Nejčastější výmluvy prodejců ojetin: Že už jste to někdy slyšeli?
Prodej ojetiny má svá specifika. Na rozdíl od nových aut má to ojeté vždycky nějaké vady. Poctivý prodejce na ně kupujícího upozorní, nepoctivý se je snaží zakrýt nebo bagatelizovat.
Trh s ojetými vozy už sice není tak nepropustnou džunglí jako řekněme před 15 lety, mnohá úskalí a rizika však stále ukrývá. To pramení už ze samotné podstaty věci. Prodej čehokoliv, co je starší a opotřebované používáním, znamená nabízet produkt s vadami. Při koupi ojetiny (a nejet jí) je pro kupujícího klíčové najít takové auto, které má těch vad pokud možno nejméně, anebo vykazuje takové, které negativně neovlivňují jeho provoz a soužití s ním.
Najít na trhu ojetin taková auta, je však poměrně obtížné. Pokud je totiž ojetina skutečně v dobrém stavu, zpravidla se na plochu autobazarů vůbec nedostane. Většinou změní majitele v rámci rodiny, známých či příbuzných. Na lidi „zvenku“ tak logicky zbývají spíše ta horší auta.
Jenže i taková se přece musejí prodat. Aby to měl prodejce o něco jednodušší, má v zásobě celou řadu různých výmluv. Co na tom, že mnohé nedávají smysl a naprostá většina je minimálně zavádějících. Vždycky se najde někdo, kdo mu je uvěří a auto nakonec koupí. Přesně dle rčení, že „každé zboží má svého kupce“. Takže na co se prodejci ojetin nejčastěji vymlouvají? Na to má odpověď společnost Cebia, která se již desítky let zabývá prověřováním ojetin.
Když vám řeknu VIN, ukradnete mi auto
Jedná se o velmi častou výmluvu, pokud prodávající nechce kupujícímu sdělit výrobní číslo vozidla (VIN). Moc dobře totiž ví, že jeho znalost je při prodeji velmi důležitá, jelikož umožňuje o vozidle zjistit celou řadu skutečností. Nikoliv pouze servisní historii, v lepším případě i stav kilometrů, ale také přesnou specifikaci nabízeného auta, barvu karoserie, kód čalounění či seznam výbavy. Ale také zda v minulosti prodělalo havárie, jakým způsobem bylo vozidlo opraveno nebo také zda má pravidelný servis a případně i kde.
V každém případě platí, že jen ze znalosti VIN vozidlo ukrást v žádném případě nelze. Hlavním důvodem této výmluvy je, aby zájemce (kupující) nemohl odhalit některé skutečnosti, jejichž znalost by pravděpodobnost, že zájemce auto koupí, výrazně snížila.
Obecná rada zní: Pokud prodávající odmítá sdělit výrobní číslo vozidla (VIN), o takové auto se dále nezajímejte, byť by se vám třeba extrémně líbilo. Většinou má proto svůj důvod a krádež auta to rozhodně není.
Vidíte, že by bylo bourané?
Jedná se o odpověď na otázku zda bylo vozidlo havarované či jinak poškozené. Že v tuhle chvíli havarované (poškozené) není, v praxi nic neznamená. Většinou je právě smyslem zatajit, že auto v minulosti havarovalo. Přiznání, že vozidlo bylo bourané a následně opravené, je sice korektní, avšak dost lidí to od koupě auta může odradit. Proto dle údajů Cebia se 99,4 procenta ojetin prodává s poznámkou „nehavarované“. To ale může znamenat také to, že v okamžiku, kdy se vozidlo nabízí, skutečně není havarované. A nikoliv fakt, že v minulosti prodělalo větší či menší poškození a následně bylo opraveno.
Přesvědčit se při koupi vozidla o tom, zda bylo havarované, je určitě velmi důležité. Navíc s elektronickým měřičem tloušťky laku to zvládne i naprostý laik. Také platí, že havarované neznamená špatné. Záleží, co a kde bylo poškozeno, jakým způsobem a také jak to bylo následně opraveno. Opakem jsou výrazně havarovaná auta, která po neodborné opravě mohou být skutečně onou pojízdnou rakví.
