Zapomenuté koncepty Fiat: Nejen variace na téma 500

V posledních letech zaujala italská automobilka Fiat především pečlivým rozvíjením retrospektivního tvarosloví modelu 500, které aplikovala na rodinné a sportovně-užitkové karoserie. Počínala si tedy podobně jako německý konkurent Mini, který vytušil tvarový potenciál svého základního třídveřového hatchbacku a jeho charakteristické rysy – zejména uskupení prvků přídě a jemné klenutí vnějších panelů – přetavil do rozličných podob, včetně atypického třídveřového křížence Paceman (2011).

Zatímco jedni tyto realizace akceptují s povděkem, druzí je vnímají jako projev přílišného lpění na jedné estetické formě a obávají se jejího vyčerpání a následného devalvování do pozice líbivého, avšak tvarově bezobsažného kýče. Jde však o obecný problém retro designu, jehož stylová výlučnost vyžaduje obezřetné nakládání s klíčovými znaky kultovního předobrazu a jejich – vůči historickému návrhu – citlivé a ohleduplné zpracování za použití moderních materiálů a soudobé techniky.

Modelové portfolio turínského výrobce však zahrnuje i jiné kreace, které nezřídka pozitivně ovlivnily vývoj automobilového designu v obecné rovině. Těmito projekty Fiat vyvrátil jeden z povrchních stereotypů, jež italské vozy zhodnocují jako stroje navrhované „zvenčí dovnitř“, čímž šiřitelé tohoto názoru poukazují na emocionální křivky exteriéru provedené na úkor řemeslného a designérského zpracování kabiny. Že jde o prostý předsudek, dokládá například model Multipla (1998), jeden z exponátů výstavy Different Roads – Automobiles for the Next Century (pořádané v prostorách slovutné instituce Museum of Modern Art) a automobil, jenž zdůrazňuje velkoryse dimenzovaný a velmi modulární interiér se šesti samostatnými sedadly.

Zaměřme se ale na takové studie, které pod tíhou neúnavného novátorství zapadly prachem. Poukážeme-li totiž na některé z opomíjených konceptů Fiatu, zjistíme, že tento producent v nejednom případě předjímal styl, který se po nějaké době stal trendem.

Koncepční tvorba automobilky Fiat: Od městských elektromobilů po terénní vůz z přírodních vláken

Premiéra elektromobilu Citycar proběhla v roce 1972 na autosalonu v Turíně. Prohlédneme-li si designérské skici, uvidíme kresby vozu s nepravidelným tvarem podběhů kol, trojrozměrnými kryty předních světlometů a ostře zkosené čelo doplněné obdélníkovým nárazníkem. Klíčovou inovací ale bylo unikátní řešení vnitřního prostoru dvoumístného interiéru, které našlo uplatnění i na výsledné studii, jež byla vybavena sériovými díly – oproti nákresům dostala například klasická světla. Vůz vážil 820 kilogramů a byl osazen vpředu umístěným elektrickým motorem o výkonu 18 kW, umožňujícím maximální rychlost 75 km/h.

ferrari fiat maserati design

O čtyři roky později byl uveden čtyřmístný koncept s označením City Car, který představil veřejnosti boční posuvné dveře – prvek, s nímž jsme se u sériově vyráběných městských vozidel setkali až o 29 let později, kdy jej použili konstruktéři Peugeotu 1007. Projekt City Car byl jedním z méně známých, zato však kvalitně navržených a progresivních návrhů od Michelottiho. Exteriér vozu je tvořen plochami (lemovanými hranami), horizontálním pásem s koncovými světly a bohatě proskleným interiérem.

ferrari fiat maserati design

Zcela jiný pohled na městský automobil nabídla třímístná studie Downtown, která byla představena v roce 1993 na autosalonu v Ženevě. Uspořádání interiéru, vzdáleně podobné Citroënu Karin (1980), se odráží ve ztvárnění exteriéru, který je úzký a vysoký – sedadlo řidiče se totiž nachází v centrální pozici, čemuž sekunduje rozměrné čelní sklo a na něj navazující nízká příď, harmonicky napojená na ponton a v rozích osazená trojrozměrnými kryty směrovek. Design navrhl Roberto Giolito, autor studie Trepiuno (2004), která se stala předvojem sériového vozu 500.

ferrari fiat maserati design

Studii Firepoint (1994), jež byla uvedena na autosalonu v Turíně, lze vnímat jako pozoruhodný bod, v němž dochází ke střetu retrospektivy, moderny a ryze funkčních aspektů. Kopulovitý tvar střechy, jenž svým objemem a výrazným klenutím kontrastuje s úhledně zaoblenou hmotou pontonu, vzešel z inspirace proudovým letounem Hunter a souvisí s důrazem na dobré aerodynamické vlastnosti automobilu. Zajímavé jsou rovněž štíhlé sloupky, zejména ty přední, které svým negativním sklonem odkazují na automobily z poloviny minulého století.

