Slavné masky chladiče: Vývoj, trendy, historie

Masky chladiče můžeme vnímat jako typickou ukázku skloubení funkčnosti a estetiky, neboť svůj původní účel doplnily o tvarové vlastnosti, které velmi často definují design své značky. Mnohé z nich se také zapsaly do učebnic automobilového designu.

Ve většině případů (většinou jde o mainstreamové výrobce) jsou motivy masky měněny v souvislosti s určitou epochou designu, s jejichž změnami velmi často dochází k výrazným odklonům od původního provedení. Uveďme si však výrobce, jejichž masky jsou řazeny k těm originálnějším.

Alfa Romeo – Dravě napříč segmenty

Italský výrobce je jedním z těch, kteří důsledně dbají na ikonický prvek, jenž nepodléhá radikálním změnám vyvolaným dobovými trendy. Těm je trojúhelníkový tvar vždy přizpůsoben, aniž by se však vzdálil své letité filozofii.

Jmenujme model 6C 2500, uvedený roku 1938, a jeho příď s kruhovými světlomety a výrazně zvýšeným středem kapoty. Zde je ukázkově vidět, jak může být tvar masky důležitý pro zbylou část přídě, nezřídka i celou karoserii.

Nutno připomenout, že již dříve uvedené modely (například 6C 2300) používaly příď se svisle vedenými průduchy, což mohlo vytvořit podmínky pro vznik legendárního tvaru mřížky.

Atypický tvar masky byl nadále používán, až nabyl novější, časem spíše symbolické podoby. Ta je k vidění na přídi Giulietty z roku 1954.

Modernější sportovní sedan Giulia, vyráběný v letech 1962 až 1978, zvolil rozměrný nasávač s použitím trojúhelníkové mřížky, která se nacházela mezi velkými kruhovými světlomety. V případě nástupce Giulietty není od věci (ačkoliv jen mimochodem) poukázat na poměrně atypickou formu pontonu a nápaditě klenuté zadní okno.

Zajímavým způsobem bylo s tvarem masky nakládáno na karoserii Bertoneho kupé Montreal, kde došlo k začlenění trojúhelníku do čela s pozoruhodně přimhouřenými světlomety. Horní část zmíněného dílu doléhala na chromovanou linku přídě a stala se tak součástí dynamické kompozice.

Kompaktní hatchback Alfasud, představený na turínském autosalonu v roce 1971, trojúhelník výrazně zmenšil a lze říci, že jej přetvořil na druhotný znak přídě, kde hrály prim obdélníkové světlomety.

S příchodem sedanu 159 (2005) dochází ke změně mnohokrát zmíněné mřížky, jež postihuje její velikost, vedení a styl – v sedanu a kombi střední třídy, kupé Brera a roadsteru Spider protíná trojúhelník podstatnou část přídě a svou velmi jednoduchou formou koresponduje s inovativním pojetím světlometů bez použití krytu.

Výše uvedené omlazení masky nabývá na členitosti a komplikovanosti s příchodem nové generace Giulietty, kde je celek zapuštěn do hmoty přídě – hranice mezi chromovaným okrajem mřížky a nárazníkem je vcelku výrazná.

BMW – S ledvinkami již 79 let

Bavorská značka je dalším ukázkovým příkladem citlivého přístupu ke svému nejvýraznějšímu designovému prvku, jehož podstatou neotřásly ani dramatické změny designu pod vedením Chrise Bangla.

Prvním automobilem značky, nesoucím masku členěnou na dva díly (notoricky známou pod pojmem ledvinky), byl model 303 z roku 1933. Toto provedení přídě lze vnímat jako oživení tradičního grilu, který byl v meziválečné době velmi rozšířen.

Obdobným stylem (avšak z důvodů nové koncepce karoserie v menším měřítku) se vyznačovala limuzína 501, vyráběná v letech 1952 až 1962. Maska zde byla doplněna dvěma dalšími průduchy, situovanými pod světlomety.

