Lamborghini Jalpa (1981-1988): Juniorské lambo mělo nadlouho poslední V8 značky

Lamborghini Jalpa se objevilo poprvé ve výstavní premiéře na autosalonu v Ženevě 1981 coby prototyp. Už v červenci 1980 ovšem automobilka překonala velmi těžké období, když se objevili noví zájemci: bratři Patrick a Jean-Claude Mimramové. Francouzská sourozenecká dvojice společnost nakonec kompletně převzala v květnu 1981, firma dostala jméno „Nuova Automobili Ferruccio Lamborghini“.

Pod jejich vedením pokračoval vývoj terénního automobilu řady LM, prototyp LM001 se koneckonců představil na stejném místě, ale hlavně Silhouette prošla evolucí designu i techniky. Od koketování s roadsterem bylo upuštěno, targa prostě vypadala exotičtěji. Pojmenováním se automobilka vrátila k tradici: Jalpa Kandachia je plemeno bojových býků. Zakladatel Ferruccio Lamborghini miloval býčí zápasy a narodil se v tomto znamení zvěrokruhu.

S větším motorem

Úpravy designu pochopitelně nebyly tak markantní jako u předchůdce ve srovnání s Urracem, šlo o kosmetické detaily. Ty dostal na starosti Marc Deschamps, nový šéfstylista u Bertoneho, který vystřídal ve funkci Marcella Gandiniho. Změnil se lehce přední nárazník, boční vstupy vzduchu za místy pro posádku, tvar zadních blatníků a kryt motoru. Výklopné světlomety, dveře, přední kapota i zasklení ale zůstaly shodné. Restyling s přidanými optickými svaly a osmiválec DOHC zvětšený na 3485 cm³ přinesly změnu názvu.

Modifikace motoru měl na starosti Giulio Alfieri, pořád šlo o ten, který na začátku 70. let minulého věku vyvinul Paolo Stanzani pro Urraco. Zářivě bronzový ženevský prototyp měl ještě původní třílitr a svébytné zadní křídlo, odlišné od pozdějších sériových vozů. U těch nebyl motor tentokrát převrtaný, narostl pouze zdvih ze 64,5 na 75 mm, vrtání zůstalo na 86 mm. Výkon však oproti Silhouette dokonce klesl na 190 kW (259 k) v 7000 otáčkách za minutu. O palivo se staraly čtyři dvojité karburátory Weber 42 DCNF. Rozvody byly pořád poháněny řetězy a manuální převodovka stále pětistupňová, ani spojka se nezměnila. Točivý moment vrcholil 313 Nm při 3500 min^-1.

Sunbeam Alpine: Je libo čtyřválec nebo V8?

Jeden a půl tuny

Maximální rychlost se snížila na oficiálních 234 km/h, nicméně auto bylo schopné upalovat až 260. Z klidu na stovku dokázalo sprintovat za 5,8 s, stošedesátku zvládlo za devatenáct a čtvrtmíli (402 m) s pevným startem za 15,4 s, přičemž cílovou čarou prolétlo rychlostí 148 km/h. Rychlost i akcelerační parametry byly plně srovnatelné s Ferrari 328 Quattrovalvole z poloviny 80. let, nástupcem modelu 308. Na papíře. V praktických testech se novináři stěží dostávali pod 7 s s výjimkou těch z amerického časopisu Car & Driver. Nutné splnění hlavně přísných zámořských předpisů totiž zvedlo hmotnost Jalpy až na 1499 kg.

Osmiválcové ferrari přitom vážilo o 200 kg méně a mělo výkonnější motor V8 3,2 l se 199 kW/270 k. Porsche 911 v té době dávalo v základu jen 170 kW (231 k), ale také vážilo jen 1210 kg, takže Jalpě stačilo. To pochopitelně nepoháněl vidlicový osmiválec, nýbrž v zádi umístěný třílitrový šestiválcový boxer.

Rozměry se ve srovnání s předchůdcem nezměnily, Jalpa byla jen o centimetr delší než Silhouette (4330 mm) a rozvor náprav narostl o milimetr na 2451 mm. Nezávislé zavěšení se vzpěrami McPherson vpředu i vzadu se nijak nezměnilo. Jezdila ale na šestnáctipalcových kolech Campagnolo místo dřívějších „patnáctek“, navíc s pneumatikami 205/55, respektive 225/50. Rozchod se rozšířil na 1500, respektive 1554 mm. Brzdový systém s posilovačem pomáhal decelerovat vůz díky odvětrávaným kotoučům s průměrem 254 mm, ve srovnání se Silhouette se tedy zmenšily. Řízení zůstalo hřebenové. Průměrná spotřeba 16,9 l/100 km více odpovídala realitě, nicméně trápila málokterého majitele.

V USA oficiálně

Americká specifikace měla jen drobně snížený výkon na 186 kW (253 k). Ano, Jalpa se na rozdíl od Silhouette ve Státech prodávala oficiálně. Dodávala se celosvětově v sedmi barvách: bílé, stříbrné, černé, červené, zlaté, kovové a modré metalíze. Sériová výroba se rozběhla až na počátku roku 1982, karoserie pro Lamborghini stavěl turínský Silver Car.

