není úplně ono. Osobně mám starou přeplňovanou dvanáctistovku poměrně dost zažitou, a právě rozdíl ve schopnostech táhnout od nejnižších otáček mě trknul ze všeho nejdříve. „Kritickou“ hranicí nového tříválce je 1500 min^-1 - po jejím překročení motor ožívá a je schopen táhnout klidně až do 5000 otáček, při dynamičtější jízdě v zatáčkách ale přesto musíte častěji řadit.

Nejmenší problém nemám s reálnou spotřebou paliva. Škoda udává kombinovanou spotřebu 4,5 l/100 km, přičemž já jsem byl schopen i v úmorných vedrech a se zapnutou klimatizací dosáhnout zhruba o litr většího odběru. Na dálnici se tříválec moc nehodí, přestože při rychlosti 130 km/h točí na pětku stále rozumných 3000 otáček, pružně zrychlovat se mu však moc nechce. Ani v tomto režimu však není problém držet se pod šesti litry. Tuhle hranici jsem v podstatě překročil pouze v husté městské dopravě. Jakmile se provoz uvolnil a dalo se jet stabilně, spotřeba začala klesat.

Nedotáčivosti se nevyhnete

Škoda Rapid Spaceback vám umí nedotáčivosti dopřát poměrně dost. Na rozdíl od fabie se totiž v zatáčkách musí obejít bez systému přibrzďování vnitřního předního kola XDS+, a pokud to přeženete s nájezdovou rychlostí a úhlem natočení volantu, pneumatiky vám budou hvízdat klidně během celého průjezdu obloukem.

Stabilizační systém je hodně benevolentní a nezasahuje, dokud to není nezbytně nutné, což přináší jednu nespornou výhodu - jednoduše máte nad situací vlastní kontrolu a elektronika vám dává více prostoru pro nápravu. A to je podle mě mnohem lepší, než kdyby vás zasekla s prvním sklouznutím pryže po asfaltu a vás to akorát rozhodilo. Přibrzďování kol by umělo tomu všemu předejít už v samotném zárodku, však proto také fabia tak razantně zatáčí, ne každému ale neustálé zásahy elektroniky a s ním spojené „cvakání“ kdesi v prostoru u pedálů vyhovují.

skoda rapid testy nizsistredni  

Zejména u verze Spaceback se mi líbí nastavení podvozku. Na rozdíl od liftbacku si nemusí dělat starosti s delším zadním převisem a úměrně tomu jsou měkčí zadní tlumiče, což tento rapid staví do role velmi pohodové škodovky. Zkoušený vůz jezdil na pro linii Style standardně dodávaných šestnáctipalcových litých kolech s pětačtyřicetiprocentními pneumatikami, které jsou pomyslným kompromisem mezi estetikou a jízdním komfortem. Loni jsme testovali vůz na „patnáctkách“, který byl sice přinejmenším stejně pohodlný, ale v zatáčkách uměl hrnout vysokou gumu pod disk, a příplatkové sedmnáctky si zase tolik nerozumí s rozbitými českými silnicemi. Jak říkám – šestnáctky jsou ideál.

V rámci faceliftu se zlepšilo i odhlučnění podvozku, a to ať se bavíme o valivém hluku od pneumatik (jeli jsme na Bridgestonech Turanza), tak o „podupávání“ a dunění na větších nerovnostech. Jízda je klidná, komfortní, auto vás nenutí nikam spěchat, a když to v zatáčkách nepřeženete s úhlem natočení volantu, hezky drží směr. Nechtějte po spacebacku sportovní výkony, je to auto pro pohodové řidiče, obzvláště se základním litrovým tříválcem pod kapotou, kterému vyhovuje střední pásmo otáček a hlavně žádné divočení. Problém nastává až při dálničních rychlostech. Všechnu tu pohodu totiž začne narušovat aerodynamický svist kolem předních sloupků a těsnění bočních oken.

Závěr

Závěr

Pokud pominu drobné změny designu, úsporné bi-xenonové světlomety a vylepšený infotainment, je největší novinkou Rapidu Spaceback nový litrový motor. Nejde o krok zpátky, vždyť v daném segmentu jde o velmi rozšířený agregát, nelze ale přesedlat z dvanáctistovky do „litru“ a očekávat od něj naprosto stejné chování.

TEST Škoda Rapid Spaceback 1.4 TSI DSG – Proč chtít Spaceback?

Novému motoru hraje do karet vyšší výkon a nižší spotřeba, musíte se s ním ale naučit pracovat, protože mu v nejnižších otáčkách jednoduše chybí švih, na který jste možná byli ze čtyřválce zvyklí. Jakmile překročíte hranici 1500 otáček za minutu, rozdíly se mažou a v podstatě jediným vodítkem zůstane charakteristická zvuková kulisa jinak kultivovaného a velmi dobře vyváženého tříválce. Nadmíru spokojen jsem se spotřebou, která se běžně pohybuje pod šesti litry na sto kilometrů, rapid má navíc ještě o 5 litrů objemnější nádrž než octavia s předním pohonem (55 litrů), reálný dojezd na jedno natankování se tak blíží tisícovce kilometrů.

Na rozdíl fabie a octavie se rapid musí obejít bez systému XDS+, který dovede krotit nedotáčivé tendence už v jejich počátku. Ano, rapid umí být nedotáčivý, avšak pouze když přeženete nájezdovou rychlost do zatáčky a zároveň úhel natočení volantu. Jinými slovy, pokud s ním pojedete jako jelito. Teprve pak to přední pneumatiky nevydrží a příď se začne opatrně sunout po tečně ven. Spaceback vás naštěstí do žádného závodění netlačí, spíše vás konejší pohodlným podvozkem. Vada na kráse začne projevovat až v dálničních rychlostech, kdy do kabiny více prostupuje aerodynamický svist kolem vnějších zpětných zrcátek.

skoda rapid testy nizsistredni  

Plusy

• Komfort odpružení
• Prostor v podélném směru
• Živost motoru po překročení 2000 otáček
• Nízká spotřeba

Minusy

• Aerodynamický svist kolem předních sloupků
• Příliš tvrdé přední sedáky
• Při jízdě v nízkých otáčkách nutno častěji podřazovat
• Automatické stahování pouze řidičova okna

Foto: Ondřej Kroutil