TEST Toyota Proace Verso Shuttle 2.0 D-4D – Když s sebou potřebujete sbalit půlku bytu

Segment velkoprostorových automobilů býval kdysi doménou MPV, na rodinné zákazníky přizpůsobených vozů s praktickou a prostornou kabinou. Ty jsou už ale nějakou dobu na ústupu, a tak je tento segment dnes na českém trhu doménou osobních dodávek, osobních variant užitkových vozidel. A nadmíru úspěšnou v tomto ohledu je v poslední době také Toyota Proace Verso, která aktuálně patří vůbec nejprodávanější velkoprostorové vozy u nás.

Současná generace se prodává od roku 2016 a stejně jako předchůdce vznikla díky spolupráci Toyoty se Skupinou PSA. Jedná se totiž o přeznačkovaného sourozence Citroënu SpaceTourer a Peugeotu Traveller, k nimž nedávno přibyl také Opel Zafira Life. Stejně jako ony je vedle osobní varianty Proace Verso dostupná také ryze užitková verze nazvaná jednoduše Proace. Toyota se přitom od sourozenců odlišuje prakticky jen jinak řešenou přídí evokující někdejší MPV Verso.

Praktický univerzál

Právě užitkový původ znamená, že se automobil umí přizpůsobit potřebám různých zákazníků. K dispozici jsou tak dvě různé délky karoserie nebo různé konfigurace interiéru s dvěma nebo třemi řadami sedadel s místem až pro devět cestujících.

K nám do testu dorazila varianta nazvaná L2, což znamená delší karoserii s celkovou délkou 5.309 mm, o 350 mm více než u L1. Rozdíl přitom připadá výhradně na prodloužený zadní převis (z 803 na 1.153 mm). Rozvor 3.275 mm totiž zůstává pro obě varianty zachován. V nabídce Proace Verso tak chybí nejkratší varianta, s délkou 4.606 mm a rozvorem 2.925 mm, v níž je dostupný bratrský Peugeot Traveller.

Testovaný Proace Verso je tak už pořádný kus auta, s nímž už si při manévrování musíte dávat pozor.  Délka 5,3 metru už zkrátka nějakou pozornost vyžaduje. Zároveň je však delší karoserie nabízena rovněž v kombinaci s jen dvěma řadami sedadel. My jsme tuto formu vyzkoušeli ve výbavovém stupni Shuttle, která však mezitím v pětimístné konfiguraci z nabídky vypadla. Proace Verso je však jako pětimístný model nadále dostupný ve vyšším stupni Family.

TEST Toyota Proace City Verso a Proace Nomad – Rodina na cestách

Shuttle dnes v osmimístné konfiguraci s třemi řadami sedadel přijde s testovaným motorem 2.0 D-4D (103 kW) na 940.170 korun včetně DPH. Jestli si pak vystačíte s kratším provedením L1, zaplatíte 907.500 korun. Za pětimístné Family pak dnes s testovaným motorem dáte 1.1016.400 Kč (L1), respektive 1.052.700 Kč (delší L2). Výbavu však rozšíří textilem čalouněná podlaha, stolky na zadní straně předních sedadel, 17“ kola, automatická dvouzónová klimatizace, hlavové airbagy pro zadní řadu sedadel, multimediální systém, vyhřívaná přední sedadla nebo zadní parkovací senzory. 

Jen dvě řady sedadel každopádně znamenají že místo zavazadelníku už tu máte doslova nákladový prostor, do něhož se podle technických dat vejde až 2.932 litrů zavazadel (respektive spíše nákladu). Délka ložné plochy je ostatně dlouhá 123 až 166 centimetrů, v závislosti na poloze zadní lavice, šířka mezi podběhy činí 124 centimetrů. Počítejte však s odhalenými plasty, které se stejně jako podlaha rychle poškrábou. Nakládku pak u testovaného exempláře usnadňují do stran otevírané dveře, s možností otevření do úhlu 180°. Ty jsou ale výdobytkem Shuttle, stupeň Family má běžnější vzhůru výklopné víko. Nakládací hrana každopádně činí 63 centimetrů.

Kombinace dlouhé a vysoké „dodávkové“ karoserie znamená, že vzadu má dostatek prostoru i dospělý, velká rezerva zůstává hlavně nad hlavou. 

Toyota Proace Verso Shuttle 2.0 D-4D

Přesun dopředu a pohled na palubní desku pak dokazuje, že jde původně o dílo Skupiny PSA. Část prvků interiéru totiž známe třeba z vozů Peugeot, ať už jde o hlavici řadicí páky, páčky pod volantem, ovládání tempomatu nebo třeba navigaci. Posaz je vyšší, jak je u dodávek zvykem. Co se pak týče celkového feelingu, pořád se v testovaném exempláři Proace cítíte jako v dodávce, ať už kvůli tvrdým plastům, odhaleným plastům v zavazadelníku nebo právě posazu, který celkově není nijak zvlášť pohodlný.

