Jawa 700 a 750 (1933–1937): Od motorek k autům

Český konstruktér, vynálezce a podnikatel Ing. František Janeček (1878–1941) působil na začátku dvacátého století v Nizozemsku a po návratu založil zbrojovku nesoucí jeho jméno.

Výroba ručních granátů a motorek

Po vzniku republiky dodával ruční granáty československé armádě a v roce 1923 postavil továrnu v pražských Nuslích na místě zájezdního hostince U Zelené lišky. V roce 1929 zavedl licenční výrobu německých motocyklů Wanderer nesoucích název Jawa, složený z počátečních písmen jmen Janeček a Wanderer.

Jawa na čtyřech kolech: Slavná značka nevyráběla jen motorky!

Po skončení světové hospodářské krize se i v Československu začalo dařit a střední vrstvě už nestačil motocykl. Téměř současně s automobilkou Aero se František Janeček pustil do výroby automobilů s dvoudobým motorem.

Spolupráce s Auto Union

Pro urychlení výroby podepsal v červenci 1933 licenční smlouvu s Jørgenem Skafte Rasmussenem, technickým přednostou německého koncernu Auto Union, sdružujícím od roku 1932 automobilky Audi, DKW, Horch a Wanderer. Od roku 1934 se začal vyrábět v továrně v Kvasinách lidový automobil Jawa 700, vyráběný s drobnými úpravami podle dokumentace vozu DKW Meisterklasse 701.

Dvoudobý dvouválec

Přední kola poháněl dvoudobý, kapalinou chlazený, řadový dvouválec se zdvihovým objemem 690 cm³ (vrtání/zdvih: 76/76 mm) a nejvyšším výkonem 20 k (15 kW) při 3500 otáčkách. Motor s vratným vyplachováním dovoloval používat ploché písty bez deflektorů a vykazoval nižší spotřebu paliva (směs benzínu s olejem v poměru 20:1). Karburátor měl sytič usnadňující startování. Motor byl umístěn napříč za přední nápravou. Blok válců měl snímatelnou hlavu a byl odlit ze šedé litiny. Třístupňová manuální převodovka měla vypínatelný volnoběh a řadicí páku umístěnou na přístrojové desce.

Termosifonové vodní chlazení motoru se obešlo bez větráku nebo čerpadla. Vůz měl bateriové zapalování s dynamem a startérem tvořícím jeden celek, umístěný přímo na klikové hřídeli. Vůz s pohotovostní hmotností 720 kg dosahoval maximální rychlost 90 km/h. Spotřeba směsi benzinu a oleje se v průměru pohybovala kolem 8 litrů/100 km.

Indická Jawa má novou verzi modelu 42. Zaujme barevnou kombinací

Rámový podvozek

Jawa 700 měla obdélníkový rám se dvěma blízko od sebe umístěnými podélníky z lisovaných U-profilů, vyztužených příčkami. Obě nápravy byly dělené a jejich odpružení obstarávala dvě příčná listová péra umístěná nad sebou a kapalinové tlumiče (foto). Volant byl podle německého vzoru umístěn na levé straně, i když se v Československu až do roku 1939 jezdilo vlevo. Všechna kola byla nezávisle zavěšena a měla mechanické bubnové brzdy. 18palcové ráfky byly obuty pneumatikami o rozměru 4,50–18". Hmotnost samotného podvozku s motorem byla 400 kg.

Obě nápravy byly dělené a jejich odpružení obstarávala dvě příčná listová péra umístěná nad sebou.

První byl polokabriolet

Na Mezinárodní výstavě automobilů v Praze, konané ve dnech 7. až 15. dubna 1934 byl veřejnosti představen dvoudveřový čtyřmístný polokabriolet Jawa 700 (foto) s rozvorem náprav prodlouženým proti DKW o 90 mm na 2 700 mm. Vůz měl rozchod kol 1110/1220 mm a vnější rozměry 3895 x 1485 x 1500 mm (délka x šířka x výška). Místo devatenáctipalcových kol u DKW byla použita kola s průměrem ráfků 18 palců. Polokabriolet měl boční okna s pevným rámem a horní část střechy plátěnou, shrnovací směrem dozadu. Kostra karoserie byla vyrobena z tvrdého bukového dřeva a byla částečně pokryta překližkovými panely potaženými koženkou. Kapota motoru a blatníky byly pochopitelně zhotoveny z ocelového plechu. Později se přešlo k celokovovým karoseriím na dřevěném rámu. Polokabriolet pozdějšího data výroby měl vzadu zvenku přístupný zavazadlový prostor.

Polokabriolet Jawa 700 měl boční okna s pevným rámem a horní část střechy plátěnou.

