TEST Renault Fluence 1.6 dCi – Albertův zázrak

Na letiště, Alberte… Věta z reklamy téměř zlidověla, stejně jako se Renault Fluence zabydlel na našich silnicích. Po třech letech přichází modernizace, která je více než obyčejným faceliftem. Spolu s ní dostává Albertova limuzína dvě podstatná vylepšení: vypadá důstojněji a na letiště dojede výrazně rychleji.

Žádoucí omlazení

Facelift zahodil rozšklebenou tvář odvozenou od Méganu III a místo toho nasadil agresivnější výraz, který najdeme už na novém Cliu a Francouzi s ním experimentují od představení konceptu DeZir. Fluence díky tomu vypadá hodnotněji, moderněji a je jasně rozeznatelný od původního modelu.

renault testy nizsistredni  

Hledání dalších vizuálních změn ale připomíná pověstný souboj s kupkou sena. Jedinou viditelnou inovací je už pouze nasazení digitálního rychloměru místo dosud používaného ručičkového. Jinými slovy, Fluence se dočkal budíků z Méganu a k tomu dostal bonus v podobě modrého podsvícení okrajů velkoplošného displeje. Poslední změnou je možnost přiobjednat za 15.000 korun navigaci R-Link, testovaný vůz ale zůstal u základního autorádia s řádkovým displejem a Bluetooth.

Kabina vypadá skoro jako v Méganu, jen je prostornější, především v podélném směru. Důkladnější zkoumání navíc odhalí, že Renault všude nasadil lacinější materiály. Inu, souboj s nízkou prodejní cenou je neúprosný… Vynikne to zvlášť tehdy, když se zaposloucháte do vrzání kulisy řadicí páky, na nerovnostech zaslechnete skřípání z útrob palubní desky, nebo občas pozlobí palubní elektronika, třeba neposlušným ztlumením podsvícení přístrojů, resetem přehrávače USB nebo nepřesným palivoměrem. Evergreenem je nutnost nastartovat motor, než můžete stahovat elektricky ovládaná okna, nemožnost měnit nastavení teploty klimatizace synchronizovaně, dálkové ovládání autorádia ukryté pod volantem nebo titěrná tlačítka na ovládacích panelech klimatizace a rádia. Nápravy se ale v této generaci palubní elektroniky nejspíše již nedočkáme.

renault testy nizsistredni  

Sedí se relativně vysoko a palubní deska i sloupky karoserie ubíhají pryč od řidiče, takže se nemůžete ve Fluence útulně usadit. Kdo ale rád sedí uprostřed volného prostoru, ten naopak takový přístup jistě ocení. Na rozdíl od Méganu i Laguny věnoval Renault dostatečnou pozornost zadním sedadlům, sedáky mají vhodný sklon a výšku nad podlahou, kolena najdou dostatek místa a tvar klesajícího stropu neutlačuje ani vyšší postavy.

Špičkový motor pro low-endovou limuzínu

Pod kapotu si našel cestu turbodiesel 1.6 dCi z moderní konstrukční řady Energy, který jsme vyzkoušeli už v Grand Scénicu a Nissanu Qashqai. Jedná se o mimořádně silný motor, s velkým náskokem nejdynamičtější volbu pro Fluence. Parametry 96 kW a 320 N.m odpovídají starším naftovým dvoulitrům, stejný příměr se hodí i na údernost čtyřválce, ale také průběh točivého momentu. Ten v zájmu dosažení vysokých maximálních hodnot není zdaleka tak kultivovaný jako u konkurenčních MultiJetů nebo TDI.

