TEST Nissan Juke 1.0 DIG-T (84 kW) – Bude to stačit?

Značka Nissan na počátku tisíciletí byla průkopníkem nových segmentů. Qashqai v roce 2006 zakládal třídu kompaktních crossoverů, díky čemuž se později na čas stal jedním z nejprodávanější aut v Evropě. Jeho menší bratr Juke zase v roce 2010 zakládal segment malých SUV tak, jak ho dnes známe. Právě Juke z různých důvodů setrvával na trhu dlouhých devět let, než dorazil nástupce. Toho jsme konečně vyzkoušeli v českém prostředí.

Juku se navzdory rozšiřující se konkurenci pořád relativně obchodně dařilo, což v kombinaci s finančními obtížemi, kterými Nissan procházel, znamenalo, že se na příchod nástupce tolik nespěchalo. Dorazil tak až v roce 2019, o pár let později, než se původně očekávalo. Navíc, než se jeho prodeje mohly plně rozjet, zasáhla svět pandemie koronaviru, což dodávky auta značně zbrzdilo. A tak jsme ho na českých silnicích v rámci tradičního redakčního testu nakonec vyzkoušeli až před koncem roku 2020. Více než rok poté, co jsme se s ním poprvé svezli na mezinárodní novinářské prezentaci v listopadu 2019.

Jízdní dojmy s Nissanem Juke: Extravagance pokračuje

Michal Dokoupil

Novinky

20

Zatímco tak první generace Juku dorazila na trh ještě před prvními generacemi Opelu Mokka, Renaultu Captur nebo Peugeotu 2008, které segment malých SUV nejvíce zpropagovaly, nástupce se musí potýkat s mnohem širší konkurencí. Captur i 2008 tu navíc už dávno jsou v druhé generaci a Opel využívá potenciál populárního segmentu dokonce hned dvěma modely - spíše stylovou Mokku doplnil v roce 2017 rodinně zaměřený Crossland.

Nezaměnitelná tvář

Druhá generace Nissanu Juke má tak najednou mnohem těžší pozici, což je vlastně znát už na jeho poněkud rozporuplném vzhledu. První generace totiž vsadila na extravagantní design, který sice mnohé zákazníky odrazoval, jiné ale lákal a extravagantní vizáž byla podle všeho jedním z největších důvodů prodejních úspěchů vozu. Nissan tak na jednu stranu chtěl uchovat charakteristický styl, zároveň ale věděl, že v nabitém segmentu musí být konzervativnější, aby oslovil masy zákazníků.

Výsledkem je tak podle mého názoru nesourodý celek. Příď využívá motivů předchůdce v podobě rozdělených světlometů, zároveň jsou ale zpracovány konzervativněji, což platí také pro záď. Ta je vlastně naprosto konvenční a zaměnitelná. Celek je tak sice méně extravagantní, zároveň ale podle mě pořád bude rozdělovat názory. Ve výsledku tak musím říct, že první generace na mě působila mnohem originálněji. Třeba z boku mi ale novinka přijde zajímavě švihácká.

Z hlediska rozměrů mimochodem Juke druhé generace výrazně narostl. S délkou 4.210 mm je o 75 mm delší než předchůdce, rozvor se natáhl dokonce o 105 mm, na výsledných 2.636 mm.

Nissan Juke 1.0 DIG-T (84 kW) | auto.cz/David Rajdl

Chvályhodná konzervativnost uvnitř

Netradičních nápadů se Juke vzdal také uvnitř, což ale souviselo se snahou o větší praktičnost. Přece jen středový tunel připomínající nádrže motocyklů spíše jen zabíral místo, než že by přinášel nějaké zásadní benefity.

Samotná koncepce palubní desky by se pak už dala dnes označit za konzervativní. Juke si totiž uchovává analogový přístrojový štít, jen doplněný o digitální obrazovku palubního počítače, do prostoru čnící obrazovku multimediálního systému pak doplňuje sada konvenčních ovladačů. K dispozici jsou tak samostatná tlačítka pro jednotlivá zákoutí menu, nechybí ani samostatný panel ovládání klimatizace. Jak osvěžující!

