Honda Legend: Jak s vlajkovou lodí Hondy pomohl Rover
První generace modelu Honda Legend s pohonem předních kol motorem V6 se vyráběla v letech 1985 až 1990. Od roku 1987 se vyrábělo dvoudveřové kupé.
Honda Legend se představila veřejnosti poprvé 22. října 1985 a stala se prvním sériovým vozem značky, poháněným výhradně vidlicovým šestiválcem. Čtyřdveřový sedan a dvoudveřové kupé Legend byly vyvinuty ve společném podniku (joint venture) s britskou skupinou Austin Rover Group. Vývoj vozu byl pod názvem Project XX zahájen v listopadu 1981 na základě spolupráce podepsané automobilkami Austin Rover a Honda. Cílem bylo nahradit řadu Rover SD1, prodávanou v letech 1976 až 1986 pod názvy Rover 2000 až 3500, a zároveň poskytnout Hondě luxusní vůz, který by zaujal místo vlajkové lodi značky Honda. Automobilka Rover si získala pověst výrobce kvalitních luxusních vozů Rover P5 a Rover P6 a jejím cílem byl návrat na americký trh. Honda potřebovala obohatit nabídku vozů na japonském, evropském a severoamerickém trhu o luxusní vůz vyšší střední třídy.
Vývojové práce byly zahájeny současně v továrně Roveru v Canley (Coventry) a ve vývojovém centru Hondy v prefektuře Tochigi. Vývoj byl završen podáním patentu na japonském patentovém úřadu a obě strany se dohodly, že modely Legend určené pro britský trh budou vyráběny v oxfordské továrně koncernu British Leyland (od roku 1986 Rover Group). V Oxfordu vyráběné Legendy však nesplňovaly standardy Hondy týkající se kontroly kvality a z 4400 Legend vyrobených ve Velké Británii jich řada skončila jako vnitropodniková přeprava. Všechny Legendy určené pro americký trh byly vyrobeny v Japonsku. Britská verze tohoto projektu nesla název Rover řady 800. Od roku 1986 se Rovery 800 vyráběly v Cowley a prodávaly v podobě čtyřdveřového sedanu a fastbacku a dvoudveřového kupé.
Honda potřebovala rozšířit svoji modelovou řadu od Hondy Accord směrem nahoru a nabídnout prémiový sedan bohatým zákazníkům středního věku, kteří tradičně kupovali japonské modely Toyota Crown, Mazda Luce a Nissan Cedric/Gloria. V roce 1981 uvedla Honda luxusní verzi Accordu nazvanou Honda Vigor, ale to bylo málo, potřebovala něco většího a luxusnějšího. Tím se stal model Legend, který měl skoro všechny luxusní doplňky zahrnuty do standardní výbavy. Zůstala jen volba pětistupňové manuální nebo čtyřstupňové automatické převodovky.
Japonské motory V6
Honda Legend se lišila od klasických velkých japonských sedanů značek Toyota, Mazda a Nissan předním pohonem a umístěním motoru V6 napříč nad přední nápravou. Vidlicový šestiválec s úhlem rozevření válců 90 stupňů a dvěma vačkovými hřídeli v hlavách válců navrhla Honda se třemi objemy. Motor Honda C20A se čtyřmi ventily na válec a elektronickým vstřikováním paliva měl objem 1996 cm3 a nejvyšší výkon 145 k (107 kW), dosahovaný při 6000 otáčkách. Krouticí moment dosahoval hodnotu 170 Nm při 5500 min-1. Sedan s hmotností 1300 kg s ním dokázal jet rychlostí 190 km/h a na stovku zrychlil za 10,1 s.
Více radosti z jízdy poskytoval motor C25A s objemem 2476 cm3, nejvyšším výkonem 165 k (121 kW) a točivým momentem 215 Nm. V roce 1987 se začal vyrábět motor C27A s objemem 2675 cm3, výkonem 180 k (132 kW) a točivým momentem 226 Nm. Legend s čtyřstupňovou automatickou převodovkou s ním dosahoval rychlost 217 km/h. Motory V6 používané v modelech Legend využívaly zkušenosti s úspěšnými motory Honda, používanými od roku 1964 ve formuli 1.
Sedany
Luxusní čtyřdveřové sedany Honda Legend se v Japonsku nabízely ve třech provedeních: V6Xi s 2,5litrovým motorem, V6Gi s dvoulitrovým motorem a stejnou výbavou jako V6Xi a levnější provedení V6Zi rovněž s dvoulitrovým motorem. Honda Legend V6Xi (foto) měla rozvor náprav 2760 mm a vnější rozměry 4810 x 1735 x 1390 mm. Elegantní vůz se stupňovitou zádí, velkými okny a nízkou přídí měl vpředu dvojité obdélníkové světlomety spojené s předními směrovými světly a na mírně zvýšené zádi vodorovně uspořádaná zadní světla propojená pásem v celé šíři vozu. Masivní nárazníky vyhovující americkým předpisům měly v horní části černé plastové pásy, které pokračovaly i na bocích vozu.
