Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Maserati Ghibli: První otevřený prototyp bude ke koupi. Znovu po sedmi letech…

Maserati Ghibli
Maserati Ghibli
Maserati Ghibli
Maserati Ghibli
80 Fotogalerie
Aleš Dragoun
Diskuze (0)

Klasické Maserati Ghibli je dnes ceněným veteránem, ale známé je hlavně s uzavřenou karoserií. Milovníci rarit si mohou pořídit opravdu vzácný žlutý kus s plátěnou střechou. Už podruhé…

Maserati má od roku 2013 v nabídce model Ghibli, který zdědil historické jméno. Je ale čtyřdveřovým sedanem. Hranatý předchůdce z devadesátých let měl sice jen jeden pár dveří a vidlicové šestiválce se dvěma turby (ostatně vycházel z řady Biturbo), opravdovou legendou se však zatím nestal. Tou je jedině úplně první typ AM115, stylové a rychlé kultovní auto z pera Giorgetta Giugiara. Ikonické a nádherné kupé s motory V8 objemů 4,72 a později coby SS 4,93 l se stalo velkým soupeřem Ferrari 365 GTB/4 Daytona, bylo ovšem ještě dražší. Poprvé se ukázalo v Turíně 1966, výroba byla ukončena o sedm let později s konečným účtem 1.170 exemplářů uzavřené verze.

Italové povýšili karosářství na umění a na konci 60. let minulého věku vládli automobilovému designu. Nízké a široké gétéčko s výklopnými hlavními světlomety a fastbackovou zádí si oblíbily celebrity. Koupili si jej třeba komediální herec Peter Sellers, bavič Sammy Davis jr., francouzská filmová hvězda nové vlny Jean-Paul Belmondo a profesionální basketbalista Wilt Chamberlain, ikona své doby.

Kromě kupé ale existovala i varianta s plátěnou střechou, zákazníci po ní toužili, tak proč jim ji nenabídnout? Prototyp spyderu (označení pro dvoumístný roadster s tvrdým y nepoužívají jen oni, ale s oblibou i německé Porsche) postavila v roce 1968 Ghia. Geniální Giugiaro pro ni ostatně před založením Italdesignu pracoval, své veledílo stvořil ještě v jejím „dresu“.

Odlišnosti

Famózní styl kupé zůstal zachován, vznešený roadster ze své krásy neztratil vůbec nic. Od pozdějších sériových vozů se zvenčí lišil několika prvky. Hlavně delší zádí s jinými koncovými světly a palivo se mohlo tankovat pouze po otevření víka zavazadelníku, dvojice dvířek před ním ještě chyběla. Páka, která sloužila k otevření kufru, fungovala opačně. Také přední směrovky byly umístěny jinde – v horních rozích masky, zatímco produkční exempláře je měly dole.

Lišily se i kliky dveří s výraznými prohlubněmi. Anténa byla namontována na hraně pravého zadního blatníku, později se přesunula k víčku pravé nádrže. Stylizované nápisy „Maserati“ a „Ghibli“ se nacházely ještě pod sebou mezi levým koncovým reflektorem a držákem tabulky registrační značky. U sériových vozů se druhý z nich přesunul vpravo, byly tedy rozděleny. Zářivou žlutou barvu Giallo doplňoval u prototypu tmavě hnědý interiér (italsky Testa di moro).

Po dokončení bylo otevřené Ghibli vyfotografováno přímo Ghiou v Turíně na zdobeném mostě z 19. století, který obklopuje Fontana dei Dodici Mesi v Parco del Valentino. Veřejnosti se ukázalo ve světové premiéře znovu na autosalonu v Turíně 1968, který se tehdy konal tradičně na přelomu října a listopadu. Návštěvníci jej mohli spatřit na stánku karosárny, nikoli automobilky samotné a davy přihlížejících byly vesměs nadšeny. Patřičnou pozornost mu věnovala tehdejší motoristická média, v prosinci se skvěl na stránkách domácího magazínu Quattroruote, dále se objevil ve slavném americkém časopise Road & Track – konkrétně v čísle z února 1969. Poté krasavce Ghia vystavila ještě na jaře v Ženevě.

Technika

Vývojový kousek byl určen k testování. Pod kapotou mu trůní v úvodu zmíněný vidlicový osmiválec 4719 cm3 s rozvodem DOHC, suchou klikovou skříní a výkonem až 246 kW (334 k) v rané specifikaci se dvěma svíčkami na válec. Produkční Ghibli se stejným agregátem mělo podle dostupných údajů 228 kW (310 k). Agregát je spojen s pětistupňovou přímo řazenou převodovkou.

Podvozek s rozvorem 2550 mm má vpředu nezávisle zavěšená kola s vinutými pružinami, zadní poháněná náprava vyznávala ještě klasiku v podobě půleliptických listových per. Patřičnou deceleraci dostala na povel čtveřice hydraulických kotoučových brzd.

K soukromníkům

Spyderů nakonec vzniklo 128 kusů. Ten úplně první prototypový, o který nyní jde, Maserati nabídlo po ukončení zkoušek k prodeji. V září 1969 si jej podle kopií továrních záznamů objednal Antonio Capuano, ředitel oděvní společnosti Ruggiero Capuano z italské Barletty. Servisní objednávky Maserati a korespondence odrážejí, že pravidelnou údržbu provedla několikrát přímo samotná automobilka. Prototyp byl dle archivu Auto Club d'Italia registrován na jméno Giuseppe Capuano a ve vlastnictví rodiny zůstal šest let.

