Lloyd 400 (1953–1957): Západoněmecký trabant

Prvních deset let po skončení prohrané druhé světové války nebylo pro Němce jednoduchých. Obnova zničených automobilových továren probíhala s obtížemi a pomalu. Němci neměli peníze na nákup drahých aut a úspěch měly ty automobilky, které se dovedly nejrychleji přizpůsobit situaci. V Západním Německu to byly především Volkswagen se svým Broukem a BMW s licenční Isettou, ale také Fuldamobil s tříkolkou potaženou koženkou, Goggomobil, Goliath, Gutbrod, Heinkel, Kleinschnittger, Maico, Messerschmitt, Spatz a Zündapp s vozítkem Janus. Malé automobily vyráběly i firmy z Itálie, Francie, Velké Británie, Japonska a další.

GM Commuter series: Takto si v šedesátkách v USA představovali dopravu budoucnosti...

Německá značka Lloyd byla založena už v roce 1908. V roce 1914 se spojila s Hansou, čímž vznikla společnost Hansa-Lloyd Werke AG. V roce 1929 koupil firmu Carl Borgward, který automobilovou značku Lloyd obnovil v roce 1950, když uvedl na trh malý Lloyd LP 300. Jeho karoserie měla dřevěný rám, potažený koženkou a přední kola poháněl vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec s výkonem 10 koní. Čtyřmístný vozík byl poměrně úspěšný, takže v roce 1953 se objevil na trhu ve zvětšené verzi LP 400. Ten už měl boční panely karoserie plechové a silnější motor mu dovoloval dosáhnout rychlost až 75 km/h.

Vzduchem chlazený dvoutaktní dvouválec

Lloyd 400 poháněl vzduchem chlazený dvouválcový dvoutaktní motor (foto) s objemem válců 386 cm³ a nejvyšším výkonem 13 k (9,6 kW) při 3.750 otáčkách. Točivý moment měl vrchol 28 Nm při 2.750 otáčkách. Benzin smíchaný s olejem v poměru 25:1 dodával do napříč uloženého motoru horizontální karburátor Solex 30 BFRH. Motor vycházel z typu Lloyd 300, ale vrtání se zvětšilo o 8 mm na 62 mm a zdvih zůstal na 64 mm. Vozu s pohotovostní hmotností 510 kg umožnil silnější dvouválec dosáhnout maximální rychlost 75 km/h. Při běžném používání byl Lloyd 400 mnohem úspornější než Volkswagen Brouk. Benzinová nádrž s objemem 25 litrů byla umístěna před přepážkou prostoru pro cestující pod přední kapotou, vedle 6 V baterie. Motor poháněl přední kola přes třístupňovou manuální převodovku bez synchronizace.

Lloyd 400 pohánělvzduchem chlazený dvouválcový dvoutaktní motor s objemem válců 386 cm3 a nejvyšším výkonem 13 koní.

Podvozek

Lloyd 400 měl hřebenové řízení a mezi krajními rejdy potřeboval 2¼ otáčky volantem. Průměr otáčení byl 11 metrů. Přední kola byla zavěšena na dvou příčných listových perech. Vzadu měl Lloyd kyvadlovou nápravu s poloeliptickými, podélně umístěnými listovými pery. Během tří vývojových fází měl Lloyd 400 postupně bubnové brzdy s průměrem 180 mm, ovládané pomocí kabelů. Od března 1953 bylo instalováno hydraulické ovládání brzd a od srpna 1955 byl průměr bubnových brzd zvětšen na 200 mm. Mechanicky ovládaná ruční brzda působila na přední kola.

Levnější verze typu Lloyd 400, nazvaná Lloyd 250, byla uvedena na trh v dubnu 1956. Ušetřilo se na krytech kol, náraznících a chybělo i opěradlo zadních sedadel. Nižší výkonnost motoru umožňovala v Západním Německu řídit vůz i osobám s řidičským průkazem třídy IV, tedy osobám, které dosud neprošly standardní řidičskou zkouškou.

Historie automobilky Borgward: Tříkolky, valníky, luxus, válka a tvrdý pád

Dvoudveřový sedan, třídveřové kombi, dodávka a kabrio-limuzína

Lloyd 400 se nabízel v několika verzích, odlišených v názvu dvěma písmeny: LP400 byl dvoudveřový sedan (Limousine), LS400 třídveřové kombi a LK400 užitková dodávka s oplechováním místo bočních oken za dveřmi. Od srpna 1955 se nabízel také Lloyd LC400 (Cabrio-Limousine) s pevnými rámy oken a stahovací plátěnou střechou.

Lloyd řady 400 byl vyráběn v letech 1953 až 1957 v Brémách. První vozy (zhruba 1.000 kusů) měly stejně jako předchůdce LP 300 koženkovou karosérii na dřevěném rámu. Od března 1953 se Lloyd 400 dodával s plechovými boky karosérie a od ledna 1954 s plechovou kapotou a víkem zavazadlového prostoru. Od listopadu 1954 měl vůz celokovovou karosérii s plechovou střechou. Od modelů s koženkovou střechou se lišil větším, více zakřiveným zadním oknem.

