Řídili jsme Ford Granada 1.7 Coupé. Jezdí jako výrazně mladší auto

Jsem z toho auta vlastně doteď rozhozený. Pořád je to veterán, takže samozřejmě nejezdí jako nové auto. Ostatně na svezení s ním jsem mířil novým Renaultem Mégane a rozdíly jsou nepopiratelné. Jenže stejně mě Granada překvapila, jezdí totiž jako auto z devadesátých let. Ale ona je starší, mnohem starší. První Granady vyjely na silnice už v roce 1972. Takové příjemné překvapení mi už dlouho žádné auto ze sedmdesátých let nepřipravilo.

Velká a pohodlná

První Granada je z dob, kdy Ford jen velmi pozvolna nastupoval cestu unifikace britské a německé nabídky a továrny v Dagenhamu a Kolíně začínaly vyrábět shodné modely. Bylo to výhodné a levnější pro automobilku a vlastně i pro zákazníky, kterým se snadněji sháněly náhradní díly. Hlavní rozdíl mezi verzemi byl ten, že Britové tohle auto v nižší výbavě znají jako Ford Consul.

Granada je velmi elegantní a díky siluetě karoserie fastback působí i trochu sportovně. Ten dojem ale určitě dělá i pár přídavných světel na masce. Dvoubarevnost je zajištěna díky vinylové střeše, která jí velmi sluší.

Řídili jsme Alfu Romeo 156 GTA. Její motor je fakt mistrovské dílo

Interiér je nesmírně pohodlný a stáří auta dává jasně najevo svými tvary, materiály, včetně dřevěné dekorace a hnědou barvou velmi příjemného látkového čalounění. Jedná se o výbavový stupeň L, nejlépe na tom byli majitelé specifikace Ghia. Hlavním důvodem jsou extrémně měkká sedadla, která odfiltrují vše, co nezvládnou tlumiče.

Vylekal mě ale kastlík, který po otevření spadne prudce dolů, až jsem se bál, že se dvířka vylomí. Díky velkým vnějším rozměrům auta je interiér hodně prostorný a své pasažéry uveze pohodlně, dokonce i ty vzadu. Tam je limitem jen svažující se střecha. Ale stejně nakonec největší dojem zanechala sbírka odstínů hnědé.

Jak se řídí?

Navzdory velkým vnějším rozměrům není Granada přehnaně těžká, i když při zvedání masivní kapoty jsem získal jiný dojem. Tahle motorizace má lehce přes 1200 kg a i nejtěžší varianty se vejdou do 1430 kilogramů.

Proto jsou její jízdní vlastnosti tak dobré. Je krásně pohodlná a měkká, velkou oblibu měla u taxikářů, policistů a také jako firemní automobil. Několik specializovaných dílen ji dokonce přetvářelo v dlouhou limuzínu. Ale nejlépe vypadá stejně kupé (fastback), které vidíte na fotkách. Verze z prvních dvou let výroby ještě víc připomínala design láhve od Coca-Coly. Od roku 1974 se pak vyráběla tato usedlejší varianta.

Vyzkoušeli jsme klasické MGB. Tenhle britský roadster je radost řídit

Co se motoru týká, je objem 1,7 litru vlastně takový základ a vedle největších šestiválcových třílitrů by malý čtyřválec mohl působit jako chudý příbuzný. Ale já nemám pocit nějak podmotorovaného auta. Výkon na nízkou hmotnost tak akorát stačí, ale hlavně se i menší výkon dá slušně využívat, protože Ford tehdy dbal na ovladatelnost a naladění podvozku. Motor má i zajímavě dunivý sportovní zvuk.

Moderní tlumiče a zavěšení MacPherson znamenají, že se s Granadou vážně skvěle jezdí. Ale na to si zkrátka v modrém oválu potrpěli a stejně na tom byla i menší Cortina.

Jen tu v rámci úspor jsou na zadní nápravě bubnové brzdy jako u starých Taunusů, ačkoliv předchozí Zephyr a Zodiac v Britanii měly kotoučové. Podvozek i tak ale funguje skvěle a jízda s Granadou je nesmírně příjemná. Dobové recenze dokonce tvrdí, že Granada jezdí stejně dobře jako tehdejší BMW. A to je i pro mne velká pochvala. I tak ale myslím, že zájemci o dobré svezení budou preferovat menší a lehčí Cortinu. Přesto se Granada nenechá čitelností a ovladatelností zahanbit.

Řídili jsme Opel Kadett GSi 16V. Je to úžasná připomínka, jak auta bývala bezprostřední

První Granada byla nahrazena nástupkyní v roce 1977, to už se ale rok vyráběla pouze v Německu. Nad britskými Fordy se pomalu začínalo smrákat. Ovšem právě v Británii nakonec jméno Granada přežilo nejdéle, dokonce až do roku 1994. Pod tímto jménem se totiž prodávalo na ostrovech i první Scorpio.

První Granady už jsou dost vzácné, ale mechanická jednoduchost vám usnadní udržet ji v provozu. Díky vnitřním rozměrům je ale docela praktická a uveze i dnes větší rodinu pohodlně na výlet. Tak elegantní a pohodlné auto se může stát opravdu vítaným zpestřením vozového parku a není to tak předvídatelná volba, jako třeba nákup staršího BMW E28. A jezdit starým autem, které se chová téměř tak příjemně jako ta dnešní, je děsně fajn. Navíc vás ani nezruinuje, třeba tahle konkrétní stojí 200 tisíc korun.

Tento článek vznikl ve spolupráci s týmem  Veteráni na Truc.