Nutno poukázat také na přední stěrač umístěný uprostřed skla a čtyřmístnou kabinu, jíž zpřístupňují dveře kombinující klasické zavěšení a směrem nahoru otvíratelná okna – koncept tedy pracuje s obdobným systémem jako o tři roky mladší BMW Nazca.

ferrari fiat maserati design

Některé tvarové prvky, zejména ostrá odtrhová hrana a konkávní klenutí zadního čela, byly použity na studii Formula 4, otevřeném automobilu postaveném na základech dobového Fiatu Bravo, jenž byl uveden v roce 1996 v prostorách ženevského autosalonu. Automobil postrádá boční dveře, čímž bylo dosaženo nebývalé hladkosti vnějších panelů. Nezaměnitelnost kreace, poháněné motorem s pěti válci a 147 koňmi výkonu, spoluutváří čelní sklo členěné na dva samostatné segmenty, s nimiž stylově korespondují ochranné rámy za hlavami cestujících.

Evolučním článkem modelu je vize Formula Hammer, uvedená téhož roku v Turíně.

ferrari fiat maserati design

S projektem, známým pod označením Formula, se váže také praktická verze Legram, jíž designéři pojali jako užitnější a v běžném provozu použitelnější analogii k výše uvedeným vizím Formula 4 a Formula Hammer. Z hlediska karosářského stylu jde o čtyřmístný automobil balancující na hranici mezi hatchbackem a kupé, který svými vnějšími tvary odkazuje na produkční Fiaty Bravo a Brava. To je zřejmé jak z výrazu masky chladiče, tak z originálního uskupení koncových svítilen, jež jsou sestavena ze dvou dvojic vodorovných pásů. Podobně jako v případě radikálnějších konceptů řady Formula, také tento model upoutal pozornost plynulým obtékáním vzduchu po karoserii, přičemž nemalé aerodynamické kvality potvrdil test odporu vzduchu s výslednou hodnotou 0,255.

ferrari fiat maserati design

Dostáváme se do poloviny první dekády tohoto mladého milénia, kdy byla provedena generační obměna modelové řady Punto. Stalo se tak prostřednictvím Giugiarova modelu Grande Punto, který stále patří mezi nejatraktivnější malé hatchbacky tohoto tisíciletí. Na popularitě návrhu má zásadní podíl sportovně laděná líbivost, založená na strmé přídi – jež svým členěním nasávacích vstupů evokuje vozy Maserati – a dotvořená dynamickým profilem zakončeným koncovými lampami ve sloupích C, které rozvíjejí odkaz předchozích dvou generací.

Slovutné italské společnosti, Bertone a Fioravanti, vytušili potenciál tohoto modelu a ztvárnili jeho otevřené verze. První z nich je podepsána pod kreací Suagna (2006), oranžovým vozem s dvoudílnou skládací střechou a tvary, jež umně maskují konstrukční základ Grande Punta. Charakteristickým znakem vozu stojícího na osmnáctipalcových kolech je členitý profil znázorňující objem zadních partií, který vůz o délce 4173 milimetrů opticky prodlužuje. Plastické a pečlivě modelované proporce oživují křehce vyhlížející díly, mezi něž patří vnější zpětná zrcátka – s dynamicky rozštěpeným krytem, který propojuje sloupek A s horní linkou pontonu zvanou beltline – a křivkové přední i zadní světlomety napojené na plastové obložení nárazníku.

ferrari fiat maserati design

Studie byla uvedena na autosalonu v Ženevě, kde měl premiéru také projekt Skill od firmy Fioravanti. Ten však, na rozdíl od kreace Suagna, vazby na Grande Punto nezapře. Je tomu tak kvůli zachování přídě a uspořádání bočních partií, jejichž vizuální čistotu a dynamičnost mírně narušuje šípovitý výběžek panelu střešního rámu. Mezi hlavní přednosti vozu však patří objemný zavazadlový prostor (750 litrů), který je díky atypickému provedení střechy a výklopnému zadnímu čelu široce využitelný. Patentovaný systém otevírání skleněného střešního dílu, poprvé představený v roce 2001 na konceptu Alfy Romeo, byl uplatněn na Ferrari Superamerica a díky své jednoduchosti je velmi skladný.

ferrari fiat maserati design

Kompaktní modelová řada Stilo, vyráběná v letech 2001 až 2007, patří do období výrazné tvarové proměny, jejímž úkolem bylo nahradit emocionální křivky věcně vyhlížejícími proporcemi a ostře vedenými linkami. I přes vyváženost pětidveřového hatchbacku a sportovní rozvržení proporcí jeho třídveřové varianty šlo o příliš výrazný skok směrem k racionálnějšímu stylovému projevu, který mnoho pozorovatelů – s nostalgií po vskutku trvanlivých tvarech vozidel Bravo a Brava – kritizovalo.

Technický základ modelu Stilo ale i tak posloužil emocionální kreaci, a sice svébytné vizi třídveřového terénního kupé s označením FCC, jehož premiéra proběhla v roce 2006 na autosalonu v Sao Paulu. Vůz však není pouhou karosářskou kreací používající osvědčenou techniku, ale také manifestací oslav třicetiletého výročí výroby Fiatů v Brazílii.