Dvoudveřový sedan Lloyd LP400 (foto) měl jednoduchou karoserii se stupňovitou zádí a dveřmi se závěsy vzadu a otevíráním proti směru jízdy. Panty dveří nevzhledně vyčnívaly z boků, později ale byly zapuštěny. LP400 měl rozvor náprav rovné dva metry, na délku měřil 3.355 mm, na šířku 1.410 mm a vysoký byl 1.400 mm. Světlomety byly zapuštěné do předních blatníků a jednoduchá maska chladiče v barvě vozu byla umístěna mezi dvě výrazné vodorovné lišty. Uprostřed masky bylo umístěno trojúhelníkové logo značky Lloyd. LP400 mohl být vybaven shrnovací horní částí střechy nebo střešním oknem.

Dvoudveřový sedan Lloyd LP400 měl jednoduchou karoserii se stupňovitou zádí a dveřmi se závěsy vzadu.

Třídveřové kombi Lloyd LS400 (foto) vypadalo až po spodní hranu bočních oken stejně jako sedan LP400. Za okny dveří mělo kombi velká obdélníková okna a široké sloupky C. Zadní dveře se závěsy na levé straně se otevíraly do strany. Od kombi byla odvozena užitková verze LK400 (Kastenwagen, česky dodávka), která se od kombi lišila plechy místo bočních oken za dveřmi a absencí zadních sedadel.

Zadní dveře kombi se závěsy na levé straně se otevíraly do strany.

Poslední variantou řady 400 byl Lloyd LC400 Cabrio-Limousine (foto) s pevnými rámy bočních oken a stahovací plátěnou střechou. Při jízdě ve dvou se dala zadní sedadla snadno vyjmout a vznikl tak druhý zavazadlový prostor. LC400 se začala prodávat v září 1955 se základní cenou 3.680 DM.

Poslední variantou řady 400 byl Lloyd LC400 Cabrio-Limousine s pevnými rámy bočních oken a stahovací plátěnou střechou.

Továrna Lloyd v Brémách neměla k dispozici velké lisy k výrobě panelů karoserie z ocelového plechu. Panely karoserie se proto vyráběly jinde a nenalakované dodávaly do továrny Lloyd, kde se montovaly a lakovaly.

V letech 1953 a 1954 postavil závodní jezdec a prodejce vozů skupiny Borgward Karl-Heinz Schäuferle z Wiesbadenu jednomístný proudnicový rekordní automobil sestavený z dílů řady Lloyd 400. Vůz nazvaný „Roland“ a přezdívaný jako „Bílá myš“ měl ručně vyrobenou hliníkovou karoserii se zakrytými koly. Objem dvoutaktního dvouválce byl snížen na 350 cm³ a trojice jezdců s ním vytvořila 14 rekordů ve třídě do 350 cm³, například průměr 120 km/h za 3 hodiny nebo 5.000 mil průměrem 112 km/h. Po úpravách aerodynamiky a zvětšení objemu na původních 386 cm³ dosáhla „Bílá myš“ rychlost 150 km/h.

Trabant P50/P60 (1957-1965): Před 60 lety začal Trabant s oblinami. Proč se jich zbavil?

Doporučená cena výrobce byla v roce 1953 u modelu Lloyd LP400 stanovena na 3.780 západoněmeckých marek (DM) a kombi LS400 bylo o 190 marek dražší (3.970 DM). Když Volkswagen, dominantní soupeř v oblasti malých vozů na německém trhu, snížil v březnu 1954 cenu Brouka ze 4.150 DM na 3.950 DM, přistoupil také Lloyd ke snížení cen. Od září 1955 klesla cena LP400 na 3.350 DM a cena kombi na 3.480 DM. Skupina Borgward, do které patřily značky Borgward, Goliath, Hansa a Lloyd,vyrobila v roce 1955 téměř 92 tisíc osobních automobilů a z toho Lloyd přes 47.900 aut, což znamenalo více než 50 % podíl. Za pět let vyrobil Lloyd 109.878 vozů řady 400 a díky tomu se skupina Borgward stala třetí největší automobilkou Německé spolkové republiky po Volkswagenu (300.000 vozů) a Opelu a předstihla Ford i Mercedes-Benz.

Vývoj Lloydů pokračoval v roce 1958 modelem LP600 (1955–1961). Do celokovové karoserie stejných rozměrů jako LP400 se montoval čtyřtaktní dvouválec s objemem 596 cm³ a maximálním výkonem 19 koní. Luxusnější Lloyd Alexander (1957–1961) už pomalu přecházel z kategorie malých vozů do nižší střední třídy.