Dálkové centrální zamykání mělo poprvé auto u nás dostupné jen vyvoleným
Pokrokový model pro vybrané zákazníky doputoval ze západu ještě za minulého režimu. Po sametové revoluci si jej mohli dovolit i další zájemci, kteří se těšili na ovládnutí dveří jedním tlačítkem. To byla jedna z mála výhod sportovně myšleného Renaultu.
Zatím nenastala doba inteligentního odemykání aut pomocí rozpoznání identity oprávněné osoby, ale tempo vývoje technologií naznačuje, že od podobných vymožeností nejsme daleko. Zřejmě největší technický pokrok ovládání zámků dveří nastal v době uvedení centrálního zamykání ovládaného jedním tlačítkem.
Stisk spínače doprovázený zvukem zámků kdysi vyvolával pocit ovládnutí světa, cvaknutí kolem celého auta přinejmenším uspokojilo tendence mít věci pod kontrolou. Centrální zamykání se připlácelo, tudíž znamenalo vyšší ligu, která byla vůbec poprvé nabízena v zahraničním voze dostupném u nás jen vyvoleným zákazníkům.
Renault Fuego
Dálkový centrál byl poprvé dostupný pro majitele Renaultu Fuego vyráběného dvanáct let od roku 1980. Sportovně laděného kupé ve Francii a v Argentině vzniklo dohromady 265.367 kusů. Nízký počet byl způsoben slabou popularitou a častým zesměšňováním, přestože se posádka mohla najednou dostat dovnitř vozu bez čekání na postupné ruční odemčení jednotlivých dveří.
Nadčasový systém centrálních zámků na tlačítko je zkráceně nazýván přezdívkou „PLIP“ podle jména vynálezce (Paul Lipschutz) a také podle slova označujícího zamykací či odemykací mechanismus (plipper). Lipschutz vyvinul řadu automobilových bezpečnostních zařízení, elektricky ovládaný pohyb zámků dokázal sladit s infračervenými paprsky malého ručního ovladače na klíči.
Bezdrátové ruční ovládání mechanických věcí na dálku je podivně uspokojující činnost člověka bez ohledu na letopočet, novinka Renaultu z počátku 80. let se ujala na trhu i v dalších modelech značky. V rámci Fuega by se dalo říct, že reklamy na jeho jízdní vlastnosti se mohly zúžit na nový způsob zamykání, činnost zámků byla totiž opravdu rychlá na rozdíl od jízdní dynamiky fakticky líného kupé.
Dynamicky vyhlížející Renault navrhl Robert Opron, vnější design vynikal originalitou a splývající záď s useknutým koncem se snažila evokovat rychlost propagovaná i marketingovým oddělením. Reklamě se dařilo nalákat první větší vlnu zájemců, postupně se automobilka snažila vyhovět širšímu spektru kupců prostřednictvím volitelné palety konfigurací závislých na ochotě investovat. Prodejci byli ochotni dodat naftové i benzínové verze s výkonem od 47 do 97 kW (od 64 do 132 koní).
Zhruba 227 tisíc vyrobených aut (cca 85 % celkové produkce) pochází z Francie. Fuego se tak prodávalo v Evropě, poté i v Americe a část byla vyvezena do Austrálie nebo na Nový Zéland. V omezeném počtu několika desítek kusů se první centrálně zamykaný vůz objevil i v Československu.
Nový sportovně vyhlížející Renault byl v tuzemsku dosažitelný hlavně umělcům a vyvoleným z řad vysoce postavených funkcionářů. Po sametové revoluci se zvýšila dostupnost ojetin, i když životnost nebyla vyšší než deset let kvůli rychlé korozi, vadným ložiskům, špatnému topení a často nefunkčnímu zapalování.