Koncept je poháněn pětiválcovým agregátem o výkonu 123 kW, který je chráněn mohutnými kryty ohraničujícími hranatou příď s obdélníkovou maskou, jež je typická pro Fiaty počátku tohoto tisíciletí. Zdánlivě protichůdné charaktery dvou odlišných kategorií (off-road a kupé) byly propojeny dostatečně citlivě a při plném zachování vlastností obou z nich – zatímco svažující se linie střechy a zesílený sloupek C odpovídá ladnosti karoserií kupé, zvýšená světlost, osmnáctipalcová kola a pneumatiky s profilem 265/50 jsou znaky náležící terénním automobilům.

ferrari fiat maserati design

Mezi klíčové zásady purismu patří kromě redukce výrazových prostředků designu na – zpravidla technickými aspekty vozu vyžádané – minimum také zachování přirozených vlastností použitého materiálu. Z tohoto hlediska zasluhuje pozornost hliníková studie Barchetta (2007), která není jen výstavní kreací, ale také zhmotněným symbolem připomínajícím hned několik významných počinů. Kromě odkazu na kultovní Barchettu z roku 1947, jíž postavil Nuccio Bertone na základech dobového Fiatu 500, jde o projekt připomínající 95. výročí založení společnosti Bertone – subjektu, který je velmi úzce spjat s automobilkou Fiat, z čehož vzešly automobily jako 850 Spider (1965), X1/9 (1972), či například koncepční Cinquecento Rush (1992).

Automobil o délce 3585 milimetrů, šířce 1705 mm a výšce 1090 mm stojí na rozvoru o délce 2300 mm a je postaven na technických základech Fiatu Panda 100 HP. Karoserie zaujme kreativním nakládáním s čirými panely, které ladí s elegantně klenutým čelním sklem, jehož horní linka pozvolna klesá a zasahuje do ochranného rámu nad hlavami cestujících. Jde zejména o průhledný střed dveří, který citelně odlehčuje vysoký ponton a svým ostrým zlomem spoluutváří šlachovitost bočních partií. Pozornost zasluhují také propracované ráfky kol s pěti mohutnými paprsky a pneumatikami o rozměrech 225/30 R 20.

ferrari fiat maserati design

Kultovní Fiat 500 – včetně jeho aktuální retro verze – se stal inspirací pro mnoho karosářských variant, jež pokrývají širokou škálu uživatelského uplatnění. V dosavadním působení automobilky najdeme jak užitné modely (osobitý pick-up Ziba od karosárny Ghia z roku 1962), tak i plážové či sportovní speciály, které rozpracovávají bezproblémově identifikovatelné rysy městského Fiatu. Nezřídka se takové návrhy pojí s významnými designérskými podniky, které bývají předpokladem stylových a řemeslných kvalit, což jsou vlastnosti elektrického modelu 500 Tender (2008), postaveného milánským úpravcem Carrozzeria Castagna.

Tvůrci, jež byli inspirováni Fiatem 500 Jolly z šedesátých let minulého století, upravovali běžný model 500 s cílem vytvořit otevřenou karoserii. Po vzoru kultovního předobrazu tedy odstranili střechu, boční dveře a víko zavazadlového prostoru. Dále zesílili prahy, čímž zvýšili pasivní bezpečnosti a posílili tuhost karoserie, a vzniklý obrys lemovali sytě modrou barvou, která kontrastuje s teakovým dřevem použitým na podlaze zavazadlového prostoru a horní části krytů vnějších zpětných zrcátek. Nápaditou barevnost vozidla umocňuje hnědé obložení prahů, lemů blatníků a spodní části předního i zadního nárazníku, spolu s červenobílým plátnem stahovací střechy, upevněné k rámu čelního skla a zadní hliníkové konstrukci.

ferrari fiat maserati design

V návaznosti na klasické modely kombi s dřevěným rámem objemné zadní části byl téhož roku zhotoven model 500 WoodyWagon, odkazující například na 500 C Topolino Belvedere (1952). V porovnání s běžným modelem má vůz o zhruba půl centimetru delší zadní převis, změněný sloupek C a nová zadní okna, která jsou součástí dvoudílných zadních dveří, přičemž spodní víko po svém sklopení navazuje na podlahu zavazadlového prostoru. Úpravy se však netýkaly jen konstrukce či použitých materiálů, ale také pohonné jednotky (1,4 Fire), jejíž výkon byl zvýšen z původních 74 na 114 kW.

ferrari fiat maserati design

Vraťme se na chvíli do Sao Paula, kde byl v roce 2008 představen elektromobil FCC II, produkt brazilské automobilky Fiat Automóveis, původně prezentovaný formou počítačových simulací a pojmenovaný jako Bugster. Automobil je syntézou provozní ekologie, pramenící z elektromotoru (o výkonu 59 kW, s maximální rychlostí 100 km/h) či karoserie z přírodních vláken, a moderního designu pracujícího s klasickými znaky bugin. Hovoříme o výrazných blatnících, přiznaných (nijak zásadně maskovaných) podvozkových částech, absenci střechy, puristické přístrojové desce a velkých kolech, konkrétně devatenáctipalcových s pneumatikami 255/55.

ferrari fiat maserati design