Maserati Ghibli: První otevřený prototyp bude ke koupi. Znovu po sedmi letech…
Klasické Maserati Ghibli je dnes ceněným veteránem, ale známé je hlavně s uzavřenou karoserií. Milovníci rarit si mohou pořídit opravdu vzácný žlutý kus s plátěnou střechou. Už podruhé…
Maserati má od roku 2013 v nabídce model Ghibli, který zdědil historické jméno. Je ale čtyřdveřovým sedanem. Hranatý předchůdce z devadesátých let měl sice jen jeden pár dveří a vidlicové šestiválce se dvěma turby (ostatně vycházel z řady Biturbo), opravdovou legendou se však zatím nestal. Tou je jedině úplně první typ AM115, stylové a rychlé kultovní auto z pera Giorgetta Giugiara. Ikonické a nádherné kupé s motory V8 objemů 4,72 a později coby SS 4,93 l se stalo velkým soupeřem Ferrari 365 GTB/4 Daytona, bylo ovšem ještě dražší. Poprvé se ukázalo v Turíně 1966, výroba byla ukončena o sedm let později s konečným účtem 1.170 exemplářů uzavřené verze.
Italové povýšili karosářství na umění a na konci 60. let minulého věku vládli automobilovému designu. Nízké a široké gétéčko s výklopnými hlavními světlomety a fastbackovou zádí si oblíbily celebrity. Koupili si jej třeba komediální herec Peter Sellers, bavič Sammy Davis jr., francouzská filmová hvězda nové vlny Jean-Paul Belmondo a profesionální basketbalista Wilt Chamberlain, ikona své doby.
Kromě kupé ale existovala i varianta s plátěnou střechou, zákazníci po ní toužili, tak proč jim ji nenabídnout? Prototyp spyderu (označení pro dvoumístný roadster s tvrdým y nepoužívají jen oni, ale s oblibou i německé Porsche) postavila v roce 1968 Ghia. Geniální Giugiaro pro ni ostatně před založením Italdesignu pracoval, své veledílo stvořil ještě v jejím „dresu“.
Odlišnosti
Famózní styl kupé zůstal zachován, vznešený roadster ze své krásy neztratil vůbec nic. Od pozdějších sériových vozů se zvenčí lišil několika prvky. Hlavně delší zádí s jinými koncovými světly a palivo se mohlo tankovat pouze po otevření víka zavazadelníku, dvojice dvířek před ním ještě chyběla. Páka, která sloužila k otevření kufru, fungovala opačně. Také přední směrovky byly umístěny jinde – v horních rozích masky, zatímco produkční exempláře je měly dole.
Lišily se i kliky dveří s výraznými prohlubněmi. Anténa byla namontována na hraně pravého zadního blatníku, později se přesunula k víčku pravé nádrže. Stylizované nápisy „Maserati“ a „Ghibli“ se nacházely ještě pod sebou mezi levým koncovým reflektorem a držákem tabulky registrační značky. U sériových vozů se druhý z nich přesunul vpravo, byly tedy rozděleny. Zářivou žlutou barvu Giallo doplňoval u prototypu tmavě hnědý interiér (italsky Testa di moro).
Po dokončení bylo otevřené Ghibli vyfotografováno přímo Ghiou v Turíně na zdobeném mostě z 19. století, který obklopuje Fontana dei Dodici Mesi v Parco del Valentino. Veřejnosti se ukázalo ve světové premiéře znovu na autosalonu v Turíně 1968, který se tehdy konal tradičně na přelomu října a listopadu. Návštěvníci jej mohli spatřit na stánku karosárny, nikoli automobilky samotné a davy přihlížejících byly vesměs nadšeny. Patřičnou pozornost mu věnovala tehdejší motoristická média, v prosinci se skvěl na stránkách domácího magazínu Quattroruote, dále se objevil ve slavném americkém časopise Road & Track – konkrétně v čísle z února 1969. Poté krasavce Ghia vystavila ještě na jaře v Ženevě.
Technika
Vývojový kousek byl určen k testování. Pod kapotou mu trůní v úvodu zmíněný vidlicový osmiválec 4719 cm3 s rozvodem DOHC, suchou klikovou skříní a výkonem až 246 kW (334 k) v rané specifikaci se dvěma svíčkami na válec. Produkční Ghibli se stejným agregátem mělo podle dostupných údajů 228 kW (310 k). Agregát je spojen s pětistupňovou přímo řazenou převodovkou.
Podvozek s rozvorem 2550 mm má vpředu nezávisle zavěšená kola s vinutými pružinami, zadní poháněná náprava vyznávala ještě klasiku v podobě půleliptických listových per. Patřičnou deceleraci dostala na povel čtveřice hydraulických kotoučových brzd.
K soukromníkům
Spyderů nakonec vzniklo 128 kusů. Ten úplně první prototypový, o který nyní jde, Maserati nabídlo po ukončení zkoušek k prodeji. V září 1969 si jej podle kopií továrních záznamů objednal Antonio Capuano, ředitel oděvní společnosti Ruggiero Capuano z italské Barletty. Servisní objednávky Maserati a korespondence odrážejí, že pravidelnou údržbu provedla několikrát přímo samotná automobilka. Prototyp byl dle archivu Auto Club d'Italia registrován na jméno Giuseppe Capuano a ve vlastnictví rodiny zůstal šest let.
