Podívejte se, jak se vyvíjela hustota provozu v ulicích Tokia

Kamerové záznamy z centra Tokia zachycují přímé srovnání hustoty automobilového provozu v 50. a 70. letech 20. století. Následující početná videa znázorňující dvě desetiletí rozdílů připomínají globalizační změny lidské populace, které jsou doprovázeny celkovým usnadněním pohybu. Jednodušší formu překonávání vzdáleností mají lidé, ale také rychleji putuje zboží.

Autosalon Tokio 2019 je plný zajímavých novinek. Prohlédněte si je ve velké galerii

Dramatické změny v japonské metropoli jsou natáčené především kolem místní části Ginza. Opulentní lokalita nikdy nespí, protože se postupem času zformovala do středobodu konzumní společnosti, která zde soustředí nejluxusnější obchody, vytříbené butiky, drahé restaurace a prvotřídní kavárny. Jedna z prémiovějších nákupních adres světa koriguje množství automobilů, proto každý víkend mezi 12. a 17. hodinou platí zákaz vjezdu kvůli volné pěší zóně.

Rok 1956

Ještě před podobným opatřením kvůli klidu k procházení se Ginzou se vozidla proháněla zcela svobodně. Natočená evoluce hustoty dopravy v přímém přenosu začíná v roce 1956 množstvím středně velkých hranatých budov bez důrazu na architektonické výstřelky. Mezi stavbami zůstávaly široce otevřené prostory, což je dnes v Tokiu téměř nemyslitelný prvek maximálně využitých parcel. V druhé polovině 50. let městem korzovala spousta dovezených automobilů a místní rádi využívali tramvaje nebo tříkolové užitkové náklaďáky.

Rok 1964

Do roku 1964 se administrativní středobod Japonska rychle rozvíjel. Postupně rostly nové budovy projektované stále výš a z dražších materiálů vysokých skleněných budov. Ze země se vztyčila kruhová skleněná věž San-Ai Dream Center, která dodnes zastupuje reklamní poutač na rohu dvou důležitých ulic. Kromě automobilové propagace lokálních značek dokola blikaly upoutávky na XVIII. letní olympijské hry v Tokiu pořádané od 10. října 1964. Přibývání budov, reklam, aut i nočního života přinášelo rozšíření světelného smogu nad prosperujícím městem.

První japonský automobil s naftou pod kapotou byl šestimístný sedan. Propadl

Rok 1966

Od začátku roku 1966 se metropole začala podobat současnému stavu. Rozvíjející se hlavní město zařadilo vyšší stupeň rychlosti života, prázdná prostranství zmizela ve prospěch komerčního majetku a do ulic vyráželo stále více taxíků. Převoz lidí za peníze nejčastěji obstarávaly Toyoty Crown S40 či Nissany Cedric řady 31, zatímco náklad rozvážely nákladní automobily Toyota Toyoace.

Rok 1968

Množství aut v Tokiu neubývalo, naopak v roce 1968 se do začínající dopravní džungle angažovalo mnohem více vozů. Kromě firemních flotil přibývala soukromá přibližovadla a procento domácích modelů dosahovalo prakticky stoprocentního zastoupení. Pod rouškou šera z nových vysokých staveb jezdily například Toyoty Corolly, Corony, Nissany Sunny, Subaru 360 a další.

Nissan NRV II: Sedan Sunny měl moderní digitální výbavu už v roce 1982

Rok 1969

Letopočet 1969 už znamenal plno aut včetně příslušné dopravní infrastruktury. Všudypřítomné dopravní značení umravnilo hustý provoz do systému pruhů a platných předpisů. Budovy opět poskočily blíže k nebesům a pro auta bylo třeba vybudovat patrové silnice čili různé nadjezdy, přejezdy, estakády a více vyvýšených rychlostních komunikací, které stále zůstaly neodmyslitelnou součástí tokijského silničního režimu.

Rok 1973

Za zlatý věk japonského motorismu je možné považovat rok 1973. Těsně před citelnými důsledky ropného embarga se na cestách ukazovaly různé verze luxusních i méně lukrativních vozů. Z první poloviny 70. let známe Mitsubishi Debonair, Toyotu Mark II nebo Mazdu Capella.

Elektromobily jsou přeceňované, tvrdí šéf Toyoty a varuje před nimi

Tokio proti proudu

Globálním měřítkem auta přibývají, ovšem v Tokiu se tento jev nepotvrdil. Množství registrovaných automobilů v Japonsku dosáhl v roce 2019 celkem 78,4 milionů kusů, což je třímilionový nárůst proti roku 2010. Statistický zdroj dále upřesňuje počet motorových vozidel v japonské metropoli, kde před deseti léty jezdilo 3,29 milionů automobilů a v roce 2019 to bylo o 160 tisíc jednotek méně. Úbytek je zajímavý, jelikož neodpovídá globálnímu trendu, kdy obecně sumy aut mezi námi rostou dle předpovědí na další léta.