TEST Jízdní dojmy Fiat 500L: Pěkné, ale něco tomu chybí

Maličký „fiátek“ 500 slaví v letošním roce 60 let od svého uvedení. Pro Italy má stejný význam jako Citroën 2CV pro Francouze, VW Brouk pro Němce, či Austin Mini pro Brity. Všechna tato auta nastartovala boom automobilismu v poválečných letech v zemích, které se bez ohledu na současnou situaci nejvíce zasloužily o rozvoj fenoménu 20. století, tedy automobilu. Fiat 500 tak dal poprvé možnost obyčejným Italům přesedlat z Vespy na dvoustopé vozidlo. V letech 1957 až 1975 vzniklo přibližně 4.250.000 kusů rozličných verzí.

Toto velmi významné výročí Fiat oslaví speciální edicí malé pětistovky pojmenované příznačně 500 Anniversary. Výroční model na první pohled poznáte podle specifického loga „560“, kdy číslovka „6“ je vtipně zakomponovaná do dvojice nul. Samozřejmostí je krásný interiér a celá řada doplňků. Vyrobeno bude, jak lze očekávat, pouhých 60 kusů, což oznamuje také plaketa s pořadovým číslem v kabině vozu.

Hodně změn, které nejsou vidět

Nechme však klasickou pětistovku pětistovkou a pojďme se raději věnovat jejímu většímu a současně mladšímu sourozenci. Svůj debut si 500L odbylo v roce 2012. Nyní po pěti letech uzrál čas na modernizaci. Ač novinka vypadá podobně jako předchůdce, dle informací Fiatu se změnilo celých 40 procent dílů. Jaké konkrétně však zpráva Fiatu neuvádí.

Jisté je, že evolucí prošel vzhled auta, což je asi nejvíce patrné na přední části vozu. Odlišná je maska chladiče, přičemž se dále může lišit v závislosti na verzi vozu. Jiný je také nárazník, který je její nedílnou součástí. I přes uvedené změny zůstal celkový vzhled auta zachován, takže nikdo nebude na pochybách, s kým má tu čest.

Mluvíme zejména o předních svítilnách, která se skládají ze dvou částí, kdy nahoře je světlomet pro tlumené světlo, dole pro dálkové a zároveň pro denní svícení. To má nově typický „podpisový vzor“ ve tvaru řeckého písmene „omega“.

Místo pro život

Více změn se odehrálo v kabině. Tady najdete zcela novou palubní desku. Její horní část je sice vyrobena z tvrdých plastů, zejména barevné ztvárnění rozhodně neurazí. Zůstaly dvě odkládací schrány před spolujezdcem, z nichž ta horní je klimatizovaná. Přístrojový štít opustil řešení se čtveřici „analogových“ ukazatelů. Nově je tak ručičkový pouze rychloměr a otáčkoměr, zbytek zobrazuje rozměrný TFT displej. Jeho součástí je také teploměr chladicí kapaliny, což chválíme. A dále může ukazovat třeba údaje z navigace, jinak promítané na 7palcovém dotykovém displeji na nejvyšším místě středního panelu.

Nový je také volant, nyní konečně kulatý a hlavně menších rozměrů. Pozice za ním se však s modernizací prakticky nezměnila. I přes dvousměrné nastavování volantu a sedadlo řidiče s možností změnit jeho výšku, zůstává posaz kompromisní - buď jsme seděli příliš vpředu, nebo naopak vzadu.

TEST Fiat 500L Trekking – Více sexy než off-road

Vzhledem ke kategorii vozu nabízí 500L nadprůměrný rozvor náprav 2612 mm. Už z toho lze usuzovat, že prostornost v podélném směru bude silnou stránkou tohoto vozu a skutečnost není jiná. Fiat 500L tak opravdu odveze čtyři dospělé zcela bez problému. Šířka vozu však odpovídá segmentu B, takže pátý cestující by se již vzadu hodně tísnil. Tak jako dosud je v nabídce také o 82 mm prodloužená verze, u níž výrobce opustil označení Living a nově používá asi příznačnější pojmenování Wagon. S ním lze získat ještě další dvě místa, čímž ovšem citelně omezíte objem zavazadelníku. I pokud jsou sedadla třetí řady zaklopena do podlahy, zmenší se objem kufru z původních 560 litrů u pětimístné verze na 416.

Jeďte na houby, zn. pomalu

V rámci prezentace jsme vyzkoušeli zajímavou „terénní“ variantu Cross, dříve nazývanou Trekking. S modernizací došlo k prodloužení této verze o 10 mm na konečných 4280 mm. Pro srovnání, standardní 500L Urban je dlouhá 4240 mm. Na výšku vzrostla verze Cross v porovnání s výchozí pětistovkou o 20 mm na 1680. Současně světlá výška vozu se zvýšila o 25 mm.

Testovací trasa vedla nejen po silnicích, ale zahrnovala i typickou polní cestu s místy dost hlubokými výmoly. Jízdu mimo zpevněné cesty usnadňuje rozhraní „Mode selector“, umožňující řidiči zvolit jeden ze tří režimů nastavení auta. Mezi nimi nechybí funkce pro kontrolované sjíždění prudkých svahů, aniž musí řidiči brzdit brzdami. Další režim je určený do terénu a poslední pro jízdu po silnici. Vše se volí otočným ovladačem před řadicí pákou. I přes tyto ambice však zůstává verze Cross věrná pouze pohonu předních kol. Pohon všech kol je v řadě 500 vyhrazen většímu vozu 500X, který technicky nemá s 500L ani se základní malou pětistovkou nic společného (s výjimkou některých pohonných jednotek a převodovek).

