Za volantem nového Mercedesu-Benz Sprinter: Nová elektrika a skvělá zrcátka

Třetí generace sprinteru, největší dodávky značky Mercedes-Benz, přišla na trh už před šesti lety. A třebaže to na první pohled opravdu není vidět, zkraje letošního roku se začala prodávat v modernizované verzi. Co se zlepšilo, jsem se vydal zkoumat do Frankfurtu.

Gros modernizace je tentokrát zejména v elektronických systémech a jízdních asistentech. Už základní výbava obsahuje infotainment MBUX s 10,25“ centrálním displejem a novou generací telematiky, užitečné zejména pro správce firemních flotil. Auta jsou připojená k internetu a umí pracovat s online profily řidičů, což usnadní používání ve flotilách, kde se v jednom autě střídá více řidičů.

Dále je na palubě sledování čar na silnicích, tlaku v pneumatikách či únavy řidiče, dále couvací kamera, automatické stěrače a svícení, tempomat s omezovačem rychlosti či „eurohlásítko“ ISA. To se mimochodem vypíná velmi jednoduše – jedním kliknutím na displej.

Ovšem, pořád jsme v dodávce, takže volant nastavitelný i ve druhé ose je za příplatek. Dále se dá připlatit třeba za automatickou klimatizaci, kožený volant či lepší LEDkové světlomety s technologií LED Matrix. Také je k mání 360° kamerový systém kolem vozu, bezdrátová nabíječka mobilů nebo systém pro poloautonomní jízdu.

Pohodlný mikrobus

Zkouším nejdříve provedení plné sedaček. Při nástupu marně hledám madlo na A-sloupku a nadávám, že tu není, ovšem druhý pohled odhalí jeho přítomnost na rámu dveří. Funguje úplně stejně.

Mikrobus má střechu dost vysokou na to, abych se uvnitř se svými 184 cm narovnal. Spolu s druhou, příplatkovou klimatizační jednotkou, umístěnou na střeše v zádi auta, měří na výšku téměř 2,9 metru.

V mikrobusu má všech devět míst k dispozici nabíjecí port USB-C a dostatek místa pro kolena, stejně jako jakýs takýs prostor pro kufry za čtvrtou řadou sedaček, tvořenou trojmístnou lavicí. Věřím, že s trochou snahy se sem vejde i osm velkých kufrů dovolenkářů, když je povezete z letiště do hotelového resortu.

Mercedes-Benz Sprinter Tourer

Zpoza volantu je podvozek i nezatíženého auta poměrně komfortní a na palubě není přílišný hluk, jako v leckterém jiném mikrobusu. Trochu překvapivě přítomné vnitřní zpětné zrcátko může být buď normálním zrcátkem, anebo displejem zobrazujícím výstup kamery na zádi. Úhel jejího záběru je ovšem mnohem menší, než ten u couvací kamery.

A co spotřeba? Po šestadvaceti klidných kilometrech se zapnutým stopstartem displej ukazuje 8,6 l/100 km. Ovšem, jezdil jsem po placaté krajině kolem Frankfurtu, do 100 km/h a s prázdným autem. Se zátěží či v kopcích toto číslo o pár litrů jistě vzroste.

Vyzkoušeli jsme plovoucí auto Trimaran Sprinter: 6 tun na Vltavě a trocha nervozity

Furgon se spoustou kamer

Jako druhý beru na delší, osmdesátikilometrovou projížďku furgon. Ten už bez zátěže není, v nákladovém prostoru je čtvrt tuny balastu, umístěného ideálním způsobem těsně před zadní nápravou. Zde můžu zmínit i kolejnicový systém pro co nejpřesnější ustavení zarážek či kotvících ok; kolejnice jsou v podlaze navíc ke standardním kotvícím okům a spojené s protiskluzovou podlahou. Překližkové obložení i ony kolejnice mají i bočnice, takže možnosti upevnění nákladu tu mohou být opravdu nepřeberné.

Tenhle kousek je vybaven kamerovým systémem pro 360° pohled kolem auta, který dokáže velmi dobře pomoci s poměrně významnými mrtvými úhly, danými konstrukcí skříňového vozu.  Řešit je ovšem nadmíru úspěšně dokážou i malá konvexní zrcátka pod standardními velkými, která jsou nastavitelná. Sice je nutno rukou přímo hýbat se zrcátkem, ale na pravé straně auta je tak možné stoprocentně vyřešit mrtvý úhel a pořád trochu uvidíte i na pravé zadní kolo.

Mercedes-Benz Sprinter

Turbodiesel pod kapotou – všechny motorizace jsou nově čtyřválcové, jde o dvoulitr OM 654, který je k mání v provedení o výkonu 84, 110, 125 nebo 140 kW (114, 150, 170 nebo 190 koní) a zde je to druhé nejsilnější – je samozřejmě jasně slyšet, ale jeho zvuk není rušivý či nepříjemný. Devítistupňový automat – k mání je i šestistupňová manuální převodovka, ale tu zde nemám – má občas problémy s plynulostí při rozjezdech, za jízdy však řadí velmi hladce a při zpomalování důsledně podřazuje, aby brzdila motorem.

Co do spotřeby jsem na tom s lehce zatíženou skříní trochu hůř – po 83 km svítí na displeji číslo 8,8 l/100 km. S tímhle autem jsem však strávil více kilometrů na dálnici – držel jsem se nejvýše okolo 130 km/h – i v hustším městském provozu.