Interiér pak zaujme poctivým zpracováním i slušným výběrem materiálů. Dojem je tak mnohem hodnotnější než z poněkud lacině působícího předchůdce, měkčené plasty se třeba objevují také na středovém tunelu v místě kontaktu s kolenem. Samotná palubní deska je nicméně značně členitá, a tak se v různých zákoutích bude podle mě hodně zachytávat prach. Oživení kabiny kruhovými výdechy ventilace však stojí za to. Plusem je také rychlé vytápění, což oceníte zvlášť za zimních rán.

Kritický naopak budu k multimediálnímu systému, který už je dnes bohužel závanem starých časů. Dotyková obrazovka pomalu reaguje na příkaz, grafika je staromódní a ovládání není vzorem přehlednosti. V tomto směru Nissanu už poněkud ujel vlak.

Nissan Juke 1.0 DIG-T (84 kW) | auto.cz/David Rajdl

Místa je uvnitř ale dostatek. I na zadních sedadlech mám s výškou 185 centimetrů dostatečnou rezervu před koleny a dost místa nad hlavou. Tomu však vedle linie střechy pomáhá i nízké ukotvení zadního sedáku (jen 32 cm nad podlahou), které tak dospělému omezuje zdejší komfort.

Plusem je rovněž objemný zavazadelník, který mezigeneračně vyrostl o pětinu na 422 litrů, díky čemuž aktuálně patří mezi největší v segmentu. K dispozici je dvojitá podlaha, která mění výšku kufru pod plato - z 41 na 60 centimetrů. Pod ní tu přitom nadále zůstává prostor pro rezervní kolo, které je chvályhodně standardem od druhého stupně výbavy. Přístup do kufru je dostatečně dimenzovaný, počítejte však s vyšší nakládací hranou 75 cm nad vozovkou.

Berte manuál

První generace Nissanu Juke zákazníky oslovovala i širokou nabídkou dostupných variant. Byla tu třeba základní atmosférická šestnáctistovka, turbodiesel, ale i vrchol se znaky divize Nismo poháněný 1.6 DIG-T nebo dokonce limitovaný speciál s šestiválcem ze supersportu GT-R. K dispozici navíc byla rovněž možnost pohonu všech kol.

To u druhé generace je nabídka značně omezenější. Výběr se totiž zúžil na přeplňovaný benzinový tříválec 1.0 DIG-T v jediné výkonové variantě s 84 kW. Jedinou možností je přitom pohon přední nápravy, vybírat lze jen mezi šestistupňovým manuálem a sedmistupňovým dvouspojkovým automatem. Toť vše, do budoucna prý dorazí maximálně hybrid.

Nissan Juke 1.0 DIG-T (84 kW) | auto.cz/David Rajdl

Benzinový přeplňovaný agregát pochází z rodiny HR aliance Renault-Nissan, do níž vedle litrového tříválce patří také čtyřválec o objemu 1,33 litru, s nímž se shoduje vrtáním 72,2 mm. Konkrétně jde o nejnovější evoluci agregátu (interně HR10DDT), která sází na přímé vstřikování. To je rozdíl proti Renaultu, který u litru kvůli primárnímu užití ve městě sází na nepřímý vstřik, aby nedocházelo ke karbonizaci za dlouhodobějšího užívání na krátkých trasách. Stejně tak tento výkonový derivát v nabídce Renaultu nenajdeme.

Motor to přitom není špatný. Jestliže Nisan zdůrazňuje, že cílovému zákazníkovi jediný výkonový derivát postačí, musíme mu dát za pravdu. Litr výkonově nijak nevyrazí dech, na dálnici už je při akceleraci jeho dynamika spíše průměrná, vzhledem k zaměření městského SUV je ale elán naprosto dostačující. Ten největší získáte kolem 2000 otáček. Litr je navíc vcelku slušně odhlučněn, v nízkých otáčkách se však dočkáte lehkého dunění. Na dálnici pak motor při tachometrových 140 km/h točí 3000 otáček a spíše než rykot tříválce už v takové rychlosti uslyšíte aerodynamický šum větru vanoucího kolem karoserie.

Také spotřeba se drží v mezích. Cesta napříč volnou Prahou znamenala hodnoty kolem 5 l/100 km, zatímco na okreskách si Juke pravidelně říkal o nějakých 7 l/100 km a na dálnici o rovných devět.

