TEST Hyundai i10 N Line – Nasupený korejský knedlíček

Automobilka Hyundai do toho v poslední době pořádně šlape. Během loňského roku takřka kompletně proměnila svoji evropskou modelovou řadu. Nejmenší i10 na trh dorazila v nové generaci, stejně jako populární SUV Tucson a malý hatchback i20, zatímco i30, Kona a Santa Fe debutovaly v modernizovaném provedení. Navíc rozšiřovala i nabídku sportovně orientovaných derivátů N Line, který poprvé nabídl i nejmenší zástupce portfolia. A právě Hyundai i10 N Line nám nedávno dělal společnost v redakční garáži.

Nejmenší člen rodiny N Line přitom již na první pohled dává najevo, že tenhle sportovní derivát není jen o nějakých dolepených spoilerech, větších kolech a sníženém podvozku, úpravy šly totiž dál.

Prťavý N Line dostal rozsáhle přepracovanou příď, která je jasně rozpoznatelná od výchozí varianty. Jiná je maska i diody denního svícení, které využívají obdobných motivů jako větší i30 N. Z i10 tak tyto prvky dělají najednou hodně nasupený korejský knedlíček, který na okolí vyceňuje zuby.

Celek doplňují zajímavá 16" kola z lehkých slitin nebo decentní difusor na zádi. Připlatit si navíc můžete za kontrastní střechu, a tak když jsem i10 N Line přebíral, okamžitě jsem si řekl, že tohle autíčko vypadá zkrátka parádně. Jen za tmy poněkud neladí kombinace zářivě bílých diod se žlutými halogeny hlavních světlometů.

Jaký že je to segment?

To jsem však ještě nečekal, jaký šok mi i10 způsobí při nastoupení. Ale v tom příjemném slova smyslu! S aktuální generací miniaturního Hyundaie jsem zatím čest neměl, a tak jsem byl doslova šokován, jak dospěle auto uvnitř působí. Ano, tvrdé plasty na palubní desce tady najdete, jejich zpracování a celkové ztvárnění spolu s bohatou výbavou, nabízející i takové prvky jako vyhřívaný volant nebo automatickou klimatizaci, ale vyvolávají pocity známé z mnohem větších aut. Už delší dobu takhle dospěle působí mnohé malé hatchbacky, že se ale takové ztvárnění takhle rychle dostane také do nejmenší kategorie, to jsem opravdu nečekal. Byť už test obyčejné verze od Ondry leccos naznačil.

TEST Hyundai i10 1.0i Style – Malé auto s velkými přednostmi

Hyundai i10 je tak malý jen svými vnějšími rozměry. Navíc doslova čaruje s vnitřním prostorem. Přední sedadla jsou v zadní části prakticky vykrojena, a tak je vzadu nečekaně místa, zvlášť na poměry dané kategorie. I s výškou 185 centimetrů tak mám na zadní lavici dostatek prostoru a rozhodně bych se tu necítil utlačovaný ani na delších cestách.

Bohužel za volantem se jako v typickém miniautě pořád cítíte. Volant zůstává jen výškově nastavitelný, kvůli čemuž je pozice za ním pořád kompromisem. Se svýma dlouhýma nohama jsem se tak za volantem hůře srovnával. Volant je pak možná zbytečně velký, drží se ale skvěle, stejně jako kulatá hlavice řadicí páky, což jsou další svébytné prvky N Linu, spolu s červeným zdobením kulatých výdechů ventilace nebo sportovními sedačkami.

Otevření pátých dveří pak na první dobrou zklame, jenže při srovnání s konkurencí se ukazuje, že konstruktéři čarovali s vnitřním prostorem i tady. Objem 252 litrů je totiž v dané kategorii vynikající hodnota. Pravdou však je, že je kufr vcelku krátký a nízký (44 cm x 38 cm), na druhou stranu pod dvojitým dnem není jen místo pro dojezdové rezervní kolo, ale ještě slušný odkládací prostor. Navíc i vevnitř máte praktické kapsy na drobnosti, klidně i v zadních dveřích.

Hyundai i10 N Line

Jezdí dobře, ale tolik nepobaví

Je logické, že pro sportovní derivát N Line je vyhrazen přeplňovaný tříválec 1.0 T-GDI se 74 kW, který ani pro jiné stupně výbavy i10 neseženete. V rámci segmentu je to navíc pořádná síla, které se vyrovnává jen koncernová Kia Picanto s tím samým motorem a překonává jej Volkswagen Up! GTI s 1.0 TSI o výkonu 85 kW nebo unikátní Abarth 595 s 1.4 T-Jet (107 kW). Komu by to pak bylo přece jen moc, je tu ještě atmosférická čtyřválcová dvanáctistovka s 62 kW.

