Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Sunbeam Tiger (1964–1967): Evropský roadster s motorem Ford V8

Karel Haas Karel Haas 26. 5. 2022 • 22:04
18
2
Zobrazit náhledy (18)
Vzadu měl Tiger vodorovně uložené náhradní kolo a v obou zadních blatnících benzinové nádrže. Dva prototypy kupé Sunbeam Tiger Mark I s karoserií od firmy Lister se v roce 1964 zúčastnily 24hodinového závodu v Le Mans, ale závod nedokončily. Sunbeam Tiger Mark I s odnímatelnou pevnou střechou. Kupé Sunbeam Tiger Mark I měl velké zadní okno a trojúhelníková boční okna. Jako správný anglický sportovní vůz měl Tiger dřevěný věnec volantu a palubní desku potaženou dřevěnou dýhou. Verzi Tiger Mark I poháněl vidlicový osmiválec Ford s objemem 4 261 cm3, rozvodem OHV, nejvyšším výkonem 166 koní. Některé vozy Tiger měly na nárazníku přídavné světlomety. Na začátku šedesátých let postavila karosárna Thomas Harrington z Hove několik kupé se splývavou zádí pro Sunbeam Alpine. Jednu z nich dostal i Sunbeam Tiger. Kupé s karoserií Harrington mělo výklopné zadní okno usnadňující přístup do zavazadlového prostoru. Sunbeam Tiger Mark II měl masku chladiče s čtvercovým mřížováním. Druhá série Tigeru se snadno rozpoznala podle bílých a černých pruhů na bocích. Také Tiger Mark II se dal pořídit s odnímatelnou pevnou střechou. Interiér verze Mark II se moc nelišil od verze Mark I. Zůstalo měkké obložení hran palubní desky i dřevěný volant.

Roadster Sunbeam Tiger měl karoserii a podvozek modelu Alpine, do kterého byl namontován americký motor Ford V8. V první sérii Mark I měl objem 4,26 litru a výkon 166 koní. Mark II s objemem 4,74 litru dosahoval rychlost až 200 km/h.

Sportovní vůz Sunbeam Tiger je výkonnější verzí čtyřválcového roadsteru Sunbeam Alpine, vyráběného britským koncernem Rootes od roku 1959. Roadster Sunbeam Tiger s motorem V8 částečně navrhl americký automobilový konstruktér a závodní jezdec Carroll Shelby (1923–2012). Shelby provedl podobnou konverzi s motorem Ford V8 u sportovního roadsteru AC Cobra a doufal, že získá kontrakt na výrobu Tigeru ve své dílně ve Spojených státech. Továrna Rootes v Rytonu neměla kapacitu k výrobě Tigeru, a proto vedení Rootes uzavřelo smlouvu o montáži vozů Tiger v automobilce Jensen v anglickém West Bromwich a bylo ochotno zaplatit Shelbymu licenční poplatek za každé vyrobené auto. Hodilo se to i Jensenu, kterému byl krátce předtím zrušen kontrakt na montáž vozů Volvo P1800.

Vedení skupiny Rootes si bylo vědomé, že Alpine potřebuje silnější motor, aby bylo schopné konkurence na světovém trhu, ale nemělo vhodný motor a chyběly prostředky na jeho vývoj. Obrátilo se na Ferrari s žádostí o přepracování vlastního čtyřválce, ale po nadějném začátku jednání nakonec k dohodě nedošlo. Spolupráce s Carrollem Shelbym začala bez souhlasu od Lorda Rootese a když se to dozvěděl, byl velmi nevrlý. Přesto souhlasil, aby byl Shelbyho prototyp poslán v červenci 1963 do Anglie k posouzení. Sám si vůz vyzkoušel a byl tak spokojený, že okamžitě kontaktoval Henryho Forda II a začal s ním jednat o dodávkách motorů Ford V8. Rootes počítal s tím, že v prvním roce bude možné vyrobit tři tisíce vozů a objednal stejný počet motorů. Zároveň rozhodl, že Sunbeam Tiger bude vystaven v dubnu 1964 na autosalonu v New Yorku, takže do zahájení výroby zbývalo pouhých osm měsíců. Krátce před zahájením autosalonu byl pracovní název vozu Thunderbolt změněn na Tiger, aby připomněl rekordní Sunbeam Tiger, který vytvořil v roce 1925 pozemní rychlostní rekord 243 km/h. Instalace velkého motoru do poměrně malého vozidla si vyžádala několik úprav. Bylo například nutné změnit řízení na hřebenové, vzadu byla použita tuhá náprava Salisbury a úpravami prošlo i odpružení.

