TEST Renault Trafic Generation - Až nás bude sedm

Není jich mnoho a významný tržní potenciál nepředstavují, přesto se na evropském trhu sešlo několik velkoobjemových přepravníků osob. Vedle prostorných, ale pohříchu drahých MPV, existuje zajímavá alternativa. Ještě objemnější, mnohdy stejně drahé, či levnější, osobní verze menších dodávek. Jednu takovou, v luxusním cestovním provedení Generation, jsme otestovali během letošního horkého léta.

Renault Trafic

současné generace je úspěšnou zbraní proti dominantnímu Volkswagenu T5. Spolu se svými odznakovými verzemi Opel Vivaro a Nissan Primastar sbírá body především výrazným designem, pohodlím pro posádku a nadprůměrnými jízdními vlastnostmi. Zatímco sesterský Opel Vivaro v devítimístném provedení a silnějším ze dvou tehdy nabízených turbodieselů common-rail Renault jsme již prověřovali (odkaz na test), Renault Trafic podstupuje křest testem auto.cz premiérově. A s plnou parádou – do boje o dobré známky totiž nastoupilo vrcholné provedení českého trhu, nazvané Generation, a osazené nejsilnějším nabízeným motorem, dvaapůllitrovým čtyřválcovým turbodieselem common-rail 99 kW, nazvaným prostě 140 dCi.

Volili jsme

z celkem devíti nabízených kombinací, určených pro přepravu více než šesti osob. Šest je ve specifikaci L1H1P1, což znamená menší ze dvou nabízených celkových délek, výšek i celkových hmotností, zbylé tři (prodloužené základní Combi se všemi třemi nabízenými motory) pak L2H1P2. Nejlevnější Combi umí převézt rovnou 9 lidí, za což si řekne nejméně 652.600,- s nejslabším ze tří nabízených motorů, vznětovou devatenáctistovkou dCi o výkonu 60 kW. Za luxusnější, v základním provedení pouze sedmimístný prostřední Passenger je třeba přihodit 73.300,-, za silnější devatenáctistovku 49 tisíc, za nejsilnější dvaapůllitr již 116.100,- (nelze pro základní kombi). Šestistupňovou převodovku mají oba silnější motory standardně. Námi testované provedení Generation začíná se silnější devatenáctistovkou na sumě 854.900,-, proti našemu 2.5 dCi tedy lze ušetřit přes padesát tisíc a nějaký ten litr průměrné spotřeby. V základním provedení je však pouze pětimístné.

Vzhled

samozřejmě vychází ze standardního Traficu, od nějž se Generation liší jen v nepodstatných detailech. Znovu se tedy setkáváme s odvážně řezanou karoserií s výraznou přídí, obřími nárazníky a neobvyklými liniemi střechy a bočních oken. Stále se domníváme, že Trafic patří mezi to nejhezčí mezi tunovými dodávkami a vyšlechtěné provedení na nápadných §teretr87 litých kolech a ve stříbrné metalíze s dobarvenými vnějšími plastovými díly to jen potvrzuje.

Uvnitř

čeká příjemná přehlídka měkkých křivek a materiálů, doplněná modrým čalouněním. To sice není velurové jako u levnějšího Passengeru, ale kouká se na něj příjemně a hmat je také spokojený. Otázkou je, jak snadno z něj půjde vyčistit například skvrna od čokolády. Atmosféra uvnitř je noblesní, doplněná možností většinu zadních bočních oken zakrýt roletkami, či otočit všechny čtyři přední sedačky, včetně řidičovy, do konferenční polohy. Pak už stačí jen vyklopit z levé bočnice konferenční stolek a usednout k práci či k zábavě.

Variabilita

renault testy mpv je samozřejmě hlavní devizou obytného Traficu. V základní podobě poskytuje nadprůměrné pohodlí až sedmi dospělým cestujícím, z nichž každý má k dispozici dostatečně rozměrnou a optimálně čalouněnou sedačku, loketní opěrku, dostatek místa a nadbytek odkládacích prostor. Řidič se spolujezdcem si užívají samozřejmě nejvíce – oběma jejich křeslům lze individuálně nastavovat sklon i výšku sedáku a pustit vyhřívání. Všechna čtyři přední samostatná sedadla lze otáčet, posouvat či sklápět, druhá dvě pak úplně vyjmout. Zadní třímístnou lavici lze posouvat, případně složit a vyklopit vpřed.

renault testy mpv Zadní pětice cestujících si může zatáhnout okna roletkami a z levé bočnice vytáhnout důmyslný skládací stolek. Ten je za jízdy z bezpečnostních důvodů zakázáno používat, přesto jde o velmi užitečnou věc. To nejlepší ale přichází nakonec – po cca dvacetiminutovém koumání, otáčení, sklápění, posouvání a nasazování lze ze zadní sklopené lavice a masivní desky, nahrazující roletku zavazadlového prostoru, složit zcela rovné, široké a dva metry dlouhé pohodlné lůžko. Pod ním ještě zbývá dost místa na věci a přední sedadla zůstávají volná – s takto rozloženým lůžkem tedy lze i pojíždět. K tomu příplatek za nezávislé topení (nám chybělo) a takřka ideální polokaravan pro dva je na světě. Velmi příjemné a zejména prakticky využitelné ke skutečně pohodlnému vyspání (osobně vyzkoušno).

