Automobiloví vytrvalci: Tyto modely se vyráběly dvacet, ale i třicet let

Výrobci aut mnohdy nemění zavedená jména pro své modelové řady, protože to prostě marketingově funguje. I když třeba v jednotlivých generacích radikálně mění koncepci, takových příkladů bychom našli v historii poměrně dost. Ale pak tu jsou populární vozy, které se s většími, či menšími změnami produkují dvě, tři i více dekád. Nejsou nadčasové, jen se z Evropy dávno odstěhovaly mimo. Zastaraly, ale nároky asijských, či latinskoamerických trhů i nadále splňovaly. Ukončení jejich aktivní kariéry mnohdy způsobila až legislativa.

Peugeot 205 (1982-1998)

Představovat dvěstěpětku u nás není třeba. Peugeot si při návrhu následníka stárnoucí 104 (vyráběla se ale ještě pět let souběžně a vlastně ji vystřídala až velikostně podobná 106) nemohl dovolit neúspěch. Vznikl koncern PSA, kdy „lev“ převzal churavějící Citroën, následně koupil i evropskou divizi Chrysleru. To mu mohlo podrazit nohy... Náklady na vývoj probíhající od roku 1977 udržel díky využití existující techniky pod kontrolou.

205 se začala vyrábět v závěru sezóny 1982 a prodej odstartoval v únoru 1983. Pětidveřové hatchbacky záhy doplnily třídveřové, přišly kabriolety navržené studiem Pininfarina, užitkové verze včetně zajímavých „hrbatých“ Multi a hlavně ty sportovní. Rallye, GTI a hlavně produkční verze speciálu soutěžní skupiny B Turbo 16 jsou dnes velmi ceněné. Právě ty vozily tituly mistrů světa a vyhrály i Dakar. Do 31. prosince 1998, kdy byla produkce ukončena, vzniklo skoro 5,28 milionu exemplářů, což svědčí o obrovské popularitě malého a půvabného peugeotu. Odbyt v závěru udržovaly limitované edice. Mimochodem, francouzská automobilka si jej navrhla sama, šéfstylistou projektu byl Gérard Welter.

Mercedes-Benz SL R107 (1971-1989)

Série 107 byla nadčasově elegantní, ať už jako roadster, nebo kupé s kódem C a označením SLC. S ním se trojcípá hvězda také pokoušela soutěžit a v přetěžkých afrických maratonech se jí to dařilo, nicméně v roce 1981 jej nahradilo kupé C126, které už pro takový účel bylo příliš velké. Roadstery vystřídala až „žehlička“ R129 na jaře 1989. 107 zůstává nicméně jedinou generací SL, ve které byla uzavřená varianta se čtveřicí sedadel k dispozici. A klasikou. Osmnáct let výroby je z dnešního pohledu opravdu dlouhá doba, i když ji ještě jeden mercedes překonal...

Ford Model T (1908-1927)

„Plechová Lízinka“ nebyla prvním hromadně vyráběným autem na světě, tento primát patří Oldsmobile Curved Dash. Jenže Henry Ford slíbil, že postaví Ameriku na kola a také to dokázal, Lidé mohli doslova přesednout z koní a vlaků do aut. Vydělal si na ni i jeho dělník, respektive takřka každý, kdo měl práci na plný úvazek. Cena postupně klesala z 850 až na 259 dolarů. Za devatenáct let vyjelo do světa takřka 15,2 milionu vozů, vznikaly v šestnáctce zemí.

Design se měnil, technika v základu nikoliv. Henry Ford zůstával konzervativní tak dlouho, až Model T předstihly GM s chevrolety.

Peugeot 206 (1998-dosud)

Nástupcem Peugeotu 205 se stala v devadesátém osmém 206. Hatchbacky s trojicí i pěticí dveří doplnily kombíky SW, kupé-kabriolety s pevnou skládací střechou, čtyřdveřové sedany i malé dodávky. Opět přišly soutěžní úspěchy, tentokrát už v kategorii WRC. Ale i ty prodejní. Stěžejními trhy se staly evropský a latinskoamerický.

Průlom Dacie pod křídly Renaultu nedal konkurenčnímu Peugeotu spát. Nabídl tedy levnější alternativu k novější 207 pod názvem 206+ (2009). Facelift v jejím stylu se úplně nepovedl, nicméně celosvětová produkce od počátku přesáhla hranici 10 milionů. Iran Khodro ji vyrábí dodnes, navíc ještě s původní přídí. V letech 2006-20013 také v Číně zmutovala do Citroënu C2, který neměl nic společného se stejnojmenným evropským modelem.

Citroën DS (1955-1976)

Citroën DS při představení v Paříži šokoval automobilový svět. Ještě při ukončení výroby byl v mnoha směrech modernější než jeho nástupci. Design Flaminia Bertoniho je nepřekonatelný, ve své době auto vypadalo jako z jiné planety. Za technikou stál neméně proslulý André Lefèbvre. Přineslo hydropneumatické odpružení vyvinuté Paulem Magèsem, které Citroën používal donedávna. Dočkalo se mnoha podob včetně karosářských kreací Henriho Chaprona, levnější verze se jmenovala ID. „Bohyně“ dominovaly rallye včetně přetěžkých vytrvalostních podniků. Poslední sanitky byly dokončeny až 21 let od debutu...