Mercedes-Benz Sprinter

Za zmínku stojí také obrovská trubka pod hrdlem nádrže, která patrně pojme i průtok tankovací pistole pro nákladní auta, nebo třeba schůdek k nastupování jak vzadu, tak i za bočními posuvnými dveřmi. Ten je, jak jsem se dozvěděl, trochu kontroverzní: „Lépe se nastupuje, ale padá ti tam zboží,“ komentoval ho kamarád, kterého volant staršího sprinteru živí.

Příjemnou funkcí je možnost zamknout pouze kabinu, když zmáčknete zamykací tlačítko na klíči s otevřeným nákladovým prostorem. Co naopak život za volantem otravuje, je fakt, že si levým kolenem zapínám vyhřívání sedačky.

Zcela nová elektro-verze

Konečně padá moje volba na elektrickou verzi, označenou eSprinter. Ten je zásadně inovovaný – jeho elektromotor už pohání zadní kola, stejně jako u konvenčních verzí, a je u nich umístěn v nově vyvinuté nápravnici. Je to synchronní elektromotor s permanentním magnetem a má nejvyšší výkon 150 kW (204 k).

Mercedes-Benz eSprinter

Energii čerpá z lithium-železofosfátové baterie, kteréžto chemické složení je podle automobilky lepší pro užitkové využití. Tzv. SoC window je však na užitkové auto poměrně velké, baterie o celkové kapacitě 60, 86 či 115 kWh – k mání jsou tyto tři verze – mají využitelnou kapacitu 56, 81, resp. 113 kWh. Systém je čtyřsetvoltový a nabíjet je možné výkonem až 115 kW.

Beru klíče od furgonu s prostřední baterií a hned v poměrně těsném parkovišti si všímám úchvatného rejdu předních kol. Už u naftového sprinteru je velmi dobrý díky tomu, že natočení kol neomezují poloosy, ovšem u elektro-verze je ještě o kus lepší a manévrovatelnost je na auto, které je tak dlouhé, že potřebuje mít boční oranžová obrysová světla, opravdu působivá.

Vůz se zatížením stejným jako u konvenčního provedení důstojně zrychluje. Líbí se mi také snadné ovládání rekuperačního brzdění pádly pod volantem ve čtyřech krocích od plachtění až po maximální rekuperaci. Ani v ní však vůz sám nezastaví, je třeba vždy použít i brzdový pedál.

Mercedes-Benz eSprinter

Elektrický sprinter nabízí i možnost adaptivní rekuperace. Ta reaguje na podmínky na silnici a podle toho, jestli máte před sebou volno či hustý provoz, buď plachtí, nebo naopak silně rekuperuje a snaží se dosáhnout co nejnižší spotřeby energie.

Tento režim nemám rád, protože v něm musím já reagovat na to, co dělá auto, není to naopak. Přesto jsem ho vyzkoušel a zjistil jsem, že má své neduhy. Kromě toho, že často vnímá auta v jiném jízdním pruhu či vozy zaparkované u krajnice jako překážku ve své jízdní dráze, také při uvolnění plynu prudce zpomalí na takovou rychlost, o níž si myslí, že je aktuálním limitem.

Ve znalostech toho limitu často chybuje i ve svém domovském Německu, a tak jednak jde proti zásadě úsporné jízdy, tedy co nejvíce plachtit, a jednak může způsobit nepříjemnou situaci vám i řidičům za vámi. „Nečekaně“ totiž brzdí, i když máte před sebou volnou cestu a za sebou další auta.

Mercedes-Benz eSprinter

Tento režim jsem zkoušel jen zhruba na třetině celkem 32 ujetých kilometrů. Dosáhl jsem průměrné spotřeby 23 kWh/100 km při snaze o úspornou jízdu – pokud mi do ní neházela vidle ona adaptivní rekuperace – ovšem se zapnutou klimatizací. Po dojezdu do cíle vůz hlásil dojezd 112 km na 41 % baterie, což by odpovídalo nějakým 273 km na plně nabitou baterii. Mercedes-Benz slibuje s touto verzí dojezd až 310 km.

Za zmínku také stojí, že eSprinter může mít celkovou hmotnost až 4.250 kg, a přesto na něj bude stačit řidičák sk. B jako na běžné auto do 3,5 tuny. Evropská unie totiž před několika lety povolila zvýšení limitu až na 4.250 kg pro auta s alternativním pohonem, tedy elektromobily či vodíková auta, pokud hmotnost nad 3,5 tuny zabere onen bezemisní pohon.

A také fakt, že nejvyšší rychlost je jen 120 km/h. To je nejen na německých dálnicích tak málo, že se bez velké kulaté nálepky „120“ na zádi vozu cítím trochu nesvůj.

Airstream nejsou jen lesklé karavany. I tento Mercedes je dílem slavné společnosti

Vylepšení dobré dodávky

Sprinter zůstává vynikající velkou dodávkou, kterou vždy byl. Výborný rejd i řada chytrých řešení mají potenciál usnadnit každodenní provoz ve městě i mimo něj a interiér je dostatečně příjemné místo k životu na to, abych si dokázal představit tady trávit spoustu času.

Jasně, není to tu dokonalé, třeba tvrdé obložení výplně dveří není nejpohodlnější pro levý loket, ale výhled z vozidla, komfort i elektronická řešení nevýhody dostatečně vyvažují. A mizerné nejsou ani ceny – sprinter je k mání od 1,02 milionu, resp. eSprinter od 1,35 milionu korun bez DPH.