Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Zapomenuté koncepty: Audi Quattro Spyder (1991) - Hliník přichází

Aleš Dragoun
Diskuze (3)
Předobraz Audi R8 vznikl již před více než čtvrtstoletím. Přinesl hliníkovou konstrukci a motor uprostřed, do série se ale nedostal. Čtyři kruhy se obávaly komerčního propadáku.

Na začátku 90. let Audi ještě nevlastnilo Lamborghini, italská továrna se nacházela pod křídly amerického Chrysleru. A hledalo vlastní identitu. Vznikne někdy supersport se čtyřmi kruhy? Na frankfurtské IAA 1991 se mohlo zdát, že je k němu pouze krůček. Ingolstadt zde vystavil oranžový prototyp Quattro Spyder, který navzdory názvu vypadal jako kupé. Nenechte se ovšem mýlit, střecha byla ve skutečnosti odnímatelná, takže se za dobrého počasí dalo jezdit s nebem nad hlavou. Sundat šlo pouze horní transparentní panel, okna nebyla bezrámová.

Srdce uprostřed a pohon všech kol

Měl motor uprostřed, jak se na správný supersport sluší a patří, ovšem umístěný nikoli podélně, nýbrž napříč. Šlo o vidlicový šestiválec OHC 2771 cm3 se 128 kW (174 k) v 5500 otáčkách, převzatý ze sériové „stovky“ generace C3. Tedy bez turba. 245 N.m/3000 min-1 přenášela na všechna kola pětistupňová manuální převodovka, ale oproti produkci mírně modifikovaná. Využití stávajících komponentů představovalo nicméně pro konstruktéry prvořadý úkol. Stálý systém quattro s mezinápravovým diferenciálem Torsen a zadním samosvorem nezapomněla automobilka zdůraznit v názvu, samozřejmě zde s velkým písmenem.

Jako pírko

Auto vážilo pouze 1100 kg. Audi použilo v jeho případě hliníkové panely karoserie i prostorový rám (Aluminium Space Frame), i když částečně ještě trubkový a ne z lisovaných profilů. Proto ona vpravdě „muší“ hmotnost, inženýrům se ji podařilo udržet pozoruhodně nízko, při použití oceli by mělo přes 1,5 tuny. Rozložení váhy představovalo díky koncepci takřka ideál. Využití aluminia zkoušel Ingolstadt mimochodem už v řadě 100 v roce 1984, na autosalonu v Hannoveru tenkrát dokonce představil jeden z prototypů s lehkým monokokem a nýtovanými panely.

Ale zpět ke Spyderu. V kokpitu se uvelebila pochopitelně pouze dvojice pasažérů. Interiér byl jednoduchý: pod tříramenným volantem kulaté přístroje s bílými číselníky, několik kontrolek ve středu, řadicí páka s hliníkovou hlavicí, vpravo rádio a ovladače ventilace a topení. Větrání „živily“ solární panely na střeše, takže ani v létě, pokud se nejelo bez ní, nebylo nutné stahovat okna. Vůz byl jinak poměrně kompaktní, na délku měřil jen 4215 mm, byl 1768 mm široký a 1173 mm vysoký. Do zavazadelníku za oběma sedadly se vešlo úctyhodných 300 l zbytečností.

Základ v sérii

Coby platforma posloužilo kupé typu 8B, jinak také 80 Typ 89/B3, podvozek disponoval rozvorem 2540 mm, dostal však dvojité lichoběžníkové závěsy. Auto jezdilo na litých kolech s osmnáctipalcovým průměrem a sedmipalcovou šířkou, obutých do pneumatik poměrně masivního rozměru 205/55. Bylo schopné zrychlit z klidu na stovku za 5,8 s a dosahovalo „nesupersportovní“ dvěstěpadesátky. Z hlediska bezpečnosti už bylo vybaveno ABS, airbag řidiče ale stále chyběl, spoléhalo se na mechanický „Procon-ten“ s ocelovými lanky, který po čelním nárazu odklonil sloupek řízení a utáhl pásy.

Nadšení

Zpětná vazba na IAA Audi povzbudila, prezentace totiž zaváněla až senzací. Motorističtí novináři byli ohromeni, laická veřejnost nadšena a odborná kritika nešetřila chválou. Mluvilo se dokonce o „návštěvnické dopravní zácpě“ u stánku. Krátce po výstavě se objevily zvěsti o plánech na alespoň limitovanou sérii. Výrobce dnes potvrzuje, že obchodníci skutečně rezervovali předběžné objednávky, byly jich dokonce tisíce! Zájemci mávali šekovými knížkami a chtěli skládat zálohy...