Startujeme

a vnitřek plní nadprůměrně dobře utlumený zvuk vznětového čtyřválce common-rail. Uvnitř je slyšet jen basové brumlání v nepřehnané míře, které sice s otáčkami zesílí, avšak nikoliv do příliš silné míry. Příjemným standardem, i pro slabší vznětovou devatenáctistovku ve verzi 74 kW je šestistupňová převodovka. Tak tedy bez problémů, hladce, ač nepříliš přesně jdoucí pákou vsunujeme jedničku a s měkkou a vstřícnou spojkou se napoprvé rozjíždíme jak po másle. I další práce s pákou a pedálem neznamená větší problém a velkoobjemový motor s relativně nízkým výkonem a výborně potlačeným turboefektem poskytuje solidní zátah již v nižších otáčkách a plynulý nárůst kroutícího momentu kolem dvou tisíc otáček.

Ovládání

se samozřejmě podobá více užitkovému, než osobnímu vozidlu. Volant je hodně zakloněný, sedí se vzpřímeně a na pedály se šlape shora, což chce chvilku zvyku. Sedačku lze nastavit všemi myslitelnými směry, včetně otočení vzad, nechybí nastavitelné loketní opěrky. Volant lze podélně nastavit, pohodlnou pozici tedy lze najít velmi snadno. Ovladače jsou rozmístěné podobně jako u osobních Renaultů minulé generace, zejména Mégane, z nějž také pochází většina tlačítek a páček. Nic tedy není třeba dlouze hledat a klakson se už dokonce aktivuje klasicky mačkáním středu volantu, nikoliv tlačítka na páčce. Výhrady zazněly k mechanickým vlastnostem a kvalitě některých ovladačů, které neposkytovaly jednoznačnou zpětnou odezvu, a některé již po nedlouhé době provozu vyžadovaly silnější zmáčknutí.

Jízda

sice nepochybně připomíná dodávku hlavně polohou za volantem, ovšem po chvíli řidič osobáku zjistí, že má najednou daleko lepší přehled o okolním provozu a přestane nadstandardní rozměry karoserie vnímat jako negativum. Trochu problém dělá odhadování šířky vozu – vpravo bývá ve stísněných průjezdech přeci jen „trochu“ větší kus auta, než je zvyklý majitel běžného sedanu či hatchbacku. Jen průměrně přesné řízení poskytuje optimální posilovací účinek, klasické hydroservo naopak velmi dobře informuje o poloze a činnosti předních poháněných kol a s více než dvoutunovým kolosem se dá jet překvapivě sportovně. Náklony v zatáčkách jsou samozřejmě větší, avšak držení stopy nadprůměrné a před přechodem do nedotáčivosti, eliminované příplatkovým ESP, vůz varuje dostatečně výrazně a včas.

renault testy mpv Schopnosti motoru stačí na pohodlné srovnání kroku s ostatním provozem, ani naložený Trafic nikdy není brzdou silnic. Užitkový turbodiesel s důrazem na plynulý průběh kroutícího momentu se velmi příjemně sbírá ze všech otáčkových pásem a lze s ním velmi čile pružně zrychlovat a v případě potřeby i bystře předjet. V levém dálničním pruhu občas svými akceleračními schopnostmi překvapí i pověstné majitele stříbrných Octavií TDI. V zemích s liberálnějším přístupem k rychlostním limitům na autostrádách lze trvale udržovat cestovní rychlost mezi 160 a 170 km/h i do mírných stoupání. Příjemnou tečkou jsou výkonné, ostré ale nejedovaté, téměř neúnavné brzdy. Výrobce se chlubí, že na všech kolech jsou velké kotouče a v praxi je to znát. Spotřeba paliva kolísá podle jízdního stylu mezi 8 a 10 litry nafty na 100 km, což hodnotíme vzhledem k velikosti a hmotnosti vozu příznivě.

Závěr

Renault se nepochybně inspiroval u konkurenčního, stejně velkého Multivanu. Ten je v možnostech interiéru a jízdních vlastnostech sice o kus dál, daleko nepříjemnější je ovšem také jeho cenovka. U Renaultu lze nakoupit za milion korun hned tři auta v jednom – nadprůměrně pohodlný minibus pro sedm cestujících, prakticky použitelný karavan pro dva lidi a samozřejmě též klasickou dodávku, do které se po odstranění zadních sedadel vejde téměř totéž, co do klasického malého Traficu. Ačkoliv jsme nebyli příliš nadšení z dílenského zpracování a provedení některých detailů (lůžko a vyklápěcí stolek), cítili jsme se uvnitř skutečně pohodlně. I za letošního extrémně horkého léta uvnitř výkonná klimatizace tvořila snesitelnou temperaturu a výborné odhlučnění dotvářelo pocit luxusu.

renault testy mpv Ač předpokládáme spíše mizivý odbyt na českém trhu, kterému jednoznačně dominuje Volkswagen Multivan, levnější Trafic je rozhodně zajímavou alternativou a geniálním řešením pro ty, kterým se rodina rozrostla poněkud více, či často přepravují objemné náklady. Vnější rozměry se (až na šířku) podobají vozu střední třídy, ani s parkováním tedy nenastává větší problém. Také provozní náklady budou pravděpodobně trvale udržitelné, u takovéhoto vozu se navíc dá předpokládat velice solidní hodnota při dalším prodeji. V kategorii do jednoho milionu korun stojí Renault Trafic Generation rozhodně za vážnou úvahu!

Plusy

• vzhled zvnějšku i zevnitř
• univerzalita a variabilita
• nadprůměrný komfort pro sedm cestujících
• slušná výbava a rozumné příplatky
• nekomplikované snadné ovládání
• solidní jízdní vlastnosti a výkonné brzdy
• měkký a relativně úsporný motor s dobrým tahem odspodu

Minusy

• komplikované zacházení s variabilními sedačkami
• místy zbytečné chyby v topologii interiéru, omezující variabilitu
• dílenské zpracování a provedení některých přidaných celků
• vzhled rádia a informačního displeje nad ním