TEST Jaguar F-Type 2.0 Turbo – Žít, či nechat zemřít?
V době uvedení Jaguaru F-Type na trh jsme si jenom stěží dovedli představit, že by se automobilka jednou rozhodla pro něco menšího než šestiválce. Stalo se.
Design, interiér
Samotnému se mi nechce věřit, že od mého prvního, a vlastně i posledního pořádného osobního setkání s Jaguarem F-Type, uplynuly už více než tři roky. Tenkrát, na podzim 2014, to byl docela krátký, ale neskonale intenzivní románek, z něhož nakonec vzniknul slušný popis našeho společného soužití. Bílý kompresorový šestiválec s výkonem 380 koní se mi tenkrát pouštěl z rukou nesnadno, na druhou stranu jsme to všechno utnuli v tom nejlepším. Zůstaly krásné vzpomínky, které si čas od času připomenu opětovným přečtením vlastně posledního „legitimního“ testu F-Typu na Auto.cz.
Tohle auto prakticky nestárne, a proto není divu, že se loňský facelift zaměřil pouze na drobné změny vzhledu či doplnění světelné techniky o adaptivní diodové světlomety. Oku bystrého pozorovatele však jistě neuniklo, že se vzadu místo dvou středem vedených trumpetek (u verzí s motory V6), případně dvou na každé straně nárazníku (motory V8) objevila další, nekruhová, značící nový základní motor.
Když jsem v roce 2014 okusil sílu a emoce F-Typu, ani ve snu by mě nenapadlo, že Jaguar jednou nabídku doplní o čtyřválec, navíc na vůz s nekonečně dlouhou kapotou s podměrečným objemem 2.0 litru. Jenže tohle se loni stalo skutečností a mě napadlo, jestli si náhodou v Coventry nedělají jenom legraci. To už bylo snazší akceptovat, že Jaguar zkombinoval osmiválec výhradně s pohonem 4x4. Asi už chápete, že když se mi dostal do ruky klíč čtyřválcového F-Typu, nějak jsem nepocítil potřebu navázat tam, kde jsme společně v roce 2014 skončili. Najednou to byla prostě jenom práce…
Chlapské řečičky!
Jenže silácké řeči člověka milujícího velkoobjemové motory jsou jedna věc, dlouhými roky budovaná láska k dokonalým tvarům F-Typu však věc druhá. Co vám budu povídat – stačil jediný pohled na široké a boubelaté boky kupé v redakční garáži a na nějaký čtyřválec jsem okamžitě zapomněl. Za ty roky odloučení vůz nezestárnul ani o minutu, stále vysílá elektrizující náboj a běda tomu, komu se stane drogou.
Auto mě díky klíčku v kapse poznává, tahám za jinak efektně skrytou kliku, a konečně zase cítím ten závan kvalitní kůže. Hlavně se mi však opět naskýtá jeden z nejhezčích výhledů z kabiny, jaké jsem dosud zažil. Sedíte tak nízko a vzadu, až získáte dojem, že budete při jízdě šoupat zadkem o silnici za současného broušení zad zadním kolem. Před sebou ta brutálně dlouhá kapota, kvůli níž si při kličkování mezi sloupy připadám trochu jako surikata, avšak stále na vrcholu blaha. Že je vpředu něco „jinak“, si vlastně v opojení autem jako celku uvědomuji až po několika kilometrech.
Motor, jízdní vlastnosti
Tak jak to tedy je? Stačí?
Budeme-li se řídit pouze podle výstupních parametrů, je vlastně čtyřválec naprosto v pořádku. Maximální výkon 221 kW (300 koní) je k dispozici v 5500 otáčkách za minutu a točivý moment 400 N.m působí v rozmezí 1500 až 4500 otáček, což je pro představu jenom o 29 kW a 50 N.m méně, než kolik dává slabší z nabízených vidlicových šestiválců. Za ten si však v kombinaci s osmistupňovou automatickou převodovkou, s níž je čtyřválec Ingenium standardně párován, musíte připlatit mastných 317.746 Kč!
Původně mi nešlo moc do hlavy, proč Jaguar nedopřál dvoulitru s dvokoukomorovým turbem a chlazenými výfukovými svody možnost volby mezi manuálem a automatem, při pohledu do technických dat ale bylo hned jasné, odkud vítr vane, byť na příkladu zadokolkových šestiválců. Slabší z nich s automatem vykazuje v kombinovaném cyklu o 1,4 litru nižší spotřebu (u 280kilowattové verze je to 1,2 l/100 km).
Nabízí se otázka, jestli si bude u nás někdo skutečně kupovat čtyřválec jenom kvůli nižší spotřebě. Spíše je určen pro trhy, kde jsou víceválcové motory kvůli papírově vyšším emisím finančně méně výhodné, a člověk, který chce Jaguar F-Type jenom proto, že se mu líbí, nemusí nutně přijít na buben. Z tohoto pohledu přítomnost čtyřválce v nabídce chápu, a to včetně automatu, navíc pořád existuje možnost koupit si něco většího.
Navíc, když nad tím tak přemýšlím, při korzování městem, které si s tímto autem navzdory vlastně docela mizernému výhledu z kabiny zamilujete, vám může být jedno, co pracuje pod kapotou. Ve výchozím nastavení není čtyřválec žádný divočák, ručička otáčkoměru se vůči kolmé rovině vznáší v pravém úhlu, a převodovka nejeví příliš snahy s tím něco dělat. Ale pořád v pohodě, kocháte se.