Výrazným narušením kontinuity vývoje masky je roadster 507, jehož nasávače - patrně vlivem nízké přídě - změnily polohu z vertikální na horizontální. Tento motiv byl zopakován na mřížce za předními koly. Že šlo o atraktivní a v rámci sportovních karoserií perspektivní řešení, potvrdilo jeho oprášení roadsterem Z8 z let 1999 až 2003.

Svisle orientované ledvinky pokračují, zejména novou sérií automobilů, kam patří čtyřdveřový vůz 1500 či významné BMW 2002. Zde jsou však, podobně jako u Alfy Romeo, spíše symbolickým odkazem na starší modely, neboť je tvoří velmi tenká chromovaná linka.

Dva svislé obdélníky v podobě masky byly dále rozvíjeny, přičemž jedním z významných období pro tento vývoj bylo působení Francouze Paula Bracka u BMW, pod jehož vedením vznikl moderní a nadčasový design hned několika vozidel, počínaje řadou 5 (E12) přes řadu 3 (E21) až po sportovní vizi Turbo. Krom toho byl zodpovědný za design sedanu 7 (E23, rok 1977), nositele modernizovaných ledvinek.

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let začalo docházet ke změně vedení masky a přecházení na horizontální obdélníky. Tento trend je stále aktuální, nutno však poukázat na výrazné změny po nástupu Christophera Bangla do BMW, kdy byly ledvinky modernizovány. Poslední modely jsou však jasným signálem kultivace a návratu k elegantnímu provedení obrouček a odklonu od těch, které známe z řady 3 (E90).

Mercedes-Benz – Tradicionalista za každých okolností

Od shora uvedených výrobců se filozofie masky chladiče stuttgartské automobilky odlišuje výraznou orientací ke konzervatismu (ve smyslu uchovávání klasického tvaru), jejichž základ stále navazuje na prastaré vzory. Proto se zaměřme spíše na návrhy, které během vývoje přinesly něco nového.

Tradiční tvar, známý například z dvoudveřového sportovního vozu SSK z let 1928 až 1932 (jehož autorem je Ferdinand Porsche), je nadčasovým celkem, který upoutá svým zaměřením na funkčnost. Stal se vzorem pro následující vývoj, kde byl použit i na karoserie modernější architektury (v padesátých letech šlo o vůz s typovým označením 300 – W186).

Zmiňme však radikální transformaci masky, použitou na modelu 300SL, jež má základy ve sportovním W194.

Další významný posun (jehož výraznost vyniká až v kontextu celé kompozice přídě) nastal za působení dnes již zmíněného Paula Bracqa, konkrétně jeho věhlasného díla 600 (W100). Maska získala ušlechtilé orámování chromem a jemný proklad tenkými linkami.

Změny na poli automobilismu, které vedly ke vzniku průlomového vozu střední třídy 190, prověřily aktuálnost velkého nasávače a jeho použitelnost i na menší a zároveň méně majestátné sedany.

Druhá polovina devadesátých let byla u německé firmy ovlivněna experimenty v oblasti tvarosloví, které nejvíce postihly řady C (W203) a E (W210). Maska sice neztratila charakteristické rysy, byla však vizuálně lehčí a méně výrazná. Během let (což je zřejmé u poslední generace třídy E, v dynamičtější podobě pak třídy S) se ale vrátila k tradiční podobě.

Závěrem připomeňme specifickou kreaci F125!, kde maska zcela opouští své dosavadní tvarové vlastnosti a mění se na šestici relativně úzkých štěrbin.

Volvo – Proměnlivý seveřan

Skandinávského výrobce, ač není jedním z těch, kteří praktikují přísně evoluční systém navrhování krytu nasávače, lze zařadit mezi automobilky ohleduplné k designovému dědictví své historie.

Již první vozidlo firmy, ÖV4 z roku 1927, disponuje nasávačem, který je úhlopříčně protnutý linkou. Nejinak je tomu u jeho nástupce PV650.