Karoserie z Alpine 4. série  

Dvoumístný roadster Sunbeam Tiger (foto) převzal karoserii z modelu Sunbeam Alpine 4. série beze změn, jen na bocích za předními koly byl nápis Alpine nahrazen nápisem Tiger. Rozvor 2.184 mm zůstal stejný a vnější rozměry 3.962 x 1.537 x 1.308 mm (d x š x v) se změnily jen nepatrně. Proti 1. až 3. sérii měla 4. série Alpine méně výrazně zvednuté zadní blatníky se svislými koncovými světly. Nízká přední maska byla rozdělena vodorovnou lištou se znakem Sunbeamu uprostřed. Nad maskou byl nápis SUNBEAM a svislé členy na náraznících měly gumové dorazy.

Roadster Sunbeam Tiger měl karoserii a podvozek modelu Alpine, do kterého byl namontován americký motor Ford V8. Roadster Sunbeam Tiger měl karoserii a podvozek modelu Alpine, do kterého byl namontován americký motor Ford V8.

Sunbeam Tiger se začal vyrábět v červnu 1964, necelý rok po zhotovení Shelbyho prototypu. Nalakované karoserie dodávala firma Pressed Steel z hrabství Oxfordshire, motory a převodovky byly zasílány přímo od amerického Forda. Konečnou montáž (k usazení motoru bylo někdy nutné použít kladivo) prováděl Jensen a brzy byl schopen smontovat 300 Tigerů měsíčně. Zpočátku byly určené výhradně pro Severní Ameriku. Několik prvních Tigerů bylo osazeno plně synchronizovanou čtyřstupňovou manuální převodovkou Borg-Warner, později byla nahrazena převodovkou z modelu Ford Mustang.

Sunbeam Tiger Mark I

Do roku 1967 bylo vyrobeno 7.128 Tigerů ve třech sériích. Továrna uváděla pouze dvě série Mark I a Mark II, ale výroba první série probíhala v období, kdy karoserie Alpine série IV se změnila na sérii V, takže pozdější verze Mark I se začaly označovat Mark IA. Verzi Tiger Mark I poháněl vidlicový osmiválec Ford (foto) s objemem 4.261 cm3 (260 kubických palců), rozvodem OHV, nejvyšším výkonem 166 k (122 kW) při 4.400 otáčkách a točivým momentem 360 Nm při 2.200/min. Vůz s pohotovostní hmotností kolem 1.100 kg dosahoval rychlost 190 km/h a na stovku zrychlil za necelých 9 s. Někteří dealeři nabízeli za 250 dolarů upravenou verzi s výkonem až 249 k (183 kW). Tiger Mark I měl vpředu kotoučové brzdy Girling s průměrem 250 mm a vzadu bubnové brzdy s průměrem 229 mm.

Jako správný anglický sportovní vůz měl Tiger dřevěný věnec volantu a palubní desku potaženou dřevěnou dýhou. Jako správný anglický sportovní vůz měl Tiger dřevěný věnec volantu a palubní desku potaženou dřevěnou dýhou.

Sunbeam Tiger Mark I měl vpředu nezávislé zavěšení kol s pérováním vinutými pružinami a vzadu tuhou nápravu odpruženou podélnými listovými poloeliptickými péry. Potud měl Tiger stejnou konstrukci podvozku jako standardní Alpine, ale navíc měl vzadu panhardskou tyč a silnější vinuté pružiny vpředu kvůli těžšímu motoru V8. Vzadu měl Tiger vodorovně uložené náhradní kolo a v obou zadních blatnících benzinové nádrže. K rovnoměrnějšímu zatížení obou náprav byla baterie přemístěna do kufru. Pohotovostní hmotnost Tigeru 1.203 kg byla o 93 kg vyšší než u Alpine.

V prvním roce výroby (1964) byla naprostá většina z 1.649 vyrobených vozů Sunbeam Tiger Mark I exportována do USA. Základní cena zde byla stanovena na 3.499 $. S cílem zvýšit zájem amerických zákazníků měly všechny vozy na bocích označení „Powered by Ford 260“. Od března 1965 se Mark I začal prodávat ve Velké Británii, kde měl základní cenu 1.446 liber. Prodával se také v Jižní Africe pod názvem Sunbeam Alpine 260.

Na začátku šedesátých let minulého století postavila karosárna Thomas Harrington z Hove několik kupé se splývavou zádí pro Sunbeam Alpine. Jednu z nich dostal i Sunbeam Tiger. V roce 1982 bylo kupé Tiger objeveno v Anglii a posláno k renovaci do Kalifornie. V roce 1990 získalo druhou cenu na soutěži elegance v Pebble Beach a v roce 2016 bylo v aukci prodáno za 187.000 dolarů. 

