Volvo S40/V40 (1996-2004) - Born in the Born

27. 6. 2005 • 00:00

Jeho technika pochází od Mitsubishi, design prolomil dlouholetý úzus o hranatých Volvech a tento nejmenší zástupce značky se navíc ani nevyráběl ve Švédsku. Jak se po osmi letech výroby máme dívat na tato Volva z druhé ruky?

Nejmenší Volvo konce devadesátých let vznikalo, tak jako jeho předchůdci i následníci, v nizozemském Bornu. Švédská automobilka nevyráběla nikdy automobily pro masy a tak nízké náklady byly rozhodujícím faktorem při uvádění nástupce řady 440/460. Volba padla na spolupráci s automobilkou Mitsubishi Motors, která chystala automobil umístěný na hranici nižší střední a střední třídy. Výroba situovaná na starý kontinent měla napomoci japonské automobilce k nižším cenám bez dovozních cel, Volvu zase pomohlo odloučení výroby nového modelu mimo Švédsko snížit náklady na investice do vlastního výrobního zařízení. Nizozemská automobilka NedCar vyráběla Volva a Mitsubishi pro obě značky na zakázku.

Technicky jsou Volvo S40/V40 a Mitsubishi Carisma blízcí příbuzní, kteří vznikali na jedné výrobní lince, ale v praxi se k tomuto vztahu ani jeden z nich příliš nehlásí. Společný byl podvozek (vzadu víceprvková náprava) a některé motory resp. převodovky. Volvo vsadilo po létech hranatého designu na postupné zaoblování tvarů, které jako první do výroby zavedl právě model S40. Nízkonákladové Volvo mělo být plnohodnotným automobilem s prestižním logem švédské firmy na masce chladiče. Automobilka potřebovala oslovit mladší a méně usedlou klientelu. Proto vzniklo také sportovně střižené kombi V40, které bychom mohli označit za jednoho z průkopníků stylových kombi, u nichž je užitná hodnota až na druhém místě. Jak jinak bychom totiž měli vysvětlit fakt, že zavazadlový prostor kombi má jen 413 l a užitečná hmotnost se pohybuje jen kolem 400 kg. Silnou zbraní je stále elegantní karosérie, která učarovala mnoha zákazníkům natolik, že na některých trzích tvořila kombi 90% prodeje řady. Sedan má zavazadelník větší (471 l), ale méně variabilní. Klasickým problémem sedanů je malý vstupní otvor, znemožňující naložení objemnějších předmětů.

Automobil měří na délku 4516 mm, na šířku 1716 mm a na výšku 1422 mm (kombi 1425 mm). Jen průměrnému rozvoru 2550 mm odpovídá stísněný prostor pro nohy cestujících na zadních sedadlech. V interiéru je cítit snaha o zvýraznění příslušnosti ke značce, proslulé bezpečností. Přístrojová deska je mohutná, má klasické tvary a v mnoha případech je vyvedena v elegantní béžové barvě, dojem kvality ale není tak dobrý jako u konkurenčních prémiových vozů. Bezpečnostní výbava je tradičně velmi bohatá, po faceliftu v roce 2000 nejsou v těchto Volvech ojedinělé přední, boční i okenní airbagy, samozřejmostí je od počátku výroby sériové ABS. Komfortní sedadla bývají částečně nebo zcela čalouněna kůží. Na rozdíl od ostatních modelů značky neoplývá řada S40/V40 přílišnou šířkou interiéru. Také komfortní výbava Volv S40/V40 byla vždy poměrně bohatá, pokud si vyberete automobil vyrobený po faceliftu, dostanete moderněji vyhlížející Volvo s novými nárazníky, světlomety s čirou optikou a s řadou dalších změn, které sice nebyly vidět, ale přispívaly k bezpečnosti, solidnosti a trvanlivosti vozu.

Motorová škála se během let postupně obměňovala a rozšiřovala. Velmi časté jsou zážehové motory z prvních let výroby (1.8 l/85 kW, později 80 kW nebo 92 kW a 2.0 l se 100 resp. 103 kW), setkat se můžete s menší 1.6 (77 kW) nebo s přeplňovanými motory 2.0 T (118 resp. 121 kW) nebo s ještě silnějším motorem ve verzi T4, který dával až 147 kW. Zájemci o vznětové motory se museli nejprve spokojit s komůrkovými agregáty Renault 1,9 TD (66 kW resp. 70 kW), v roce 2000 pak přišly na trh moderní turbodiesely 2.0 l s přímým vstřikem ve dvou výkonových verzích (75 a 85 kW). Ty již byly označovány jen písmenem D.

