Alfa Romeo Romeo není překlep, ale italský Transporter, na který se zapomnělo. Dnes je vzácný

Před druhou světovou válkou byla Alfa Romeo značkou, která vyráběla nespočet dopravních prostředků. Zdaleka to nebyly jen osobní automobily, ale i užitkové vozy, lokomotivy, autobusy, tramvaje či dokonce letecké motory. V té době se rozmanitostí modelového portfolia rovnal pouze Mercedes.

Italskou automobilku nezastavilo ani vybombardování továrny v Il Portello během druhé světové války. Rychle se oklepala a díky programu Marshallova plánu už v roce 1946 obnovila výrobu. Hodně také přehodnotila svou strategii, čímž skončila éra, kdy byl celý produkt navržen a vyroben interně v jejím zázemí. Součástí nových plánů bylo i lehké užitkové vozidlo. A tak pod interním označením T10 vznikl vůz s nepříliš nápaditým jménem Romeo. Ano, Alfa Romeo Romeo.

Transporter po italsku

Romeo (případně Romeo Autotutto) bylo představeno veřejnosti v roce 1954 v Turíně coby dodávka a minibus, přičemž podobnost s VW Transporterem, který se tu dobu už několik let vyráběl, byla zřejmá. Některé věci se ale Italové rozhodli řešit po svém. Kupříkladu přední „sebevražedné“ dveře či čelní okno, které bylo na rozdíl od německé konkurence jednodílné.

Alfa Romeo Stelvio Quadrifoglio má tři rekordy za tři dny. Sbíralo je po okruzích v Anglii

Mezi pohonnými jednotkami byla na výběr zážehová třináctistovka s výkonem 26 kW, případně diesel s objemem 1,2 litru a výkonem 22 kW, přičemž Romeo dosahovalo maximální rychlosti 97 km/h. Užitková alfička měla čtyřstupňovou převodovku ZF, která posílala sílu na přední kola. ZF bylo jednou z mnoha společností, se kterou na základě přepracované strategie automobilka spolupracovala. Girling dodával tlumiče a brzdy, sady řízení zase Gemmer nebo Adamant. Přední hnací hřídele byly od společností Fabri a Universal, Fichel & Sachs dodal spojku, Lucas elektrické komponenty.

Samotný podvozek byl zkonstruován tak, že na něj mohla být posazena tovární karoserie, případně jiné řešení od externího výrobce, které bylo požadavkům zákazníka ušité na míru. Autotutto ostatně v překladu znamená „všeúčelové“, což Alfa Romeo potvrzovala širokou škálou nabízených variant. Romeo se vyrábělo jako standardní dodávka, dodávka s vyšší střechou či přídavnými okny a zadními sedadly, školní autobus, sanitka či pick-up. Firmy Boneschi a Colli tvořily další zajímavé nadstavby, například mobilní obchody či pojízdné kliniky.

Příliš drahé

Romeo si nacházelo cestičku do služeb policie, vojenských složek či vládních orgánů. Není žádným tajemstvím, že tomu pomohlo vlastnictví Alfy Romeo státem. Itálie tak za pořízení nových užitkových vozů vlastně nic neutratila, respektive nemusela peníze utrácet u jiných značek.

Alfa Romeo LEA je kupé, které nikdy nevznikne. A je to obrovská škoda

Pro podnikatele a malé firmy to bylo obtížnější. Romeo, zřejmě kvůli vyspělé technice a řadě nakoupených komponent, bylo pro běžného smrtelníka příliš drahé. Takový člověk raději šel a koupil si užitkáč od Fiatu, kde za nové auto nechal podstatě menší obnos peněz.

Tajemný nástupce

V roce 1957 spatřilo světlo světa nové provedení označované jako Romeo 2. Čím vším se ve srovnání s předchůdcem lišilo? To není tak úplně jasné. „Prošel jsem hodně příruček, dobových knih, mluvil jsem s majiteli tohoto auta. Ani tak se mi ale nepodařilo přijít na žádné výrazné změny,“ napsal Tony Stevens, prodejce a velký fanda italské automobilky, který historii (nejen) modelu Romeo mapoval. S jistotou můžeme říct jen to, že Romeo 2 vznikalo kromě Itálie také pod vedením španělské společnosti FADISA coby licenční vůz. Zde dostával 1,6litrový naftový motor, jenž byl doplněn o synchronizovanou převodovku.

TEST Alfa Romeo Giulia 2.0 GME – Navždy krásná, navždy exkluzivní

Romeo 3 následovalo v roce 1966, tehdy se ale vrátilo k původnímu označení Romeo. Auto se ale vyrábělo pouhých šest měsíců, než bylo nahrazeno modely F12 a A12. F12 představovalo dodávku, A12 lehký nákladní automobil. Oba vozy už dostaly tradiční dveře, ale třeba i novou přístrojovou desku. Podvozek byl v zásadě shodný s Romeem, dostal však lepší brzdy či vylepšený hnací hřídel. Oblíbenou volbou pod kapotou byl naftový motor Perkins, bezpochyby díky nízkým cenám nafty v Itálii. Existovaly i verze s nižší nosností (F11 a A11), to kvůli tomu, aby vlastníci mohli využít atraktivnějších daňových úlev. Zatímco předchozí Romeo se nabízelo s jediným rozvorem, novinka přijížděla i v prodloužené variantě.

Jako šafránu

Stevens mezi alfisty pátral po osudu Romea, zmapovat jej ale není příliš snadné. Podle posledních informací do dnešních dní přežilo něco mezi 30 až 100 kusy, většina z nich ale není pojízdná. To F12 a A12 jsou mnohem menší raritou a dnes jsou poptávaným zbožím pro historické závodní tymy coby servisní vozy. Dnes už bychom ale Romeo neměli chápat jako užitkový vůz, ale hýčkat jej jako regulérního veterána.

Romea trpí korozí, což vzhledem k jejich stáří a absenci jakékoli ochrany není až tak překvapivé. Benzinové motory a převodovky vydrží opravdu dlouho, kvalita techniky se vždy odvíjí od toho, jestli bylo o užitkáč dobře postaráno. A diesely? S těmi je to horší. V Itálii se neví o jediném dochovaném kusu. Romeo v naftě si rychle získalo pověst pomalého a nespolehlivého stroje. Je známo mnoho případů, kdy byla původně naftová dodávka přestavěna na benzinvou.

Fotografie Alfy Romeo Tonale unikly na veřejnost, včetně snímku interiéru

Pokud jde o nástupce v podobě „efek“ a „áček“, ty se vyráběly až do roku 1983, celkem všech těchto verzí vzniklo asi 17.300 kusů. O tři roky později se Alfa Romeo přesunula pod křídla Fiatu a bylo více méně jasné, že další užitkové vozidlo nevznikne, protože by lezlo do zelí nejen Fiatu, ale i Ivecu, které do koncernu rovněž patřilo. Nutně to ale neznamená, že dnes modernější užitkáč alfičky nekoupíte. Na některých trzích se totiž nabízela Alfa Romeo AR6 (předělaný Fiad Ducato) a AR8 (přepracovaná první generace Iveco Daily). To je ale skutečná raritka, která vyjma masky s tradičním trojúhelníkovým emblémem vypadá stejně jako dárce.

A aby toho nebylo málo, přiložili jsme na závěr galerie ještě snímek toho, jak by užitková dodávka Alfy Romeo mohla vypadat dnes, kdyby se vzhled přídě nechal inspiroval modely Giulia a Stelvio. Tady ale nejde o žádný koncept, nýbrž představivost nezávislého grafika Nikity Aksyonova.