Základní cena čtyřmístného polokabrioletu byla stanovena na 22.900 Kč, což tehdy znamenalo zhruba dvacetinásobek průměrného platu. Motory a podvozky se vyráběly v mateřském závodě v Praze Nuslích, karoserie a dokončovací práce v Kvasinách. Konečná montáž se později prováděla v Týnci nad Sázavou – Brodcích, kde byla rovněž slévárna.

Limuzína a roadster

V roce 1935 se začal vyrábět dvoudveřový čtyřmístný vůz s pevnou střechou označovaný jako Jawa 700 Limousine (foto). Byl o něco dražší než polokabriolet (24.400 Kč), ale od podzimu 1936 byla cena čtyřsedadlové limuzíny snížena na 23.700 Kč. Limuzína označovaná také jako Tudor měla závěsy dveří umístěné vzadu, takže dveře se otevíraly proti směru jízdy. Blatníky lépe zakrývaly kola a bránily ostřikování nečistot do stran. Tudory vyráběné od roku 1935 měly elektricky ovládané ručkové směrovky, umístěné na bocích mezi předním okrajem dveří a kapotou motoru.

Limuzína označovaná také jako Tudor měla závěsy dveří umístěné vzadu, takže dveře se otevíraly proti směru jízdy.

Výroba Jawy 700 byla ukončena v červnu 1937. Za 4 roky výroby jich byla vyrobena přibližně tisícovka. V menším počtu se vyráběl dvoumístný roadster se sklopným předním oknem a plátěnou stahovací střechou. Některé měly vykrojenou horní hranu malých dvířek se závěsy vzadu. Prodával se za 22.900 Kč. O malých dodávkách vyrobených v malém počtu se nepodařilo získat podrobnější informace.

Na jaře 1934 pozval František Janeček do Prahy rakouského odborníka na aerodynamiku, profesora Paula Jaraye. Ten během pobytu navrhl pro Jawu 700 aerodynamickou karoserii kapkovitého tvaru s předním oknem tvořeným třemi zaoblenými skly. Na splývavé zádi měl vůz velkou svislou stabilizační plochu. Vůz měl výkon motoru zvýšený na 27 koní a dosahoval rychlost 110 km/h.

Tohle pohledné kupé znáte? A řekli byste, že jde o české auto?

Sportovní úspěchy Jawy 700 a 750

Druhého ročníku závodu 1000 mil československých se účastnily dva vozy Jawa 700. Roadster s posádkou Vitvar–Pánek dorazil na obrátku v Bratislavě, ale pak se mu zadřel motor. S aerodynamickým kupé Jawa 700 Jaray skončila posádka Kaiser–Kronberger na druhém místě ve třídě do 750 kubických centimetrů a dosáhli průměrnou rychlost přes 70 km/h.

Po tomto úspěchu se Ing. Janeček rozhodl postavit šestici sportovních vozů s objemem válců zvětšeným na 745 cm³ (vrtání/zdvih: 79/76 mm) a výkonem 26 k (19 kW). Trojice kupé Jawa 750 (foto) a trojice roadsterů byla vyrobena pro III. ročník 1000 mil československých v roce 1935. Červeně lakované vozy měly rozvor náprav zkrácený na 2300 mm. Roadster měl vnější rozměry 3650 x 1400 mm x 1450 mm (d x š x v). Kupé vysoké 1550 mm mělo pohotovostní hmotnost 700 kg a dosahovalo maximální rychlost 120 km/h. Na závodu 1000 mil československých obsadily Jawy 750 první tři místa v kategorii do 0,75 litru a získaly cenu prezidenta republiky pro nejúspěšnější tým.

V roce 1935 vyrobila Jawa trojici roadsterů pro III. Ročník závodu 1000 mil československých.

Kupé Jawa 750 mělo vpředu tři zapuštěné světlomety (ten prostřední byl menší) a efektní masku chladiče s velkým logem JAWA. Aerodynamiku vozu zlepšovala splývavá záď, absence klik dveří a zaoblené dělené přední okno. Stěrač měl k dispozici pouze řidič.

S vozem Jawa 750 Roadster závodil také známý motocyklový závodník Antonín Vitvar. V letech 1935 a 1936 vyhrál například Krakonošův okruh na závodní trati dlouhé 154 km. V roce 1936 dosáhl průměrnou rychlost 90 km/h. Jediný dochovaný exemplář kupé Jawa 750 je vystaven v hlavní hale Národního technického muzea v Praze.

Nástupcem Jawy 700/750 se stal moderněji koncipovaný Jawa Minor (nebo také Jawa 600), vyráběný v letech 1937 až 1939. Přední kola poháněl opět dvoudobý dvouválec, tentokrát umístěný podélně za přední nápravou. Za války Jawa tajně vyvíjela Minor II, po válce vyráběný jako Aero Minor.