Vauxhall Wyvern (1948–1957): Rodinné čtyřválce z Lutonu
Čtyřválcové sedany Vauxhall Wyvern se v britském Lutonu vyráběly ve dvou sériích L (1948–51) a E (1951–57). V Austrálii se Wyverny montovaly od roku 1938.
Britská automobilka Vauxhall je známá jako sesterská značka německého výrobce aut Opel. S malými změnami prodává ve Velké Británii opely pod značkou Vauxhall. Automobilka Vauxhall patří k nejstarším ve Velké Británii a až do začátku šedesátých let minulého století vyráběla svoje vlastní konstrukce. Skotský námořní inženýr Alexander Wilson založil v roce 1857 v londýnské čtvrti Vauxhall dílnu na výrobu čerpadel a lodních motorů. První čtyřkolové vozidlo Vauxhall vzniklo v roce 1903 a o dva roky později byla výroba přemístěna do Lutonu v hrabství Bedfordshire. V roce 1925 koupil společnost Vauxhall Motors americký koncern General Motors (značku Opel získal o 4 roky později).
Během druhé světové války se výroba v Lutonu přeorientovala na tanky Churchill. První poválečnou konstrukcí byl v roce 1948 čtyřválcový model Wyvern s karoserií totožnou s šestiválcovým typem Vauxhall Velox. Wyvern byl nástupce čtyřválcového Vauxhallu 12. V roce 1951 dostaly čtyřválcový Wyvern a šestiválcový Velox novou moderní karoserii v americkém stylu. Jméno Wyvern měl mýtický okřídlený dvounohý drak s ostnatým ocasem. Někdy se chybně uvádí, že tento drak je ve znaku Vauxhallu. Na logu této automobilky je však znázorněno heraldické zvíře s hlavou a křídly orla a tělem lva.
Wyvern série L (1948–51)
Vauxhall Wyvern série L (kód modelu LIX) byl spolu s Veloxem LIP prvním poválečným modelem značky. Jeho výroba byla v Lutonu zahájena v září 1948 a skončila v červenci 1951. Větší část vozů byla určena k exportu, aby pomohla britské ekonomice vzpamatovat se z válečných útrap. Čtyřdveřový pětimístný sedan Vauxhall Wyvern LIX (foto) měl rozvor náprav 2483 mm a vnější rozměry 4178 x 1575 x 1651 mm (d x š x v). Vůz měl světlomety zapuštěné do předních blatníků a masku chladiče se šesti vodorovnými lištami. Po stranách motorové kapoty měl pro Vauxhally typické konkávní okrasné lišty zužujícími se směrem dozadu. Přední i zadní dveře měly vyčnívající závěsy na sloupcích B a pod dveřmi malé stupačky. Za příplatek se dalo pořídit rádio a do sychravého anglického počasí topení a mlhovky.
Wyvern poháněl zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec s rozvodem OHV a objemem 1442 cm3 (vrtání x zdvih: 69,5 x 95 mm). S karburátorem Zenith měl výkon 35 k (26 kW) při 3600/min a točivý moment 94 Nm při 2000/min, Výkon motoru přenášela na zadní kola třístupňová manuální převodovka. Vůz s hmotností 995 kg dosahoval rychlost 100 km/h. Rámový podvozek měl vpředu podélné závěsy a zkrutné tyče, vzadu tuhou nápravu a podélná listová pera. Všechna kola měla bubnové brzdy. Celkem bylo v letech 1948 až 1951 vyrobeno 55 409 vozů Vauxhall Wyvern LIX.
Vauxhall Wyvern série L se v letech 1948 až 1951 montoval v Austrálii a měl kódové označení LBX. Od sedanu britské výroby se odlišoval rámovým podvozkem se skříňovými nosníky, šípovým děleným předním oknem, delší kabinou se šesti bočními okny a zaoblenější zádí (foto).
Australskou specialitou byl čtyřmístný dvoudveřový kabriolet Vauxhall Wyvern Caleche se svislou maskou chladiče a světlomety umístěnými samostatně po stranách přední masky. Přední okno se dalo sklápět a plátěná skládací střecha byla umístěna za zadními sedadly. Později dostal kabriolet Caleche masku chladiče totožnou se sedanem a světlomety zapuštěné do blatníků. Typické výřezy ve dveřích zůstaly zachovány. V sérii EBX se australské kabriolety nazývaly Vagabond.
Wyvern série E (1951–1957)
V srpnu 1951 nahradila Wyvern série L zcela nová, modernizovaná série E (EIX) s tříprostorovou samonosnou pontonovou karoserií. Čtyřdveřový sedan Vauxhall Wyvern EIX (foto) měl rozvor náprav 2616 mm, rozměry 4382 x 1702 x 1600 mm, a ještě více se přiblížil svým americkým příbuzným. Moderní pontonová karoserie měla masku chladiče s masivním chromovaným orámováním a vodorovnou lištou sahající až pod světlomety. Ozdobné lišty na kapotě byly zachovány, okna vpředu a vzadu byla již mírně zaoblená. Wyvern série E měl vpředu lichoběžníkové zavěšení a vinuté pružiny, vzadu zůstávala tuhá náprava odpružená listovými pery.
Letitý dlouhozdvihový řadový čtyřválec ze série L byl převzat beze změn, i když britský daňový systém preferující dlouhý zdvih byl již zrušen. Pro větší a těžší vůz byl výkon 35 koní nedostačující a majitel Wyvernu byl rád, když dosáhl rychlost 100 km/h. Naštěstí byla k dispozici výkonnější šestiválcová verze Vauxhall Velox, ta však byla citelně dražší. Přijatelnější řešení přinesl až duben 1952, kdy se do Wyvernů začal montovat moderní krátkozdvihový řadový čtyřválec s rozvodem OHV a objemem 1508 cm3 (vrtání x zdvih: 79,4 x 76,2 mm), který měl s karburátorem Zenith nejvyšší výkon 46 k (34 kW) při 4000/min a točivý moment 104 Nm při 2000/min. Vozu s pohotovostní hmotností 1027 kg dovolil dosáhnout maximální rychlost 115 km/h a v průměru spotřebovat necelých 10 litrů benzinu na 100 km. Dostatečný točivý moment dovoloval, aby řidič zařadil nejvyšší rychlost třístupňové převodovky a jezdil jako s automatem.
Wyvern série E byl postupně modernizovaný. V roce 1955 dostal novou masku chladiče (foto) se svislým mřížováním, nové nárazníky a o něco nižší kapotu motoru. Ve stejné době doplnil dvojici Wyvern a Velox třetí nejluxusnější model Cresta s koženými sedadly, pneumatikami s bílými boky a dvoubarevnou karoserií.
Vauxhally Wyvern série E se vyráběly do roku 1957. Prodalo se jich přes sto tisíc, cena se pohybovala kolem 770 liber. Nástupcem se stal o něco menší Vauxhall Victor série F s panoramatickým předním oknem.