Fiat Panda (1980-2003)

Panda první generace byla definitivně posledním evropským lidovým autem v pravém slova smyslu. Vývojáři se inspirovali „kachnou“ 2 CV a Renaultem 4. Hranatý exteriér jednoduchého a robustního miniautíčka navrhl Giugiarův Ital Design. Žádné zbytečnosti, které by se mohly rozbít, tady neměly místo. Potahy sedadel prvních sérií, kterých se moc nedochovalo, protože shnily, se daly dokonce vyprat v pračce!

Zadní náprava zůstala tuhá s listovými pery, což vyvolalo kritiku, základní řadový vzduchem chlazený motor 0,65 daroval Fiat 126. Jenže když přišla verze 4x4, stala se nejprodávanějším autem tohoto druhu v Evropě, dnes je legendou a zachovalé kusy hodně drahé. Dodávky existovaly v několika verzích včetně plastových nástaveb s kolmou zádí, vznikla malá série dvoumístných elektromobilů. Čtyři a půl milionu kopií hovoří jasně. Panda byla prvním autem mnohých Italů a dodnes jich tam potkáte hodně.

Range Rover (1970-1996)

První Range Rover byl určen těm, kteří chtěli na cestách terénem přece jen více luxusu, než jim poskytly Land Rovery. Žádné SUV, ale teréňák, do začátku 80. let výhradně s jedním párem dveří. Fungoval jako auto pro volný čas. V USA debutoval až na autosalonu v Los Angeles 1987, ale zaznamenal úspěch i tam a byl často k vidění v lyžařských střediscích u sjezdovek. Popularita takových aut postupně vzrůstala, proto se udržel ve výrobě dlouho, poslední dva roky dokonce vedle svého nástupce pod názvem Classic. Terénní divize Roveru se postupem času osamostatnila a přežila dodnes spolu s Jaguarem pod křídly indické Taty (předtím Fordu), zatímco původní automobilka už třináct let neexistuje.

Fiat 126 (1971-2000)

126 nahradila legendární pětistovku (Tipo 110), i když vznikaly souběžně až do poloviny 70. let. Paradoxně nedosáhla takové popularity doma, potažmo v západní Evropě, ale v zemích východního bloku. Polská produkce v Bílsku-Bělé a Tychách se zastavila až na přelomu tisíciletí s 3,32 miliony kusů na kontě, celkem se zrodilo 4,67 milionu aut. Maluchy (batolata) jsme dobře znali i z našich silnic a u severních sousedů mají dodnes spoustu fanoušků.

Hranatí mrňousové se hýbali díky vzduchem chlazeným řadovým dvouválcům v zádi, což už na západě starého kontinentu byl trochu přežitek. Dovnitř se mohli vejít na krátké cesty i čtyři dospělí, i když se dost tísnili. Továrna v Tychách funguje stále, vyrábí se zde současná retro pětistovka.

Jeep Wagoneer/Grand Wagoneer (1962-1991)

Průkopníkem luxusních teréňáků nebyl Range Rover, jak se všeobecně tvrdí, ale Jeep. Wagoneer (od roku 1984 Grand Wagoneer) neměl nic společného s válečnými Willysy MB a jejich civilními pokračovateli. Značka sice střídala majitele, ale velký nezmar s pohonem všech kol se udržel v produkci takřka tři dekády. Měnily se jen motory a zapracovalo na odstranění vibrací a hluku v kabině, aby svému luxusnímu zařazení dostál. Kombi, které se nebálo vyrazit mimo asfalt, nabídlo dost prostoru americkým rodinám a bohaté prosklení kabiny. Historicky i obchodně důležitý model nahradil až první Grand Cherokee.

Volkswagen Jetta A2-1G (1984-2013)

Sedan na základě dvojkového Volkswagenu Golf debutoval zkraje roku 1984 a vyráběl se v Evropě, Africe, Latinské Americe i USA. Kromě čtyřdveřové verze existoval i coby tudor, podruhé a naposledy. Kariéra v Číně začala rok před ukončením evropské (1991), zpočátku Jetty montoval FAW ze stavebnic. Teprve v polovině 90. let zahájil skutečnou produkci, využíval do značné míry lokálních zdrojů a dílů. Jetta se v Říši středu dočkala tří faceliftů, příď vždy vycházela z aktuálního designérského jazyka mateřské firmy. Do historie definitivně odešla před čtyřmi lety, coby taxík je stále běžným jevem i v Pekingu. A asi pár let ještě bude.

Toyota Century (1967-1997)

Toyota Century je v Evropě naprosto neznámou luxusní limuzínou, mimo Japonsko se žádná z generací prakticky nedostala. I ta druhá s dvanáctiválci by do našeho přehledu mohla patřit, protože se vyráběla devatenáct let, ale první s V8 dokonce třicet! Měla konkurenci v domácích automobilkách (Nissanu, Mitsubishi, Mazdě i Isuzu), a to dávno před vytvořením divize Lexus, která se však postavila Němcům v USA a Evropě.