Jestli ale hledáte primárně rodinného nebo pracovního praktika, hodíte nad tím hlavou. Co vám však může vadit, jsou odkládací prostory, respektive jejich ztvárnění. Neustále jsem totiž třeba řešil, kam si dát chytrý telefon. Prostor u řadicí páky je příliš malý, mobil z něj pořád padá, ten na vrchu palubní desky zase příliš vzdálený a není tak moc po ruce.

Pohodlný i úsporný

Toyota je sice známá jako propagátor hybridního pohonu, kterým jím dokonce u svých osobních aut nahradil vznětové motorizace, jichž se automobilka zcela zbavila. Zároveň ale dobře ví, že v případě užitkových vozidel to bez nafty zkrátka nejde, a tak Proace Verso ani s jiným motorem než turbodieselem nepořídíte.

V našem testovaném exempláři pracovala slabší verze 2.0 D-4D o výkonu 110 kW, která mezitím mírně oslabila kvůli emisním úpravám na dnešních 106 kW. Jedná se o motor sdílený se sourozenci, ze zásob Skupiny PSA. Výhrad k němu vlastně nemám, má sice syrovější zvukový projev, jak už je u naftových dodávek zvykem, odhlučnění je ale celkově na slušné úrovni. Síly je pak dostatek na to, aby si motor poradil s takhle velkým vozem. Konkrétně největšího elánu se dočkáte kolem 2000 otáček.

Toyota Proace City Verso přichází na český trh. Kolik dáte za japonské Berlingo?

Testovaný dvoulitr je dostupný také s automatem v podobě osmistupňové převodovky, my však vyzkoušeli výchozí šestistupňový manuál. Ten má sice poněkud tužší řazení, je ale přesné, a tak je celkový dojem pozitivní.

To samé platí také pro spotřebu paliva, která se drží v mezích. Závěrečný průměr po týdnu testování činil 8,1 l/100 km. Třeba ve městě se dalo dostat i k šestilitrové hranici, když byl zrovna slabý provoz, jinak se spotřeba držela právě kolem osmi litrů. Ať už mluvíme o jízdě po městě s hustší dopravou nebo třeba o dálničním přesunu. Když se pak rozhodnete na dálnici zrychlit, 150km/h přesun Toyota zvládne za devět litrů.

Jestliže o osobní dodávce budeme mluvit jako o rodinném voze, určitě od něho budete očekávat komfort. A přesně ten Proace Verso při jízdě poskytuje. Potěší na poměry takových aut slušné odhlučnění, na dálnici slyšíte jen lehký šum kolem A sloupků způsobený vyšší karoserií. Stejně tak mně potěšilo chování podvozku. Ten je pohodlný i při nízkém zatížení, kdy ani nebouchá. Přestože jinak Proace Verso dává najevo svůj dodávkový původ, v tomto případě dokazuje, že má blízko také osobním autům. Při manévrování každopádně počítejte s dlouhým převodem řízení.  

Toyota Proace Verso Shuttle 2.0 D-4D

Závěr

Testovaný exemplář Toyoty Proace Verso je opravdu neobvyklý, kombinace jen dvou řad sedadel a delší karoserie znamená, že zavazadelník už v tomto případě není ani tak zavazadelník jako spíše nákladový prostor, do něhož toho naskládáte opravdu hodně. Jen škoda, že tu chybí nějaké pečlivější oddělení zavazadlového prostoru od kabiny. Praktik to každopádně je, na rozdíl od modernějších osobních dodávek však v této variantě dává najevo svůj užitkový původ. Přece jen se uvnitř kvůli tvrdým plastům a celkovému ztvárnění Proace Verso ve variantě Shuttle pořád cítíte jak v dodávce. Varianta Family s pečlivějším čalouněním je však v tomto směru o krok dále.

Šéf Toyoty se pustil do Tesly: Prodávají recepty, my opravdové jídlo!

Jestli ale hledáte maximum vnitřního prostoru, respektive co největší zavazadelník, žádné MPV nebo snad SUV mu nedosahuje ani po kotníky. Proace Verso navíc potěší pohodlným podvozkem nebo povedeným turbodieselem se slušným elánem i slušnou spotřebou. Já osobně bych raději volil nějakou variantu s třemi řadami sedadel, pro možnost obsazení více osobami. Zřejmě takový názor měli i zákazníci, protože pětimístnou variantu u testovaného stupně Shuttle už nepořídíte, standardem je dnes v jejím případě osm míst se třemi řadami sedadel. 

Plusy

• Bohatý vnitřní prostor
• Obrovský zavazadelník
• Slušná spotřeba paliva
• Pohodlný podvozek

Minusy

• Stále se cítíte jak v dodávce
• Chybějící pečlivější oddělení kabiny od zavazadelníku
• Odkládací prostory by stálo za to vylepšit