Jestliže tak samotný motor zaslouží pochvalu, spárování s příplatkovou dvouspojkovou převodovkou už nikoliv. Sladění je totiž značně necitlivé. Při pohybu po městě a opakujícím se rozjíždění vám tak bude vadit cukavý charakter, který ztěžuje také manévrování při parkování. Konkrétně při zařazené zpátečce automatika nejdřív na plyn vůbec nereaguje, aby po jeho přidání auto necitlivě poskočilo. A jelikož ani za běžné jízdy není změna převodu vždy příkladná, tak si ten příplatek 43.000 korun proti manuálu můžete klidně odpustit. Zvlášť když není řešením ani manuální řazení. Na to sice vůz reaguje hladce, ale pomalu. Hlavně si ale po chvilce převodovka zase začne řadit sama, jak se jí zachce.

Plusem je tak alespoň možnost ovládání stop-start systému brzdovým pedálem. Pokud ho na semaforech stisknete jen lehce, motor zůstane nastartovaný. Zhasne až při výraznějším sešlápnutí, což se může hodit v případě, kdy víte, že na jednom místě nebudete stát dlouho. Škoda jen poněkud pomalejších reakcí stop-startu.

Volte menší kola

Nissan Juke druhé generace se i přes konvenčnější tvary pořád snaží být stylovkou, a tak ve vrcholných variantách nabízí velká 19" kola. Už jen krátké svezení na českých silnicích však dokazuje, že v tuzemském prostředí jsou jasnou volbou menší kola. Všemožné záplaty a hrboly totiž znamenají, že neustále uslyšíte poměrně hlasité rány od velkých kol.

Přitom jinak podvozek funguje dobře. Na okresních silnicích, při vyšším tempu vcelku komfortně tlumí nerovnosti, byť ran od velkých kol se dočkáte i v tomto případě. Odhlučnění pneumatik je ale na slušné úrovni, stejně tak motor prakticky neslyšíte. Nissan navíc srdnatě drží stopu a s jistotou se stáčí do oblouku, byť mnohdy si musí pomoci elektronikou, o čemž svědčí blikání kontrolky na přístrojovém štítu.

Důraz na výbavu

Jestliže předchůdce zvlášť v pozdějších letech lákal na atraktivní cenovku, aktuální generace zdůrazňuje spíše slušnou výbavu. Základních 404.900 korun tak najednou není v rámci segmentu žádná hitparáda. To navíc mluvíme o verzi s manuálem.

Testované provedení s automatem pořídíte podle ceníku minimálně za 517.900 korun. Dostupné je totiž až ve druhém stupni Acenta.

Srovnání s konkurencí přitom dokazuje, že to je v dané kategorii spíše vyšší cenovka. Juke je nicméně už za takovou částku slušně vybaven. Připlácet nemusíte za tempomat, manuální klimatizaci, multimediální systém s osmipalcovou obrazovkou a funkcemi Apple CarPlay i Android Auto, rezervní kolo nebo zadní parkovací kameru. Třeba kola jsou ale sice 17", nicméně pořád jen ocelová.

Závěr

Druhá generace Nissanu Juke to má o poznání těžší než jeho předchůdce, když vstupoval v roce 2010 na trh. Už to není průkopník nového směru, ale jeden z mnoha, který nenastoluje trendy, ale musí zaujmout v široké paletě modelů.

A když k tomu připočteme omezenou nabídku motorů, nijak zvlášť atraktivní cenovku a design, který není ani nekonvenční jako kdysi, ale zároveň pořád názory rozdělující, hned je jasné, že ta pozice na trhu je opravdu těžká. Zvlášť když pro mnohé Evropany to bude ten exotický "Asiat," přestože se vyrábí v Anglii.

Interiér si každopádně zachovává konvenční koncepci s přehledným ovládáním, což je dnes plus, je dostatečně prostorný, základní výbava zase bohatá a i ten motor ve výsledku stačí. Jen je zkrátka otázkou, jestli si ho zákazníci mezi tolika malými SUV dnes všimnou.

Plusy

• Přehledné ovládání s konvenčními tlačítky
• Slušný vnitřní prostor
• Poctivé zpracování
• Bohatá základní výbava

Minusy

• Špatné sladění motoru s automatem
• Hluk od 19" kol
• Vyšší pořizovací cena
• Průměrná dynamika