Jo, to se tenkrát rozbil tachometr
Typická výmluva prodávajícího, pokud kupující zjistí, že vozidlo má takzvaně stočený tachometr. Jinak řečeno záměrně snížený údaj o počtu ujetých kilometrů na počítadle. Ano, počítadlo ujetých kilometrů skutečně může selhat (obyčejně se to pojí se závadou přístrojového štítu), avšak to se stává jen výjimečně.
30.000 km? To nic není
Stáčení tachometrů patří stále k běžnému koloritu trhu ojetin. Ne vždy se ale počet ujetých km udávaných na počítadle snižuje o sto tisíc kilometrů. Velmi často se tachometr stáčí opakovaně ve snaze udržet vozidlo na pro kupujícího psychologické hranici, která může znamenat, zda jej ještě koupí, nebo už ne. A také aby bylo pro prodávajícího ještě zajímavé z hlediska zisku. Pokud pak třeba odhalíte, že je tachometr stočený o 30.000 km, může vás prodávající chlácholit, že to není žádný problém.
Bohužel rozdíl 30.000 km mezi udávanou a skutečnou hodnotou může být jen začátek a ve skutečnosti je tak rozdíl v proběhu mnohem větší. Ano, 30.000 km není na první pohled mnoho. Přesto to může mít vliv třeba na údržbu, neboť uvedená hranice je minimálně jeden servis, u některých vozidel i dva. Jinak řečeno, například olej v motoru může dost přesluhovat.
Auto má najeto více, protože jsme s ním museli jezdit, abychom ho mohli prodávat
Výmluva v podstatě nedává smysl. Přesto se s ní už někteří kupující ojetiny patrně setkali. Prodejce se tím snaží obhájit, proč má auto ve skutečnosti najeto třeba o několik desítek tisíc kilometrů více, než je v inzerátu. Pokud by totiž s vozem nejezdil, nemohl by ho inzerovat. Jde o totální nesmysl.
Někdy ale nastane situace, kdy auto může mít najeto více kilometrů, než stojí v inzerátu, prostě proto, že se stále používá. A tak kilometry přibývají. To se ale týká zpravidla jen soukromé inzerce. Majitel vozidlo nafotí a inzerát vystaví. Dokud ale auto neprodá, stále s ním jezdí a zvyšuje počet ujetých kilometrů. Solidní prodávající o této skutečnosti informuje v inzerátu větou „kilometry stále přibývají“.
Proč bych vám měl říkat, zda je auto v komisi. Také se vás neptám, zda je ta kabelka pravá
Pokud se ojetina nabízí v rámci komisního prodeje (komise), znamená to, že je sice na ploše autobazaru vystavená, avšak prodávající (autobazar) vozidlo nevlastní, a tedy za něj ani nepřebírá žádné právní záruky. Pokud si jej koupíte a třeba dojde k závadě v rámci skryté vady, s reklamací u majitele autobazaru neuspějete. V případě, že zjistíte, že je vozidlo v komisi, trvejte na tom, že chcete mluvit přímo s majitelem vozidla, nikoliv pouze zprostředkovatelem prodeje, což je autobazar.
Co mám dělat, když se taková auta prodávají
Takto může prodejce zákazníkovi vysvětlovat, proč prodává auta se stočeným tachometrem, a tedy upraveným stavem najetých kilometrů. Jinak řečeno, lidé chtějí auta s malým proběhem, tak proč jim je „nevyrobit“. Skutečně úsměvné, nebo spíš absurdní?
Ano, po prvním majiteli. V Česku.