Pro plynulou jízdu lze využívat otáčky od 1500 min^-1, ale výfukové turbodmychadlo se doopravdy probouzí k životu až kolem 1900 min^-1. Díky vhodně odstupňované převodovce se naštěstí s touto vlastností dá snadno sžít, konkurence je ovšem v naladění průběhu točivého momentu dál. Jenže u Renaultu to má jasný důvod, vsadil na jiné hodnoty: turbodiesel se nevídaně snadno žene do otáček, silné turbodmychadlo nemá ve středních a vyšších otáčkách žádné prodlevy a výkon narůstá až do červeného pole. Toto umí předvést málokterý turbodiesel.

renault testy nizsistredni  

Druhým výrazným kladem motoru 1.6 dCi je jeho spotřeba. Konstruktéři ho nesvázali nesmyslně dlouhými převody, naopak 2500 min^-1 při 130 km/h dnes můžeme označit za relativně vyšší otáčky. Jenže motor se odvděčí průměrnou dálniční spotřebou 5,1 l na 100 km! Ve městě se dá podle provozu pohybovat mezi 5,0 a 5,5 litry, na okreskách při klidném tempu spotřeba okamžitě klesá pod pět litrů. Nebýt nepřesného ukazatele palivoměru, dalo by se na šedesátilitrovou nádrž ujet 1000 kilometrů jako nic.

Podvozek na motor nestačí

Ovšem motor s potenciálem manažerského snu ještě není zárukou celkově vytříbeného auta. Tolik úsilí Renault věnoval do efektního redesignu přídě a vývoje špičkového turbodieselu, až nezbyly prostředky na výraznější doladění komfortních a dynamických vlastností. Těžko byste mezi konkurencí hledali horší podvozek – špatně tlumí nerovnosti, v zatáčkách se naklání a nedrží, řízení je nepřesné a přeposilované, k tomu se přidávají slabší brzdy bez jakékoliv zpětné vazby v pedálu.

renault testy nizsistredni  

Samozřejmě, i s tím se dá naučit žít. Fluence není záludný (jako o poznání horší Thalia), má ale značné limity a v případě nutnosti nedává mnoho šancí na korekce. A Renault bohužel nenabízí protihodnotu v podobě komfortu – na ostrých nerovnostech mu odskakují kola a podvozek je hlučný.

Cena nemá konkurenci

Ale abychom byli spravedliví, Renault toto všechno nejspíš udělal záměrně. Orientace na co nejnižší cenu ve spojení s velkým vnitřním prostorem, slušnými dieselovými motory a bohatou výbavou si vynutila přehlížení mnoha podstatných „detailů“. Samozřejmě cílovou skupinu zákazníků to nejspíš trápit nebude, Fluence má totiž na své straně silný trumf: za stejné peníze jako Škoda Rapid nabízí víc auta. Za velikostně rovnocenné soupeře – Škodu Octavii a Volkswagen Jetta – si naopak musíte připlatit 87, resp. 132 tisíc navíc.

Dobré auto ovšem nedělá jen motor a cena. Princip záměrného ošizení, který z lacinosti dělá ctnost, neuznávám – a další automobilky naštěstí také ne. Proto vedle Fluence existují auta jako Škoda Octavia, Volkswagen Jetta a nakonec i Mazda 3: auta o řád kvalitněji navržená a vyrobená. Majitel Fluence platí daň v podobě výrazně horších jízdních vlastností a slabší kvality zpracování, byť maskované efektním prvním dojmem. Na straně plusů proto zůstává v podstatě jen bezkonkurenční cena a mimořádně výkonný a úsporný turbodiesel.

renault testy nizsistredni  

Plusy

• Mimořádně úsporný a silný motor
• Vhodně odstupňovaná převodovka
• Poměr cena/výkon a cena/výbava
• Ergonomie sezení na zadních sedadlech
• Výrazně modernizovaný design
• Příznivé příplatky za nadstandardní výbavu

Minusy

• Velmi podprůměrná ovladatelnost
• Nepřesné a přeposilované řízení
• Špatné dávkování brzd
• Zátah motoru v nejnižších otáčkách
• Nepřesný palivoměr, další nedostatky palubní elektroniky
• Levné materiály v interiéru, nekvalitní montáž

Foto: Petr Homolka