Jak se dostal do USA? V polovině 70. let putoval do rukou dalšího Itala, bývalého mechanika konkurenčního Ferrari Libera Girardiho. Ten coby emigrant auto dovezl domů, na Rhode Island. Dal mu nový lak v původní barvě, koupil na něj kromě nového obutí tak vnější zpětná zrcátka, která nechal namontovat na přední blatníky. V interiéru se rovněž objevilo audio včetně stereofonních reproduktorů za sedadly. Záhy jej prodal svému zeti Johnu Ferrovi. Ferro s ním jezdil do roku 1986, poté bylo uloženo do garáže s ujetými 66.144 km na počitadle.

Renovace a prodej

Skoro tři dekády odpočívalo, než jej v roce 2013 koupil nový majitel. Muselo absolvovat nutnou renovaci v michiganském městě Troy u firmy Classic and Exotic Service Briana Josepha, zkušeného restaurátora a sběratele vozů modenské značky. Brian si vzal na starost vzkříšení mechaniky, přece jen dlouho stálo a nebylo provozuschopné.

Jenže nepotřebovalo nic jiného než výměnu olejové nádrže, flitru a pochopitelně také kapaliny samotné. Patřičná péče byla věnována všem čtyřem karburátorům Weber, brzdám včetně třmenů a válců i spojce. Bylo také zrekonstruováno vodní čerpadlo, vyměněny oba termostaty, řemeny, hadice a stěrače. Litá kola dostala správné nové pneumatiky Pirelli Cinturato, které na otevřený sporťák prostě patří. Kontrolou prošly i vačky a řetězy, ale ty potřebovaly pouze namazat.

Také interiér přežil ve výjimečném stavu, jen bylo nutné vyčistit sedačky a koberce, nic se neměnilo. Zapojení a zprovoznění se dočkala také zvuková výstražná signalizace. Střecha a výklopné světlomety fungovaly bez problémů. V roce 2014 se spyder zúčastnil dvou soutěží elegance v Plymouthu (Michigan) a Hilton Head Island (Jižní Karolína), odkud si odnesl i ocenění. Značka tenkrát navíc slavila 100 let od založení původní dílny bratří Maseratiů v Boloni. Následně zamířil k RM Auto Restoration k dalšímu „osvěžení“, záhy totiž změnil vlastníka.

Aukční síň RM Sotheby's unikátní kus automobilové historie s trojzubcem ve znaku vydražila v pátek 14. srpna 2015 v kalifornském Monterey. Tenkrát měl najeto 67.310 km, Rozmezí bylo stanoveno na 1,2 až 1,8 milionu dolarů (tehdy 29,6-44,4 milionu korun). Nepovedlo se ho dosáhnout, ale za 990 tisíc dolarů se prodalo. V té době to bez pár drobných znamenalo 24 milionů v naší měně.

Komplexní vzkříšení

Nový majitel jej vrátil do RM Auto Restoration, tentokrát ovšem ke kompletní obnově. Vzkříšení zahrnovalo repasi motoru s novými písty, kroužky, ojnicemi, hlavním ložiskem, ventilovými pružinami, tyčovými ložisky a vodítky sacích a výfukových ventilů. Obnoveny byly karburátory Weber, rozdělovač a převodovky, nezapomnělo se ani na brzdy a odpružení. Vyměněny musely být kabely, hadice a vodní čerpadlo, chladiči stačila renovace.

Horní část palubní desky dostala správnou tkaninu, v interiéru se objevily nové hnědé koberce a kůže stejné barvy na sedadlech. Nové čelní sklo bylo náležitě utěsněno, renovací prošla i litá kola Campagnolo a opět byla obuta do nových pneumatik Pirelli Cinturato. Karoserie byla odstrojena a zbavena barvy až na holý kov, následovalo stříkání správným odstínem Giallo. Také střecha prošla obnovou včetně nového hnědého plátna. Vše bylo hotovo v srpnu 2018 a celkový účet zněl na nemalých 422 tisíc dolarů, tedy 9,4 milionu korun!

Aktuální dražba

A po sedmi letech od poslední dražby a čtyřech od renovace míří dechberoucí auto, které je teď jako nové, do dražby znovu. Stejný aukční dům jej opět v Monterey nabídne v pátek 19. srpna 2022 za 1.25 až 1,6 milionu dolarů (30,1-38,6 mil. Kč). Na tachometru je 67.875 km.

Nechybí k němu certifikát Maserati Classiche ani dopis podepsaný jeho samotným šéfem Fabiem Collinou, takže se opravdu nejedná o žádnou kopii, případně přestavbu z kupé. O tom svědčí i výrobní číslo AM115/S 1001. Faktura a dodací list sice nejsou původní, ale opět mají patřičná razítka a podpisy, stejně jako článek s dobovou fotografií ze zmíněného zámořského magazínu.

Prospekt a návod k obsluze v italštině už představují originály, stejně jako korespondence, další stvrzenky a faktury z renovací, o sadě nářadí včetně zvedáku a znacích Campagnolo na kolech nemluvě.

Zdroje: Motor Authority, RM Sotheby's, Carscoops, Wikipedia

Foto: RM Sotheby‘s, Darin Schnabel, Theodore W. Pieper, Adolfo Orsi, GPL Collection

Začít diskuzi