Allard K (1946–1953): Lehké britské sporťáky s americkými motory V8

Malou automobilku Allard Motor Company založil na konci druhé světové války automobilový závodník, konstruktér a majitel garáží Sydney Allard (1910–1966). V Claphamu, na jihozápadním okraji Londýna, vyráběl kusově sportovní vozy s lehkými podvozky i karoseriemi, do kterých montoval velké americké vidlicové osmiválce.

Předběhl tak britské vozy Sunbeam Tiger a AC Cobra, které rovněž používaly americké motory V8. Do roku 1958, kdy musel Allard ukončit výrobu kvůli insolvenci, vzniklo v Claphamu přibližně 1 900 vozů Allard. 

Sydney Allard byl aktivní už před válkou. V roce 1936 postavil první trialový speciál s motorem Ford V8 a špičatou zádí, připomínající závodní Bugatti Type 51. Stal se dealerem vozů Ford a postavil 12 sportovních Allardů Special s motory Ford V8. Válka ale jeho další plány změnila. Během války opravoval vojenská vozidla a rozšířil přitom svoji továrnu tak, že zaměstnával přes dvě stovky dělníků.

Lloyd 400 (1953–1957): Západoněmecký trabant

V prvních letech po skončení druhé světové války se vedle Allardů objevily na trhu sportovní vozy Ferrari a Porsche. Tyto tři značky měly společné, že byly vyvinuty charismatickými génii a získaly si okamžitý respekt. Ale zatímco Ferrari a Porsche nabízely vedle pokročilé techniky i estetiku blížící se uměleckému dílu, Allardův přístup byl jiný.

Jeho vozy byly čistě užitkové, plně využívající vysoký výkon a točivý moment motoru. Sydney Allard byl v první řadě závodník. Automobily začal vyrábět hlavně proto, aby vytvořil základ pro své sportovní aktivity. Prvním poválečným Allardem byl dvoumístný typ K, později nazvaný K1. Na něj a na další verze K2 a K3 se podíváme podrobněji.

Allard K1 (1946–1948)

Dvoumístný Allard K1 používal mnoho dílů z vozů Ford. Kromě motoru V8 to byla také převodovka, nápravy a brzdy. Svými tvary se Allard K1 Touring (foto) podobal čtyřmístným modelům L a M. Všechny měly typickou masku chladiče, připomínající svislým mřížováním vodopád a kapkovité blatníky. Karoserie měla dřevěný rám, zakrytý panely z ocelového plechu. Převážná většina vozů se prodala v Anglii a ve Skotsku s volantem na pravé straně.

Většina vozů Allard K1 se obešla bez nárazníků. První kusy měly ručkové ukazatele směru umístěné před dveřmi.

Allard K1 měl rozvor náprav 2 692 mm a jeho zadní kola poháněl přes třístupňovou manuální převodovku vyladěný britský motor Ford V8 „Flathead“ s objemem 3 622 cm³, který měl s kompresním poměrem 7:1 nejvyšší výkon 96 k (71 kW). Žebřinový rám byl vyroben z lisovaných ocelových profilů speciálně pro Allard. Příčníky rámu byly údajně vyrobeny z použitých vodovodních trubek. K1 Touring měl dělenou přední nápravu s nezávislým zavěšením předních kol a tuhou zadní nápravu s příčnými listovými pery. Vůz s hmotností 1 120 kg dosahoval nejvyšší rychlost 145 km/h. Několik Allardů K1 bylo dodáno s kanadskými motory Mercury V8. Do roku 1948 vyrobil Allard 151 vozů typu K1.

Packard Hawk (1958): Posledním Packardem byl převlečený Studebaker

Allard K2 (1950–1952)

V roce 1950 došlo k modernizaci sportovního dvousedadlového roadsteru K1 a jeho označení se změnilo na K2. Vůz dostal novou, méně nápadnou masku chladiče (foto) a po stranách kapoty trojice větracích otvorů, jaké míval na bocích americký Buick. Allard K2 se pro domácí trh dodával s motory Ford a Mercury V8 a pro vozy určené k exportu do USA s motory Chrysler a Cadillac V8. Celkem bylo do roku 1952 vyrobeno 119 vozů K2. S těmito vozy jezdili na začátku padesátých let Carroll Shelby (designer vozů Cobra) a Zora Arkus-Duntov, hlavní inženýr modelu Chevrolet Corvette a také Allardův technický poradce a tovární jezdec.

Krásný exemplář Allardu K2 je k vidění v automobilovém muzeu Pantheon ve švýcarské Basileji.

Roadster K2 měl v závodní verzi větrné štítky před sedadly řidiče a spolujezdce a neměl nárazníky. Cestovní verze (foto) měla jednodílné přední okno a masivní dělené chromované nárazníky. Některé z nich měly náhradní kola v předních blatnících a kožené opásání kapoty.

Cestovní verze Allardu K2 měla jednodílné přední okno a masivní dělené chromované nárazníky.

Allard K3 (1952–1953)

V roce 1952 upravil Allard modernější model Palm Beach na typ K3 (foto) a pokusil se tím nabídnout zákazníkům civilnější verzi k modelům J2. Ze 62 vyrobených vozů jich bylo 57 exportováno do Spojených států. Většina amerických zákazníků si přála dodat vůz s ověřeným motorem Cadillac V8 (5,4 litru, 160 koní), ale vznikla i verze s motorem Chrysler Hemi FirePower V8 s objemem 5 420 cm³, dvojicí čtyřnásobných karburátorů Carter a výkonem až 325 koní, nazývaná „zabiják Corvette“. Vůz na obrázku se prodal v aukci za 250 tisíc dolarů.

Roadster Allard K3 s motorem Chrysler Hemi FirePower V8 se prodal v aukci za 250 tisíc dolarů.

Finanční problémy donutily Allarda v roce 1958 k ukončení výroby sportovních vozů. V letech 1946 až 1953 bylo vyrobeno 332 vozů Allard typu K1, K2 a K3. Poslední ukázkou jeho konstruktérských schopností byl dragster s motorem Chrysler Hemi, postavený v roce 1960. Na rozdíl od amerických dragsterů měl brzdy a zakrytý motor. Sydney Allard zemřel na onkologické onemocnění v dubnu 1966, jen pár dnů poté, kdy byl požárem zničen archiv značky Allard.

Těsně po válce se vyráběly nádherné automobily