Během prvních let výroby provázely nejmenší Volva některé neduhy. Automobilka v roce 1997 na naléhání zákazníků vylepšila komfort odpružení a zvukovou izolaci interiéru, v souvislosti s tím byl upraven také tlumič torzních kmitů motoru. V různých testech i od zákazníků je však i po provedených změnách slyšet kritika směrem k příliš tvrdému odpružení, velkému hluku od motoru, obtékání karosérie i od kol. Slabým místem Volva S40/V40 je přední náprava, se kterou měly problémy již předchozí řady. Výraznou kvalitativní změnou k lepšímu byl facelift v roce 2000, v jehož rámci byly vylepšeny i nápravy a odpružení, rozšířen rozvor (+12 mm) i rozchod kol (+16 mm).

Další problémovou oblastí jsou světlomety, naopak antikorozní ochrana je ukázková. Dobrou výdrž by měl mít i výfuk. Motory a převodovky se často potýkají s úniky provozních kapalin. Na německých technických kontrolách se technici často setkávají s předčasně opotřebovanými brzdovými kotouči a nesouměrným účinkem ruční brzdy. Elektronika, které je na palubě Volv celkem dost, kupodivu nedělá příliš starostí. Zlobí snad jen motorky stěračů, které jsou nejen na čelním okně ale často i na světlometech.

I když rozměry ani kvalitou nedosahuje S40 úrovně svých velkých švédských kolegů, v oblasti bezpečnosti nezklamalo. V roce 1997, když jej testovala organizace Euro NCAP získalo malé Volvo maximum bodů a bylo tak nejbezpečnějším vozem své doby.

Aktuální TÜV Auto Report řadí nejstarší Volva S40 lehce pod průměr své věkové kategorie (6-7 let staré vozy 18,2% vadných vozů), mezi 4-5 let starými je Volvo již vysoko nad průměrem (8,6%) a je dokonce spolehlivější než větší řada S70/V70, vozy do tří let patří také mezi lehce nadprůměrné návštěvníky německých technických kontrol.

Nadprůměrně bezpečný automobil je vyhledáván nejčastěji ve verzi kombi, kombinace se vznětovými motory s přímým vstřikem pak lze označit za ideál pro českého zákazníka. Ani zážehové motory ale nemusí zklamat, zvláště pokud hledáte silný automobil s přeplňovaným motorem. Rodinné zážehové optimum pak tvoří čtyřválec 1.8 (92 kW), který má snad jen trochu hrubší chod, než by se od zážehového motoru čekalo. Vždy se vyplatí preventivní výměna rozvodového řemene, pokud nemáte jistotu, kdy byl posledním majitelem měněn.

Oproti předchozí řadě 440/460 znamená S40/V40 velký krok kupředu, jak po stránce designu tak po stránce techniky. Novější vozy již mají odstraněna některá bolavá místa a tak vám mohou sloužit ještě řadu let bez větších investic. Výhodou je přitom mnohdy nižší cena než u srovnatelné německé konkurence.

Hodnocení manažera výkupu AutoEsa (Tomáš Taraba):

Značka Volvo je obecně známá vysokou mírou bezpečnosti a spolehlivosti. Z historie má punc velmi kvalitního a pro mnohé "nedostupného" vozu. Modelem S a V40 se chtěla švédská automobilka přiblížit široké motoristické veřejnosti a opustila poněkud archaicky působící hranaté karoserie. V roce 1996 tak na svět přišel moderně zaoblený sedan S a kombi V. Z počátku výroby však měl tento model problémy právě s tím, čím je Volvo vyhlášené. Podprůměrná spolehlivost, méně kvalitní zpracování, nejistý podvozek - takto by se dala "čtyřicítka" v prvních letech výroby charakterizovat. Často se vyskytovaly problémy s elektroinstalací, poruchy palivových čerpadel, hlučné převodovky, poruchy klimatizací. Velmi lacině působí i plasty v interiéru. Nutno říci, že Volvo na těchto počátečních problémech výrazně zapracovalo a od r.v. 99 se S a V40 opět vrací na výsluní kvality, zpracování a spolehlivosti. Na českém trhu ojetin se nejčastěji setkáme se "40" s motorem 1.8i a 2.0i s alternativním pohonem benzín+LPG. Jedná se především o dovoz z Holandska, ve většině případů s "upraveným" počtem ujetých km. Volvo S a V40 se v Holandsku vyrábělo společně s Mitsubishi Carismou, tak není divu. Pokud uvažujete o koupi, rozhodně nedoporučuji modely z let 1996 - 1998. Naopak jistě neuděláte chybu s mladšími ročníky od r.v. 99. Volvo S40 z roku 1996 lze dnes již pořídit od 120 000 Kč.