Sunbeam Tiger Mark II

Roadsterů Sunbeam Tiger Mark II s motorem Ford V8 o objemu 4.743 cm3 (289 kubických palců) a rozvodem OHV bylo v roce 1967 vyrobeno jen 633 kusů. Byly určeny výhradně k exportu do Severní Ameriky a dosahovaly rychlost až 200 km/h a na stovku zrychlily za 7,6 s.

Všechny roadstery Tiger používaly dvoukomorový karburátor Ford. Mark II měl proti Mark I vyšší kompresi (9,3 proti 8,8), měl silnější ventilové pružiny, chladič motorového oleje, alternátor místo dynama, větší hydraulicky ovládanou spojku a jiné převody. Z kosmetických úprav stojí za pozornost bílé a černé pruhy na bocích (foto), maska chladiče s čtvercovým mřížováním a odstranění rámečků světlometů. Všechny Tigery měly 13palcové ráfky s pneumatikami Dunlop RS5.

Druhá série Tigeru se snadno rozpoznala podle bílých a černých pruhů na bocích. Druhá série Tigeru se snadno rozpoznala podle bílých a černých pruhů na bocích.

Sunbeam Tiger Mark II (v USA se jmenoval Tiger II) stál 3.842 dolarů (Ford Mustang s motorem V8 tehdy stál skoro o 1.000 dolarů méně). V době, kdy se stále větší počet akcií skupiny Rootes dostával do rukou společnosti Chrysler bylo označení „Powered by Ford“ na bocích nahrazeno nápisem „Sunbeam V-8“.

Výroba vozu poháněného motorem od konkurence nebyla pro Chrysler akceptovatelná a vlastní motor V8 273 small-block byl příliš veliký, aby se bez úprav vešel pod kapotu „tygra“. Chryslerův V8 měl například rozdělovač vzadu, zatímco Ford V8 jej měl vpředu. Motor Chrysler V8 big-block měl sice rozdělovač vpředu, ale byl podstatně větší. Proto se Chrysler rozhodl ukončit výrobu Sunbeamů Tiger jakmile byla vyčerpána zásoba motorů Ford V8. Jensen smontoval poslední Tiger 27. června 1967. Tyto poslední vozy už byly označeny pětiúhelníkovým logem Chrysleru (Pentastar) a v tiskových materiálech bylo spojení s Fordem skryto tím, že Tiger byl popisován jako „vůz s americkou pohonnou jednotkou“. Jméno Tiger se znovu objevilo v roce 1972, když Chrysler představil Avenger Tiger, což byla omezená série modelu Hillman Avenger, určená hlavně pro rallye.

Tygr na závodech

Dva prototypy kupé Sunbeam Tiger Mark I s karoserií od firmy Lister (foto) se v roce 1964 zúčastnily 24hodinového závodu v Le Mans, ale závod nedokončily. Vozy byly příliš těžké, vážily o 30 kg víc než cestovní Tiger a o 270 kg víc než vítězné Ferrari. Převodovka Ford byla nahrazena převodovkou Borg-Warner T10 dovolující dosáhnout rychlost až 260 km/h. Oba vozy nedojely kvůli mechanickým poruchám. Mimo jiné, motory upravené Shelbym se přehřívaly.

Dva prototypy kupé Sunbeam Tiger Mark I s karoserií od firmy Lister se v roce 1964 zúčastnily 24hodinového závodu v Le Mans, ale závod nedokončily. Dva prototypy kupé Sunbeam Tiger Mark I s karoserií od firmy Lister se v roce 1964 zúčastnily 24hodinového závodu v Le Mans, ale závod nedokončily.

Se střídavými úspěchy se Tiger zúčastnil některých evropských rallye. V Ženevské rallye v roce 1964 skončily Tigery na prvních třech místech a dva vozy se v roce 1965 zúčastnily Rallye Monte Carlo, kde skončily celkově na 4. a 11. místě. Když byly odstraněny problémy s přehříváním motorů přidáním větracího otvoru na kapotu, objevily se v roce 1965 tři vozy Sunbeam Tiger na Alpské rallye a jeden z nich se stal absolutním vítězem. Později byl ale diskvalifikován kvůli nepředpisovým ventilům. V USA byl Sunbeam Tiger dva roky držitelem rekordu na čtvrt míle ve své třídě, když dosáhl času 12,95 s a rychlost 174 km/h.

Související články

Témata
26. 5. 2022 22:36
Ford novinky
Ford novinky naleznete na jednom miste: http://www.fordauto.sk/