Jak se dostal do USA? V polovině 70. let putoval do rukou dalšího Itala, bývalého mechanika konkurenčního Ferrari Libera Girardiho. Ten coby emigrant auto dovezl domů, na Rhode Island. Dal mu nový lak v původní barvě, koupil na něj kromě nového obutí tak vnější zpětná zrcátka, která nechal namontovat na přední blatníky. V interiéru se rovněž objevilo audio včetně stereofonních reproduktorů za sedadly. Záhy jej prodal svému zeti Johnu Ferrovi. Ferro s ním jezdil do roku 1986, poté bylo uloženo do garáže s ujetými 66.144 km na počitadle.
Renovace a prodej
Skoro tři dekády odpočívalo, než jej v roce 2013 koupil nový majitel. Muselo absolvovat nutnou renovaci v michiganském městě Troy u firmy Classic and Exotic Service Briana Josepha, zkušeného restaurátora a sběratele vozů modenské značky. Brian si vzal na starost vzkříšení mechaniky, přece jen dlouho stálo a nebylo provozuschopné.
Jenže nepotřebovalo nic jiného než výměnu olejové nádrže, flitru a pochopitelně také kapaliny samotné. Patřičná péče byla věnována všem čtyřem karburátorům Weber, brzdám včetně třmenů a válců i spojce. Bylo také zrekonstruováno vodní čerpadlo, vyměněny oba termostaty, řemeny, hadice a stěrače. Litá kola dostala správné nové pneumatiky Pirelli Cinturato, které na otevřený sporťák prostě patří. Kontrolou prošly i vačky a řetězy, ale ty potřebovaly pouze namazat.
Také interiér přežil ve výjimečném stavu, jen bylo nutné vyčistit sedačky a koberce, nic se neměnilo. Zapojení a zprovoznění se dočkala také zvuková výstražná signalizace. Střecha a výklopné světlomety fungovaly bez problémů. V roce 2014 se spyder zúčastnil dvou soutěží elegance v Plymouthu (Michigan) a Hilton Head Island (Jižní Karolína), odkud si odnesl i ocenění. Značka tenkrát navíc slavila 100 let od založení původní dílny bratří Maseratiů v Boloni. Následně zamířil k RM Auto Restoration k dalšímu „osvěžení“, záhy totiž změnil vlastníka.
Aukční síň RM Sotheby's unikátní kus automobilové historie s trojzubcem ve znaku vydražila v pátek 14. srpna 2015 v kalifornském Monterey. Tenkrát měl najeto 67.310 km, Rozmezí bylo stanoveno na 1,2 až 1,8 milionu dolarů (tehdy 29,6-44,4 milionu korun). Nepovedlo se ho dosáhnout, ale za 990 tisíc dolarů se prodalo. V té době to bez pár drobných znamenalo 24 milionů v naší měně.
Komplexní vzkříšení
Nový majitel jej vrátil do RM Auto Restoration, tentokrát ovšem ke kompletní obnově. Vzkříšení zahrnovalo repasi motoru s novými písty, kroužky, ojnicemi, hlavním ložiskem, ventilovými pružinami, tyčovými ložisky a vodítky sacích a výfukových ventilů. Obnoveny byly karburátory Weber, rozdělovač a převodovky, nezapomnělo se ani na brzdy a odpružení. Vyměněny musely být kabely, hadice a vodní čerpadlo, chladiči stačila renovace.
Horní část palubní desky dostala správnou tkaninu, v interiéru se objevily nové hnědé koberce a kůže stejné barvy na sedadlech. Nové čelní sklo bylo náležitě utěsněno, renovací prošla i litá kola Campagnolo a opět byla obuta do nových pneumatik Pirelli Cinturato. Karoserie byla odstrojena a zbavena barvy až na holý kov, následovalo stříkání správným odstínem Giallo. Také střecha prošla obnovou včetně nového hnědého plátna. Vše bylo hotovo v srpnu 2018 a celkový účet zněl na nemalých 422 tisíc dolarů, tedy 9,4 milionu korun!
Aktuální dražba
A po sedmi letech od poslední dražby a čtyřech od renovace míří dechberoucí auto, které je teď jako nové, do dražby znovu. Stejný aukční dům jej opět v Monterey nabídne v pátek 19. srpna 2022 za 1.25 až 1,6 milionu dolarů (30,1-38,6 mil. Kč). Na tachometru je 67.875 km.
Nechybí k němu certifikát Maserati Classiche ani dopis podepsaný jeho samotným šéfem Fabiem Collinou, takže se opravdu nejedná o žádnou kopii, případně přestavbu z kupé. O tom svědčí i výrobní číslo AM115/S 1001. Faktura a dodací list sice nejsou původní, ale opět mají patřičná razítka a podpisy, stejně jako článek s dobovou fotografií ze zmíněného zámořského magazínu.
Prospekt a návod k obsluze v italštině už představují originály, stejně jako korespondence, další stvrzenky a faktury z renovací, o sadě nářadí včetně zvedáku a znacích Campagnolo na kolech nemluvě.
Zdroje: Motor Authority, RM Sotheby's, Carscoops, Wikipedia
Foto: RM Sotheby‘s, Darin Schnabel, Theodore W. Pieper, Adolfo Orsi, GPL Collection
