Fiat Punto: Italská tečka má 20 let

Punto (Tipo 176) bylo představeno v létě 1993 a v závěru roku nahradilo úspěšné hranaté Uno, i když ne tak docela. V Itálii se oba modely vyráběly ještě takřka dva roky souběžně a v daleké Brazílii Uno vzniká dodnes. První generace Punta (italsky bod, tečka) překvapila svět svými příjemně oblými a čistými tvary z Giugiarova pera. Zvláště bohatě dimenzované svislé koncové světlomety vsazené do zadních sloupků byly velmi originální. Oproti Unu však značně vyrostla, až ke 3,8 m.

Úspěšná jednička

Novináři Punto vyhlásili evropským Autem roku 1995. Poháněly jej motory od 1,1 do 1,7 l s výkony 40-96 kW. Nejmenší hodnotu měla základní čtyřválcová zážehová jedenáctistovka Fire. Motor 1,2 l (ve skutečnosti 1242 cm³) dával 44 kW, silnější s vícebodovým vstřikováním pak 54 kW. Šestnáctistovka se chlubila 65 kW. Vrcholem bylo Punto GT s s přeplňovaným motorem 1,4 l (1372 cm³), kultem jako jeho předchůdce Uno Turbo i.e. se však nestalo. Turbodiesely 1,7 l se 46 a 51 kW nevynikaly rychlostí, ale příznivou spotřebou nafty kolem 5 litrů. Atmosférická verze byla už hodně slaboučká, dávala jen 40 kW. Zavazadelník pak měl tehdy slušných 275 l.

Fiat Uno má 30 let, vyrábí se stále dál

Nejslabší benzinová varianta mohla mít i šestistupňovou manuální převodovku, ke dvanáctistovce se zase dodávala bezestupňová CVT. První generace se vyráběla ve tří- i pětidveřové verzi, v roce 1994 přišel opravdu půvabný kabriolet s plátěnou střechou, pro změnu z dílny karosárny Bertone. Modernizace z léta 1997, kdy se Punto stalo nejprodávanějším autem Evropy, se vnějšího vzhledu dotkla pouze minimálně. Sezóna 1998 znamenala náhradu osmiventilového čtyřválce 1,2 l za šestnáctiventilový s 63 kW, šestnáctistovka zmizela. Za necelých sedm let vzniklo přes 3,7 milionu kusů včetně 54.960 kabrioletů.

Dlouhověký hranáč

Druhá generace (Tipo 188) z léta 1999 přinesla o dost hranatější tvary, které rozhodně nebyly každému po chuti. Zmizelo i typické třetí boční okno. Jediné, co ji spojovalo s předchůdcem, byla vertikální zadní světla, tentokrát řádně protáhlá. Fiat se tentokrát spoléhal na vlastní designéry. Obchodnímu úspěchu to však nezabránilo, předlouhé kariéře teprve ne. Vždyť toto Punto nedalo zákazníkům sbohem ani po představení třetí řady a v západní Evropě vydrželo až do března 2011. V srbské továrně v Kragujevaci se ovšem „Classic“ stále vyrábí!

Délka druhé generace vzrostla o 4 cm, stále však nedosahovala ani 3,9 m. Až agresivní třídveřový model se od pětidveřového více lišil a byl zaměřen na mladší zákazníky. Pro závodníky tu byla verze HGT s atmosférickým motorem 1,8 l/96 kW z roadsteru Barchetta, stejný dostal i Sporting. Ten byl k mání i s příplatkovou sedmistupňovou převodovkou Speedgear. Základní dvanáctistovce zůstalo 44 kW, silnější se čtyřventilovou technikou měla 59 kW. Stejný výkon nabízel i moderní turbodiesel 1,9 JTD, který se prodával navíc ještě o 4 kW silnější. Objem 1,9 litru však měl i dýchavičný diesel bez turbodmychadla.

Druhé Punto zaznamenalo jednu opravdu výraznou modernizaci na jaře 2003, kdy se ostré linky přece jen trochu zakulatily, ale na kráse mu to rozhodně nepřidalo. Na segment malých automobilů obří zavazadelník s 297 l u pětidveřového modelu zůstal. Přibyly nové agregáty 1,4 16V Fire/70 kW a vznětové 1,3 Multijet/51 kW, respektive 1,9 Multijet/74 kW. Punto mohlo od té doby tankovat i zemní plyn a nakonec také LPG.

Grande, Evo a... Punto

Kariéra třetí řady (Tipo 199) se začala psát v polovině minulé dekády, konkrétně v květnu 2005, a rovněž dosud neskončila. Fiat se s návrhem karoserie obrátil opět na Italdesign a Giugiaro stvořil znovu veledílo. Přední část připomínala soudobé vozy Maserati, vzadu bychom našli tentokrát vysoko umístěné svislé světlomety. Punto se natáhlo přes čtyři metry (4,03 m), takže dostalo oficiální přídomek Grande. A motory? Základem byl čtyřválec 1,2 l/48 kW, který doplňovala čtrnáctistovka s 57 kW a Multijety 1,3 a 1,9 l, přičemž ten nejsilnější z nich měl celých 96 kW. V roce 2006 přišel šestnáctiventilový 1,4 StarJet, který zhruba s ročními periodami následovaly 1,4 T-Jet/88 kW a 1,6 Multijet s totožným výkonem. Ten vystřídal technicky zastarávající osmiventilovou devatenáctistovku..

Grande Punto však nevydrželo dlouho, na konci roku 2009 přišla modernizace. Příď se změnila ve stylu malého modelu 500 a auto dostalo označení Punto Evo (evolution – vývoj). Těžko říct, co Fiat vedlo k takto radikální změně,.každopádně znamenala šlápnutí vedle. Byť původní varianta nakonec zůstala jako Actual ještě nějaký čas v nabídce a nahradila předchozí Punto Classic druhé generace jako levnější model. Evo se dočkalo zážehové jednotky 1,4 MultiAir Turbo s elektrohydraulickým ovládáním sacích ventilů ve variantách 77 a 99 kW. Starší třináctistovky Multijet doplnily naftové nové motory druhé řady s 55 a 70 kW.

Už po dvou letech Evo zmizelo a v Boloni 2011 jej vystřídalo... Punto. Současný model už nemá rušící chromovanou lištu na přídi a designem se vrátil ke Grande. Přední nárazník ale zůstal z Eva, jen na něm přibylo barvy. Nabízí se s osmiventilovými motory 1,2 l/51 kW a 1,4 l/57 kW, zůstala i přeplňovaná čtrnáctistovka. Punto se na začátku roku 2012 dočkalo také přeplňovaného dvouválce TwinAir 0,9 l/62 kW. Příznivci nafty pak zvolí 1,3 Mutlijet II, aktuálně s 50, respektive již zmíněnými 70 kW.

Prodeje však bohužel stále klesají, daří se mu tradičně pouze doma v Itálii – a tuto zemi navíc v současné době sužují značné ekonomické problémy. Třetí generace má na kontě už osmý křížek a nástupce je alespoň prozatím bohužel v nedohlednu.