Volvo 440 a 460 (1987–1996): Hatchbacky a sedany z Nizozemska

Švédská automobilka Volvo, založená v roce 1927 jako divize výrobce ložisek SKF, se od začátku zaměřila na výrobu kvalitních, robustních a bezpečných automobilů, které si dokážou poradit s drsným švédským klimatem a terénem. Aby uspokojila zákazníky žádající také menší a levnější vozy, koupila automobilka Volvo divizi osobních vozů nizozemské společnosti DAF, přejmenovala ji na Volvo Car BV a prodávala jejich malé vozy pod značkou Volvo. Malé rodinné vozy Volvo série 300 s pohonem zadních kol vycházely z modelu DAF 66 a vyráběly se v nizozemském Bornu a švédském Göteborgu.

Jako náhrada série 340/360 byla koncem osmdesátých let vyvinuta série 440/460. Design modelů Volvo 440 a 460 se podobal větším vozům řady 900, zvláště zvýšenou zádí. Po faceliftu v roce 1994 dostaly tyto vozy novou příď ve stylu typu Volvo 850, navrženého Janem Wilsgaardem. Interiér série 400 navrhl Peter Horbury, věhlasný designér automobilky Volvo.

Volvo 440 a 460 sdílelo řadu komponent s úspěšným modelem Volvo 480, včetně motoru, převodovky, zavěšení předních a zadních kol a brzd.

Volvo 440

Pětidveřový hatchback Volvo 440 (foto) se v nizozemském Bornu začal vyrábět v roce 1987. Vůz s rozvorem náprav 2503 mm a vnějšími rozměry 4312 x 1686 x 1390 mm (délka x šířka x výška) měl moderní samonosnou karoserii s obdélníkovou maskou chladiče, úhlopříčně rozdělenou lištou se znakem (chemická značka železa) uprostřed. Po stranách masky mělo Volvo 440 velké obdélníkové světlomety integrované s oranžovými směrovými blikači. Víko kufru ve zvýšené stupňovité zádi se dalo zvednout směrem nahoru spolu se zadním oknem. Vůz měl černé plastové nárazníky a ochranné lišty na bocích.

Volvo 440 mělo černé plastové nárazníky a ochranné lišty na bocích.

Volvo 460

Čtyřdveřový sedan Volvo 460 (foto) se stupňovitou zvýšenou zádí se začal vyrábět v roce 1989. Proti hatchbacku měl větší objem zavazadlového prostoru (453 litrů proti 330 u hatchbacku) a byl o 93 mm delší (4405 mm). Rozvor, šířka a výška zůstaly stejné jako u hatchbacku. Sedan měl také užší boční okénka za zadními dveřmi a nárazníky lakované v barvě vozu s širokými černými pásy.

Čtyřdveřový sedan Volvo 460 se stupňovitou zvýšenou zádí se začal vyrábět v roce 1989.

Facelift (Mark 2)

V roce 1994 prošly modely Volvo 440 a 460 důkladným faceliftem, který býval označován jako Mark 2 nebo dokonce jako druhá generace. K nejviditelnějším změnám na karoserii byly nová příď se svislým mřížováním obdélníkové masky chladiče bez orámování a nižší obdélníkové světlomety spojené s čirými předními blikači. Maska chladiče byla mírně vysunutá dopředu a byla součástí kapoty. Nově uspořádané byly také zadní sdružené svítilny. Lakované nárazníky měly užší černé lišty a užší byly také lišty na bocích. Změnilo se také značení stupňů výbavy (viz dále) a pod kapotou se objevily nové motory. Všechny uvedené změny se týkaly hatchbacku 440 (foto) i sedanu 460.

V roce 1994 prošly modely Volvo 440 důkladným faceliftem, který býval označován jako Mark 2 nebo dokonce jako druhá generace.

Bezpečnost především

Automobilka Volvo vždy kladla u svých vozidel velký důraz na bezpečnost cestujících a zavedla řadu bezpečnostních prvků, které později převzaly i ostatní automobilky. Deformační zóny řady 400 byly převzaty od předcházející řady 300 a přibyly další airbagy pro ochranu cestujících. K dalším bezpečnostním prvkům patřila výraznější brzdová světla, varovná světla otevřených dveří, nastavitelné bezpečnostní pásy s předpínači a výstražná kontrolka nezapnutého pásu. To všechno patřilo k standardní výbavě všech prodávaných modelů. K dalšímu zvýšení bezpečnosti došlo v roce 1993 zavedením Systému ochrany proti bočnímu nárazu (SIPS).

Volvo 440 – nizozemský Švéd

Bezstupňová převodovka CVT (variátor)

Kromě pětistupňové manuální převodovky nabízelo Volvo u modelů 440 a 460 zpočátku konvenční čtyřrychlostní automatické převodovky ZF a současně pracovalo na přepracování bezstupňové převodovky CVT, používané u automobilů DAF, pro motory s objemem nad 1,7 litru. Převodovka CVT (variátor) používaná u faceliftovaných modelů 440 a 460, využívala ocelové pásy (série 300 používala suché gumové pásy) a byla nazvaná Transmatic.