Dnes již klasickému řešení se však vyhnul robustní hatchback PV 444 se svými vodorovnými linkami. Jedním z jejich přínosů je vizuální odlehčení přídě s mohutnými blatníky, ve kterých jsou zapuštěny světlomety.

Zlomovým modelem je P1800 vyráběný v Anglii, jenž byl po přesunutí výroby do Švédska přejmenován na 1800S. Dominantou jeho přídě je široká maska s pečlivým prokladem.

S řadou 200 přichází éra masivních chladičů (jejichž náznaky jsou však vidět již v modelech stovkové řady, například 144). Autorem série je Jan Wilsgaard. Pokračovatelem nových tvarových postupů se stala řada 700, kdy došlo k ustálení robustních tvarů. Výraznější pokrok přichází modelem 850, na kterém je maska zmenšena a její základ připraven na nové pojetí.

To nastává studií ECC z roku 1992. Maska se plně stává součástí skulptury karoserie a přichází o dříve běžnou dominanci na přídi. Inovace pronikly do sériové výroby řadou S40/V40 a s pozměněnou vizáží pokračují novou generací sedanu S40 a SUV XC60.

Zatím poslední verzí masky chladiče u severské značky je celek prezentovaný studiemi Universe a You, který je letmým odkazem na starší velké nasávače. Jejich styl však rozvíjí dál a, jak se zdá, výrazně ovlivní vzhled budoucí sériové výroby.

Škoda – Návrat ke kořenům

V případě výrobce českého původu je vývoj masky pozoruhodný minimálně ze dvou hledisek. Jednak je zajímavé sledovat počínání designerů v poválečném období, kdy průběžně dochází k velkému množství změn (spolu s odklonem od jakékoli ucelené linie). Dále lze hovořit o symbolickém návratu ke kořenům, ke kterému došlo příchodem první moderní Octavie v roce 1996.

V meziválečném období vynikal domácí výrobce tradičně pojatou maskou s důrazem na chromové orámování s velmi lehkým prokladem jejího středu. Tyto vlastnosti lze demonstrovat na modelu 422 z roku 1929. S klasickým provedením masky lze nakládat všemožnými způsoby. Její sportovnější variaci prezentuje například 420 Popular, produkovaný od roku 1934.

Pestřejší období nastává po druhé světové válce, a sice modely 1101 a 1102 s výraznými horizontálními lištami, 1200 s výraznou kultivací formy, 440, jež disponovala členitými průduchy zdobenými chromováním, a následně Octavie s rozměrným grilem. Pomineme-li další generace českých sedanů (kupříkladu 1000 MB designera Jana Žáčka či její nástupkyni 100), zlomovým návrhem byl koncepční sedan 720, který předvedl širokou masku zahrnující většinu primárních prvků designu přídě. Netřeba připomínat, že příď Giugiarova konceptu nemalou měrou ovlivnila vzhled téže části karoserie řady 742.

Zcela novou kompozici předvedl Favorit a jeho úzký otvor, s nímž po pravé straně sousedilo logo výrobce v novém grafickém provedení, plně odpovídajícím tehdejším zvyklostem. První výrazná (celkově však druhá) modernizace v roce 1993 zmíněné prvky přesunula doprostřed přídě, což bez citelnější změny přebrala o rok později Felicia.

Zásadní zlom nastal v roce 1996, kdy byla uvedena Octavia s novou koncepcí masky, jež představuje opěrný bod pro ostatní rysy čelní části exteriéru. Jde zároveň o odkaz na mohutné nasávače třicátých let minulého století, což sekunduje konzervativnímu přístupu k designu v následujících letech. Nadčasovou filozofii nebylo třeba měnit a roku 2004 došlo k prvnímu optickému zušlechtění masky (včetně silnějšího chromového orámování), která byla plastičtější.

Zatím posledním evolučním článkem je řešení použité na studii Vision D, kde dochází k zjednodušení tvaru včetně osamostatnění loga, které již není součástí masivní horní lišty. V praxi je nový směr uplatněn na vozidlech Citigo a brzy i evropském Rapidu.