Zrcadlení

Technika nebyla tolik choulostivá a nevyžadovala častější údržbu jako velké, i když mnohem temperamentnější dvanáctiválce, které v té době reprezentoval Countach. Pochopitelně se tak Jalpa mnohem lépe uplatnila i v běžném provozu, oproti němu se snadněji ovládala a bylo více vidět ven. Na rozdíl od vzpomínaného Ferrari 328 neměla sklony k přetáčivosti a pokud se obě auta střetla v testech, býk vzpínajícího se koníka porazil. Recenzenti ovšem přesto kritizovali těžké řízení a velkou sílu nutnou k sešlápnutí plynového pedálu. Jízdní vlastnosti naopak hodnotili celkově jako velmi dobré, chválili i vynikající ergonomii přepracované palubní desky, pozici za volantem a kvalita montáže se oproti Silhouette také dost zvedla.

Sedadla samotná však v některých testech vyvolala kritiku. Přístroje se v noci zrcadlily v čelním skle a světla protijedoucích aut naopak v tom zadním, přičemž odrazy se vracely do vnitřního zpětného zrcátka. Obojí je velmi, velmi nepříjemné... Jalpy dostaly do vínku klimatizaci, audio s přehrávačem kazet a AM/FM rádiem, kožené čalounění,tónovaná skla a elektrická okna i zrcátka. V nabídce příplatků se objevilo obří zadní křídlo z Countachu – a pochopitelně nešlo o nijak levnou záležitost.

Lamborghini Silhouette (1976-1978): Evoluce Urraca přišla do nešťastné doby

Modernizace

V roce 1984 se změnila zadní světla, ta původem z Fiatu 124 Coupé zmizela, používaly je předtím Urraco, Jarama i Silhouette. Místo nich se objevily dvě dvojice kulatých reflektorů vsazené do obdélníků s oblými rohy. Lamborghini se v tomto ohledu chtělo podobat Ferrari, ale kruhová světla nebyla samostatná. Dříve černá kapota se spolu s bočními tmavými přívody vzduchu k motoru lakovala barvou karoserie.

V roce 1987 byl dokončen prototyp Jalpy s látkovou střechou umístěnou pod krytem za sedadly. Spyder v modré metalíze dostal plochou záď ve stylu studie Athon z roku 1980. Právě poněkud zvláštní zadní partie způsobily, že se do sériové výroby nedostal. Zůstal v jediném exempláři, který dlouhá léta parkoval v areálu továrny, postupně chátral a přicházel o karosářské díly. Jeho smutný osud se naštěstí nenaplnil, nakonec byl před sešrotováním zachráněn, zrenovován a dnes jej najdeme v továrním muzeu.

420

420 postavených aut (oficiální údaj výrobce) byl mnohem vyšší počet než v případě Silhouette, které zakončilo svou kratičkou kariéru na pouhých 55 exemplářích. Jalpa patřila k bestsellerům značky. Ano, tehdy ještě bylo Lamborghini manufakturou... Jenže marketing se prosazoval obtížně, zákazníci se drželi zpátky, firmě pod novým vedením nevěřili, bankrot měli stále v živé paměti. Obávali se opakování ekonomických potíží a také případného nedostatku náhradních dílů.

Produkci však v červenci 1988 definitivně zastavil nový majitel, americký Chrysler. A v Sant'Agatě od té doby žádný model s vidlicovým osmiválcem nevznikl až do příchodu SUV Urus. Na zvažovaného nástupce, jehož skica se objevila v motoristickém tisku nakonec nedošlo.

Mnozí si určitě pamatují čtvrtý díl filmové série o boxeru Rockym Balboovi. Sylvester Stallone se v jedné z nočních scén projíždí, po Filadelfii přičemž sedí za volantem černé jalpy. I když stojí trochu ve stínu známějších modelů, je mezi sběrateli poměrně žádaná. Servis ovšem levný nebyl ani v době aktivní kariéry, natožpak dnes. Náhradní díly jsou navíc vzácné.

Humber Hawk (1945-57): Tohle byla britská poválečná klasika

P140 a Calà

Jalpa se stala technickým základem studie Chrysler (Lamborghini) Portofino z roku 1987, sedanu s „motýlími“ dveřmi, které se vyklápěly směrem vzhůru. Prototypy P140 vyvíjené od konce 80 let byly pokládány za nástupce dvoumístného sporťáku, i když trojici funkčních vozů poháněl z jejího motoru odvozený vidlicový desetiválec 3,96 l/278 kW (378 k). Karoserii měly částečně hliníkovou a částečně z uhlíkových vláken, díly se k sobě lepily. Gandiniho design se ale do výroby nedostal a designér se se Sant'Agatou rozešel ve zlém. Projekt navíc zahubila „televizní válka“ v Perském zálivu a pokles trhu sportovních vozů počátkem 90. let.

Pak přišel na řadu indonéský MegaTech, kterému Chrysler Lamborghini prodal. Následovala další evoluce projektu P140 s názvem Calà, kterou navrhl Giorgetto Giugiaro. Ani jeden z nejkrásnějších modelů s býkem ve znaku v celé jeho historii si však zákazníci koupit nemohli. Debutoval v Ženevě 1995 a poháněl jej V10 objemu 3,9 l s 298 kW (405 k). Dalším sériovým „baby-lambem“ se tak až v březnu 2003 stalo Gallardo. To už se ale italský výrobce pět let nacházel pod křídly koncernu Volkswagen, respektive v područí Audi, kde setrvává dodnes.

Zdroje: Lamborghini Media, Wikipedia, Netcarshow, Jalopnik, Ultimatecarpage.com, RM Sotheby's, Lambocars.com, LamborghiniRegistry.com, DtRockstar1/YouTube, archiv auto.cz, Auta 5P, raj-auticek.cz, jalpa.ch

Foto: Lamborghini Media, RM Auctions/Sotheby's (Ryan Merrill, Andrew Link, Rémi Dargegen, Diana Varga), Auto World Press, Italdesign