Martin Vaculík radí před koupí Škody 110 R: Hlavně podlaha a původnost!
Současného hladu po starých škodovkách zneužívají hochštapleři, kteří všelijak poskládané, vykytované a vyvařené vozy vydávají za pečlivé renovace. Podívejme se na klíčová místa.
Úžasné erko, které se nedávno objevilo i na Auto.cz a bylo zapůjčené přímo ze Škoda Muzea v Mladé Boleslavi, bylo ve zcela mimořádném stavu. Od původního majitele jej vykoupil v roce 2007 závodník a prodejce Škody Auto Ing. Josef Michl. Takové auto se však hledá už velmi těžko.
Hledejte málo ojetý kus
Ani tento nyní perfektní kousek však neměl úplně jednoduchý návrat do života. Auto bylo špatně opravené po nehodě na přední část, ale najeto mělo jen 5700 km. Dvanáct let ten klenot schovával doma v garáži, letos jej prodal. Renovace spočívala v čištění, lakování karoserie, přečalounění některých částí interiéru a přetěsnění motoru, všechny hlavní věci jsou původní. Nejdůležitější však je, že jde skutečně o ročník 1971, který ještě nikdo nemodernizoval. „Původní je nejen dvouoké čelo, ale i blatníky s lištami, vyskakovacím víčkem nádrže a zadní ozdobná mřížka s černým kovem, což zmizelo necelý rok po zahájení výroby auta,“ vysvětluje Michal Velebný, vedoucí renovační dílny muzea Škody Auto. Až od něj se tak dozvídáme, že tachometr není už přetočený, ale že sedmi sty najetými kilometry jsme vůz znehodnotili o jednu osminu. Jsme asi první, kdo ho pořádně prohnal. Ve zcela neutahané karoserii se téměř neprojevoval ani velký nedostatek těchto vozů, a to rezonance při kritických frekvencích ve 2800 otáčkách. Dle vzpomínek pamětníků bývaly u některých kusů tak silné, že řidič musel třeba přeřadit, jinak by mu vypadly plomby.
Nepůvodní jen koberce
Na testovaném voze jsou původní i velmi choulostivé díly interiéru. Koženka sedaček totiž v mraze ztvrdla a snadno pak praskala. Plato pod zadním sklem zase doslova rozpeklo slunce už po pár letech. To vše je tady velmi hezké. Jen koberce jsou už zhotoveny ze současných materiálů. Původní nejsou dávno dostupné, takže většině restaurátorů nezbývá než hledat co nejpodobnější.
Když se díváte na toto auto, je dokonce i ve stejné barvě jako na prvních prospektech. Něco mu ale přece jen chybí: černé linky na prazích! Vypadaly sice jako koroze zatřená asfaltem, vůz opticky zvyšovaly, ale mělo je přece každé erko. Že by škodovka vůz renovací přikrášlila? Ne, prý je opravdu neměl ani z výroby, zřejmě požadavek konkrétního trhu.
Jak renovovat?
Právě ověření původnosti, tedy zda vzhled a technika vozu sedí k datu jeho výroby, je první úkol při nákupu veteránu. A na něm to často končí, neboť třeba to dvouoké čelo se nedochovalo prakticky nikdy. Když v roce 1973 přišlo čtyřoké, montovali jej majitelé starších aut při první příležitosti. I s námi se v průběhu testu hned několik lidí hádalo, že erko bylo vždycky se čtyřmi světlomety.
„Co se stavu karosérie týče, nejdůležitější je podlaha. Původní je z profilovaného plechu. Rovný znamená nekvalitní opravu. Vytrhávaly se i úchyty předních ramen, často bývají k narušené podlaze přichycené všelijak – tlustými svary, záplatami a podobně,“ vysvětluje Daniel Říha ze sdružení Reincars v Trutnově, jehož sbírka škodovek je už pověstná a na své vlastní zářivě žluté 110 R nám neváhal udělat podrobnou přednášku.