Tak může vypadat odpověď na otázku, kolik mělo vozidlo majitelů. Skutečnost, že v ČR mělo pouze jednoho majitele, o ničem nevypovídá, pokud se jedná o dovoz ze zahraničí. A tady mohli být majitelé třeba tři. To se ale bohužel při koupi auta nedozvíte. Ačkoliv je jeden majitel ojetiny pro kupujícího vítaným bonusem, ve skutečnosti to o ničem nemusí vypovídat. Mnohem důležitější je servisní historie a samozřejmě reálný stav ojetiny.
Auto je v super stavu. Jezdila s ním moje žena
Pokud má chlap svoji ženu opravdu rád, nenechá ji přece jezdit v nějakém vraku nebo autě, které není zcela v pořádku. Ještě když v něm vozí jejich děti. Problém je, že ne každý chlap má svoji ženu tolik rád. Proto také skutečnost, že s autem jezdila žena majitele autobazaru, nemusí o stavu ojetiny nic vypovídat. Velmi často s autem totiž vůbec nejezdila. Ještě lepší jsou historky o tom, že auto je tak skvělé, že se ho nechtěla zbavit. Jenže objevila jiné, které se jí líbí ještě více. Podobně to bývá s dětmi, které si dané auto oblíbily. I to už jsme slyšeli.
Mám ho tady teprve týden
Co naplat, že dle data vložení inzerátu se vozidlo prodává už tři měsíce. Pokud na něj zavoláte, bude vám prodávající přesto tvrdit, že jej má na place ani ne týden. Tím se snaží přilákat vaši pozornost, protože každý trochu soudný člověk ví, že pokud se vozidlo prodává dlouhou dobu, má patrně nějaké vady, kvůli kterým ho nikdo nechce.
Moc neotálejte, už na to volalo pět lidí
Snahou prodávajícího je vozidlo prodat co možná nejrychleji. A to se nepodaří, pokud budou potenciální zájemci o koupi příliš váhaví. Ve snaze ulehčit jim rozhodování sdělí prodejce, že má několik vážných zájemců, takže auto může být rychle pryč. Někdy tomu tak skutečně je, ale jedná se spíše o výjimku.
Ono také co to jsou zájemci, že? To, že někdo zavolá nebo napíše na inzerát, ještě nic neznamená, když se na vozidlo nejde fyzicky podívat. A do tohoto stádia se dostanou opravdu jen vážní zájemci. Když se pak třeba zeptáte nějakého řadového zaměstnance bazaru, a nikoliv majitele, sdělí vám, že sice lidé volali, ale fyzicky se na auto nikdo nebyl podívat.
Jezdila s tím stará paní, proto to má tak málo najeto
Podle historky se starými lidmi můžete za krátko nabýt dojmu, že s ojetinami nikdo jiný ani nejezdí. Jde opět o snahu ospravedlnit nelegálně „upravený“ stav ujetých kilometrů. Neříkáme, že tomu tak být nemusí, avšak už z povahy věci je to často nesmysl. Nebo fakt věříte tomu, že s tou Mazdou MX-5 jezdila osmdesátiletá paní? Vždyť by z toho auta pravděpodobně ani nevylezla!
Už i vzhledem k malému nájezdu je auto v super stavu
Auto skutečně může mít vzhledem k věku malý kilometrový proběh. To ale ještě nemusí nic znamenat. Mnozí lidé, pokud s autem moc nejezdí, nemají ani potřebu, nebo spíše chuť jej servisovat. Takže olej mění až po třech letech, kdy najedou 20.000 km. Přitom by to mělo být každý rok.
Navíc auto, pokud je už staré, může mít třeba pokročilou korozi karoserie a podvozku. Stačí, aby parkovalo někde na trávě. Měli jsme kdysi půjčený ojetý Peugeot 207 se skutečnými 48.000 km po prvním majiteli. Auto ale bylo v podstatě natolik zrezlé, že vyžadovalo okamžitý a zároveň nikterak levný zásah karosáře. Vždyť jeden z prahů byl na výměnu, druhý snad ještě na opravu.
Zdroj: Cebia, Foto: archiv Světa motorů