Modernizovaná 500L potěší stejně jako dosud svěžím vzhledem a lákavými barevnými kombinacemi stejně jako moderní technikou, která čítá třeba systém pro autonomní brzdění v městském provozu. Ve městě je 500L velmi příjemným společníkem, třeba zásluhou skvělého výhledu, který umožňuje zvýšená pozice sezení v kombinaci s bohatým zasklením.

Při jízdě mimo město to ale již tak slavné není. Podvozek, konkrétně odpružení, jakoby zůstal na půli cesty mezi nabídkou plavné a komfortní jízdy a tužšího sportovnějšího odpružení. Respektive svými vlastnostmi vybočuje, ale bohužel ne tím správným směrem. Určitě se tedy nejedná o vytoužené nastavení, zajišťují jak dobré chování v zatáčkách, tak i komfortní přejezd výmolů. Fiat 500L se jízdně neprojevuje nikterak kultivovaně, minimálně ne lépe, než průměrní konkurenti segmentu B, a zároveň řidiči nepřináší očekávaný jízdní projev v zatáčkách. V nich se dostavuje poměrně rychle nedotáčivost, navíc při jejich průjezdu bylo až příliš často třeba korigovat jízdní stopu volantem a to jsme nejeli nikterak rychle. To svědčí o ne zrovna přesném řízení. Ze zkušeností tak můžeme říci, že klasická malá „pětistovka“ jezdí určitě lépe, nemluvě o Pandě, z níž tato auta technicky vycházejí.

Možná teď budete oponovat s tím, že 500L si přece nikdo nekupuje kvůli svezení. S tím souhlasíme, jenže to samé můžete říci o jiných autech segmentu. Ani běžná fiesta, corsa či polo nesuplují roli sportovního náčiní. Ani nemohou. Jenže v porovnání s 500L jezdí všechna tato auta lépe. A to samé platí o Renaultu Clio, Peugeotu 208 či Škodě Fabia. Styl a vzhled je jedna věc, jízda druhá.

Jako na motorce

Nabídka motorů se s modernizací mění jen málo. Ty zážehové zůstávají tak jako dosud, u dieselů došlo k omezení nabídky. Menší 1.3 M-Jet se tak stejně jako dříve dodává pouze ve verzi se 62 kW, alternativně také se samočinnou automatizovanou manuální převodovkou Dualogic. Větší 1.6 M-Jet je nyní k mání pouze ve výkonnější verzi s 88 kW.

TEST Fiat 500L Living 1.6 MultiJet – Batoh za dvacet

Na rozdíl od konkurentů nenajdete pod kapotou 500L tříválcový motor. Ač většina agregátů jsou čtyřválce, v nabídce je také i dnes neobvyklý dvouválec TwinAir o objemu 0,9 litru přeplňovaný turbodmychadlem. Když opomeneme pouhé dva válce v řadě, technologicky se jedná o velmi moderní motor.

Neobejde se na rozdíl od moderních tříválců bez vyvažovacího hřídele, poháněného čelními ozubenými koly od klikového hřídele. Písty tady totiž běhají současně, nikoliv proti sobě, což není pro vyvážení právě výhodné. Motor má osm ventilů, tedy čtyři na každý válec. Ty sací ovládá unikátní elektrohydraulický systém MultiAir. Ten motoru umožňuje teoreticky nekonečně mnoho variant časování rozvodu. Výfukové ventily ovládá jediný vačkový hřídel, který současně generuje hydraulický tlak v MultiAiru.

Dvouválec nabízí opravdu zajímavou jízdní zkušenost. Po studeném startu si nelze nevšimnout pravidelných vibrací, které po ohřátí motoru zmizí. Jakmile pustíte motor do otáček, první, co zarazí, je zvláštní zvukový projev. Samotná ochota k vytáčení je však bez připomínek.

Vrchol točivého momentu 145 N.m sice přichází už při 2000 otáčkách za minutu, avšak při jízdě byste to asi nehádali. Ještě v režimu o 500 až 800 otáček výše totiž motor moc nespolupracuje. Nejlépe jede od zhruba 3000 otáček, kdy už je nabízená dynamika solidní, plně odpovídající udávaným parametrům točivého momentu a výkonu. Jenže k tomu se musíte nejprve dopracovat. Kopcovitá krajina také odhalila značný přeskok mezi druhým a třetím převodem. To vzhledem k použití „šestikvaltu“ trochu překvapilo. Pokud jsme jeli na dvojku, motor se dost točil, naopak trojka srazila jeho táčky do hodnot, v nichž přidání plynu nemělo takřka žádnou odezvu.

Fiat 500L tak budí i po modernizaci mírně smíšené reakce. Na jednu stranu je hezký, kvalitně zpracovaný, dobře vybavený, prostorný a uživatelsky přívětivý. Na straně druhé by mohl jezdit lépe. A pak je tu dvouválec TwinAir, kterému buď přijedete na chuť, nebo jej zavrhnete.