Na bezvadný stav karoserie lze asi zapomenout. Blatníky se ve výrobě montovaly na gumu a poté lakovaly, pod gumou tak plech nebyl ničím chráněn a koroze zde bujela často od první chvíle. Každý hezký vůz tak bude renovovaný. Erko je však zároveň obrovský problém správně spasovat. „Výroba karosářských dílů nebyla vůbec přesná, náhradní se dělaly na notně opotřebených raznicích. Správný postup renovace je tak poskládat karoserii před lakováním a vše dopasovat, což v praxi znamená ohýbání i vyklepávání dílů, propilovávání otvorů pro šrouby a jinou mravenčí práci. Pak rozložit, nalakovat skelet a karosářské díly zevnitř, poté znovu složit a nastříkat zvenku,“ přibližuje Dan jediný postup, který vede ke stejnoměrným spárám, hladkému zavírání dveří a aspoň trochu těsnícím bezrámovým oknům.
Díly k nesehnání
Klíčový je stav dílů, které už nelze sehnat. „Auto z muzea se řídí tak hezky proto, že má nevyběhaný šnek řízení. I tady u nás, kde sbíráme staré zásoby už léta, máme poslední nový kus. Zatímco na rámové felicie, spartaky či octavie je už znovu vyrábí firma pana Jirouše v Žacléři, na novější škodovky není nic“ smutně konstatuje Říha. Podobnými případy jsou gumová hrdla palivových nádrží a věčně tekoucí kohouty pouštějící teplou vodu z motoru do topení pod zadními sedačkami. Staré škodovky často prodávají dědicové, kteří zároveň vyklízejí nemovitost. Auto se prodá, zbytek z garáží, půdy a sklepů letí do kontejneru. A to bývá obrovská chyba. V zásuvkách a krabicích mívali starší motoristé díly na několik životů takového auta, které dnes už neseženete. Různé gumičky brzdových válečků, palce rozdělovačů, letité brzdové destičky ze starých azbestových materiálů, které nepískají.
Povinná četba: Tři bible
Zájemce o Škodu 100 R, který nechce být jen rukojmím překupníků, by se měl nejdříve dobře informovat. Hlavní biblí je kniha Embéčko aneb 1000 Malých Bolestí od Jaroslava Gerega. Za stovky hodin v archivu autor zmapoval všechny výrobní změny, a to vždy dle data a čísla motoru. Nechybějí popisy čalounění daných ročníků, seznamy barevných odstínů, ceny ani fotografie jednotlivých provedení. Za přečtení rozhodně stojí knížka zkušeného novináře Jana Tučka Legendární Škoda 100/110, v níž se Škodě 110 R a okolnostem jejího vzniku věnuje na dvanácti stranách. Velmi cenné jsou barevné reprodukce původních fotografií a prospektů. Aby nezdržoval při nákupu náhradních dílů, ale mohl nabručenému skladníkovi nahlásit rovnou číslo, dostával každý majitel staré škodovky Seznam náhradních dílů. Ne že byste dneska nějaký z nich snad ve Škodovce koupili, ale cenné jsou přesné nákresy jednotlivých celků. Požádejte prodávající, ať prohledají knihovnu po dědečkovi – třetí bible každého škodovkáře tam jistě někde bude.
Příklad z inzerce: Kousek za půl milionu
Takto vypadá vůz z české inzerce, za který majitel požaduje 500.000 Kč. Nepůvodní křídlo na zádi a prahové lišty lze demontovat. Horší to je s novým lakem, který se nedržel žádného z dobových odstínů. Šípková červená ČSN 8125 vypadá jinak. Vůz má pravostranné řízení, mnoho úprav v interiéru, chladič pochází ze Škody 1000 MB (originální motor 110 R vyžadoval výkonnější, mosazný) a dle baterie přesunuté zpoza zadních sedaček do motorového prostoru soudíme, že v minulosti jezdil na plyn. To má být investiční veterán?