Ford Mustang: Obří galerie prototypů všech pěti generací

Automobilka z Dearbornu nám naservírovala archivní ochutnávky konceptů, prototypů a skic už několikrát. Nebylo to však všechno. Teprve nyní se pochlubila se snad už kompletním archivem fotek hliněných modelů, kreseb a nefunkčních maket a dalšími zajímavými informacemi. Mustang, který zdědil jméno po stíhačce (a také příležitostném bombardéru) North American P-51 Mustang, se začal vyvíjet coby fastback s výklopnou zadní stěnou a dokonce měl mít zadní lavici obrácenou proti směru jízdy!

Pravda, prototyp bílého roadsteru s vidlicovým čtyřválcem 1,5 l/66 kW z Taunusu (!), který se představil v říjnu 1962, vypadal nakonec úplně jinak. Ale ani ten neměl se sérií nic společného. Podobně jako Allegro postavené ve stejném roce týmem vedeným Genem Bordinatem. Vozů s tímto názvem bylo několik a dost se lišily, u posledního ale už byly vidět základní tvary: dlouhá kapota, kompaktní prostor pro posádku a krátká záď. Ford si pro sériové auto dokonce pohrával s myšlenkou děleného zadního okna, jaké dostala Corvette C2! Už v době výroby vznikly návrhy čtyřdveřové verze, kombi (či spíše shooting brake), narodily se představy o výkonné verzi Mach 1 a Mach 2 (1967) měl dokonce motor před zadní nápravou, konkrétně V8 objemu 4,73 l.

Modrofialový Mustang Milano z autosalonu v Chicagu 1970 se chlubil opět rozměrnou výklopnou zadní stěnou a vidlicovým osmiválec 4,95 l/216 kW. I neoblíbený menší Mustang II (1973-1978) prošel nějakým tím vývojem. Ač ho fanoušci milují ze všech generací asi nejméně, sama automobilka dnes hrdě připomíná, že už měl pod kapotou i čtyřválec 2,3 l. Přišel v době první palivové krize a dostal upravený podvozek subkompaktu Pinto. Některé studie ale stály na delší platformě s rozvorem 2769 mm a postrádaly chromované logo divokého koně... Klínovitý Mustang II (1971) od turínského studia Ghia byl určitě mnohem zajímavější a vyznával velmi čisté tvary, ale ani ten slavný emblém neměl. Ghia patří Fordu dodnes, byť z ní zbyl jen název.

Třetí generace se vyráběla nejdéle, plných čtrnáct let (1979-1993) a dostala podvozek Fox (liška). Zmíněný znak také nakonec ztratila. Designéři opět experimentovali, navrhli záď ve stylu ostrých Shelby GT350 a 500 první generace. Vrátil se i třídveřový shooting brake (1976) s tehdy módním obložením boků z imitace dřeva. Nakonec se však „trojka“ vyráběla jen coby kupé, kabriolet a také třídveřový „hatchback“. Mohli bychom ještě vzpomenout alespoň prototyp soutěžního speciálu RSX z roku 1980, za kterým opět stála Ghia.

V případě Mustangu s pořadovým číslem 4 se mluvilo dokonce o předním pohonu (!), nakonec však konstruktéři díkybohu zůstali u klasické koncepce, která provází tuto řadu od počátku až po dnešek. Jedna ze skic z roku 1989 počítala s odnímatelnými panely střechy, ovšem těmi zadními. Jiná zase nápadně připomínala Mercedes-Benz SL série R129, který se představil právě ten rok na IAA. Další reprezentovala jakýsi fastback, který poskytoval dost místa i pasažérům vzadu. Náznaky tvarů této řady ovšem Ford představil i oficiálně na konceptu Mach 3 v roce 1992. Radikální rudý 4,79 m dlouhý speedster opět na rozdíl od mnoha jiných Mustangů jezdil díky vidlicovému osmiválci 4,6 l/336 kW. A pěkně rychle, až 290 km/h.

U páté generace s kódem S-197 hledali návrháři naštěstí inspiraci v kořenech té první. V jejím případě se už naplno uplatnila počítačová vizualizace. Jedna z raných skic však dokazuje, že retro tvary nebyly původní myšlenkou, prostor pro posádku se v jejím případě posunul ve stylu „cab-forward“, tedy více vpřed. Zajímavé jistě bude i to, až Ford odtajní pozadí vývoje novinky.