Konstrukce převodovky Transmatic byla odlišná od převodovky Variomatic CVT v modelech řady 300. Zatímco Variomatic používal roztahovací kladky a gumové pásy v zádi vozu, převodovka Transmatic byla namontována příčně v přídi vozu a používala v utěsněné skříni převodovky ocelové pásy běžící v oleji.

Motory

Přední kola modelů Volvo 440 a 460 poháněl řadový čtyřválec Renault s rozvodem OHC a objemem 1721 cm³, převzatý ze série 300 a uložený vpředu napříč. Do roku 1992 se nabízel ve dvou karburátorových verzích s výkonem 79 k (58 kW) a točivým momentem 128 Nm nebo 87 k (64 kW) a 130 Nm. Také s vícebodovým vstřikováním paliva byly k dispozici dvě verze 95 k (70 kW) a 140 Nm nebo 106 k (78 kW) a 140 Nm. Model 440 Turbo s turbodmychadlem a mezichladičem měl výkon 120 k (88 kW) a točivý moment 175 Nm. Jednotlivé verze dosahovaly podle zvoleného motoru rychlost 175 až 200 km/h.

První Volvo s pohonem předních kol mělo být také poprvé okouzlující a sportovní

Od roku 1993 se modely 440/460 dodávaly s novými čtyřválcovými benzinovými motory bez přeplňování: 1.6i (1596 cm³, 82 k/61 kW), 1.8i (1794 cm³, 90 k/66 kW) a 2.0i (1998 cm³,109 k/80 kW). Modely Turbo poháněl přeplňovaný čtyřválec s objemem 1721 cm³ a výkonem 120 k (88 kW). Motor 1.6 měl vícebodové vstřikování paliva, 1.8 jednobodové a u 2.0 bylo možné volit mezi oběma způsoby přeplňování.

V roce 1994 byly výkony motorů o něco zvýšeny a novinkou byla verze TD neboli Turbodiesel se vznětovým motorem Renault (foto), který měl s objemem 1870 cm³ nejvyšší výkon 90 k (66 kW).

Volvo 440 Turbodiesel se od roku 1994 nabízelo se vznětovým motorem Renault, který měl s objemem 1870 cm3 nejvyšší výkon 90 k (66 kW).

Stupně výbavy

Od začátku se vozy Volvo 440 a 460 nabízely ve výbavě L, GL, GLE, GLEi, GLT a Turbo. Základní výbavu měly verze L a GL. GLE mělo plyšové potahy a spolu s modely GL poskytovalo dělená zadní sedadla, zatímco L mělo vzadu jednodílnou lavici. Luxusní GLT a Turbo měly snížené sportovní zavěšení kol a velký zadní spoiler. Postupně byly zaváděny další stupně výbavy, například omezené edice Si a Xi. Turbo bylo později pouze označením zvoleného motoru, nikoli nejvyšším stupněm výbavy.

Po faceliftu v roce 1994 se výrazně změnila označení stupně výbavy. Základním byl Base, výbava S byla zamýšlena jako rodinná varianta, Si jako sportovní verze, SE jako business verze, GLT jako varianta „performance“ (výkonná) a CD byla nejluxusnější výbavou. Modely Li měly k základní výbavě navíc posilovač řízení a u pozdějších modelů střešní okno. Ke konci výroby byly nabízeny všechny stupně výbavy se všemi druhy motorů.

Volvo 850: Revolučnímu modelu švédské automobilky je třicet

Pozdější modely Si a GLT se od ostatních lišily nižším sportovním podvozkem a velkým zadním spoilerem. GLT měla navíc částečně kožené čalounění, hliníkové ráfky, ABS, kontrolu trakce a stereo systém. Výbava SE se dala poznat podle malého zadního spoileru dodávaného pouze s balíčkem ES zahrnujícím sportovní podvozek, 15palcové ráfky z hliníkové slitiny, metalický lak, nálepky na prahy dveří, elektrické ovládání oken předních dveří, ohřívaná venkovní zpětná zrcátka, loketní opěrky vpředu i vzadu, ABS a imobilizér.

Všechny modely měly standardně ohřívání předních sedadel, zamykatelnou skříňku s osvětlením před sedadlem vedle řidiče a osvětlení zavazadlového prostoru a popelníku. Později se stalo standardem ABS, kontrola trakce, mlhovky, světla pro cestující na zadních sedadlech, rádio s kazetovým přehrávačem a šesti reproduktory Blaupunkt, okna chránící před UV zářením, stěrač na zadním okně bederní opěrka, elektrické ovládání oken dveří a zrcátek, centrální zamykání atd.

DAF a jeho výlety do světa osobních automobilů ve velké galerii

Náhradou za sérii 440/460 se staly sedany a kombi Volvo S40/V40 (1995–2004), které sdílely platformu s Mitsubishi Carisma a vyráběly se společně v nizozemském Bornu.