Jasně, zvuk není kdovíjaký, dokonce i základní F-Type však má aktivní výfukovou soustavu s ovládáním klapek, takže nad ním ještě nelamte hůl. Ovládání je neuvěřitelně snadné - stačí pouze přepnout do dynamického režimu a kočička začne více bručet. Dokonce ani z motoru nemáte najednou pocit, že má nanejvýš dvě stě koní, byť je pravda, že když jej pořádně popíchnete a vrazíte pedál plynu až do podlahy, převodovka chvíli váhá, co má vlastně zařadit.
Je nicméně fajn, že Jaguar aspoň částečně plní to, co sliboval ohledně spotřeby paliva. Nebudu zastírat, že právě já jsem jeden z těch popichovačů, na druhou stranu i tímto stylem je možné jezdit za méně než deset litrů na sto kilometrů. Při pohodovém tempu padá odběr k osmi litrům, a když k tomu připočítáte nějaké to město, jsme v průměru za devět. Není to sice slibovaných 7,2 l/100 km, ale víte, jak to v praxi chodí.
Ukaž drápky!
Zatím si čtyřválcový F-Type vede celkem dobře, ovšem pouze pokud k němu přistupujete jako nádhernému kusu umění, které se shodou okolností umí samo přepravit z bodu A do B. Jenže já si jej pamatuji jako odjištěnou bombu připravenou v okamžiku vypustit obrovské množství emocí vždy a všude, klidně i v přímce na dálnici. Jenže tohle čtyřválec tak úplně nezvládá. Ano, zrychlení je ve sportovním režimu s nohou na podlaze a manuálním řazením pod volantem dramatické, jenom z toho nemáte tu správnou radost. Prostě jedete rychle v nádherném autě.
Situace se nicméně razantně změní, když vyrazíte na úzkou klikatou okresku. Tam se totiž veškeré vjemy řidiče zhutňují a najednou začnete přicházet na to, že vlastně ani více výkonu nepotřebujete. Oněch 300 koní je totiž tak akorát na to, abyste mohli jaguaru neustále šlapat na krk a stále věděli, co se děje, navíc on vám v tom velmi ochotně pomáhá.
Instalací čtyřválce totiž v porovnání s šestiválcem ubylo na přední nápravě významných 52 kilogramů, a když si to dáte dohromady s rychlým a strmým řízením, jehož prostřednictvím si s přesností snad na centimetr určujete kýženou stopu, nemůže vyjít nic jiného než perfektní sporťák. Vpředu máte ohromné množství mechanické přilnavosti, na výjezdu zašlápnete plyn, zadek se s drobnou prodlevou kvůli ne příliš ostrým reakcím motoru sveze a vy už kopete vyšší kvalt.
Musíte, protože na pěti a půl tisících otáčkách jste relativně snadno a rychle, navíc trápit motor ve vyšším spektru už z hlediska řidičské radosti nemá větší smysl. Chybí mu ta správná špička a gradace jako u šestiválce. Snad nikdo ale samozřejmě nemohl čekat, že se mu menší brácha v čemkoliv vyrovná.
I přes výrazný hmotnostní úbytek máme stále co do činění s vozem o provozní hmotnosti 1,6 tuny, takže nelže očekávat hravost srovnatelnou s lehkými kupátky, avšak co se ovladatelnosti, komunikativnosti a vůbec celkově „hodného“ chování týče, jsem si při okreskových radovánkách nejednou vzpomněl na Subaru BRZ. Nechytejte mě úplně za slovo, jistotu spojitost jsem ale přesto našel. Navíc to bylo poprvé, co jsem se za volantem čtyřválcového F-Typu skutečně bavil.
Závěr
Závěr
Ani v nejmenším nebudu zastírat, že jsem ke čtyřválcovému Jaguaru F-Type zprvu přistupoval hodně skepticky. Vlastně jsem ho ani nechtěl mít rád, protože mi tak malý motor v tak nádherném autě přišel jako svatokrádež. Vždyť na šestiválci není vůbec nic špatného, tak proč nabízet ještě menší objem?
Abyste si dokázali odpovědět na tuto otázku, musíte si uvědomit souvislosti, cenový rozdíl téměř 320.000 Kč a hlavně fakt, že v nabídce stále existují dvě verze šestiválce, a samozřejmě i „vé-osmičky“, byť už pouze s pohonem všech kol. Pro český trh možná nemají čtyři hrnky zase takový význam, v Evropě ale nejsme sami. Výkon 300 koní pořád není malý a objektivně se jedná o hodně rychlé auto, byť si onu dynamiku uvědomíte hlavně na klikatých okreskách. A ne vždy a všude, jako u všech ostatních motorů.
Pokud odhlédnu od toho, že F-Type jako takový vypadá naprosto fantasticky a jenom díky vzhledu si vás dokáže omotat kolem prstu, je také skvělý po jízdní stránce. Podvozek je perfektně vyvážený, čitelný, a poskytuje množství mechanické přilnavosti tam, kde ji potřebujete. Přední kola se v zatáčkách drží vozovky a s přesností udržují zvolený směr, v zádech krásně cítíte, co dělají zadní kola a jednoduše si hrajete. Na šestiválec kvůli tomu nezanevřu, přesto mám pro dvoulitrové turbo pochopení.
Nejlevnější verze modelu | 1.617.528 Kč (2.0 Turbo /221 kW F-Type) |
Základ s testovaným motorem | 1.617.528 Kč (2.0 Turbo /221 kW F-Type) |
Testovaný vůz s výbavou | 2.031.069 Kč (2.0 Turbo /221 kW R-Dynamic) |
Plusy
- Fantastický design
- Pozice za volantem
- Velmi rychlé a přesné řízení
- Vyvážený podvozek
Minusy
- Špatný výhled dozadu
- Laxní reakce motoru mimo sportovní režim
- Nervózní na nekvalitním povrchu
Foto: Petr Homolka