Sedmdesát čtyři kilowattů už se zhruba tunu vážícím vozítkem umí slušně zacvičit. Udávané zrychlení z 0-100 km/h za 10,5 sekundy možná nevyrazí dech, v praxi ale i10 s tímto motorem zaujme svým elánem a nadšením. A to i v dálničních rychlostech, i10 neochvějně zrychluje i nad 140 km/h. Jen vězte, že tříválec musíte vytočit alespoň nad 1500 otáček, v těch nižších lehce duní a nemá takový elán. Bohužel se to projevuje i ve městě, kde přesně 1500 otáček motor točí při 50 km/h na čtyřku, a tak se při pohybu ve městě kolikrát musíte spolehnout na trojku. Na pětku pak vůz točí 3100 otáček při 140 km/h.

Spárování s manuální převodovkou je ale příkladné. Manuál má sice jen pět stupňů (co ale v této kategorii jiného čekat), z hlediska řazení ale zaslouží jen chválu. Kulisa je přesná, s ideálně krátkými drahami, což v kombinaci s příjemně se držící kulatou hlavicí řadicí páky dělá působivý dojem.

I přesto všechno však nemohu Hyundai i10 N Line považovat za mini hot-hatch ve stylu Volkswagenu Up! GTI. Do wolfburského rychloprdítka totiž Korejci chybí ta pověstná špetka radosti.

TEST Poprvé za volantem VW Up! GTI. Oživí zájem mladých o řízení? Doufejme!

Sedačky by zasloužily o chlup lepší boční vedení. Motoru chybí výrazná výkonová špička, jen si nad 5500 otáčkami povšimnete, že už ten elán nějak mizí. Srdnatě sice drží stopu, od řízení bych ale očekával více informací. S i10 N Line tak sice budete jezdit svižně, což i na úzkých okreskách usnadňují kompaktní rozměry karoserie, a občas vám i vykouzlí úsměv na tváři, přece jen ale z něj máte pocit spíše stylovky, než vyloženě zábavné hračky. Ostatně o zásadních úpravách podvozku ani Hyundai nemluví.

To ale vlastně nevadí, protože od i10 N Line jsem vzhledem k vcelku rozsáhle upravenému zevnějšku možná očekával jen něco, čím vlastně ani nechce být. To by totiž nesla plnohodnotné označení "N."

Pokud totiž nebudeme v hyundaii hledat duši hot-hatche, zjistíme, že jeto příjemně jezdící krabička. Na poměry miniaut je nečekaně dospěle jezdící. Ano, krátký rozvor je na příčných nerovnostech pořád trochu znát, na nerovném povrchu se ale od zadní nápravy ozývá jen jemné ducání, které byste čekali spíše od zástupce kategorie malých aut než od miniauta. Na dálnici pak sice uslyšíte svist vzduchu a jemný ryk motoru, opět ale v rámci segmentu dostanete vlastně to nejlepší, co dnes můžete mít. Vždyť nezapomeňme na to, že i10 je pořád primárně auto do města. A v této roli je až nečekaný univerzál.

Hyundai i10 N Line

A špatné to není ani se spotřebou. Ve městě jsem pravidelně jezdil za 6 l/100 km, když se však provoz uvolnil, dostal jsem se i na 5 l/100 km. K sedmi litrům pak apetit rostl jen při svižnějším tempu na okreskách, nebo při jízdě na dálnici.

Závěr

Nebudu lhát, Hyundai i10 na mě udělal dojem. Vždycky mě potěší, když se i malá auta chovají dospěle a přesně taková i10 je. Tohle už je mini jen svými vnějšími rozměry, nikoliv svým chováním nebo výbavou. Solidně zvládá i jízdu po dálnici a nabízí výbavu jak o segment větší auta, automatickou klimatizaci nebo vyhřívání předních sedadel i volantu.

Zároveň však mám pocit, že v českém prostředí i10 dává větší smysl v dostupnějších výbavách. Přece jen u nás výbavou nabušenou miniaturní stylovku úplně nevyužijete. Od N Linu s tříválcem 1.0 T-GDI (74 kW) jsem navíc očekával podobně hravý charakter jako u Volkswagenu Up! GTI, kterého jsem se úplně nedočkal. Ne že by rychlá jízda byla s i10 vyloženě nuda, čekal jsem ale zkrátka o chlup více.

Na druhou stranu, přestože i10 N Line není na poměry miniaut zrovna levné, s turbo-tříválcem 1.0 T-GDI začíná na 369.990 Kč, což je vlastně stejně jako Kia Picanto s tím samým motorem. Je tak pořád mnohem levnější než zmiňovaný Up! GTI s 1.0 TSI (85 kW) začínající na 420.900 Kč. Konkrétně testovaná i10 stála 432.890 Kč a byla už po strop nabitá výbavou. Jestliže tak hledáte zajímavou stylovku a nevadí vám miniaturní rozměry, je i10 N Line velice atraktivní volbou.

Plusy

• Dospělé chování
• Stylový zevnějšek
• Možnost bohaté výbavy
• Příkladně fungující manuál
• Nečekaný prostor na zadních sedadlech

Minusy

• Jen výškově nastavitelný volant
• S 1.0 T-GDI přece jen vyšší cena