Masivní nárazníky vyhovující americkým předpisům měly v horní části černé plastové pásy, které pokračovaly i na bocích vozu.
Při stejném rozvoru náprav měly obě dvoulitrové verze V6Gi (foto) a V6Zi o něco menší vnější rozměry (4690 x1695 x 1390 mm), byly tedy kratší a užší. Vyhovovaly tak japonským předpisům a měly nižší zdanění. Zkrácení vozu padalo na vrub méně výrazným nárazníkům, odlišný byl také tvar přední masky s širším rámováním pokračujícím u světlometů.
Luxusní čtyřdveřové sedany Honda Legend se v Japonsku nabízely ve třech provedeních: V6Xi s 2,5litrovým motorem, V6Gi (na obrázku) s dvoulitrovým motorem a levnější provedení V6Zi.
Honda Legend první generace nabízela řadu funkcí, které byly poprvé použity u Hondy. Byl to například boční airbag řidiče, hřebenové řízení s posilovačem reagující na rychlost vozu, protiblokovací brzdy, napínače bezpečnostních pásů, kontrola trakce TCS (poprvé u vozu s předním pohonem) atd. Velká pozornost byla věnována odhlučnění (63 dB při rychlosti 100 km/h) a aerodynamice (součinitel odporu vzduchu 0,32).
Model Legend měl dvojité trojúhelníkové závěsy předních kol a zadní nápravu s vlečenými rameny a upravenou vzpěrou Chapman. Pérování obstarávaly vpředu i vzadu vinuté pružiny. V modelovém roce 1988 dostal Legend dvojité lichoběžníkové závěsy zadních kol.
Turbo verze
V říjnu 1988 došlo k úpravě motoru C20A V6 přidáním turbodmychadla s proměnnou geometrií lopatek (foto). Tyto motory označované jako „Wing Turbo“ byly používány výhradně v Legendech série KA5. Skříň kompresoru turbodmychadla byla vyrobena z tepelně odolné slitiny Inconel. Turbokompresor byl spojen s vodou chlazeným mezichladičem a pomáhal motoru dosáhnout výkon 190 k (140 kW) při 6000 min-1 a maximální točivý moment 241 Nm při 3500 min-1. Turbo nebylo primárně zaměřeno na zvýšení výkonu, ale spíše na snížení spotřeby a emisí.
V říjnu 1988 došlo k úpravě motoru C20A V6 přidáním turbodmychadla s proměnnou geometrií lopatek. Výkon motoru stoupl na 190 k (140 kW).
Turbodmychadlo bylo umístěno nad skříní automatické převodovky (manuální převodovka se nenabízela). Vozy s tímto motorem se prodávaly pouze v Japonsku a měly karoserie menšího sedanu. Vozy s tímto motorem byly označeny jako 2.0 Ti Exclusive a 2.0 Ti. Vývoj tohoto motoru přispěl ke vzniku motoru VTEC C30A V6, použitém v roce 1990 ve sportovním voze Honda NSX.
Acura Legend
Honda Legend se prodávala na severoamerickém trhu (USA a Kanada) pod názvem Acura Legend. Značka Acura byla uvedena na americký trh koncem března 1986 a přibližně ve stejnou dobu uvedly japonské automobilky Toyota a Nissan svoje luxusní značky Lexus a Infiniti. Acura Legend byl první vůz této značky ve třídě vozů vyšší střední třídy. Acura Legend (foto) se začala prodávat jako model 1986 a nijak se nelišila od vozů Honda Legend V6Xi vyráběných v Japonsku.
Honda Legend se prodávala na Severoamerickém trhu (USA a Kanada) pod názvem Acura Legend.
Kupé
Dvoudveřová Honda Legend Coupe (foto) byla uvedena na trh začátkem února 1987 s motorem V6 2.7. Kupé (v Německu prodávané jako Legend HT) mělo kratší rozvor 2705 mm a vnější rozměry 4775 x 1745 x 1370 mm. Od sedanu se lišilo tenkými sloupky B a C, střechou hardtop bez středových sloupků a více skloněným zadním oknem.
Dvoudveřová Honda Legend Coupe byla uvedena na trh začátkem února 1987 s motorem V6 o objemu 2,7 litru.
Od modelového roku 1988 se nabízelo provedení Exclusive s dřevěnou dýhou na středovém tunelu, automatickými hlavními světlomety se stěrači, samostatnou klimatizací na zadních sedadlech a dálkovým bezklíčovým otevíráním vozu. V říjnu 1988 byl přestylizován interiér včetně přístrojové desky.
Úspěch Hondy Legend inspiroval další výrobce. Například Subaru Legacy napodobilo některé designové prvky uvnitř i zvenku. K nejznámějším majitelům vozu Honda Legend první generace patřili například Soichiro Honda, zakladatel Hondy a jezdci formule 1 Satoru Nakajima a Ayrton Senna. Honda Legend V6Xi byla v roce 1986 zaváděcím vozem na závodním okruhu Suzuka.
Ke střídání stráží došlo v roce 1990, kdy se na trhu objevila Honda Legend druhé generace se silnějším, podélně uloženým motorem V6 a většími rozměry karoserie.