U Century převládala ruční výroba, od roku 1971 mohla mít samočinnou klimatizaci a o dvanáct let později získala multiplexní komunikační systém s optickými vlákny. Sice už tenkrát vypadala jako ze staré školy, ale hi-tech se rozhodně neštítila. Používaly je i luxusní hotely pro dopravu svých klientů z letišť.

Fiat Uno (1983-2013)

Uno si za dvanáct let své evropské kariéry získalo mnoho příznivců, a to nejen ve výkonných verzích, Turbo bylo doslova „auto na zabití“. Atmosférické diesely sice moc nejely, ale zase nežraly. A dozadu se vešli i dvoumetroví dlouháni. Hranaté malé auto na západě přežilo do poloviny 90. let, pak se odstěhovalo do Polska. Nejdéle ale trvala produkce brazilská. Fiaty Mille prošly několika facelifty a rozloučily se až v prosinci 2013 limitovanou edicí Grazie Mille (italsky „tisíceré díky“). Místní vláda totiž rozhodla, že každý nový prodaný vůz musí mít ABS a airbagy, a to bez výjimky.

Peugeot 404 (1960-1991)

Peugeot 404 byl ve své době pohodlným a velmi dobře ovladatelným autem. Francouzská produkce trvala celých patnáct let, argentinská dokonce osmnáct, ale poslední exempláře vznikly v Keni. Tam už v sedmé dekádě 20. věku jen mírně upravená auta opanovala Safari rallye. Robustní sedany se v Africe uchytily jako taxíky, pick-upy rozvážely zboží a potkáte je tam pořád. Elegantní kupé a kabriolety zůstaly vyhrazeny západoevropským trhům. Design studia Pininfarina byl inspirován do jisté míry americkými auty, ale to nepředstavovalo výjimku. Prostě legenda s 2,89 miliony kusů na kontě.

Volkswagen Santana B2 (1981-2012)

Santana byl sedan na bázi Passatu druhé generace, ale v Evropě toto jméno moc dlouho nevydrželo. Zato v Číně... Tamní vláda se dohodla na výrobě s VW už na počátku kariéry tohoto modelu, dala mu přednost místo komplikovaného Citroënu CX. Potřebovala větší auto pro vyvolené, soukromník si jej tehdy ještě koupit nemohl, uvolnění přišlo až později. Jezdili s nimi i níže postavení soudruzi, kteří neměli nárok na limuzíny a kabriolety Hongqi vzešlé z Audi 100 C3. Ale i tak si vzadu mohli natáhnout nohy podstatně víc, než bylo zvykem.

Evoluce dostaly přídomky 2000, 3000 a Vista, dostaly i se i k běžným lidem, kteří na ně měli, i když prodej nových aut není v Číně úplně volný ani dnes. Používali je policisté i taxikáři a produkce skončila před šesti lety. Na jiných trzích nesla auta už v začátcích různé názvy: Quantum (USA, Američanům přišlo jméno příliš „satanské“), Corsar (Mexiko), Carat (Argentina). V Japonsku je vyráběl Nissan, v Brazílii a Argentině v rámci společného podniku Autolatina také nosily emblém Fordu (Versailles/Galaxy, kombi pak Royale).

Peugeot 405 (1987-dosud)

Peugeotu 405 se dařilo v Evropě, vždyť získal i titul Vozu roku. Hezké sedany a kombíky se prodávaly jako housky na krámě, horší situace panovala v USA. Čtyřistapětka byla totiž posledním „lvem“, který se tam dal oficiálně koupit. V Íránu u Iran Khodro (IKCO) jeho život vlastně dosud neskončil. Tahle auta měla přední pohon, případně čtyřkolku, ale model Roa používal mechaniku prastarého íránského Paykanu, což byla původně licenční verze série Arrow britského koncernu Rootes (mj. Hillmanu Avenger). A ta vyznávala klasickou koncepci se čtyřválci v přídi a pohonem zadní nápravy. Pick-up Arisun ji má rovněž.

Renault 4 (1961-1994)

Čtyřka od Renaultu byla zdatným konkurentem „kachny“. Místo koncepce „vše vzadu“, kterou vyznávala „želvička“ 4CV, měla motor vpředu a přední pohon. Zadní stěna se dala vyklápět vzhůru celá, takže šlo vlastně o hatchback. Velmi praktické! Navíc se jednalo o opravdovou lidovku a nelekla se ani terénu, byť na něj neměla obutí, křížením náprav by strčila do kapsy i kdejaký moderní off-road, o SUV nemluvě.

Cenově dostupné, spolehlivé a snadno opravitelné auto si získalo skoro 8,14 milionů lidí po celém světě. Vždyť vznikalo všude možně, nejen ve Francii, ale i Španělsku, Belgii, Portugalsku, Itálii, Irsku, Austrálii, Alžírsku, Chile, Kolumbii, Mexiku, Argentině a Uruguayi. Kariéru finišovalo v Jugoslávii, respektive Slovinsku a v Maroku. Základní tvary se neměnily, jen přídě a čtyřválcové motory postupně sílily.