Ojetý Chrysler 300C Touring: Americký švihák v letech
Chrysler 300C jsme v bazaru Světa motorů už měli – v roce 2012, když byl mladou ojetinou. Stojí za to ještě o 13 let později, kdy už ty nejstarší kusy mají na krku dvacet let provozu a mnoho set tisíc kilometrů?
Aut, za kterými se člověk otočí, je nakonec docela dost. Řekne si: „To je kára!“ a zamyslí se, jaké to asi je řídit ji. Některým to vydrží pár let, než zevšední. Ty, na něž pohled nezevšední, většinou mají výrobní série nanejvýš ve stovkách kusů – s pár výjimkami, samozřejmě – a nabírají na hodnotě každým měsícem, co jsou na světě. Aby ale tenhle dojem vzbuzovalo auto, na němž není nic zas tak speciálního a které se vyrobilo ve stovkách tisíc kusů, to se nestává.
Jedním z velmi mála případů, kdy k tomu však došlo, je novodobý Chrysler 300. Když se v roce 2004 jeho hranatý, do značné míry retro design, navržený Ralphem Gillesem, Freemanem Thomasem a Tomem Galem, ukázal coby nástupce kulaté předokolky 300M, publikum velmi zaujal.
Masivní auto s vysokou linkou oken a nízkým „skleníkem“ působilo trochu jako tank. Ohromná maska chladiče s jednoduchou, avšak výraznou a bohatě chromovanou mřížkou skrývala šesti- a osmiválcové motory, trůnící pod obří kapotou, kterou zpoza volantu skoro celou vidíte.
Blatníky předních kol končily až těsně pod úrovní kapoty, což dodává na pocitu jisté rozpláclosti. Ale také velikosti – má „jen“ lehce přes pět metrů délky v provedení sedan i kombi, ale dokud ho vnímáte ve srovnání s běžnou evropskou konfekcí té doby, působí minimálně o metr delší. Považte, BMW X5 první generace je o pětatřicet čísel kratší, a to jsme si zvykli považovat za velké auto. Až ve srovnání se staršími americkými auty vynikne, že ve své domovině Chrysler 300 zas tak velký nebyl.
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