Quattro Spyder je jedním z nejhezčích vozů Audi, které byly kdy vyrobeny, ať už šlo o pouhé studie, nebo sériové modely. Takřka dokonalé proporce se snoubily s čistými a elegantními liniemi, úhlednými tvary bez jediné stylistické zbytečnosti. Plochy citlivě stoupaly pro vytvoření kabiny vozu a zase jemně klesaly. I po takřka 26 letech od debutu lze design označit bez jakékoli nadsázky za nadčasový a působivý, funguje znamenitě. Dveře se otevíraly klasicky.

Příliš drahý na výrobu

Oranžový lak dělal auto se štíhlou siluetou ještě přitažlivější, zakrátko se objevilo na firemních fotografiích s Avusem Quattro v mnohem méně výrazné tmavě zelené. Ne, nešlo o druhý prototyp, jak se i dnes často mylně vykládá (a překvapivě i „oficiálně“), dokonce kolují zkazky o výrobě více vozů. Existuje však pouze jeden jediný. Navíc byl vždy pojízdný, sloužil jako testovací laboratoř.

Projekt se tedy do série nedostal. Proč? Byl mnohem vhodnější pro výrobu než o měsíc později v Tokiu představený Avus Quattro s imaginárním dřevěným agregátem W12. Jenže nebylo možné kvůli nárůstu výrobních nákladů dodržet předpokládanou prodejní cenu na pěticiferné hodnotě, tedy pod 100.000 markami. Auto bylo zkrátka příliš drahé a ingolstadtská značka nevěřila, že se najde dostatek klientů na to, aby se vrátily prostředky vynaložené na vývoj. Navíc na trh sportovních vozů dolehla odbytová krize. Ke zrušení došlo na poslední chvíli, Audi nechalo natočit propagační filmy, vyrobit modely v měřítku 1:43 a dokonce vytisknout brožury!

Quattro Spyderu byla vrácena jeho původní oranžová barva a dnes je exponátem ingolstadtského firemního muzea. Mohli jste jej vidět například na loňské dubnové Techno Classice v Essenu, kde s předstihem slavilo 25 výročí, bylo zde vystaveno i při dvacetinách v sezóně 2011. Model se dá koupit také v současnosti, v měřítku 1:43 jej vyrábí firma BoS (Best of Show) Models, ale je z resinu. Nicméně cena necelých 900 korun není nikterak přemrštěná.

Technika se uplatnila

Spousta techniky z konceptu se ale uplatnila dále. Hliník se objevil v první generaci A8, kterou předznamenával prototyp ASF z IAA 1993, Dvouventilový vidlicový šestiválec 2.8E s kódem AAH pokračoval, byť uložený podélně v přídi, v Audi 80 8C/B4 a 100 C4. Do roku 1996 přežil v kupé a až do přelomu milénia i v kabrioletech, stále vycházejících z poslední generace „osmdesátky“. Nabízel se i v dalších, silnějších verzích. No a v polovině 90. let začala sága TT, i když ještě v prototypové fázi, nepatrně modifikovaná produkční verze kupé a později i roadsterů naběhla v roce 1998. K první generaci R8 bylo však ještě daleko, tu nejprve předznamenal koncept Le Mans Quattro (2003), nicméně o tři roky později došlo na skutečně první sériový supersport s motorem uprostřed a čtveřicí propojených kruhů v emblému...

Aleš Dragoun
Diskuze (3)
Avatar - Bubáq
24. 4. 2017 19:21
Hmmmm....
1) Tu zmínku o Lamborghini a Chrysleru vážně nechápu.... Pomůže mi nékdo?!
2) Spyder Quattro nemůže být zapomenut ani náhodou. Pokud ano, nemůže to být nadšenec pro auta ani vnímavý milovník krásy a technické vytříbenosti. Ale chápu, že pan Dragoun má tu představu, že sem na tento web chodí především idioti. Ostatně, ti co hodnot´i automobilovou techniku a design podle barvy auta toto představu naplňují více, než vrchovatě....
24. 4. 2017 10:49
Z toho mohla být legenda...
Souhlasím s autorem článku. Nejhezčí Audi všech dob. Skoro se nezdá pravděpodobné, že má cokoliv společného se ostatními soudobými Audi... Koncepce navíc určitě dovolovala použít i silnější motor a vzhledem ke kvalitě designu mohl Quattro Spider přežít v nabídce i desetiletí.
24. 4. 2017 09:33
...
V tý zelený a s RZ s DIN-Schriftem bez europroužku je to nádherný auto :-)